Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Psychicky nemocný příbuzný
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.5.22 19:29
@KeckaJ svagrova by musela s vyšetřením souhlasit. Když neohrožuje sebe ani ostatní, není možná soudem nařízena léčba na psychiatrii…to by musel někdo nahlásit a zavolat sanitku, policii…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.22 19:30
Toto je neposkytnutí pomoci nemocnému, ne? Zanedbání péče o dítě je bohužel dávno promlčené, hrůza co se může stát, někteří rodiče jsou na pěst. Znám to, naši se snažili ze mě vymlátit Aspergerův syndrom..prosím anonym, diagnóza
- Citovat
- Upravit
23.5.22 19:46
@Anonymní píše:
Ahoj,prosim, jak byste se v nasledujici situaci zachovali?
Musim rict, ze s manzelem mame asi idealni mantelstvi. Jasne, kazdy se nekdy pohada, ale jsou to takove ty hadky o prkotiny…
Deti jsou zdrave, takze by doopravdy nebylo na co si stezovat. Nejsme zadni bohaci, mame stare auto atd., ale inancne jsme taky OK. Takze my 4 jako zakladni rodina se mame vazne vyborne.
Jedine, o cem vsak mame vaznejsi hadky, je manzelova rodina. Ma psychicky nemocnou sestru. Vim, ze za to nemuze a ani ji z niceho neobvinuji. Problem vsak je, ze jeji nemoci nikdy nebyly leceny, nepodrobila se zadne terapii. Podle dosavadniho chovani si myslim, ze ma lehci formu PAS a schizofrenii (trpi bludy, je paranoidni, vse musi mit rad, nesnasi sebemensi zmeny, ma vybuchy vzteku, je agresivni k okoli, rozbiji veci).
Tchanovci jsou v tomhle ohledu strasni. Porad jen „breci“ a lituji se, ale uz od detstvi si nemoci svagrove nepripousteli, ignorovali je a nechteli je resit. Pritom, ze je nemocna, bylo jasne od ZS z toho, co mi rikal manzel, ze se u nich doma odehravalo. Nemluve o tom, jake detstvi mel kvuli nim manzel, protoze vsechno se prizpusobovalo svagrove. To by bylo samozrejme normalni, pokud by rekli, ze je nemocna a potrebuje zvlastni pristup, ale podle nich to je dano povahou…
Vubec si nedovedete predstavit, co se delo, kdyz jsme pred temer 15 lety s manzelem zacali chodit, co se delo pri nasi svatbe nebo pri narozeni prvniho ditete. Svagrova mela vybuchy vzteku, mlatila vsechny kolem sebe, rozbijela veci atd. Vice nez 10 let jsme se nevidaly (ja a svagrova), doma se o mne nemohli ani zminit. Tohle je jen zlomek veci, co se del.
Pri narozeni prvniho syna byl opet sileny vybuch, tchyne dokonce byla tak zmlacena, ze strachy pred svagrovou utekla!
Po nekolika mesicich vsak doslo ke zvratu, svagrova se „zazracne“ uzdravila a chce ted nase deti porad vidat. A tady je ten problem. Tchanovci si vubec neuvedomuji vaznost situace, maji za to, ze nemoci jsou samy od sebe vylecene a predstavuji si, ze se budeme porad vidat. Na me to nezkousi, protoze vi, ze se vydirat nenecham, ale manzela neustale psychicky vydiraji, ze se s nami chteji videt, „breci“ do telefonu, ze nas dlouho nevideli, kdy zase prijdeme. Jedina zivotni napln tchyne, tchana a svagrove se stalo, ze resi nase deti. Bez prehaneni, nic jineho je nezajima…
I pres to, ze jsme se tolik let nevidali, jsem, myslim, vic nez ochotna a vidame se temer kazdy tyden. Jenze to jim nestaci a tlaci na manzela vic a vic… Zacinam z toho byt dost zoufala, jsou naprosto nesoudni… Nejen, ze ignoruji nemoc svagrove (te je uz vic nez 32 let), ale uplne zapomneli, co nam s manzelem vsechno ty roky delali. Pry se pres to mam prenest…
A jen tak mimochodem, to „zazracne uzdraveni“ probiha tak, ze se kolem svagrove musi chodit po spickach, vsichni musi skakat jak piska, nic se ji nesmi rict. Mam strach, ze vybuch nastane nekdy v blizkosti nasich deti.
Co byste v mem pripade delali? Nechci se kvuli nim s manzelem hadat. Zase chapu, ze to jsou jeho rodice a je rad, kdyz vnoucata vidi i oni. Jenze tez nesnasim fales a pretvarku a navstevy u nich jsou jen jedna velka pretvarka. Co si z toho asi nase deti vezmou?
