Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Je mi 22, ségře 24. Ale pravda je v tom, že moc sebevědomí nemám, a bohužel pro mě ani charisma ani nejsem ničím vyjimečná… No asi nejlepší bude přestat se litovat a soustředit se jen na rodinu…
Jsi mlada a hledas se, ono to se to s vekem taky zmeni, nejsi jeste uplne psychicky zrala, tak moc nehledej mouchy a na sobe nedostatky. Dulezite je, aby jsi se ty sama vnitrne citila spokojena a stastna. Pokud jsi citliva, tak nikde nepredstirej, ze jsi drsna, ale bud sva takova jaka jsi a nauc se mit rada sama sebe takova jaka jsi. Evidentne se stydis za svoji citlivost a vydavas se za neco co nejsi a to je neuprimne a neprirozene a lidi to vzdy poznaji. Dej prostor sve dusi a tomu jak skutecne veci citis aniz bys u toho myslela na to co na to druzi lide.
Oprava, přítele mám jen jednoho za kterého bych dala ruku do ohně
,ti další tři, mi ji ale natáhli, když jsem ji potřebovala. Jde o to, že každý je nějaký
,já jsem taky v reálu urýpaná, přemrštěně upřímná, a málo kdo to skousne, taky mě pomlouvá 90 procent okolí, ale těch deset je moje krevní skupina. Člověk se nikdy nezavděčí všem. Někomu se třeba nelíbí můj zadek
- tak mi ho může políbit
,to že mě drbe už neřeším.
Ahoj zakladatelko.Jsem zase jiný anonym. Také si o sobě myslím, že mě lidé namají rádi. Je to můj subjektivní pocit, ale když vidím, jak se lidé chovají k ostatním spolužačkám a mě občas vyčleňujou z kolektivu, říkám si, že na tom asi něco bude. Takže vlastně ani nevím, jak ti poradit, promiň. Jen ti chci říct, že v tom nejsi sama. ![]()
Jen jeden můj postřeh, z toho co jsi psala..přijde mi, že se hodně srovnáváš se svou sestrou a trošku jí závidíš a srovnáváš se s ní. Podle mě je každý sourozenec úplně jiný, tak se s tou sestrou zas tak moc nesrovnávej..
Přestaň řešit to, že tě němají rádi staří známí a najdi si nové, buď otevřená, pomáhej jim, nepomlouvej nikoho kolem sebe a hlavně SE NELITUJ, to dost lidí odradí. A věř si, každý je něčím výjímečný - co kus, to originál ![]()
@dada1511 můj taťka mi vždycky říkal - kdo pomlouvá, ten závidí a na tom taky něco je ![]()
Není snadné se nesrovnávat. Je potřeba se přeorientovat na něco jiného, na to, co ti jde, na dceru, na partnera. A nemyslet na to, jak tě nikdo nemá rád. Jinak se utrápíš. To si říká ta, co ji taky nikdo nemá rád.
@Veruš1 No pravda
,jen lidi co nemají co dělat se starají o to co mají a dělají druzí ![]()
@Veruš1 píše:
Přestaň řešit to, že tě němají rádi staří známí a najdi si nové, buď otevřená, pomáhej jim, nepomlouvej nikoho kolem sebe a hlavně SE NELITUJ, to dost lidí odradí. A věř si, každý je něčím výjímečný - co kus, to originál
Další anonym ![]()
Já bych to nenazvala, že tě nemají rádi. Jsi prostě asi jiná, svá, třeba je těžké ti porozumět. Neber to jako negativum. Nemáš asi moc příležitostí poznat i nové lidi, ve větším městě by to třeba bylo jinak.
Já žiji ve velkoměstě a stejně jsem sama. Jsem introvert, mám zcela jiné zájmy než ostatní, nejvíce mi vyhovuje být s dětmi. Známé mám, konverzaci umím udržet, ale nijak ji nevyhledávám, nechybí mi, když není, vystačím si sama. Třeba mne také lidé nemají rádi, netuším, já to neřeším
Naopak si občas řeknu, jestli nejsem divná, že mi vystačí rodina, ale asi je to tím, že mám bezva manžela, tak mi žádný přítel nechybí - s ním mohu probrat vše.
Tak to nepitvej, však nějaká kamarádka se díky dětem určitě brzy najde, třeba až budou děti chodit na společné kroužky atd…
Holky, jak si to představujete, tu radu:Zeptaej se ostatních, oni ti řeknou, proč tě nemají rádi. Mám přijít za někým, kdo mě nemá rád a zeptat se ho:„Proč mě nemáš rád, co ti na mně vadí?“
Většina lidí by si o mě pomyslela, že jsem pošuk. Lidé, co mě rádi mají, mi zas na tohle asi moc neodpoví.. ![]()
@Anonymní píše:
Je mi 22, ségře 24. Ale pravda je v tom, že moc sebevědomí nemám, a bohužel pro mě ani charisma ani nejsem ničím vyjimečná… No asi nejlepší bude přestat se litovat a soustředit se jen na rodinu…
@Anonymní píše:
Docela by mně zajímalo v čem je jádro mého problému, a to, že už odmala nemám žádné přátele (a tím nemyslím kamarády ze školy, apod.) Neříkám, že si za to nemůžu sama, ale zajímalo by mně co si o tom budou myslet ostatní (cizí lidé).
Tak abych nějak začla:
Mám sestru, kterou mají všichni (včetně rodičů) raději než mě. Rodiče asi nejspíš proto že je prvorozená, vždycky byla poslušnější, chytřejší, snaživější, atd. Vždycky když jsem si našla kamarádku (třeba někde na dovolené) tak mi ji dá se říct přebrala a každá se pak bavila jen s ní.
Bydlíme v malé vesnici, takže se tu víceméně všichni znají. Všechny moje „kamarádky“ ze školy tady měly vždycky radši sestru. Chápu, že jsem si za to asi hodně mohla sama, ale prostě jsem nikdy nebyla jako ona, ale našli se i lidi co mě prostě jen tak pomlouvali, i když se se mnou nikdy zvlášť nijak nebavili…
Jsem dost ukecaná, hodně často plácnu něco čeho později lituju, jako mladší jsem byla i dost cholerická, ale když jsem se poznala s přítelem, tak jsem se hodně uklidnila… Teď, po 5 letech, máme malou holčičku a já jsem sice neskutečně šťastná za to že ji máme, že je zdravá, ale i tak mě občas trápí to, proč mě lidi nemají rádi… Všichni kromě přítele (naštěstí)..
Teď už vlastně ani nevím proč to tady píšu, ale asi na mně zas padla nějaká depka, že jsem za celý svůj život vlastně neměla nikoho komu bych se mohla naprosto se vším svěřit (kromě přítele samozřejmě).Myslíte, že to může být tím že jsem vždycky navenek vystupovala jako „drsňačka“, ale ve skutečnosti jsem možná až neskutečná citlivka, kterou sebere každé špatné slovo, každé rýpnutí, atd? Ale proč když se snažím teď chovat normálně, tak proč mě lidi tady ani teď nemusí tak jako kdysi?
Možná se vám tahle diskuze bude zdát jako malicherný problém, že nemá hlavu ani patu, ale potřebovala jsem se prostě někde vypsat… tak směle do mně…
Všichni kamarádi se kterýma se teď vítáme jsou společní, ale spíše jsou to spíše kamarádi přítele.
Lidé nemají rádi lidi, zamindrákované, nebo ty kteří se chvástají, nebo litují, nebo jsou permanentně nasraní, že je všechno na „piču“ (pardón za to slovo, ale cituji svou sestru), nebo ty co s oblibou drbou ostatní.
Když už jsem začala o té sestře. Jedna moc kamarádek nemá a je to podle mě proto, že je strašně negativistická, pesimistická. Např. srovnává se semnou. Já mám všechno lepší… Mám víc peněz (chtěla jsem ji dohodit práci, ale nechtěla, jen si pak stěžuje) Mám lepšího chlapa… ale ona o „hodného“ kluka vlastně nestojí… JEN SI STĚŽUJE A STĚŽUJE. Koho by to bavilo stále poslouchat?! Ani mě ne a to je moje setra.
Druhá je zase tak namyšlená, že se taky nedá dlouho poslouchat. Je to jen náhoda, že nemají kamarádky, nebo je to proto!!!
Jsi něco z toho? Pokud ne, tak se nelituj a najdi si kamarádku třeba tady ![]()
Jo a nejsem zakladatelka, jen mě zajímalo, jak byste praktikovali tu radu, ať se zakladatelka zeprá ostatních lidí.
@suwari Já bych se ostatních neptala, bych si taky připadala jak pošuk, navíc vím co by mi řekli
![]()
Já bych spíš doporučila zapracovat na dalším dítěti, zapsat se do nějakého mateřského centra, tam si určitě padne s někým do oka, i kdyby měla dojíždět, jendou týdně se to dá, a popřípadě ze „společných známích“ udělat i své přátele, snad mají i drahé polovičky, které to možná cítí stejně
Neřešit sestru, a nepředstavovat ji svím přátelům
dokud za ně nedá ruku do ohně.
Asi to chce trochu se nad sebou zamyslet a přijdeš na to sama. podle příspěvku to vypadá, že jsi asi trochu introvert, co se lituje a srovnává s ostatními. ale nemyslím to zle, spíš ti chci pomoct, když už se ptáš.
Spíš se zeptej přítele, co na tobě má rád on a na tom stav dál a dobré vlastnosti rozvíjej. ve starých nevydařených kamarádstvích bych se nepatlala, najdi si nové kamarádky třeba v nějakém kroužku nebo přes dítě na hřišti…
Taky si říkám, že na to nebudu myslet, mám hodného muže, zdravou holčičku a když o mě nikdo nestojí jeho chyba.
To píše anonymka, kterou taky nemá nikdo rád.