Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proste to vezmi jako fakt. Je to smutny, ale kdyz nema zajem, tak ani tisic promluv nepomuze. Kdyz sam nema potrebu se s Vami stykat, tak ho nenut. Jeho boj. ![]()
Je to muž, ty mohou být k malým dětem rezervovanější než ženy. I kdejaká babička nemá zájem, natož dědeček.
Jestli nemá zájem tak ho nedonutíš. Moje mamka třeba volá 5× denně, ale byla u nás naposledy v listopadu. Kdybych nezajela k ní tak dceru skoro nevidí. Hlídání mi už několikrát odřekla na poslední chvíli. Chápu, že tě to mrzí. Můžeš se táty zeptat, proč o děti nejeví zájem.
Chapu, že tě to štve, ale smiř se s tím. Prostě mu děti nic neříkají, ostatně malokterej chlap je vyhledává. Většinou chtějí mít klid. To spiš by musela iniciativu převzit jeho žena, ale to asi nehrozi, z toho co píšeš.
Pochopila jsem dobre, ze ty ses domluvila pred 3m a ted cekas, az on se ozve?
je to chlap, to musis pripomenout ty - mesic predem, tyden predem, den predem… to neni neochota, to je chlapskej mozek.
Anonym kvůli rodině, díky.
Jako malá jsem měla jednu babičku. Druhá zemřela, když mi byly 2. Děda od táty jevil zájem na narozeniny, Vánoce, svátek. Zeptal se na školu a konec. Druhého dědu jsem viděla asi 4× do mých 12 let. Až teď, když je mi přes 20, ho vídám tak 2× ročně z jeho iniciativy (holt mu nikdo nezbyl). Tenhle děda je pro mě cizí člověk. A ten první? Nikdy mě neměl přes noc, nevzal mě na ryby, na pouť, na hřiště, nehlídal mě, nic… Vztah k němu? Téměř nulový a kdybych nemusela, nevídám ho.
Měla jsem období, kdy jsem měla tendence našim vyčítat, že pro vztah prarodiče-vnouče neudělali dost. Ale udělali… Musí chtít prarodiče. Jinak se stav klidně na hlavu, ale nehneš s tím. Mrzí mě do dneška, že všichni jezdili na prázdniny k babičkám a dědečkům na chaty, na dovolenou, spali u nich, chodili na zmrzliny, měli tajemství před rodiči. Já ne. Prostě jsem zažila jen procházky s jednou babičkou na hřbitov a k rybníku. Ano, vzpomínám na to s láskou a moc ráda… Ale pořád to ve mně je.
Tady ta známá slova o hoře a Mohamedovi platí jen částečně. Bohužel.
Stejně ty doby bez internetu byly krásný. Nikde nikdo nevřeštěl, že v těhotenství se okolí zajímá málo, že se zajímá moc, že holce šahaj na břicho, že holce nešahaj na břicho… že tchýně kecá do výchovy moc, že do ní nekecá vůbec, a že prarodiče nechtěj brát děti na dovolenou, a že je tam rodiče s prarodiči nechtěj za žádnou cenu pouštět.
Lidi akceptovali status quo a nastavení vlastní rodiny a byl klid…
Ať se na mě nikdo nezlobí, já když byla malá, tak bábi s dědou měli akorát telefon, my ještě ani to ne… možná v mých devíti…? K svátku nám harantům opravdu nikdo „online“ nepřál, natož ve dvou letech… prarodiče nepořádali komunikační nájezdy, aby byli pravidelně informovaní… sem tam si s našima hodili pohled nebo předpokládám zavolali z práce, když řešili prázdniny. Pro mě byl vrchol blaha, že mi děda napsal pár dopisů, když jsem chodila do druhý, třetí třídy.
Jo, já vím, je jiná doba, už to nevrátíme. Ale kde se vzala ta všeobecná představa nutnosti neustálýho emočního zapojení? Je to dítě RODIČŮ, ne prarodičů… To je fakt nutný dědečky veřejně ostouzet, že si v padesáti nemají co říct s dvouletým capartem??? ![]()
Já už tohle fakt nechápu… svět by byl lepší místo, kdyby lidi vnímali jeden druhýho a ne nějaký svoje fantazie a nablblý televizní představy… ![]()
@LAlezane : mno nevim, promitas do toho sve zkusenosti, ja zase byla odmala u obou paru prarodicu jak doma (jedni bydleli ve vedlejsi bytovce, druzi 15 minut pesky) a treba deda od taty me mel opravdu hodne rad, bohuzel zemrel, kdyz mi bylo 10 ale mel jsem s nim uzasne „napojeni“ I bez internetu. Svatky I. narozeniny jsme slavili, prisli osobne poprat atd. To neni dobou, to je tim, jak se to sejde v rodine
V rodine zakladatelky se to bohuzel dobre neseslo, ale teda taky uplne nerozumim nekterym vecem, typu domluvit si neco 3 mesice dopredu a doufat, ze si deda vzpomene, to je potreba pripominat…ale bohuzel zajem si nevynutis, kdy neni.
@LAlezane
Ano, dědečkům to s malými vnoučata většinou tak nejde jako babičkám.
Měla jsem úžasnou babičku a už 2,5 roku jsem babička.