Myslite, ze mam obcasne navstevy pretrpet, at teda maji tchanovci z vnoucat radost? Nebo byste se na ne vyprdli? Rada, at se s nimi vidame bez svagrove, je bezpredmetna, protoze ji maji jak kouli u nohy, hlida si je… Navic jim porouci, kdy a kam muzou jit
No tomu moc nerozumim, schizofrenie je pruser, kdyz neni medikace, je to casovana bomba, nikdy bych nenechala v jeji pritomnosti samotne dite 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.22 19:52
@Anonymní píše:
Ahoj,prosim, jak byste se v nasledujici situaci zachovali?
Musim rict, ze s manzelem mame asi idealni mantelstvi. Jasne, kazdy se nekdy pohada, ale jsou to takove ty hadky o prkotiny…
Jedine, o cem vsak mame vaznejsi hadky, je manzelova rodina. Ma psychicky nemocnou sestru. Vim, ze za to nemuze a ani ji z niceho neobvinuji. Problem vsak je, ze jeji nemoci nikdy nebyly leceny, nepodrobila se zadne terapii. Podle dosavadniho chovani si myslim, ze ma lehci formu PAS a schizofrenii (trpi bludy, je paranoidni, vse musi mit rad, nesnasi sebemensi zmeny, ma vybuchy vzteku, je agresivni k okoli, rozbiji veci).
Tchanovci jsou v tomhle ohledu strasni. Porad jen „breci“ a lituji se, ale uz od detstvi si nemoci svagrove nepripousteli, ignorovali je a nechteli je resit. Pritom, ze je nemocna, bylo jasne od ZS z toho, co mi rikal manzel, ze se u nich doma odehravalo. Nemluve o tom, jake detstvi mel kvuli nim manzel, protoze vsechno se prizpusobovalo svagrove. To by bylo samozrejme normalni, pokud by rekli, ze je nemocna a potrebuje zvlastni pristup, ale podle nich to je dano povahou…
Vubec si nedovedete predstavit, co se delo, kdyz jsme pred temer 15 lety s manzelem zacali chodit, co se delo pri nasi svatbe nebo pri narozeni prvniho ditete. Svagrova mela vybuchy vzteku, mlatila vsechny kolem sebe, rozbijela veci atd. Vice nez 10 let jsme se nevidaly (ja a svagrova), doma se o mne nemohli ani zminit. Tohle je jen zlomek veci, co se del.
Pri narozeni prvniho syna byl opet sileny vybuch, tchyne dokonce byla tak zmlacena, ze strachy pred svagrovou utekla!
Po nekolika mesicich vsak doslo ke zvratu, svagrova se „zazracne“ uzdravila a chce ted nase deti porad vidat. A tady je ten problem. Tchanovci si vubec neuvedomuji vaznost situace, maji za to, ze nemoci jsou samy od sebe vylecene a predstavuji si, ze se budeme porad vidat. Na me to nezkousi, protoze vi, ze se vydirat nenecham, ale manzela neustale psychicky vydiraji, ze se s nami chteji videt, „breci“ do telefonu, ze nas dlouho nevideli, kdy zase prijdeme. Jedina zivotni napln tchyne, tchana a svagrove se stalo, ze resi nase deti. Bez prehaneni, nic jineho je nezajima…
I pres to, ze jsme se tolik let nevidali, jsem, myslim, vic nez ochotna a vidame se temer kazdy tyden. Jenze to jim nestaci a tlaci na manzela vic a vic… Zacinam z toho byt dost zoufala, jsou naprosto nesoudni… Nejen, ze ignoruji nemoc svagrove (te je uz vic nez 32 let), ale uplne zapomneli, co nam s manzelem vsechno ty roky delali. Pry se pres to mam prenest…
A jen tak mimochodem, to „zazracne uzdraveni“ probiha tak, ze se kolem svagrove musi chodit po spickach, vsichni musi skakat jak piska, nic se ji nesmi rict. Mam strach, ze vybuch nastane nekdy v blizkosti nasich deti.
Co byste v mem pripade delali? Nechci se kvuli nim s manzelem hadat. Zase chapu, ze to jsou jeho rodice a je rad, kdyz vnoucata vidi i oni. Jenze tez nesnasim fales a pretvarku a navstevy u nich jsou jen jedna velka pretvarka. Co si z toho asi nase deti vezmou?
Myslite, ze mam obcasne navstevy pretrpet, at teda maji tchanovci z vnoucat radost? Nebo byste se na ne vyprdli? Rada, at se s nimi vidame bez svagrove, je bezpredmetna, protoze ji maji jak kouli u nohy, hlida si je… Navic jim porouci, kdy a kam muzou jit
Neohrozila bych děti a tchánovci by děti viděli pouze u nás nebo na společných výletech. Bez sestry.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.22 20:13
@jejjej píše:
@KeckaJ svagrova by musela s vyšetřením souhlasit. Když neohrožuje sebe ani ostatní, není možná soudem nařízena léčba na psychiatrii…to by musel někdo nahlásit a zavolat sanitku, policii…
Napadla matku až před ní musela utéct… Ale ok, chápu. Nicméně na rodiče bych přitlačila.
Určitě by se dal sehnat psychiatr, který by ji vyšetřil nějak nenápadně? Nějak to navléknout?
