Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Stonyllka píše:
Dobře a co bys řekla dítěti, které by se snažilo na maximum svých možností. Vše by plnilo, tak jak má. Nikdy nezapomnělo úkol nebo cokoliv do školy. A ono se tě zepta proč já nemám jedničku jako Pepíček?
Protože jednička je nějaké ( i dost subjektivní) hodnocení paní učitelky na zájkladě nějakých kritérií. Že známky jen tak nějak naznačují, zda dítě již zvládlo dané učivo, nebo ještě má někde nějaké mezery. Že chápu, že by chtělo tu jedničku, ale že to v té škole a procesu učení vastně až tak nejde. Každému jde něco jiného a potřebuje ke zvládnutí věcí jiné úsilí. Ale že důležité je se nevzdávat a zaměřovat s ena to, jakou u šlo tu cestu. A že ho mám ráda takové jaké je a bude podstatné, když se budeme společně zaměřovat, aby v životě směřovalo tam, kde využije své silné stránky.
Sice neřeším tohle s dětmi ohledně klasické školní výuky, ale třeba dítě mělo jiná očekávání v tom, jak by chtělo maovat a jak je schopné malovat, Nebo že na některé sporty prostě nemá a nikdy nebude mít potřebné parametry a bude brzda i na rekreační úrovní (třeba u volejbalu -ale že mu to nebrání si jen tak pinknout a mít z toho radost).
@Pitaya1 píše:
Je to marný tříd i schůzky jsou ve formatu dítě, ucitel, rodič. A škola má přístup takový, že učitelé jsou placení za učení, tak jejich práci nemá suplovat rodič
Připomínáš my Bárta ze Simpsnů.. když u zubaře prohlásí proč by si měl čistit zuby a dělat práci za Vás.
@david85lbc píše:
Připomínáš my Bárta ze Simpsnů.. když u zubaře prohlásí proč by si měl čistit zuby a dělat práci za Vás.
Trosku si to pleteš. Protože já jsem nic neprohlasila. Já se tenkrát učitelky ptala, co s ním mám doma procvičovat. Odpověď učitelky: nic, to není vaše práce. Vy si s dítětem hrajte a věnujte se mu jako rodiče. Od učení jsme tady placení my. A tenhle přístup mi přijde skvělý.
@Pitaya1 píše:
Trosku si to pleteš. Protože já jsem nic neprohlasila. Já se tenkrát učitelky ptala, co s ním mám doma procvičovat. Odpověď učitelky: nic, to není vaše práce. Vy si s dítětem hrajte a věnujte se mu jako rodiče. Od učení jsme tady placení my. A tenhle přístup mi přijde skvělý.
Mě přijde skvělý, když dítě umí na konci první třídy číst a nepotřebuje ještě na druhém stupni asistenta, co mu předříká zadání ![]()
@Svistice píše:
Protože jednička je nějaké ( i dost subjektivní) hodnocení paní učitelky na zájkladě nějakých kritérií. Že známky jen tak nějak naznačují, zda dítě již zvládlo dané učivo, nebo ještě má někde nějaké mezery. Že chápu, že by chtělo tu jedničku, ale že to v té škole a procesu učení vastně až tak nejde. Každému jde něco jiného a potřebuje ke zvládnutí věcí jiné úsilí. Ale že důležité je se nevzdávat a zaměřovat s ena to, jakou u šlo tu cestu. A že ho mám ráda takové jaké je a bude podstatné, když se budeme společně zaměřovat, aby v životě směřovalo tam, kde využije své silné stránky.Sice neřeším tohle s dětmi ohledně klasické školní výuky, ale třeba dítě mělo jiná očekávání v tom, jak by chtělo maovat a jak je schopné malovat, Nebo že na některé sporty prostě nemá a nikdy nebude mít potřebné parametry a bude brzda i na rekreační úrovní (třeba u volejbalu -ale že mu to nebrání si jen tak pinknout a mít z toho radost).
Krásné napsané! l
Ale když dítě musí makat ve všech oblastech, aby bylo aspoň průměr, tak je to tak těžké. Třeba miluje TV, ale je velmi malý, tak bojuje i tam. Má brýle, tak ikdyz velmi rád kreslí a tvoří je to těžké. A když si to samo uvědomuje, tak je to fakt náročné.
@unuděná píše:
Mě přijde skvělý, když dítě umí na konci první třídy číst a nepotřebuje ještě na druhém stupni asistenta, co mu předříká zadání
A chápeš, že existují různé poruchy učení?
@Pitaya1 píše:
A chápeš, že existují různé poruchy učení?
Chápu. A taky chápu, že je pro tebe dost pohodlné nemuset s dítětem, které má nějakou poruchu, doma pracovat a moct se tvářit, že je úplně normální ![]()
@unuděná jen prosím, dítě s poruchou učení je normální! Na tohle jsem trochu háklivá. Ke zbytku se nevyjadřuji, s dítětem se doma učím mírně nad rámec.
@unuděná píše:
Chápu. A taky chápu, že je pro tebe dost pohodlné nemuset s dítětem, které má nějakou poruchu, doma pracovat a moct se tvářit, že je úplně normální
Jo je to pohodlné a přijde mi naprosto normální, že s dítětem pracuji lidi, kteří na to mají vzdělání a ja nemusím večer suplovat jejich práci.
@hulala píše:
@unuděná jen prosím, dítě s poruchou učení je normální! Na tohle jsem trochu háklivá. Ke zbytku se nevyjadřuji, s dítětem se doma učím mírně nad rámec.
Však já neříkám, že ne, ani že by děti s různými lehčími vadami neměli chodit do normálních škol. Jen nevidím důvod, proč by kvůli nim mělo být zrušeno známkování i veškeré hodnocení výsledků.
