Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prý jsem jí ublížil a nemůže to vstřeba
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.11.19 17:12
@Anonymní píše:
Zdravím dámy,potřeboval bych váš názor jakožto žen. Přes rok si vyznáváme s mojí dlouholetou kamarádkou lásku, co hory přenáší.
Evidentně nepřenáší, když to musíte řešit tady…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.19 17:16
Nestojí za takový elaborát ani jako kamarádka, prostě tě má jenom jako hračku a ty už se prober
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.19 17:23
Jo a když chceš mít kamarádku, tak jí netahej do postele. To kamarádství spolehlivě zkazí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.19 17:29
Kdyz si budu chtit precist kvalitni beletrii/roman tak si prectu Bukowskeho a ne tuhle slataninu, takze jsem to nedocetl.
Jak se zadane zenske vyznava laska co hory prenasi? Skladas ji basnicky? A k cemu je ti to dobre?
Mel by ses vzpamatovat, prestat se chovat jak hnup a najit si nejakou nezadanou k sobe. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.19 17:37
Můj názor - píšeš " nejsem malej kluk" a mně to teda dospěle nezní ani hlubokým omylem…
„Kamarádka“ se chová jak patnáctiletá a ty jí zdatně sekunduješ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.19 17:37
@Anonymní píše:Četla jsem třetinu. V „Jak jsem poznal vaši matku“ byl o tom jeden díl a můžu potvrdit realitu
Zdravím dámy,potřeboval bych váš názor jakožto žen. Přes rok si vyznáváme s mojí dlouholetou kamarádkou lásku, co hory přenáší. Jak to tak bývá, je tu spoustu ALE. Jednak je dlouhodobě zadaná a nikdy by mě nenapadlo, že mezi námi přeskočí jiskra. Jo, vždy se mi líbila, ale když jsem jí řekl, že bych nechtěl být pouze kamarád, rezolutně to zavrhla… a o mnoho let později tohle.
Zamotalo mi to hlavu, i když jsem věděl, že to nemá budoucnost. Něco přes rok jsme si projevovali lásku, co hory přenáší. Nicméně během toho roku se stalo spoustu věcí, které ve mě vzbudili určitou nejistotu, až to vygradovalo. Ve zkratce - pozval jsem ji do divadla, což musela zrušit. Pozval na drink, což zrušila též s odůvodněním, že má v práci strašný frmol a chce si o víkendu odpočinout. Dost mě pak zaskočilo a popravdě nasralo, když po tom na konci týdne šla v pátek s kolegou a kolegyní na drink. O jistém kolegovi se mi zmínila ještě před tím, než jsme si my dva něco začali. Uvnitř mě začal hlodat červík podezření až mi to nedalo a jednou večer jsem jí napsal, že mám pocit, že nejsem jediný, se kterým si vypisuje. Její reakce „jak mohu něco takového napsat po tom všem a jak mě to VŮBEC může napadnout“! Urazila se a odmlčela. Po týdnu jsem jí poslal kytici, jako omluvu, což ji hrozně dojalo a zase bylo vše ok. Já ji ale pomalu začal vypouštět, ale pak se začala zase ozývat. Že je zmatená, neví co chce, že po mě hrozně touží a bla bla bla bla bla… Při jedné příležitosti, kdy byla trochu piclá, došlo na téma, jestli jsem od té doby, co jsme my dva (však víte), zda jsem nějakou měl. Odpověď byla, že žádnou. Ona přiznala, že ten večer, co byli posedět odjela s kolegou domů, ale že když byla svlečená, najednou se probrala z alkoholového opojení a zarazila to (byla u něj do 7 do rána). Od té chvíle jsem začal pochybovat. Přišel jsem si jako idiot, kor potom co se cítila hrozně dotčená, jak mě mohlo napadnout, že tu je ještě někdo další.
Chtíč byl ale silnější než rozum. Dál jsme si projevovali city, zamilované zprávy, sem tam zašli na drink. No, v létě mi oznámila, že nemůže na jednu akci, protože jede s tím kolegou na koncert. A to byl další fuck up. Znovu mě zarazilo, že divadlo se mnou zrušila, ale s kolegou si vesele pojede do Prahy, takže jakože cože???!!! Trochu sem si rýpnul, ale že prý nemám na co žárlit. Snažil jsem se udržet si nadhled a od té doby ji začal taky sem tam „vysírat“ s ženskými, které se kolem mě motají. Prostě jsem ji chtěl ukázat, že není jediná a ať trochu žárlí. Samozřejmě to zabraloSem tam jsme zašli do baru. Nejvíc mě sralo, když si mě nevšímala vůbec a radši se věnovala blbečkům s rovným kšiltem. Opravdu jsem netušil, proč s nimi vůbec ztrácí čas. Sem tam jsme se kvůli tomu pohádali, resp. já ji na to jen řekl, jak by se to líbilo jí a ať se nediví, že mám pochybnosti o tom, co ke mě cítí, když se chová jako 17 letá pipka (je jí přes 30).
