Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Profi psychodiagnostika - nepřesný výsledek?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
24.7.24 21:02
- Citovat
- Upravit
Leontodon
24.7.24 21:08
@1Pears1 nevím jestli je moudré ohánět se většinou českých matek, kde většina na své děti používá fyzické tresty a řve na denním pořádku.
Vy tady strašně po zakladatelce jedete ve všech diskuzích hlavně proto, že na děti nemá čas. 99% samoživitelek na děti nemá čas taky. Co znám samoživitelky, tak žádné extra mámy to nejsou. Většinou utahané frustrované ženy, co pořád řeší peníze. Je to prostě strašně těžké, být samoživitelka a zároveň dobrá máma plus tady zjevně i táta, když ten o děti nejeví zájem. Navíc, ve většině světa matky chodí do práce brzy a zjevně to až takové drama není, jak se to v čechách prezentuje.
V každém případě bych zas tu většinu českých matek tolik neglorifikovala. Aspoň co potkávám na ulicích. V Čechách jsou prostě lidi na své děti hodně zlí. Už to, že zakladatelka své děti nikdy neuhodila, je víc jak může říct většina českých matek. Taky se své nedostatky snaží aktivně řešit a aktivně na sobě pracovat. Tohle taky většina lidí nedělá.
Zakladatelko, jak tě podle diskuzí vnímám já je, že máš obrovské těžkosti v schopnosti vcítění se nebo pochopení druhých lidí, ve vytvoření citové vazby. Jestli to je součást nějaké diagnozy, netuším. Ale určitě tomu nepomáhá fakt, že pořád něco „děláš“ a takřka nikdy nejsi ve stavu jenom „být“. S dětmi to samý. Vyzkoušej někdy jenom takové mazlení v posteli, bez plánování, bez ničeho. Prostě s nimi fakt jen být a opravdicky jim (a sobě) naslouchat. Ty se nezastavíš a pořád žiješ jenom v hlavě, práci a povinnostech. Nemáš spojení s tělem, s tady a teď. V plánování a řešení si skvělá, mezery máš v bytí tady a taď a „nicnedělání“. Když ti nesedí terapeuti, šla bych na to úplně jinak. Co třeba nějaké kurzy nějakého temperamentnějšího tance? Nebo něco podobného, aby ses lépe spojila se svou citovou stránkou. Ale bez hlavy, prostě jít na to přes tělo. Kdyby sis trochu otevřela i tuto stránku sebe - možná bys našla i víc pochopení pro druhé a jiné stránky života než práce a povinnost. To jenom takový nápad. Nejsem odborník ani nic.
- Citovat
- Upravit
24.7.24 21:10
@Anonymní píše: Více
No já tě obdivuji za to, že si to sem o sobě dokázala napsat byť jen anonymně.. to by spoutá lidí nedokázalo, já určitě ne. Ale tak aspoň teď na sobě můžeš pracovat.. ber to pozitivně, spousta lidí by se o sobě po absolvování stejného testu dozvěděla věci, které si v reálném životě vůbec nejsou schopni připustit… Držím ti palce 👍
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.24 21:12
@Anonymní píše: Více
Klobouk dolů před tvou otevřeností a upřímností. Napsat to a - hlavně - přiznat si tyto nemilé skutečnosti, není brnkačka. Nemyslím, že to každý dokáže. Je v tom kus síly a odvahy. Věřím že už jen to poznání, ač bolestivé, je částečně léčivé a že je počátkem cesty k lepším zítřkům. Držím ti moc palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.7.24 21:12
@1Pears1 píše: Více
Máš pravdu, moc s nimi nejsem. A je to pro mě strašně těžký s nimi být třeba, když jsou nemocní. Vadí mi to, že kvůli té nemoci neděláme, to co bych chtěla. Teď má jeden z kluků zlomenou nohu, a taky ho radši nechám s chůvou a jdu s mladším na výlet dle svých představ. Na venek to prezentuju, tak že se věnuji tomu mladšímu, ale skutečnost je taková, že mě nebaví být doma a nedokážu se přizpůsobit situaci. Opravdu mi to nejde, a pokud se přinutím, cítím se strašně frustrovaná a jsem protivná. A zároveň mi ale vadí to, že tohle neumím.