@Kasandra159 píše:
No ale není základním požadavkem na Pepíčka, aby se naučil číst? Tím, že mu bude zadání číst asistentka se nic nevyřeší.
Základní požadavek to sice je, ale RVP udává, co má dítě zvládat na konci třetí třídy, neuvádí, co přesně má umět v první, druhé a třetí třídě. Navíc jsou v něm zvlášť uvedené minimální vystupy pro dítě s PO.
Krom toho, ta asistentka s ním i u toho zadání může zároveň procvičovat čtení. A učit ho porozumění textu. A pokud má dítě problémy se čtením, tak buď mu s něčím (prozatím) pomůžeme, a dítě se díky tomu může účastnit výuky, nebo mu nepomůžeme s tím, že číst má umět, a dítě začne mít postupně problémy i s jiným učivem (a nejspíš i s chováním).
Prostě se bude muset mnoho rodičů i pedagogů smířit s tím, že takové děti v běžných školách budou. Máme inkluzivní vzdělávání. Paragrafové školy (speciální, dříve zvláštní) jsou dnes jen a pouze pro děti s těžkými deficity - středně těžké a těžké mentální postižení. A bude se ještě přitvrzovat. Skoro jsem teda čekala, že už to dnes lidé tak nějak berou, již v MŠ jsou kolektivy seskládané s dětí bez potíží, se speciálními potřebami i s cizinci. To samé na základních školách. Dítě má na ZŠ pak snížené výstupy nebo může mít i program pro speciální vzdělávání, ale dochází do běžné školy. Prostě nejjednodušší bude svým dětem konstruktivně vysvětlit, že sice Pepíček přečte oproti vašemu dítěti jen jedno slovo z deseti, ale klidně jedničku dostane taky. Stejně jako Mařenka bez nohy nebude dostávat pětky z tělocviku. Škola není soutěž a je na rodičích, učitelích a celé naší společnosti abychom přijímali každého jako individualitu.
Ono se to dříve nebo později hodí mnoha dětem, nejen těm viditelně slabým. Zařazuji děti s postižením do běžných škol a školek a ty které tam zařazuji do speciálek ani zdaleka nepatří. Navíc tam je ten tlak tak obrovský, že se tam sotva dostávají i děti s těžkými deficity. Ano, naše ministerstvo v podpoře inkluze stále pokulhává, ale to je zase druhá stránka věci.
@Barbucha3 píše:
Prostě se bude muset mnoho rodičů i pedagogů smířit s tím, že takové děti v běžných školách budou. Máme inkluzivní vzdělávání. Paragrafové školy (speciální, dříve zvláštní) jsou dnes jen a pouze pro děti s těžkými deficity - středně těžké a těžké mentální postižení. A bude se ještě přitvrzovat. Skoro jsem teda čekala, že už to dnes lidé tak nějak berou, již v MŠ jsou kolektivy seskládané s dětí bez potíží, se speciálními potřebami i s cizinci. To samé na základních školách. Dítě má na ZŠ pak snížené výstupy nebo může mít i program pro speciální vzdělávání, ale dochází do běžné školy. Prostě nejjednodušší bude svým dětem konstruktivně vysvětlit, že sice Pepíček přečte oproti vašemu dítěti jen jedno slovo z deseti, ale klidně jedničku dostane taky. Stejně jako Mařenka bez nohy nebude dostávat pětky z tělocviku. Škola není soutěž a je na rodičích, učitelích a celé naší společnosti abychom přijímali každého jako individualitu.Ono se to dříve nebo později hodí mnoha dětem, nejen těm viditelně slabým. Zařazuji děti s postižením do běžných škol a školek a ty které tam zařazuji do speciálek ani zdaleka nepatří. Navíc tam je ten tlak tak obrovský, že se tam sotva dostávají i děti s těžkými deficity. Ano, naše ministerstvo v podpoře inkluze stále pokulhává, ale to je zase druhá stránka věci.
Ale tak jo.
Ale pak se bude muset smířit veřejnost s tím, že se u studijně nadaných a motivovaných dětí budou rodiče snažit dát svým dětem šanci na výkonově zaměřené vzdělání. ![]()
@Pitaya1 píše:@unuděná píše:Jo je to pohodlné a přijde mi naprosto normální, že s dítětem pracuji lidi, kteří na to mají vzdělání a ja nemusím večer suplovat jejich práci.@Pitaya1 píše:Chápu. A taky chápu, že je pro tebe dost pohodlné nemuset s dítětem, které má nějakou poruchu, doma pracovat a moct se tvářit, že je úplně normální
A chápeš, že existují různé poruchy učení?
Jen si dovoluji poznamenat, že je to tvoje dítě a na rozdíl od učitelů té tvé skvělé zahraniční školy by ti nemělo být jedno, zda využije svůj potenciál a naučí se pracovat se svám hendikepem. ![]()
@SAJ píše:
Ale tak jo.Ale pak se bude muset smířit veřejnost s tím, že se u studijně nadaných a motivovaných dětí budou rodiče snažit dát svým dětem šanci na výkonově zaměřené vzdělání.
Pro mě by to vzdělávání nemuselo být výkonové. Ale proč bych se měla smiřovat s tím, že místo, aby se dítě ve škole rozvíjelo, se tam nudí a nic mu to nedává? Štěstí, že ta moje měla učitele, co jí posadil dozadu a nenutil dělat věci, co už zvládala několik let. A snažil se jí alespoň trochu zabavit. Kdyby šla o rok dříve nebo později, četla by máma mele maso i když už ve školce četla knihy.