Vše vygradovalo letos v létě. Já jsem měl svátek a nejdřív jsme si psali, jestli to půjdeme zapít. Odpověď, že to musí naplánovat (spousta práce). Asi za týden jsme jeli na výlet. Při cestě jí volala naše společná kamarádka a že večer by mohli dát drink. Trochu mě zamrzelo, že s kamarádkou se dokáže domluvit ještě ten den, ale věděl jsem, že půjdu s nimi, neboť s tou kamarádkou jsem mluvil už den před tím a domlouvali jsme, že společně ve třech dáme tour de bar. Večer probíhal v pohodě až do chvíle, kdy začaly trapné kecy (které mají jak chlapi, tak ženské). Téma bylo, co asi večer uloví. Už to mi začalo být nepříjemné, ale bral jsem to jako součást laškování. Ovšem, když jsme se přesunuli do baru a já objednal drink, odešla se slovy, že se jde podívat, co je k mání. Tak to mě už uzemnilo. Za chvíli přišla se slovy, že nic zajímavého tady není a že ji nabalujou samý tragédi. Já jsem se s ledovým klidem podíval na dvacítky opodál a řekl jí, že já jsem spokojený. Odskočil jsem si na záchod, když jsem vylezl, potkal jsem jinou kamarádku a zakecal se s ní. Šli jsme na bar dát drink, kde už byla ta moje princezna obklopená chlapama a vypadalo to, že se náramně baví. Tak jsem objednal a povídal si s kamarádkou. Jelikož je lesbička, čuměli jsme po buchtách v podniku a řešili, kterou by brala. Sem tam jsem si odskočil zakouřit, venku ta moje, nalepená na nějakého toho tragéda, ruku už položenou na rameni a hrozně se všemu smála. Dost mě to mrzelo, ale jak se po nás mužích chce - udrž si nadhled. To se mi dařilo asi ještě hodinu. Pak mě to tam přestalo bavit a řekl jsem si, že pojedu domů. Našel princeznu s tím samým borcem na baru, řekl jí, že vidím, jak se skvěle baví a že já už jedu. A odešel. Na schodech mi to nedalo, vrátil jsem se a opodál ji pozoroval. Ona jemu ruku na rameni, on ji obíral kolem pasu a hrooozně se zase něčemu smála. Asi jsem v té chvíli čekal, že půjde za mnou. Tak tam tak smutně stojím a najednou se ti dva vydali na cigáro ven. Když mě uviděla, zarazila se. To už mi nedalo, řekl jsem jí, že vidím, jak moc jí na mě záleží a ať si užije večer. Po cestě domů proběhla nějaká konverzace, kdy jsem byl vážně nasranej.
Druhý den pokračování. Že se jako omlouvá za ty blbý kecy, ale že jinak netuší, co řeším. Prý si s ním normálně povídala a nic špatného nedělala. A že já tam taky někoho měl. Na to jsem reagoval, že když měla zapotřebí hledat nějakého prince a já ji nebyl dost dobrý, tak tam nebudu stát jako sloup. Takže jsem se zapovídal s kamarádkou. Z mé strany padla spousta výčitek. Doslova jsem jí napsal, že to co celou dobu tvrdí jsou jen kecy a že děkuji za super lekci. Po týdnu jsem jí napsal, protože mě mrzelo, jakým způsobem jsem to celé podal. A ejhle, princeznu potkám v baru s kolegou
Nejsem malej kluk, vím, co si z toho vyvodit. Těhle situací jsem už zažil. Postupně otupíte. Víte, že si tím nemá smysl lámat hlavu. Spíš mě mrzí, že nám to posralo přátelství. Teď přemítám, jak moc dobrá kamarádka to vlastně byla, když takovou banalitu neumí řešit. Pochopím, že se něco někoho dotkne, něco někoho nasere, urazí… ale být dospělý podle mě znamená si to umět vyříkat, umět uznat pohled toho druhého a případně přiznat svůj podíl viny. Též vím, že to za mě nikdo nevyřeší. Asi jsem se potřeboval jen vykecat a zajímá mě právě váš názor milé ženy.Tak jsem radši odešel. Za další týden zpráva od ní, že jsem stejně kretén… když jsem chtěl druhý den vysvětlení, tak prej jen moc pila a nic tím nesledovala. Pokusil jsem se o smíření a přátelskou komunikaci. Ale ve finále jsem se dočkal jen reakce, že jsem jí hrozně ublížil a nemůže to vstřebat… a zablokovala si mě
jsi prostě pro ni takovej ten jistej ňouma. Když nebude nikdo skvělej, bohatej a krásnej, tak ty s kytkou jo. Sice nejsou motýli v břiše, ale kdo by chtěl stárnout sám, případně s tebou může pořídit děti. Má tě na háku. Často se takhle chovají ženatí chlapi k milenkam a ty jsou slepé, tak ty otevři oči a přestaň s ní komunikovat. Myslím, že až bude plakat po dalším chlapovi, tak opět doleze, ale fakt to chceš? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lolink
17.11.19 17:43
@Taky jedna píše:
Ježkovyzraky to tady popisuješ ZADANOU ŽENSKOU???
