Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já jsem měla podobné pocity v pubertě, jakmile jsem zjistila, že se nějakému klukovi líbím, tak jsem ho začala nesnášet (i když se mi před tím líbil). Až pak s prvním opravdovým vztahem to přešlo.
Neměla jsi nějaké problémy v dětství? V jaké rodině jsi vyrůstala? Obvykle tyhle pocity pramení z dětství, můžou to být i nějaké události, které už si ani nepamatuješ.
Nejsi připravená na vztah a vypadá to, že máš nějaký problém, blok.
Podle popisu to vypadá, že ti fyzický kontakt není příjemný. Máš obdobný problém s fyzickým kontaktem i jinde? Je jistá sorta lidí, kterým to vadí, možná mezi ně patříš. Radši bys, aby ten vztah zůstal jen na platonické úrovni?
Jestli se dá ten tvůj odpor nějak změnit, nevím.
Možná jen on není pro tebe ten pravý. Ale sám tomuto moc nevěřím. Zkus více prozkoumat, jak to máš s tím fyzickým kontaktem, co se ti líbí a co ne. Každopádně bude třeba si najít partnera, který to má podobně.
@Anonymní píše: Více
kolik ti je? dva měsíce scházení už je na intimnost fakt čas, takže buď ho nemiluješ, nebo máš bloky, může taky být, že patříš k menšímu % lidí, kterým jsou intimnosti přímo odporné, ale může to být u tebe zatím i nezkušeností, navíc jestli je třeba první a ještě jsi neměla sex (?), to jsou obavy samozřejmě časté, zapátrej v sobě, zda je to jen vůči němu, nebo třeba když jsi „sama se sebou“, tak je ti to příjemné/není příjemné? Taky možná, že není ten pravý, nebo je na tebe ještě brzo.. tohle máme každá jinak… ![]()
@AnastazieB píše: Více
Děkuji za reakci. Já už v pubertě dávno nejsem, proto mi to přijde zvláštní. A jak mám poznat kdy je to opravdový vztah, když jsem žádný nikdy doteď neměla?
V dětství jsem žádný problémy neměla, napadá mě jenom to že jsem jakožto introvert moc nezapadala do kolektivu a byla jsem od mala spíše taková samostatná jednotka. Vyrůstala jsem v úplné rodině, mám oba rodiče, já byla jejich první a jediný dítě do mých pěti let. Výchova byla přísná ale jinak milující rodiče a dnes s nimi mám pohodový vztah. Takže nevím, těžko říct jestli to má původ v dětství nebo kvůli nějaké události z minulosti.
Mamka mi ale říkala, že jsem od mimina byla zvyklá usínat sama a nepotřebovala mě uspávat a odjakživa jsem si vyhrazovala svůj prostor, např. když mě objímala, tak v jistém okamžiku jsem už měla dost a dala jí najevo ať se odtáhne, že už mi to stačilo.
@D. C. píše: Více
Těžko říct, já s jinými lidmi žádný fyzický kontakt moc nemám, takže nevím jestli je problém jen u jednoho člověka nebo celkově.
K té druhé otázce: asi ano, dokud ten vztah byl jenom ve fázi mluvení a sbližování se, tak jsem se v tom cítila bezpečně, ale jakmile se mě dotkne tak moje tělo ztuhne, nevím co mám dělat a moje přirozenost mi velí se odtáhnout
@Anonymní píše: Více
no tak jsi fyzicky asi chladnější, někdo je haptický hodně - dotýká se, objímá se i s přáteli, já třeba s nejlepšíma kámoškama se i držíme třeba celkem dlouho za ruku, protože se chceme prostě „cítit“, ty budeš opak.. budeš mu to muset vysvětlit, spíš si nejlépe najít někoho, kdo to má stejně jako ty… jinak to do budoucna nebude fungovat.
@Anonymní píše: Více
No možná jsi asexual. S psychikou se nelečiš?
@Anonymní píše: Více
Ja mela desny blok kdyz na me sahal starsi chlap. Pred lety se na me mackal pri tanci takovy stary slizak a od te doby jsem v panice kdyz se me nejaky staroch jen dotkne a poda me ruku..
@lilith1 píše: Více
To mě moc mrzí, chápu odkud to pramení takový blok. Tohle ale (díky bohu) můj případ není.
@Cizinka 999 píše: Více
Nevím, už mě to párkrát taky napadlo ale v tomhle se upřímně moc nevyznám, v asexualitě. S psychikou se neléčím, proč?
A co představa sexu jako aktu? Jak o něm smýšlíš? Před klukem než něco začalo a teď? Máš potřebu? Hraješ si někdy sama se sebou? Co první pusa ve škole nebo na táboře? Jaký to bylo, fuj nebo pěkný?
Zdravím. Seznámila jsem se s klukem, dva měsíce už spolu chodíme na randíčka a teď jsem u něj poprvé přespávala a došlo na první líbání a mazlení. Do této doby se mi hrozně líbil ale teď se mi to úplně převrátilo. Po tom přespání u něj jsem jenom došla domů a chtěla ho ze sebe sprchou okamžitě „smýt“ (ten pocit že ho stále cítím na sobě, chtěla jsem se prostě cítit zase jenom jako já, ne jako něčí holka) a nevidět se s ním minimálně týden. Doma jsem ještě dlouho poté měla pocit že ho furt cítím okolo sebe a nebylo mi to příjemné. Přitom kluk mi nic zlého neudělal a já ho mám ráda. Jen jakmile ten vztah začal být více intimní tak se mi to úplně znechutilo a já mu teď nechci ani odepisovat, nechci ho vůbec vidět. Jen z představy se s ním znovu líbat je mi zle, natož se s ním někdy vyspat, a nechci aby na mě jakýkoliv chlap znovu sahal.
Taky jsem introvert a po dvou dnech s jedním člověkem už cítím potřebu mít nějaký čas jenom pro sebe a nějakou dobu se s tím druhým nevidět. Nevím v čem je chyba, jestli že jsem si myslela že už jsem připravená na vztah ale nejsem. Přitom už nejsem teenager a mám dávno věk na to mít partnera, proto mi ta moje reakce přijde dětinská. Podotýkám taky že tohle je můj první vztah, ten kluk měl přede mnou už dva, tři vztahy. I když jsem mu řekla o tom, že je můj první kluk a že se cítím divně, když mě objímá, tak on stále vyhledává příležitost na mě sahat ale mně ta intimní blízkost mezi partnery prostě nic neříká a připadám si v tom nepřirozeně. Nechápu proč. Neví někdo co by mohl být můj problém?