Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@koukolka_makova
Na barbínu se stojí fronty. Na obyčejnou holku nikdy. Neboj, on přijde. Možná hledáš na špatných místech. Držím palce. ![]()
Tak asi nejsi tak fajn nebo mas nalepku „nejlepsi kamoska“. Neboj i tvuj cas prijde
A není to tím, že moc tlačíš na to - mít vztah??? Ono lidé dost často špatně reagují na citový nátlak a velké očekávání od partnera už na začátku, kdy ještě vůbec o nic nejde…zřejmě budeš něčím své potencionální nápadníky odrazovat - a já bych si tipla, že to bude tímhle…
@koukolka_makova
a zkoušela jsi s někým jen tak ležet? Někoho prostě nebaví chodit. ![]()
@Šarlota4 píše:
Tak asi nejsi tak fajn nebo mas nalepku „nejlepsi kamoska“. Neboj i tvuj cas prijde
Fajn je málo. Bohužel. Záleží na exteriéru, fajn je v interieru. Pátrat v interiéru dá práci. Proto muži raději jdou po tom exterieru.
Tak nehledej, on si tě někdo najde sám. Užívej si a na spokojenou holku letí víc chlapů, než když budeš někoho uhánět ![]()
@koukolka_makova Jak vypadá to upozornění na sebe, jak píšeš?
@káťa ne, tohle mne opravdu netrápí. Velká očekávání na začátku vztahů jsem se už dávno odnaučila.
Tahle reakce je přesně to, co říká každý. Jen se člověk zmíní o tom, že už se dostal do vztahu, kdy ho nebaví být sám, hned slyší, že tlačí na pilu a že má ubrat. Vítejme v době, kdy je být single naprosto kýžený vztah pro každého, přinášející řadu životních benefitů.
Jo, občas někdo projeví zájem, ale do toho fakt nejde jít - ti kluci jsou třeba moc fajn, ale přitažlivost z mé strany je nula a myšlenka na s nima je něco naprosto nepředstavitelného - a ani bych jim nechtěla citově ubližovat.
Tak opačná strana může přesně tak hodnotit tebe.
@koukolka_makova píše:
Něco vám povím. Moc nechápu dnešní dobu. V poslední čase, když se zmíním o tom, že už bych ráda po dvou a půl letech pokusů a omylů našla nějaký normální vztah, všichni na mě koukají jako na blázna a zoufalku, že si jako neužívám ten single život, který je přece ve všech směrech lepší, než být ve vztahu! Když si vyhlídnu nějakýho chlapa, a říkám předem, že netlačím na pilu, ale prostě se je na sebe snažím upozornit, aby mě vzal na vědomí a dál děj se vůle boží, hned tlačím na pilu. To je opravdu dneska tak strašně out chtít vztah? A to nemyslím na dítě, svatby atd., nebo aspoň ne hned, tyhle věci beru jako životní úspěch a benefit, momentálně mi jde prostě jen o to sdílet. Už mě nebaví myslet jen sama na sebe, užila jsem si toho dost a udělala na sobě velký kus práce.
Ale vytvořit s někým „oficiální“ dvojici, kdy i chlap by byl ochotný vyjít na světlo boží se skutečností, že „ta holka je jeho“, mi přijde víc a víc jako sci-fi. Kluci ochotní jít do vztahu jsou vlastně rozebraní a zbytek jsou z většiny snad už jen záletníci nebo z předchozích vztahů rozbité duše, kteří hledají jenom jedno - přátelství s výhodou (a na to já fakt psychicky nemám), než se objeví jistý vysněný ideál. Jo, občas někdo projeví zájem, ale do toho fakt nejde jít - ti kluci jsou třeba moc fajn, ale přitažlivost z mé strany je nula a myšlenka na s nima je něco naprosto nepředstavitelného - a ani bych jim nechtěla citově ubližovat. Možná řeknete, že mám vysoké nároky - ne, opravdu ne, můj případný přítel nemusí mít byt, auto a 30 000 na účtu měsíčně, ani nemusí mít vejšku a vypadat jako Brad Pitt. Jsem velký filantrop a zaujmout mě dokáže velké množství typů lidí, dokážu si v nich najít své a přitažlivý pro mně může bát i „obyčejný český Honza“. Já taky nejsme žena roku.
I tak si ale občas přijdu, že jsem celá zelená a mám tři nohy. A při tom se sama sobě líbím, myslím, že jsem osobnostně udělala velký pokrok a i přes všechny mouchy jsem holka do nepohody. Ale i přes to se tohle zboží špatně prodává, ač jeho reklama je dost velká (rozuměj sociální kruhy sou široké).
Jeden můj dobrý známý kdysi řekl, že na dobrou holku se stojí fronty. Tak kde jsou sakra ty moje?:)
Díky za prostor, potřebovala jsem si vybordelit hlavu.
Chtít vztah je normální. Přesto se nesmí tlačit na pilu, to chlapy odrazuje. A tlačit na pilu lze i neverbálně a dokonce i podvědomě. Několikrát mě okolí upozornilo, že se tak a tak tvářím a tak a tak chovám a já na ně koukala jak spadlá z višně, protože jsem o tom vůbec nevěděla!! Zrovna minulý týden, dcera na mě udělala takový ksichtík a já pak za pár dní mezi řečí to řekla babičce a ona prý: „No, to má po tobě, úplně přesný..“
Vůbec nevím, že takové obličeje dělám, když se mi něco nelíbí!!