- Citovat
- Upravit
Leontodon
24.7.24 21:13
@Anonymní píše: Více
Psali jsme současně, teprve teď to čtu. Mě se to zdá vysvětlený moc hezky. Je to super, víš, na čem musíš pracovat. Hodně zdaru, ať to jde co nejlépe. Chce to hodně odvahy se takto podívat do zrkadla. 
Edit: a ještě dodám, že si mi byla inspirací a taky jsem si udělala nějaké testy. Ne tedy u psychiatra, jenom takové rozšířenější dotazníky. Bylo to pro mě moc přínosný, dověděla jsem se docela zajímavý věci. Tak díky za inspiraci.
- Citovat
- Upravit
kocourGarfield
24.7.24 21:23
@Anonymní píše: Více
Já myslím, že v rámci svých možností se to snažíš řešit, jak nejlépe to jde. Já třeba chůvu nikdy neměla a asi to vůbec není můj styl, ale přijde mi pořád lepší, když je tedy dítě s chůvou, než s tou frustrovanou protivnou mámou…Já pořád spatřuju velké pozitivum v tom, že si to takhle sebekriticky uvědomuješ, myslím, že toho řada lidí není vůbec schopna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.24 21:25
@Leontodon píše: Více
Ten druhý odstavec je hezky napsaný a je to jistě návrh k zamyšlení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.7.24 21:50
@Leontodon píše: Více
Máš pravdu, to fungování tady a teď mi opravdu nejde. Je to pro mě téměř nemožný a neskutečně mě to nebaví. S dětmi se mazlím, ale je to pro mě návyk, asi jako čištění zubů. Vím, že by se to tak dělat mělo, i vím proč, ale sama o sobě kontaktní nejsem vůbec.
A díky za nápad, nějakou novou fyzickou aktivitu by to chtělo. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.7.24 22:06
@guineapig Já vím, že kdybych byla s dětmi příliš dlouho, měla bych problém.
V tomhle režimu se k nim chovám správně, citlivě a tak jak by se cca mělo. Ale jakmile bych se začala cítit nějak přetíženě, tak je pak problém v moji trpělivosti a začnu si trvat na svých potřebách bez ohledu na ty děti.
Jednou syn dost zvracel, bylo to několikrát za noc. Při druhém zvracení a poblité podteli jsem se sebrala a odjela na hotel. Nechala jsem to na EX. A přesně takhle se vždy chovám. A štve mě to, jen mi to nejde změnit.
Proto potřebuji být hodně v práci, a doma mít někoho, kdo tyhle situace pokryje.
- Citovat
- Upravit
24.7.24 22:07
@Anonymní píše: Více
Neznám tě… obdiv, že jsi to zde o sobě napsala. Věřím, že pokud se budes chtít změnit, uděláš to a ne nadarmo se říká, že svoji realitu si tvoříme sami - pritahujeme co vysilame, druhé nezmenime nikdy, jen sebe. Je to smutné čtení, já zase sebe nemám vůbec na žádném místě a vždy dělám vše pro druhé, své děti… dojela jsem na to, nic se hold nemá přehánět.
Myslím si, že hodně toho u tebe je z dětství?? Nedostatek lásky proto jsi chtěla být ta nejlepší? Věřím, že vše prameni od dětství …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.24 22:11
Ale jak se k nim můžeš chovat správně, když utečeš od nemocného malého dítěte. Vždyť ty děti nejsou hloupé, vidí, že to na ně jenom hraješ a že rodiče kamarádů, spolužáků se chovají k svým dětem úplně jinak. Ty děti si to dávají za vinu, že ony něco dělají špatně a proto nemají bezpodmínečně milujici rodiče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.7.24 22:14
@VeseláBobina píše: Více
Možná. Já měla mámu, která chtěla, abych byla nejlepší ve škole, později ve sportu.