Udělám vsechno, co bude v mých silách, aby jednou moje vnučka mohla říci to samé i o mě.
Byla to fantastická ženská. Děti jsou Holt na prarodiče “zařízený”.
@LAlezane za vsechno muze internet! Rozplasil lidi! Totalitu na ne
Co maji co kriticky myslet a porovnavat, no fuj, trapne ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj. Nevím už co mám dělat. Je mi 27 let. Mam 2 deti. 4 letou Alenku a Honzíka 2 roky. Alenka je od malička moc šikovná a chytrá, zvládne si vyhrát sama. Honzík ještě nějakou tu péči potřebuje, ale když se mu dají hračky na Písek zvládne si tam vyhrát třeba i hodinu. Ted abych přešla k tomu, co me trápí. Od mala jsem žila s tátou protoze jsem mela rozvedene rodiče. Mamka umrela když mi bylo 20. Tata má už 20 let přítelkyni se kterou má 19 letou dceru. Problém je ten, že vůbec nemají o moje děti zájem. Já vím, že Můj táta má moje děti rad, ale vůbec si je nebere. Nezavola nezepta se jak se mají. Na zítra Máme v obci akci. Je to 3 měsíce co jsem ho prosila jestli si děti prez noc veme ať si taky odfrknem. A ted se vubec nepřipomíná. Já je nepotřebují pohlídat. Stejne jde manžel v neděli do prace, tak bychom na tu akci stejne nesli a řekla bych mu ze si je nechám doma, ale jde mi spíše o princip. Ví to 3 měsíce, protoze touhle dobou je u nás tato akce každý rok. Co mám dělat aby si těch děti více vsimal? On o ne opravdu nejeví zájem. A to není jen ted skrz tu akci. Ted když měl Honzik svátek, tak taky ani nenapsal, ale to taky cert Vem. Chtěla bych kuli dětem aby o ne mel zájem dokudělat jsou malý aby poznali jake je to Mít dědečka, který si je ve me třeba na prázdniny na chatu. Menu tátovi je 47 takže je ještě Mlady. Jde o to, že je jediny z prarodičů koho mají a me to strašne moc Bolí a mrzí že o ne nemají zájem. Prosím poraďte co mám dělat. Promluvit si s nim v klidu to nejde. Je to morous, ale o me se postaral perfektne…
Chlap to Holt má trošku jinak. Zkus uspořádat společný výlet, nech ho přečíst pohádku před spaním, ať s nimi jde na chvíli do lesa nebo na zahradu. Deti jsou ještě malé a tatínek má třeba z delšího hlídání strach.
Hlavně to nevzdavej a nic mu nevyčitej. Buď trpelivá, uvidiš, ze to dobře dopadne. Moc Ti držím palce. Taky máme malou vnučku a manzel - deda ji miluje, ale zatím ji hlídá jen trošku.
@PaníBovaryová píše:
V dnesni dobe prarodice spis zajem nemaji.
Mě táta rovnou řekl, jsou to tvoje děti, ty se starej, my ti je hlídat nebudeme.
tak se starám, když nutně potřebuji pohlídat, tak pohlídají, ale kdyby mi sami ode sebe zavolali, že deti chtějí, ať je přivezu, tak bych si myslela, že se něco stalo.
to samé i panímáma.
zakladatelko, ber to jako fakt, nic s tím neuděláš.
Ahoj. Nevím už co mám dělat. Je mi 27 let. Mam 2 deti. 4 letou Alenku a Honzíka 2 roky. Alenka je od malička moc šikovná a chytrá, zvládne si vyhrát sama. Honzík ještě nějakou tu péči potřebuje, ale když se mu dají hračky na Písek zvládne si tam vyhrát třeba i hodinu. Ted abych přešla k tomu, co me trápí. Od mala jsem žila s tátou protoze jsem mela rozvedene rodiče. Mamka umrela když mi bylo 20. Tata má už 20 let přítelkyni se kterou má 19 letou dceru. Problém je ten, že vůbec nemají o moje děti zájem. Já vím, že Můj táta má moje děti rad, ale vůbec si je nebere. Nezavola nezepta se jak se mají. Na zítra Máme v obci akci. Je to 3 měsíce co jsem ho prosila jestli si děti prez noc veme ať si taky odfrknem. A ted se vubec nepřipomíná. Já je nepotřebují pohlídat. Stejne jde manžel v neděli do prace, tak bychom na tu akci stejne nesli a řekla bych mu ze si je nechám doma, ale jde mi spíše o princip. Ví to 3 měsíce, protoze touhle dobou je u nás tato akce každý rok. Co mám dělat aby si těch děti více vsimal? On o ne opravdu nejeví zájem. A to není jen ted skrz tu akci. Ted když měl Honzik svátek, tak taky ani nenapsal, ale to taky cert Vem. Chtěla bych kuli dětem aby o ne mel zájem dokudělat jsou malý aby poznali jake je to Mít dědečka, který si je ve me třeba na prázdniny na chatu. Menu tátovi je 47 takže je ještě Mlady. Jde o to, že je jediny z prarodičů koho mají a me to strašne moc Bolí a mrzí že o ne nemají zájem. Prosím poraďte co mám dělat. Promluvit si s nim v klidu to nejde. Je to morous, ale o me se postaral perfektne…