Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak zrovna do dnešní doby to je volba každého, jestli chce žít monogamní nebo polyamorní vztah.. Já bych nedala, kdyby se partner pelešil kde chce a vracel se ke mně. Hnusil by se mi. Už se mi to stalo a nechtěla jsem ani aby se mě dotkl. Na druhou stranu i u mě by to nešlo, nemohla bych to dělat.. Pokud někoho miluju, nenapadlo by mě mu ublížit a i kdyby mi to povolil, tak bych nechtěla. Mám pak oči a srdce pro toho jednoho a i sex je pro mě důležitý v tom, že si ho užiju jen pokud miluju toho druhého. Jinak je to jen prázdná potřeba, po které se necítím tak jako po sexu s partnerem, když je mezi námi láska. Takže za mě ne, ani z jedné strany.
@AnastazieB píše: Více
Mohu ti na to odpovědět opět jednou větou co jsem už psala, mohla mít muže který nevymetl kždou díru, je pro něj jedinečná a váží si jí jako ženy i manželky, partnerky, člověka a nedělá z ní vola. Třeba by byla sama, a takového nenašla, ale nebyla by jediná. Plno žen už ve starším věku ani o partnera nestojí napořád. A že neobskakuje? Tomu nevěřím, když s ním dokáže chodit po tom všem ruku v ruce a nemá žádnou sebeúctu.
Tohle je prostě emoční a nejde to moc ovlivnit. Ideálně aby to partner měl podobně. nemohla bych být s člověkem pro kterého je nevěra součást života a o nic nejde. pro mne by to byl konec vztahu. Tohle by nešlo zapomenout a ve vztahu se nechci trápit. je to situace kterou tolerovat nemůžu a ani nechci. Těm co nevěru neřeší vlastně závidím, mají ten život mnohem jednodušší
neudržovala bych manželství které mne ničí. To raději sama a v klidu.
Na všechno se dá dívat z více úhlů pohledu. Za mě je taky důležité, v jaké době se nevěra stane. Častokrát kolem sebe vidím nevěru v době, kdy jsou děti malé. Je taky důležité, jaký je to člověk a jak se k manželce v této době choval.
Vracel se sice domů, ale vracel se i k milenkám. Doma měl svoji základnu, jistoty a milenky měl jako závislost. Byl jako feťák, který s tím nedokáže přestat. Po čase mu klesl testosteron, možná už mu ani nestojí a tak ho má manželka zase pro sebe. Myslíš, že je to pro ni výhra? Možná, ale možná se na oko tváří jak jsou šťastní, ale doma je to už jiná písnička.
Naučil jsem se lidi neposuzovat podle toho, jak vypadají pro okolí, ale jak se k sobě chovají při různým akcích, kde se třeba i trochu pije. Není všechno zlato, co se třpytí.
@Jeruve píše: Více
Sebeúctu vnímá každý jinak. Každý je jiný, každý to celé může mít odlišně. Někomu nemusí vadit, že si manžel před dvaceti lety občas odskočil jinam. Koneckonců třeba zakladatelka diskuze je toho příkladem.
Žít spolu mají lidi, co mají na zásadní věci stejný názor a jaký ten názor v tom páru je, je uplně jedno.
Pokud s modelem že každý si spí s ķým chce druhý nesouhlasí, tak je to zničení důvěry a opovržení jeho hodnotama.
Každý má někde nějakou čáru co ano a co ne.
Nevěra/věrnost, děti/neděti, město/vesnice, církev/necírkev, úklid/bordel..
Těch věcí co lidé ve vztahu prožívají a přikládají jim zásadní váhu je mimo nevěru milion a každý ať si vybere co to je u něho.
@Klopotkova Myslím, že je to vždy věc toho páru, jak si to nastaví a podstatné je, aby s tím oba byli v míru.
Sám to třeba vnímám tak, že pokud by mi partnerka byla nevěrná, budu doufat, že se to nikdy nedovím. Je dost pravděpodobné, že by mě to ranilo. Dost možná bych vztah zachoval, protože je to báječná žena a výborná máma, ale nechalo by to ve mne bolest, možná iracionální, že jsem jí nedokázal udělat dostatečně šťastnou. Ale zkrátka bych to tak cítil a nechci to vnímat, že je to špatně, když je to můj přirozený pohled na věc.
@Premek_Orac píše: Více
Ano, když už se to stane, je třeba zachovat mlčenlivost a nezpůsobovat tomu druhému bolest. Málokdo snese, když si to ti dva pak povídají jako tetky na trhu. Alespon jednomu z páru, to vždy vadí i když tvrdí, že ne.
Takhle…když člověk toho druhého miluje, musí ho to zákonitě ranit, nebo ne? Nedokážu si představit, že bych příteli řekla “lásko ty sis zaš**al s jinou? To je v pořádku, doufám, že sis to užil
“ stejně tak ja bych se na sebe nemohla ani podívat kdybych to udělala.
@boball píše: Více
Jedinečná, nebo jedinečný a ten jediný za celý život, tohle má velice málo paru. Tohle je pohádka, kterou se děti porad krmí. Možná tak od 30 plus ale třeba od 20 -ti, takových je velmi málo. Náš mozek a rad má rád nové podněty,. Jenže nejsme zvířátka, tak pokud jde jen o sexuální přitažlivost, měl by člověk vydržet aspoň těch deset let s rodinou a dát dětem základ do života a pak jít.
@Klopotkova Kdyby v našem společenství nevěra byla normální a přirozená, asi by ji nikdo neřešil. Člověk se vyvíjí, jeho vývoj není ukončen. Vzhledem k tomu, že člověk má rozum, tak se na to asi nelze dívat tak, že nikdy nebyl monogamní a tak ani nikdy nebude. Pro dnešní společnost se monogamita jeví jako výhodná, nemluvě o tom, že člověk vychovává potomstvo klidně víc než dvě desetiletí. Navíc, věrnost je vítězství ducha nad hmotou, pokud jsi něco takového nezažila a je Ti to cizí, asi jsi o hodně ochuzená.
@Cizinka 999 píše: Více
Hm, tak jsem asi nenormální, když jsme s chlapem spolu 26 let a nikdy jsme jiného partnera neměli. ![]()
A co její sebeúcta?