Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Začni pracovat. Něco určitě umíš ![]()
Můžeš něco vyrobit a prodat a za vydělané peníze jít do ZOO ![]()
Privydelat su.
Kdybych nemela ani na ZOO, tak pujdu klidne na nocni do baru… Z patka na sobotu, v sobotu dopo manzel pohlida… ![]()
Do práce jít nemůžu, mladší bude mít rok, hlídání nemáme a na chůvu taky ne.
Vyrábím bižuterii, ale to co z toho vydělám dávám do rozpočtu, abychom vyšli.
No, aspoň mě to baví ![]()
Na víkendovou brigádu jít taky nemůžu, protože manžel chodí do práce nepravidelně, a celý víkend volno neměl ani nepamatuju. Navíc taky chodí na noční. Takže u nás cokoli pravidelného nefunguje.
Hmmmmm to znám…taky peníze. Manžela taky skoro nevidím, má dvě práce a to jenom, aby bylo trochu peněz. Já doma na rodičáku. Dvě děti a taky pořád doma sedím jako pecka a počítám. Můžu zajít s dětma na koupák, můžu koupit synovi boty, zbyde na plínky.?…atd. Doufám, že bude líp, jen čekám až skončí nějaké půjčky k vůli bydlení. To bude ale ještě tak rok trvat.
Ahoj, mrzí mě to, tolik žen je v tom stejném…(?) i já si tím prošla, zažila to a nezbývá než se těšit na to, že to jednou skončí. A skončí to v momentě, kdy nastoupíš DO PRÁCE! ![]()
Proč anonymně???
Jak máš staré děti?
Jsi na vesnici a nemáš koníčky? Máte zvířata? Nebo zahrádku? Já pomalu nevytáhnu paty ze dvora a jsem šťastná jak blecha ![]()
@Mooonki píše:
Ahoj, mrzí mě to, tolik žen je v tom stejném…(?) i já si tím prošla, zažila to a nezbývá než se těšit na to, že to jednou skončí. A skončí to v momentě, kdy nastoupíš DO PRÁCE!
Na to už se těším, ale jen na ty peníze. Lidi tam jsou strašní, ale zůstat tam nechci. Hned jak si najdu něco lepšího uteču.
Všechno myslím zážitky nejsou o penězích, dá se toho dělat tolik.
Nemusíš ke všemu používat auto..
Musíš se sebou něco dělat, být víc pozitivní a na věci nekoukat tak, že to nejde, ale chtít aby to šlo
Aspon to zkusit
Já myslím, že tahle změna je normální. Já bych na tom byla asi stejně, kdybych byla trhlá veselá studentka a pak bych najednou měla bydlet na vesnici v domečku, s manželem a dvěma dětmi. Navíc ještě s omezenými financemi.
Je moc hezké, že se o Tebe takhle manžel zajímá. Je vidět, že mu na Tobě záleží.
Já jsem člověk co se všk snadno dokáže zabavit i když je sám. Třeba mě baví hodně různé ruční práce, třeba šití nebo výroba šperků, nebo třeba keramika. Tam ty náklady nemusí být tak veliké. A taky si hodně ráda čtu. To pak je člověk v úplně jiném světě a to je taky hned lépe.
Jestli ale strádáš po společenské stánce, zkus aspoň ze začátku telefonovat či být jinak s kamarádkami v kontaktu. Mě se hodně kamarádek přestěhovalo daleko, některé mají už děti. Tak já za nima čas od času jedu na víkend, kdy si společně hrajeme s dětmi a večer třeba grilujeme. Každý týden si taky voláme nebo aspoň píšeme. Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi:-).
Vím, že peníze jsou často velkým problémem, ale když se dobře plánuje tak se dá celkem šetřit. Zkus se zamyslet třeba nad tím co jíte a jestli jsou všechny výdaje nutné.
Moc držím palce. Věř, že bude zase lépe.
Když půjdeš do práce, tak určitě s rodičákem na chůvu bude a ještě určitě něco zůstane ![]()
@Brunifid píše:
Proč anonymně???
Jak máš staré děti?
Jsi na vesnici a nemáš koníčky? Máte zvířata? Nebo zahrádku? Já pomalu nevytáhnu paty ze dvora a jsem šťastná jak blecha
Nechci aby mě poznaly známé, co tady chodí.
Koníčky mám, ale takové „výrobní“ co si dělám večer, když usnou děti. Zahrádku beru jako jednu z poviností, nějak mi to nic neříká ani nedává.
Jsem asi zaměřením člověk městský.
… řekl mi nedávno muž. A má pravdu. Nejdříve jsem si to popírala, ale dneska mi to pořád leželo v hlavě. Má pravdu.
Poznali jsme se, když jsem studovala vysokou. Byla jsem ztřeštěná dvacítka plná životního elánu. S kamarády jsem obrážela bary a kavárny, jezdili jsme na výlety, chodila jsem cvičit, tancovat, měla jsem velké kariérní plány, optimismus ze mě stříkal.
Pak jsem musela odejít ze školy. Byla svatba a stěhování na vesnici.
Máme dvě děti, nový dům, hypotéku.
Nemám žádné kamarádky, nejsem typ, co se seznámí s každým a zrovna velký výběr kolem sebe nemám. Manžel sice vydělává krásně, ale velkou část seřere hypotéka a zbytek padne na provoz a do žaludků.
A tady to začíná a končí…
Proč si nezajde s kamarádkou na kafe?… S kým za za co?
Proč si nezajedete s dětma na výlet?… A my máme v autě benzín?
Proč si nezajdeš za cvičit?… Víš, že hodina stojí stovku + benzín?
Proč si nedoděláš školu?… Kdo bude hlídat děti? Za co tam budu jezdit?
Proč si nezajdeš s mamkou po nákupech?… Abych se dívala a jak ostatní nakupují?
Sedím doma na zadku, manžel věčně v práci, s dětma toho moc nepokecám. Snažila jsem se najít si kamarádky, ale vždycky to na něčem ztroskotalo. Kamarádky ze školy vídám jednou za rok, protože všechny bydlí minimálně přes půl republiky.
Začíná mě to sžírat. I depresí jsem si zdárně prošla. Jsem bez energie, apatická, už se skoro ani neusmívám.
Má pravdu, vůbec už nejsem ta holka, co si vzal.
Nejhorší na tom celém je, že ikdyž sena tom podepsala spousta okolností, tak největší podíl mají peníze. Kdybych mohla s dětma do ZOO, nebo na hory, na cvičení, na kafíčko… byl by ten svět hned o něco snesitelnější.
PS: nemusíte mi říkat, že se lituju, to vím. Spíš mi podaďte, co s tím.