Psychické prázdno...

Anonymní
19.8.21 16:36

Psychické prázdno

Doufám že tu je někdo kdo bude mít aspoň trochu pochopení..
Je mi 17 let a 3 roky zpátky jsem měla těžké období v životě které mě poznamenalo. Dva roky po tom sem byla z nejhoršího venku a teď mě nic netrápí, ale po tom všem už není nic jako bylo dřív. Zájmy které jsem dřív milovala mě teď vůbec nenaplňují, nic si už neužívám naplno.. prostě cítím takovou prázdnotu. Nevím úplně jak bych to rozepsala. Je tu někdo kdo má zkušenost? Díky

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
104
19.8.21 17:33

No, když jsem trpěla depresemi, bylo to podobně. Zlepšilo se to časem, nastartovala mě klasická léčba - prášky + psycholog a pak už to bylo na mě. Teď mám sice občas výkyvy, ale už se s tím dá žít. To se pak napájím čaji s bylinkama a dost mi pomohlo zvýšit si hladiny hořčíku a zlepšit životosprávu. Do koníčků a akcí jsem se musela ze začátku nutit, ale pak už to šlo dobře a po čase bylo líp a líp. Prostě nic nevzdávat a i když je člověk unavený a nic se mu nechce, pomalu zkoušet být aktivní…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.8.21 18:59

A chodíš někam? Nebo sedíš doma jako pecka a nudíš se.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
19.8.21 19:11
@Anonymní píše:
A chodíš někam? Nebo sedíš doma jako pecka a nudíš se.
Samozřejmě chodím.
  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
19.8.21 19:36
@Anonymní píše:
Samozřejmě chodím.

Taky to znám, kolikrát se mi nechce ale jdu. Hraju tenis a golf.

Období se střídají. A s rodiči si rozumíš? Nejsou rozvedeni? A vím, že v tom nejsem sama, mnoho kamarádů to má podobně. Je to období a přejde. Já to mám na střídačku taky. Nejlepší je si zaběhat nebo vzít Harryho Potra. Čím jsme starší tím si vážíme jiných věcí a prožíváme jinak.Je mi 19 a vidím to i u sourozenců.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
19.8.21 19:40
@Anonymní píše:
Taky to znám, kolikrát se mi nechce ale jdu. Hraju tenis a golf.Období se střídají. A s rodiči si rozumíš? Nejsou rozvedeni? A vím, že v tom nejsem sama, mnoho kamarádů to má podobně. Je to období a přejde. Já to mám na střídačku taky. Nejlepší je si zaběhat nebo vzít Harryho Potra. Čím jsme starší tím si vážíme jiných věcí a prožíváme jinak.Je mi 19 a vidím to i u sourozenců.

A teď o prázdninách stihám tábor, dovolenou, práci, tak to zkus taky a budeš mít plnou hlavu:D

  • Citovat
  • Nahlásit
19.8.21 20:15

Pisete, ze jste mela tezke obdobi. Nevim pochopitelne ceho se tyka, ale nektete zivotni situace mohou velmi vyznamne ovlivnit cloveka. A i kdyz si mysli, ze je to za nim, tak nemusi. Nechcete mi napsat do SZ?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16170
21.8.21 00:59

Takové období určitě prožil v životě skoro každý z nás…mně se to stalo, když mi zemřel blízký kamarád…první rok bylo takové to utrpení, smutek…pak to přešlo, ale na místo bolesti přišla prázdnota, nic mě nebavilo, měla jsem i dojem, že mě už nic nečeká…tohle všechno chce ale čas…mozek potřebuje čas, aby ty špatné pocity a vzpomínky přemazal těmi dobrými a to dokáže zkrátka jen čas…noví lidé, nové zážitky, nové pocity…ty potřebuješ nový impuls k životu. Může to být cokoliv, nový kamarád, přítel, koníček…zkrátka něco, co v tobě zase probudí život…buď trpělivá, někdy to trvá. Každopádně to není nic neobvyklého…je to normální životní koloběh. Jen ten smutek nesmí trvat moc dlouho..to už pak může být patologické a přecházet v depresi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat