Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje milá, vím, že to bolí a jak to bolí, nicméně… Dopřej mu i sobě šanci na kvalitní vztah…děje se to a dít se to bude. Jednou přijede ten waaaau… Co ti vezme dech a přijme tebe i dcerku za své vlastní. Vše bude v pořádku. Pro tebe, pro holku, pro všechny ![]()
Seš holt blbá, chce to čas. Každá jsme to asi prožila. Jen teda kdyby mě podvadel, dost by se mi zhnusil.
@Anonymní píše:
S ex přítelem máme roční dceru se kterou se už kolem pul roku neviděli a ani nejeví zájem..
Rozešli jsme před rokem kvůli tomu že mě podváděl chvíli jsme to pak zkoušeli dat zpátky dohromady ale nevyšlo, a už delší dobu mě a dceru prostě nekontaktoval žije s jinou, ja vím že se knam nevrátí už i kvuli tomu že prostě nepřispívá na malou, nevola atd tak mi to je jasný. Ale i přes to jak mi ublížil atd.,tak na něj pořád musím myslet představuji si i třeba to kdyby tady snama byl a byli by jsme rodina i když se mi to nikdy nesplní..Ale strasne bych si přála kompletní rodinu pro svou holčičku..Nikdy jsem se stím nikomu nesverila nechci aby mě brali za blazna byli jsme spolu 7 let. Měla jste to nějaká stejně?
Je mi to moc líto, chlap by zasloužil nakopat do koulí, pochopím tu nevěru, rozchod, ale nikdy nepochopím, že se nezajímá o svou dcerku… ![]()
A byli jste spolu dlouho, 7 let, tak to potrvá, než to přebolí, ale opravdu pomůže čas a najdeš i někoho, kdo vás bude mít rád obě… ![]()
Místo snění o bývalém, který neudrží péro v kalhotách bych řešila to, že neplatí na své dítě… Nechápu…
@Rosary píše:
Místo snění o bývalém, který neudrží péro v kalhotách bych řešila to, že neplatí na své dítě… Nechápu…
Jo, souhlas. Jedna vec je stesk a predstavy a druha vec jsou prava ditete, napr. pravo na dustojny život, na peci obou rodicu apod. To dite si je samo nezajisti. Otec je na h.vno, takže budes to muset zaridit ty.
Prestan brecet a jdi po nem. Jestli si myslis, ze kdyz ho nebudes stihat o placeni vyzivneho, tak on si to rozmysli a mozna se k vam vrati, tak vůbec. Zajisti dustojny život sobe i diteti. Mas i pravo na vyzivne pro sebe. Jestli si i bez nej zijes obstojne, tak to bouchni za hezke saty, kadernici atd. A jdi na seznamku ![]()
Jinak my se taky rozesli, kdyz jsem cekala synka. Lito mi to je, taky bych si byla prala chumlackovou rodinku, ale zivot jde dál, no…nikoho nemuzes nutit te mit rad. Jinak nas tatka zatim za miminem pravidelne jezdi a platí. Zapis do RL si prosadil sam, ja mu dala vybrat. Takze jakmile by se s platbami odmlcel, okamzite jdu po nem. Styk mu vnutit nemuzu ani nechci. Myslim, ze poradek dela pratele a zadna cochcarna, pul roku tak a pul jinak, tady nebude.
Tobě nechybí on, ale představa, jakou sis o něm vysnila. Nestojí za zlámanou grešli, natož za vzpomínky. Ale chápu, že srdci rozum ne vždy poručí. Souhlasím s příspěvky výše, řeš alimenty.
Potkala jsem člověka, který mi leží už přes dva roky v hlavě. Vidíme se málo, asi jsme si sympatičtí, ale oba zadaní, s rodinami. Ze začátku mě úplně zaskočil, myslela jsem hlavně na sex (a byla ve mě obrovská touha, chtíč, on vypadal podobně, doprovázely nás dlouhé pohledy), ale nyní si jsem jistá, že do sexu bych určitě nešla, že to vlastně není už dávno o sexu, ale že je mi ten člověk prostě něčím strašně blízký a já bych ho ráda poznala víc. Ráda bych ho měla v životě, ale nemám se s ním jak setkat víc, známe se přes práci a vidíme se velmi málo, v soukromém životě nás nic nespojuje (bydlíme každý jinde, jiné okruhy lidí). Přesto na něj přes den myslím, utíkají mi k němu myšlenky ráno, přes den, večer před spaním.
S manželem jsem 15 let, nic nám nechybí, máme se rádi a muž je pozorný, staráme se oba o náš vztah, sex funguje, děti máme, trávíme spolu čas, smějeme se. Přesto mi utíkají myšlenky k jinému a já vlastně nevím proč, co mi chybí… ta nevyřčená blízkost, kterou já cítím? Ani nevím, jestli to on má stejně. Možná je to tím, že jsem hodně uzavřená, mám pár přátel a u něj cítím, že by mi s ním bylo dobře, důvěřuji mu na základě „ničeho“, měla jsem to tak jen u pár lidí a asi je to pro mě strašně vzácné…
Měli jste to někdy podobně? Myslíte, že to ten člověk může cítit stejně? Že oba víme, že otevírat při pracovní konverzaci párkrát do roka něco osobního není možné, tak to prostě ani jeden neuděláme? Nebo to tak mám možná jen já a jemu je to úplně jedno?
Já vím, že bych měla korigovat myšlenky a nemyslet na něj, ale zároveň je pro mě ta blízkost tak vzácná, že si ji nechci nechat ujít a fakt ráda bych to převrátila do nějaké osobnější konverzace (jenže jsem fakt uzavřená, neumím to, mám strach, že se to nehodí).
Prosím anonym. ![]()
Znam to. Neres to a uzivej si chvile kdy ho vidis. Predpokladam ze manzela by si nepodvedla
S ex přítelem máme roční dceru se kterou se už kolem pul roku neviděli a ani nejeví zájem..
Nikdy jsem se stím nikomu nesverila nechci aby mě brali za blazna byli jsme spolu 7 let. Měla jste to nějaká stejně?
Rozešli jsme před rokem kvůli tomu že mě podváděl chvíli jsme to pak zkoušeli dat zpátky dohromady ale nevyšlo, a už delší dobu mě a dceru prostě nekontaktoval žije s jinou, ja vím že se knam nevrátí už i kvuli tomu že prostě nepřispívá na malou, nevola atd tak mi to je jasný. Ale i přes to jak mi ublížil atd.,tak na něj pořád musím myslet představuji si i třeba to kdyby tady snama byl a byli by jsme rodina i když se mi to nikdy nesplní..Ale strasne bych si přála kompletní rodinu pro svou holčičku..