![]()
A tak to může třeba být i nevědomě u tebe - třeba nějakými gesty, které si ani neuvědomuješ, flirtuješ až moc..
Ono hodně lidí našlo pořádný protějšek až ve chvíli, kdy ho právě přestali hledat..na takové zkušenosti narazíš na každém kroku..
Je to těžké, ale pro nalezení dobrého vztahu bych právě udělala to, co už se ti zajídá - věnovala bych se sobě a svým koníčkům, které tě fakt baví (pokud to teda není třeba četba doma v koutě, tam by tě asi nikdo nenašel..myslela jsem něco mezi lidmi). Protože budoucího tvého partnera právě nejvíc zaujmeš ty, jaká jsi, co máš ráda a ne tvoje hledání chlapa..
Je fakt, že my jsme se s mužem seznámili na inzerát a byl to docela risk..takové hrubky v textu jsem ještě neviděla a málem neodepsala. Nakonec jsem to ale zkusila a je z toho můj šikovný a milující dyslektik a dysgrafik ![]()
@Kobliha51 píše:
Fajn je málo. Bohužel. Záleží na exteriéru, fajn je v interieru. Pátrat v interiéru dá práci. Proto muži raději jdou po tom exterieru.
To je pravda pěkný vzhled je určitě pro výběr na první pohled veliké +. Ale vdané a zadané jsou i ošklivé nebo s handicapem. I když ošklivost je relativní naštěstí.
Příspěvek upraven 07.11.17 v 14:33
@Manhattan neuháním, jen jsem sama k sobě upřímná. Mám moc dobré život, ale už mi investování sama do sebe přijde úzkorozměrné.
@Emimin7 žádný nátlak, prostě navážu kontakt, oční anebo nějakým způsobem rozpohybuju komunikaci. Víc nechávám případně na něm.
Já ti nevím, řekla bych, že na to, abys protějšek zaujala, nestačí být jen fajn holka
. Pokud jde o člověka nového, který tě nezná, je ti to k ničemu. Pokud mezi lidmi v kolektivu, se kterým se běžně stýkáš a už tvou osobnost alespoň trochu poznali, zřejmě v tobě taky nevidí to Něco, co by z tebe nedělalo fajn kámošku/známou, ale případnou partnerku. On ten zevnějšek je opravdu důležitý, ať si říká kdo chce co chce.
@koukolka_makova píše:@Emimin7 žádný nátlak, prostě navážu kontakt, oční anebo nějakým způsobem rozpohybuju komunikaci. Víc nechávám případně na něm.
To by pro mě osobně bylo málo a skončilo by to tou komunikací. ![]()
Něco vám povím. Moc nechápu dnešní dobu. V poslední čase, když se zmíním o tom, že už bych ráda po dvou a půl letech pokusů a omylů našla nějaký normální vztah, všichni na mě koukají jako na blázna a zoufalku, že si jako neužívám ten single život, který je přece ve všech směrech lepší, než být ve vztahu! Když si vyhlídnu nějakýho chlapa, a říkám předem, že netlačím na pilu, ale prostě se je na sebe snažím upozornit, aby mě vzal na vědomí a dál děj se vůle boží, hned tlačím na pilu. To je opravdu dneska tak strašně out chtít vztah? A to nemyslím na dítě, svatby atd., nebo aspoň ne hned, tyhle věci beru jako životní úspěch a benefit, momentálně mi jde prostě jen o to sdílet. Už mě nebaví myslet jen sama na sebe, užila jsem si toho dost a udělala na sobě velký kus práce.
Ale vytvořit s někým „oficiální“ dvojici, kdy i chlap by byl ochotný vyjít na světlo boží se skutečností, že „ta holka je jeho“, mi přijde víc a víc jako sci-fi. Kluci ochotní jít do vztahu jsou vlastně rozebraní a zbytek jsou z většiny snad už jen záletníci nebo z předchozích vztahů rozbité duše, kteří hledají jenom jedno - přátelství s výhodou (a na to já fakt psychicky nemám), než se objeví jistý vysněný ideál. Jo, občas někdo projeví zájem, ale do toho fakt nejde jít - ti kluci jsou třeba moc fajn, ale přitažlivost z mé strany je nula a myšlenka na s nima je něco naprosto nepředstavitelného - a ani bych jim nechtěla citově ubližovat. Možná řeknete, že mám vysoké nároky - ne, opravdu ne, můj případný přítel nemusí mít byt, auto a 30 000 na účtu měsíčně, ani nemusí mít vejšku a vypadat jako Brad Pitt. Jsem velký filantrop a zaujmout mě dokáže velké množství typů lidí, dokážu si v nich najít své a přitažlivý pro mně může bát i „obyčejný český Honza“. Já taky nejsme žena roku.
I tak si ale občas přijdu, že jsem celá zelená a mám tři nohy. A při tom se sama sobě líbím, myslím, že jsem osobnostně udělala velký pokrok a i přes všechny mouchy jsem holka do nepohody. Ale i přes to se tohle zboží špatně prodává, ač jeho reklama je dost velká (rozuměj sociální kruhy sou široké).
Jeden můj dobrý známý kdysi řekl, že na dobrou holku se stojí fronty. Tak kde jsou sakra ty moje?:)
Díky za prostor, potřebovala jsem si vybordelit hlavu.