Láska se dávala za úspěchy a zvedala se laťka.
Zároveň asi podobný typ, co já. Byla a stále je (72 let) neustále v práci.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.7.24 22:23
@mado píše: Více
No přesně. Ale já když se přinutím zůstat, tak v tom svým hnusným amoku/stavu dokážu říct hnusné věci, které zraňují a jsou iracionální. Obvinit dítě, že mi to udělalo naschvál, abych se špatně vyspala. Říct mu, že kdyby nebyl, tak bych měla klid. Že díky němu se teď nevyspím a budu mít třeba autonehodu. A já tohle nechci, je to strašný. Proto se radši seberu a nechám tu péči na někom jiným. Protože já prostě neumím na tyhle situace reagovat správně, a to vím moc dobře co se dělat má, jak se mám chovat.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zkusím to, ale bylo to hodně náročné i obsahově. Není mi z toho moc fajn. Ještě s tím nejsem úplně v souladu, ale něco mi i smysl dávalo.
Ty výsledky ovlivněné mojí únavou a vyčerpaností nebyly, opravdu to tak je. Je těžký si to přiznat. Ač jsem si na webu prošla nějaké typické znaky, tak každý člověk je jiný, stejně tak i u mě se to projevuje způsoby, které ubližují nejen okolí, ale i mě. Uvedu příklady, kde se to projevuje.
Celkově mám málo empatie, ale umím ji dobře předstírat a využívat, tam kde se mi to hodí.
V práci využívám talenty jiných a prezentuji jejich výsledky za své. Mám hodně černobílé vidění a tendence rozdělovat lidi na ty, kteří jsou semnou a na ty, kteří jsou proti mě. S tím se pojí i jistá paranoa, kdy mám tendence až příliš své kolegy kontrolovat a potřebuji mít přehled. Mám samu sebe na prvním místě a požaduji, aby mě tam měli i ostatní. A to i u svých dětí, kde očekávám, že budou mít moje potřeby na prvním místě. Jsem dost závistivá a porovnám se s ostatními. Nejvíc žárlím na mámy, které to s dětmi umí a jsou mladší. Proto to taky v práci mají nejtěžší, vadí mi OČR, HO a neschvaluji dovolené jen protože jsou prázdniny. Demonstruji svoji schopnost si to zařídit jinak a pracovat, jako loajalitu a správný přístup k práci. Ale je za tím ta žárlivost na to, že ty děti dokážou tak milovat.
Umím se ve společnosti kontrolovat a chovat se tak, jak chci aby mě ostatní vnímali. Ale taky, pokud mě někdo naštve, používám osobní věci a jdu proti němu.
Faktem je, že s tím vším spokojená nejsem.
Uvědomila jsem si, že ex jsem si našla zásadně proto, abych vedle něj vypadala jako hvězda. Schválně jsem si vybrala, malého, tlustého a hodného chlapíka, kterého nikdo nechtěl. A za to jsem od něj požadovala neustálý obdiv a plnění mých přání. Jeho názory a pocity mě nezajímaly, jen obtěžovaly.
Budu v naší spolupráci pokračovat dál, bohužel to nebude tak rychlý, jak bych si přála, ale chci to dokázat. Upřímně hlavně kvůli sobě, ale ono to pomůže i tomu okolí.
Ještě jsem si uvědomila fakt, že jsem vždycky chtěla mít dceru. A je opravdu velký štěstí, že ji nemám. Akorát bych na ni žárlila.
Odpovědět bylo opravdu náročný, ale jsem anonym, tak jsem nabyla dojmu, že to sdělit o sobě mohu. V osobním životě bych to nedokázala.