Právní poradna pro odškodnění a náhradu škody
Mgr. Petr Novák
První boule a drobné úrazy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.11.12 13:56
První boule a drobné úrazy
Ahoj maminky,
mám doma 8.měsíční holčičku…už nám všude leze, krásně sedí a začíná se stavět o vše, co jí přijde do cesty…nejhorší je stolek v obýváku…ač se snažím jí hlídat, všude dát polštáře nebo deky, stejně si najde něco o co se bouchne…první bouli a modřinku jsem hodně obrečela…připadám si jako neschopná máma 
…paní doktorka mi na kontrole sama řekla, že máme pěknou divošku…to mě ale neomlouvá, že nejsem schopná všem těm pádům zabránit…chtěla jsem se proto zeptat, jak to začínalo u vás a jak se dá alespon trochu úrazům zabránit???Nebo si to jen moc beru a drobný šrámy k tomuto období prostě patří??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.11.12 13:58
Náš malej je to, co popisuješ, v devíti měsících už sám na nožkách, teď mu bude rok, pár boulí, odřenin už bylo. Sem tam taky rozražená pusinka, jak upadl a scvaknul se. Ale jinak nic zvláštního. Myslím, že u těch živelnějších dětí už tomu nejde zabránit vůbec 
Vydrž, Matýsek, jak si začal být na 10m s chůzí jistej, tak už padá úplně minimálně a je to v pohodě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.12 14:01
Moc si to bereš 
, malá už měla nespočet modřin, boulí, škrábanců. Nechávám jí volný prostor, nedávám kolem ní polštáře a deky. Tak jednou denně si namlátí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Billi
16.11.12 14:02
Synovi je rok. Od 6 měsíců sám stojí, od 6,5 měsíce leze. Nohy má jednu velkou modřinu, bouli jednu za druhou. Řekla bych, že to k tomu prostě patří. Eliminivala jsem rohy a nechytám. Nejhorších bylo prvních 14 dní, kdy stál. Teď se začíná poutět a chodit sám, tak je zase doma spoustu řevu.
Proč bys chtěla zabránit pádům? Nenaučí se padat. Jen bych zkusila eliminovat největší nebezpečí (ostré hrany).
- Citovat
- Upravit
16.11.12 14:04
Těm velkým a nebezpečným pádům sem se snažila vždy zabránit…malým ani pak už nee(sice ne od začátku ale až se mi tak nějak obrnily nervy)…děcko se aspoň naučí padat…pak nebude mít tak strašně podřené kolena až bude běhat venku 
a věř mi že jak uvidíš děcko jak při běhu padá na chodníku tak budeš děkovat sama sobě že tam ty ruky umí dát…viděla sem spousty pádů kdy děcka neumí padat a jsou pak dodřené od hlavy k patě!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.12 14:05
Přesně: moc si to bereš. Pády, boule a modřiny k dětem prostě patří. Jasně, člověk se snaží dítě hlídat a eliminovat to, ale to prostě vždycky nejde. Já jsem teda žádné polštáře, deky apod. doma nevedla. Taky se na sebe celkem rychle naučil dávat pozor a dělat všechno tak, aby se mu něco nestalo. Ale i přesto boule, prokousnutý jazyk, rozražený ret - už jsme měli taky. Ale to vždycky proto, že do něčeho narazil. Syn začal samostatně chodit skoro ve 14 měsících, ale třeba fakt do týdne byl naprosto stabilní a neznám, co jsou to pády pří chůzi. Do dalšího měsíce regulérně běhal.
Příspěvek upraven 16.11.12 v 14:07
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.12 14:06
První dvě ukázkové boule s luxusním tmavomodrým odstínem si udělala v 8 m., když jí ujely nohy v ohrádce a padla pěkně čelíčkem na šprušle. A to má člověk pocit, že je v ohrádce v bezpečí Pořídila jsem protiskluzový ponožky a snažím se maximálně hlídat, ale pádům nebránit, spíš hlídat, ať si někde nerozrazí hlavu a nenamele moc (což stejně asi úplně pokaždé nezvládnu). Nejkritičtější místa jsem zahradila a teď čekám, jak se s tím sama vypořádá. Po třech dnech hrůzostrašných pádů ze svislého stoje kolmo dozadu (chytala jsem) jí došlo, že spadnout pěkně na zadek je mnohem lepší. Asi jsem divná, ale jako neschopná matka si zatím nepřipadám, dle mého jsou prostě pády nutnou součástí toho, aby dítě pochopilo, co může a co ne, takže na mně není jim zabránit, ale omezit jejich dopad, odstranit ostré věci, zamezit přístup k hranám a doufat, že nevymyslí zas něco nebezpečného - furt je tak o dva kromy napřed
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.12 14:10
Měla by sis pomalu zvyknout, páč bude ještě hůř
Já malou jen hlídala, aby třeba nepadala hlavou na roh stolku. Polštáře jsem nikam necpala. Ono když si párkrát natluče tak už si bude příště dávat sakra pozor 
Tak obden jí najdu novou výzdobu na čele, minule doktorka koukala, jakou má pěknou modřinu na zadku, asi si na něco sedla Teď chodí, je jak tank, nekouká kam šlape a je věčně pomlácená.
