Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Taky jsem na RD nebyla, nastesti ke me podobne reci nedosly (nevim, zda byly, ja se o nich nedozvedela). Radu nemam, jen s tebou soucitim ![]()
Jo, odkyvala bych jim to s tím, že se o dítě starat nechceš a oni ať se pro změnu starají o svý. Taky jsem šla do práce brzy, keců milion, jak mi jde o kariéru a jak ony by to neudělaly a bla bla bla, tak jsem jim potvrdila, že jsou lepší matky, mě jde o prachy a dítě mě nebaví a byl více méně klid.
@Anonymní píše:
Ahoj,
Potřebovala bych bych se spíš vypovídat a postěžovat si. Máme doma sedmiměsíčního chlapečka. Na PPM jsem byla já a na RD nastoupil manžel a já šla zpět do práce. Hlavním důvodem bylo to, že chceme být co nejvíc všichni spolu a já mám skvělou pracovní dobu, hodně volna, možnost home office a volné víkendy. Za to manžel dělá Po-So a má třisměnný provoz. Díky tomu, že jsme šla do práce si více užíváme života, jsme se synem oba dva a manžel je hrozně rád, že neni ten chlap, který dítě vída jen ráno a večer. To jen k naší situaci..
Já pracuji v převážně ženském kolektivu, některé děti mají, některé ne. Jde o to, že od nástupu mají neustálé narážky na to, že jsme krkavčí matka, že jsem odložila svoje dítě, že jsem kariéristka apod. Hrozně mě tyhle řeči mrzí.. Syna miluju nejvíc na světě a nikdy bych neudělala něco, kvůli čemu by musel trpět.. Já vím, že zde budou rady ať je neposlouchám.. Že vím sama, že to rozhodnutí je v pohodě, když jsme tak všichni spokojený.. Ale ono je to opravdu na denní bázia práci měnit nechci, pak by to celé trochu nedávalo smysl.. Máte nějakou radu, jak se s tím porvat? Prosím anonym, kolegyně by mě mohly poznat..
měla jsem to podobně a chlap na to dodnes moc rád vzpomíná. Vybudoval si vztah k dětem, vyzkoušel si, jaké to je být na „dovolené“ a od té doby jedeme v péči o děti „na půl“ a se vším pomáhá, nic není problém. Což možná bude problém některých tvých kolegyň, buď odsuzují, vše co neznají a neměly možnost vyzkoušet, nebo závidí, že máš v tomto pomoc a podporu manžela. Já pro ně byla taky tehdy kariéristka, ale já to dělala pro rodinu a vyplatilo se nám to po všech stránkách. Ale tehdy to od nich zamrzelo, ne že ne…
Já bych řekla, že v tom bude hodně závist.. Protože ty máš o dítě postaráno a ony to nezažily.. U nás jsme o tomto taky spekukovali, ale nakonec chlap našel po porodu práci, která mu fakt sekla a vzdal to.. Uz jen proto, že máme děti 4,sam často hlídá a ví, že to není sranda.. Kašli na ně.. Jedním uchem tam, druhým ven
Simte, kazdej podle svejch potreb. Moje sestra ma tetovaci salon, doma vydrzela presne tri tydny po porodu, pak nastoupil na rodicak jeji pritel.Ja byla s detma doma, co to slo. Vlastne jsem porad, ale to ma jinej duvod. Segru bych nikdy nesoudila a ona zase me.
Vidíš, jsi asi hodně zajímavý člověk, když mají pořád potřebu Te řešit a stojíš jim za to, aby recem a myšlenkam o Tobě věnovaly svůj čas a energii.
Já osobně bych od tak malého dítěte nešla, bylo by mi líto, že nejsme celý čas spolu, ale je mi jedno, jak to mají ostatní a vždy říkám, ať si dělá každý, co chce, pokud tím neublizuje druhým.
Prostě jedním uchem sem, druhým tam a neřešit… Nejvíce obvykle pomlouvaji ti, co nejsou sami se svým životem spokojeni..
Závidí, že máš tak skvělého manžela a spokojenou rodinu. Tak bych jim to dala sežrat!! A pořád bych mluvila o tom, jak je tvůj manžel šikovný, jak ti pomáhá, že vše zvládá, že máte na sebe spoustu času, jak moc se na ně těšíš..
To je přeci každého věc a rozhodnutí, u nás na RD nešel nikdo (já byla ještě na VŠ, takže volný režim tak jako tak, navíc práci jsem dělala jen na DPP a od počítače, takže taky bez problému). Lidi si vždycky něco najdou.