Třícetiletou… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.19 17:54
V posteli kamarádství končí a vy jste dojeli i jako partneři. Tečka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.19 17:54
Chápu to správně, že ta krasavica je celou dobu ve vztahu? 
A od takové očekáváš co vlastně, nějakej morální kredit? Ty doufej v jediné - že si tě už nikdy neodblokuje. Kterej normální chlap by tohle chtěl mít doma?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím dámy,
potřeboval bych váš názor jakožto žen. Přes rok si vyznáváme s mojí dlouholetou kamarádkou lásku, co hory přenáší. Jak to tak bývá, je tu spoustu ALE. Jednak je dlouhodobě zadaná a nikdy by mě nenapadlo, že mezi námi přeskočí jiskra. Jo, vždy se mi líbila, ale když jsem jí řekl, že bych nechtěl být pouze kamarád, rezolutně to zavrhla… a o mnoho let později tohle.
Zamotalo mi to hlavu, i když jsem věděl, že to nemá budoucnost. Něco přes rok jsme si projevovali lásku, co hory přenáší. Nicméně během toho roku se stalo spoustu věcí, které ve mě vzbudili určitou nejistotu, až to vygradovalo. Ve zkratce - pozval jsem ji do divadla, což musela zrušit. Pozval na drink, což zrušila též s odůvodněním, že má v práci strašný frmol a chce si o víkendu odpočinout. Dost mě pak zaskočilo a popravdě nasralo, když po tom na konci týdne šla v pátek s kolegou a kolegyní na drink. O jistém kolegovi se mi zmínila ještě před tím, než jsme si my dva něco začali. Uvnitř mě začal hlodat červík podezření až mi to nedalo a jednou večer jsem jí napsal, že mám pocit, že nejsem jediný, se kterým si vypisuje. Její reakce „jak mohu něco takového napsat po tom všem a jak mě to VŮBEC může napadnout“! Urazila se a odmlčela. Po týdnu jsem jí poslal kytici, jako omluvu, což ji hrozně dojalo a zase bylo vše ok. Já ji ale pomalu začal vypouštět, ale pak se začala zase ozývat. Že je zmatená, neví co chce, že po mě hrozně touží a bla bla bla bla bla… Při jedné příležitosti, kdy byla trochu piclá, došlo na téma, jestli jsem od té doby, co jsme my dva (však víte), zda jsem nějakou měl. Odpověď byla, že žádnou. Ona přiznala, že ten večer, co byli posedět odjela s kolegou domů, ale že když byla svlečená, najednou se probrala z alkoholového opojení a zarazila to (byla u něj do 7 do rána). Od té chvíle jsem začal pochybovat. Přišel jsem si jako idiot, kor potom co se cítila hrozně dotčená, jak mě mohlo napadnout, že tu je ještě někdo další.
Sem tam jsme zašli do baru. Nejvíc mě sralo, když si mě nevšímala vůbec a radši se věnovala blbečkům s rovným kšiltem. Opravdu jsem netušil, proč s nimi vůbec ztrácí čas. Sem tam jsme se kvůli tomu pohádali, resp. já ji na to jen řekl, jak by se to líbilo jí a ať se nediví, že mám pochybnosti o tom, co ke mě cítí, když se chová jako 17 letá pipka (je jí přes 30).