Nic s tím nenaděláš, patří to k tomu. Jen hlídej, ať si neublíží nějak hodně a hlavně klídek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.12 14:12
Prosímtě, nešil. Děti jsou otloukánci hned jak se začnou pohybovat. Dcera má věčně modřinu na čele, hned jak zmizí, musí si ji nějak obnovit.-) Nemůžeš jim pořád stát za zadkem a čekat, jestli náhodou nespadnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.12 14:13
My si teď taky procházíme obdobím pádů a nárazů. Já to beru, dokud neteče krev, tak je to v pohodě. Už se taky několikrát bouchnul, ale naštěstí bez následků. Zatím se teda nejvíc staví v ohrádce a tam má matraci, takže pád na záda odnese jen šokem ne ránou do hlavy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.12 14:17
Když starší chodil, byla jsem těhotná. Zbláznila bych se hlídat ho od všech boilí, modřin, pádů… zrovínka včera ten menší prostě slézal ze židle pozadu a najednou řev a všude krev. 
Nechápu, jak se mu to povedlo, ale narazil si zuby o sedadlo židle. Prokousnutej ret. Chtěla jsem říct, že „běžné boule a modřiny“ neřeším. teprve když začne téct krev. Doslova. A když jsem včera zjistila, o co jde, nabídla jsem ledový obklad - a vzhledem k tomu, že by to znamenalo s tím obkladem sedět… tak řvát přestal a letěl se zasebevraždit zase jinam… Mimochodem, úžasnou léčbu na nás měl náš táta. Kdykoli jsme přišli domů s brekem, že máme odřené koleno nebo tak. Vytáhl neskutečně pálivou desinfekci, ale to bolelo mnohem víc než ta rána! Bylo po parádě - dávali jsme si sakra pozor, a by se nám nic nestalo, a když už, tak aby se to táta nedozvěděl a nechtěl nám ránu desinfikovat a to jsme se teda mydlili jako koně snad už od narození, brácha má na hlavě několik tržných ran ode mně… nepočítaně pak od svých pádů… já mám šitej ret, dodnes viditelnou jizvu, další šlinc dodnes viditelný na tváři… nevim no, mám pocit, že dokud prostě neteče (dlouho) krev, tak se (relativně) nic neděje 
. Jako obkládat všechny hrany polštářema tak to sorry, to mi přijde, že nevíš co s volným časem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.12 14:20
Tak začínám být trochu klidnější…že je to normální…jako neschopná si připadám vždy, když čekám, jak se nám to po pádu zabarvý…a ten pláč, co vždy spustí…to mě úplně bolí za ní…je fakt, že si to asi moc beru…zatím to byli takový 4 ošklivější pády…budu se muset asi obrnit a nechat jí ten svět řádně prozkoumat…protože ona je schopná si ublížit i v postýlce a ohrádce…vždycky se bouchne o tyčky do hlavy, nevim jak to dělá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.12 14:20
Ještě kamarádky dcera, to je prostě lumpík. Už je školačka, ale odmala úrazy neskutečný, vypadala jak fyzicky týraná a popisy jejich úrazů fakt zněly jak sci-fi. A tatínek nemohl pochopit, jaktože maminka neohlídá. A jednou maminka nebyla doma, hlídal tatínek, na návštěvě babička s dědou, mezi dveřma ještě sousedka… a holčička se běžela podívat, kdopak to přišel, zakopla o tatínkovy nohy a třískla se do futer tak nešťastně, že si zlomila ruku. A neuhlídali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepřihl. hana20:00
16.11.12 14:25
MOc to řešíš. Musí si na to přijít sama. Když ses s ní, tak dejme tomu - chytej, přidrž ruku u hrany, jisti ji, když chceš. Pořád u ní ale být nemůžeš, to je jasný. Syn, když si začal stoupat a obcházet nábytek, tak padal dozadu ala prkno. Boule a křik samozřejmě byly, ale postupně získal jistotu, naučil se to a přežil bez následků.
- Citovat
- Upravit
16.11.12 14:26
@CarollinkaElla píše:
Tak začínám být trochu klidnější…že je to normální…jako neschopná si připadám vždy, když čekám, jak se nám to po pádu zabarvý…a ten pláč, co vždy spustí…to mě úplně bolí za ní…je fakt, že si to asi moc beru…zatím to byli takový 4 ošklivější pády…budu se muset asi obrnit a nechat jí ten svět řádně prozkoumat…protože ona je schopná si ublížit i v postýlce a ohrádce…vždycky se bouchne o tyčky do hlavy, nevim jak to dělá…
Dcerka bývala vždycky krásně zaseklá v rohu postýlky mezi tyčkama a nemohla si pomoct ven:-) Chce to klid, toho řevu si ještě užiješ pár let. Za chvíli budeš obrněná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Reklamace faktury za telefon
- 20.02.20
- Anonymní