![]()
Slepice si vzdycky najdou, do ceho klovat
vzdycky si zanotuj Potmesilyho hosta, oddelej si svy a hura domu za rodinkou ![]()
Mate to super ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj,
Potřebovala bych bych se spíš vypovídat a postěžovat si. Máme doma sedmiměsíčního chlapečka. Na PPM jsem byla já a na RD nastoupil manžel a já šla zpět do práce. Hlavním důvodem bylo to, že chceme být co nejvíc všichni spolu a já mám skvělou pracovní dobu, hodně volna, možnost home office a volné víkendy. Za to manžel dělá Po-So a má třisměnný provoz. Díky tomu, že jsme šla do práce si více užíváme života, jsme se synem oba dva a manžel je hrozně rád, že neni ten chlap, který dítě vída jen ráno a večer. To jen k naší situaci..
Já pracuji v převážně ženském kolektivu, některé děti mají, některé ne. Jde o to, že od nástupu mají neustálé narážky na to, že jsme krkavčí matka, že jsem odložila svoje dítě, že jsem kariéristka apod. Hrozně mě tyhle řeči mrzí.. Syna miluju nejvíc na světě a nikdy bych neudělala něco, kvůli čemu by musel trpět.. Já vím, že zde budou rady ať je neposlouchám.. Že vím sama, že to rozhodnutí je v pohodě, když jsme tak všichni spokojený.. Ale ono je to opravdu na denní bázia práci měnit nechci, pak by to celé trochu nedávalo smysl.. Máte nějakou radu, jak se s tím porvat? Prosím anonym, kolegyně by mě mohly poznat..
Měla jsem kolegyni, která také šla v 10m dítěte do práce. Obdivovala jsem ji. Ostatní řeči neměly. Já vím, že rada vykašli se na ně, pošli je někam apod. jsou Ti k ničemu, protože to se lehce rádi, ale provádí složitě. Musíš si být jistá sama sebou, opakovat si důvody proč jsi tam kde jsi a jim to buď odkyvat a nebo rovnou říct, že se na tohle téma bavit nebudeš. Neboj ony za půl roku budou mít jinou oběť na drbání. ![]()
Na některé lidi nestačí jít po dobrém, ale musí se po zlém. Jestli se vyhýbáš konfliktu a radši na jejich řeči nereaguješ, nejspíš budou rýt pořád. Nebyla bych na ně vulgární, ale při další příležitosti bych jim velmi jasně, stručně a asertivně oznámila, že s manželem děláte, co vyhovuje vám, dítě je spokojené, ostatním do vás nic není a dál o tom nechceš nic slyšet. Když to řekneš dost rázně a neústupně, možná se leknou a dají pokoj. Alespoň před tebou.
Ale jsou to slepice, vůbec si z jejich řečí nic nedělej. ![]()
Mela bych nejakou standardni odpoved neco ve stylu, ze jo jo krkavci matka a ze si hackujes deku do duchodaku, az te tam syn na staré roky posle.
Příspěvek upraven 10.06.21 v 21:02
Ahoj,
a práci měnit nechci, pak by to celé trochu nedávalo smysl.. Máte nějakou radu, jak se s tím porvat? Prosím anonym, kolegyně by mě mohly poznat..
Potřebovala bych bych se spíš vypovídat a postěžovat si. Máme doma sedmiměsíčního chlapečka. Na PPM jsem byla já a na RD nastoupil manžel a já šla zpět do práce. Hlavním důvodem bylo to, že chceme být co nejvíc všichni spolu a já mám skvělou pracovní dobu, hodně volna, možnost home office a volné víkendy. Za to manžel dělá Po-So a má třisměnný provoz. Díky tomu, že jsme šla do práce si více užíváme života, jsme se synem oba dva a manžel je hrozně rád, že neni ten chlap, který dítě vída jen ráno a večer. To jen k naší situaci..
Já pracuji v převážně ženském kolektivu, některé děti mají, některé ne. Jde o to, že od nástupu mají neustálé narážky na to, že jsme krkavčí matka, že jsem odložila svoje dítě, že jsem kariéristka apod. Hrozně mě tyhle řeči mrzí.. Syna miluju nejvíc na světě a nikdy bych neudělala něco, kvůli čemu by musel trpět.. Já vím, že zde budou rady ať je neposlouchám.. Že vím sama, že to rozhodnutí je v pohodě, když jsme tak všichni spokojený.. Ale ono je to opravdu na denní bázi