Chtíč byl ale silnější než rozum. Dál jsme si projevovali city, zamilované zprávy, sem tam zašli na drink. No, v létě mi oznámila, že nemůže na jednu akci, protože jede s tím kolegou na koncert. A to byl další fuck up. Znovu mě zarazilo, že divadlo se mnou zrušila, ale s kolegou si vesele pojede do Prahy, takže jakože cože???!!! Trochu sem si rýpnul, ale že prý nemám na co žárlit. Snažil jsem se udržet si nadhled a od té doby ji začal taky sem tam „vysírat“ s ženskými, které se kolem mě motají. Prostě jsem ji chtěl ukázat, že není jediná a ať trochu žárlí. Samozřejmě to zabralo
Vše vygradovalo letos v létě. Já jsem měl svátek a nejdřív jsme si psali, jestli to půjdeme zapít. Odpověď, že to musí naplánovat (spousta práce). Asi za týden jsme jeli na výlet. Při cestě jí volala naše společná kamarádka a že večer by mohli dát drink. Trochu mě zamrzelo, že s kamarádkou se dokáže domluvit ještě ten den, ale věděl jsem, že půjdu s nimi, neboť s tou kamarádkou jsem mluvil už den před tím a domlouvali jsme, že společně ve třech dáme tour de bar. Večer probíhal v pohodě až do chvíle, kdy začaly trapné kecy (které mají jak chlapi, tak ženské). Téma bylo, co asi večer uloví. Už to mi začalo být nepříjemné, ale bral jsem to jako součást laškování. Ovšem, když jsme se přesunuli do baru a já objednal drink, odešla se slovy, že se jde podívat, co je k mání. Tak to mě už uzemnilo. Za chvíli přišla se slovy, že nic zajímavého tady není a že ji nabalujou samý tragédi. Já jsem se s ledovým klidem podíval na dvacítky opodál a řekl jí, že já jsem spokojený. Odskočil jsem si na záchod, když jsem vylezl, potkal jsem jinou kamarádku a zakecal se s ní. Šli jsme na bar dát drink, kde už byla ta moje princezna obklopená chlapama a vypadalo to, že se náramně baví. Tak jsem objednal a povídal si s kamarádkou. Jelikož je lesbička, čuměli jsme po buchtách v podniku a řešili, kterou by brala. Sem tam jsem si odskočil zakouřit, venku ta moje, nalepená na nějakého toho tragéda, ruku už položenou na rameni a hrozně se všemu smála. Dost mě to mrzelo, ale jak se po nás mužích chce - udrž si nadhled. To se mi dařilo asi ještě hodinu. Pak mě to tam přestalo bavit a řekl jsem si, že pojedu domů. Našel princeznu s tím samým borcem na baru, řekl jí, že vidím, jak se skvěle baví a že já už jedu. A odešel. Na schodech mi to nedalo, vrátil jsem se a opodál ji pozoroval. Ona jemu ruku na rameni, on ji obíral kolem pasu a hrooozně se zase něčemu smála. Asi jsem v té chvíli čekal, že půjde za mnou. Tak tam tak smutně stojím a najednou se ti dva vydali na cigáro ven. Když mě uviděla, zarazila se. To už mi nedalo, řekl jsem jí, že vidím, jak moc jí na mě záleží a ať si užije večer. Po cestě domů proběhla nějaká konverzace, kdy jsem byl vážně nasranej.
Druhý den pokračování. Že se jako omlouvá za ty blbý kecy, ale že jinak netuší, co řeším. Prý si s ním normálně povídala a nic špatného nedělala. A že já tam taky někoho měl. Na to jsem reagoval, že když měla zapotřebí hledat nějakého prince a já ji nebyl dost dobrý, tak tam nebudu stát jako sloup. Takže jsem se zapovídal s kamarádkou. Z mé strany padla spousta výčitek. Doslova jsem jí napsal, že to co celou dobu tvrdí jsou jen kecy a že děkuji za super lekci. Po týdnu jsem jí napsal, protože mě mrzelo, jakým způsobem jsem to celé podal. A ejhle, princeznu potkám v baru s kolegou
Tak jsem radši odešel. Za další týden zpráva od ní, že jsem stejně kretén… když jsem chtěl druhý den vysvětlení, tak prej jen moc pila a nic tím nesledovala. Pokusil jsem se o smíření a přátelskou komunikaci. Ale ve finále jsem se dočkal jen reakce, že jsem jí hrozně ublížil a nemůže to vstřebat… a zablokovala si mě
Nejsem malej kluk, vím, co si z toho vyvodit. Těhle situací jsem už zažil. Postupně otupíte. Víte, že si tím nemá smysl lámat hlavu. Spíš mě mrzí, že nám to posralo přátelství. Teď přemítám, jak moc dobrá kamarádka to vlastně byla, když takovou banalitu neumí řešit. Pochopím, že se něco někoho dotkne, něco někoho nasere, urazí… ale být dospělý podle mě znamená si to umět vyříkat, umět uznat pohled toho druhého a případně přiznat svůj podíl viny. Též vím, že to za mě nikdo nevyřeší. Asi jsem se potřeboval jen vykecat a zajímá mě právě váš názor milé ženy.