Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No protože si udělala věci podle svého a ne podle toho co „se dělá“ a ony na to nemají odvahu. Takže je potřeba trestat toho, kdo mi připomíná, že je možné měnit věci podle vlastních potřeb.
Hele vydrž, ono je to přejde. Nedávej jim zadostiučinění, že by ses nechala vytočit, zkus si připravit nějakou univerzální odpověď, kteoru narážky budeš odbývat a počkej, až si najdou jiné téma k pohoršení.
Děláš to dobře, svému dítěti neubližuješ.
Ona ale lepší rada než si toho nevšímat není
máte zajímavý kolektiv, mě bylo v práci upřímně jedno kdo jak to má doma
Prisě je setri. Většina z nich v podstatě závidí, že chlap je schopnej Te doma zastat.
Co si budeme nalhávat - to, že je na RD otec a ne matka je u nás pořád trochu rarita, kor jestli pracuješ na menším městě. ALE! Nikdo nemá právo tě soudit a ty nemáš povinmost se obhajovat. Můžeš se ohradit, můžeš jim to zkusit vysvětlit tak, jako tady a nebo můžeš říct jasně dost a že se o tom odmítáš bavit a poslouchat tyhle řeči. Sama si to neumím představit a ani bych to nechtěla (to přiznávám na rovinu) ale to neznamená, že to odsuzuju nebo si myslím, že jsi krkavčí matka a odložila jsi dítě. Dítě je totiž obou rodičů a oba mají stejná práva a povinnosti.
Mně osobně zabírá na taková ne uplně příjemná témata buď ignorace a nebo, pokud je to už fakt přes čáru, tak velmi důrazné ohrazení - s*át si na hlavu prostě nenecham ![]()
To Ti dnes a denně někdo do očí říkají, že máš být doma s dítětem? Tak to otoč a vychutnej si je. Zakomponuj do hovoru odpovědi, jak je tohle období báječný, jak máte spoustu času být jako rodina spolu, jak je manžel doma šťastnej, co všechno umí… Neobhajuj vaše důvody, ale vychvaluj přínos.
Ono z těch radilek dost často vyleze, jak ten jejich neohřeje ani vodu s párkem.
@dedrichov Ano, obvykle to začne:„To já bych od takhle malého dítěte neodešla, potřebuje mámu.“
Pokračuje to:„Doma si člověk v klidu vsechno obstará a užije si to, takhle bych byla utahaná z práce a doma mě jeste čekala druhá směna.
Nakonec z toho vyleze: Pepa by možná kluka pohlídal, ale asi by maly skončil u televize. A rozhodně bych po něm teda nemohla chtít, aby nakoupil, uvařil nebo nedej bože uklidil, vypral nebo chodil do hernicky“
Já bych na to vůbec nereagovala a o osobních věcech se s nimi nebavila. Ono je to přejde.
Slyšel jsem o vás tolik pomluv, že nepochybuji o tom, že musíte být skvělým člověkem.
Myslím, že to řekl Wilde)
@JancaS84 píše:
Já bych na to vůbec nereagovala a o osobních věcech se s nimi nebavila. Ono je to přejde.
Souhlas. Pustit se do nejakych konfrontaci nebo vysvetlovacek…mela bych na pameti, ze se slepicema se neda vyhrat, vzdy a vsechnobse vylozi v neprospech. Takze zbytecna ztrata energie…
Jsme na vesnici a přesně tohle udělala jedná maminka a nikdo to tu neřeší s malou ji vídám velmi často. Kdo chce pochopit pochopí kdo ne ne. ![]()
Mě zas tchyně třeba odsuzuje, že jsem v 2,5 letech staršího NEŠLA do práce. To si nevybereš
Jako co mám dělat? Vysvětlit si to stejně nedá
Tak jim to vysvětli tak jako tady, jaké jsou vaše důvodu k tomuhle uspořádání.. Já si teda nemyslím, že by ti kolegyně závidely, jak ti některé píšou, není co závidět. Taky mám doma chlapa který krom kojení zvládl péči o mimi stejně dobře jako já, ale mě by do práce od malého dítěte nikdo nedostal. Co znam dvě rodiny kde byl na rodicáku chlap, bylo to z důvodu jeho neschopnosti vydělat peníze a taky jakmile bylo dítě schopné být ve školce, chlap nebyl třeba, skončil i vztah. Coz neříkám, že je vaš případ.
@Anonymní píše:
Ahoj,
Potřebovala bych bych se spíš vypovídat a postěžovat si. Máme doma sedmiměsíčního chlapečka. Na PPM jsem byla já a na RD nastoupil manžel a já šla zpět do práce. Hlavním důvodem bylo to, že chceme být co nejvíc všichni spolu a já mám skvělou pracovní dobu, hodně volna, možnost home office a volné víkendy. Za to manžel dělá Po-So a má třisměnný provoz. Díky tomu, že jsme šla do práce si více užíváme života, jsme se synem oba dva a manžel je hrozně rád, že neni ten chlap, který dítě vída jen ráno a večer. To jen k naší situaci..
Já pracuji v převážně ženském kolektivu, některé děti mají, některé ne. Jde o to, že od nástupu mají neustálé narážky na to, že jsme krkavčí matka, že jsem odložila svoje dítě, že jsem kariéristka apod. Hrozně mě tyhle řeči mrzí.. Syna miluju nejvíc na světě a nikdy bych neudělala něco, kvůli čemu by musel trpět.. Já vím, že zde budou rady ať je neposlouchám.. Že vím sama, že to rozhodnutí je v pohodě, když jsme tak všichni spokojený.. Ale ono je to opravdu na denní bázia práci měnit nechci, pak by to celé trochu nedávalo smysl.. Máte nějakou radu, jak se s tím porvat? Prosím anonym, kolegyně by mě mohly poznat..
Jestli máš smysl pro ironii a ostřejší humor můžeš na to reagovat třeba: Jojo, správní krkavci opouští brzy hnízdo. Chtěla jsem dítě odložit, ale manžel se ho ujal. Žádná správná kariéristka nechce narazit na skleněný strop.
atd.
Pokud na toto nemáš povahu, tak ty řeči ignoruj, nereaguj na ně. Řekla bych jim skutečný důvod mého rozhodnutí a dál se snažila to neřešit. Netrap se tím. Hlavní je spokojenost tvojí rodiny ![]()
Já v takových případech většinou nasazuju opačnou taktiku, takže něco ve stylu-
„Víš Máňo, původně jsem uvažovala, že ho hodím ze skály, ale manžel mě ukecal, tak si ho teď hlídá on…“ divila by ses, jak to zabírá. Podruhý se tě na to už nikdo nezeptá… ![]()
Myslim, že jste to s manželem vyřešili skvěle. Jste super tým. ![]()