Prostě děti bych tam nevozila, samotné je tam nenechala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.22 20:26
S nikým bych se nestýkala tak často, ani s vlastní rodinou, kdyby tam byl nátlak. To vlastně vůbec. A jednou týdně se nevídám ani s příslušníky, co mám ráda.
Ona jimi manipuluje, oni všichni pak vámi a vemte rozum do hrsti a nehrajte tu jejich hru. Vy - vzhledem k minulosti - nastavte pravidla. U nich návštěvy velmi výjimečně, třeba jednou za půl roku, jen pokud zajistí, že to bude bez problémů, u vás jen rodiče bez švagrové, klidně častěji, ale bez ní. Nastavte vaše pravidla.
Lidé s postiženými a hlavně už velkými dětmi to mají těžký. Jenže taky, co znám, se nevyhýbají diagnostice a způsobu řešení - a hlavně adekvátní výchově. Známá má dospělou autistku a bere jí do společnosti (ta holka to miluje) a neschovává ji. Že holka občas - velmi výjimečně - udělá scénu, z toho se nestřílí, lidí jsou informovaní a hlavně její máma ví a umí reagovat. A celý život se snaží, aby holka vzhledem k postižení byla co nejvíc schopna fungovat i mezi lidmi. Máma má pod kontrolou dceru, ne dcera mámu - a vaši tchanovci to dělají úplně obráceně.
Nevím, jak vás napadla schizofrenie, ale já potomka se schizofrenií mám (onemocněl v rané dospělosti až). Je to milej kluk, který normálně funguje, pracuje, žije samostatně a žádný obavy o nikoho nejsou na místě. Ovšem jen pokud je zaléčený a léky opravdu bere. Kdyby je přestal brát, což jednou zkusil, tak neexistuje, abych kromě jeho psychiatričky s někým jiným zajišťovala kontakt. To je na místě zavolat sanitku prostě. Pokud je švagrová paranoidní a trpí bludy, tak tchanovci snad nejsou svépravní, že vás tam tahají i s dětmi. Mějte pud sebezáchovy aspoň vy. Paranoia a bludy nejsou sranda a to nerozmluvíte, to se musí léčit. Víte, že tu sanitku můžete zavolat během jejího záchvatu i vy? Pokud ohrožuje sebe, nebo někoho z okolí, mohou ji odvézt i bez jejího souhlasu (ale nenechte se odbýt). Ono to jinak kolikrát nejde.
- Citovat
- Upravit
TO_IT
23.5.22 20:30
Bez hodnocení jakýchkoliv věcí.
Pokud s někým mám špatný vztah, může být rád, že mě vidí jednou za 14 dní max. Já bych tedy časový interval rozhodně prodloužila.
No a s troškou smyslu pro humor, nadhoď švagrové, ať si pořídí své dítě 
Průser převeliký, ale tobě dá pokoj. (A ne, žádnému dítěti bych to nepřála)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.22 21:02
@Anonymní píše:
S nikým bych se nestýkala tak často, ani s vlastní rodinou, kdyby tam byl nátlak. To vlastně vůbec. A jednou týdně se nevídám ani s příslušníky, co mám ráda.
Ona jimi manipuluje, oni všichni pak vámi a vemte rozum do hrsti a nehrajte tu jejich hru. Vy - vzhledem k minulosti - nastavte pravidla. U nich návštěvy velmi výjimečně, třeba jednou za půl roku, jen pokud zajistí, že to bude bez problémů, u vás jen rodiče bez švagrové, klidně častěji, ale bez ní. Nastavte vaše pravidla.
Lidé s postiženými a hlavně už velkými dětmi to mají těžký. Jenže taky, co znám, se nevyhýbají diagnostice a způsobu řešení - a hlavně adekvátní výchově. Známá má dospělou autistku a bere jí do společnosti (ta holka to miluje) a neschovává ji. Že holka občas - velmi výjimečně - udělá scénu, z toho se nestřílí, lidí jsou informovaní a hlavně její máma ví a umí reagovat. A celý život se snaží, aby holka vzhledem k postižení byla co nejvíc schopna fungovat i mezi lidmi. Máma má pod kontrolou dceru, ne dcera mámu - a vaši tchanovci to dělají úplně obráceně.
Nevím, jak vás napadla schizofrenie, ale já potomka se schizofrenií mám (onemocněl v rané dospělosti až). Je to milej kluk, který normálně funguje, pracuje, žije samostatně a žádný obavy o nikoho nejsou na místě. Ovšem jen pokud je zaléčený a léky opravdu bere. Kdyby je přestal brát, což jednou zkusil, tak neexistuje, abych kromě jeho psychiatričky s někým jiným zajišťovala kontakt. To je na místě zavolat sanitku prostě. Pokud je švagrová paranoidní a trpí bludy, tak tchanovci snad nejsou svépravní, že vás tam tahají i s dětmi. Mějte pud sebezáchovy aspoň vy. Paranoia a bludy nejsou sranda a to nerozmluvíte, to se musí léčit. Víte, že tu sanitku můžete zavolat během jejího záchvatu i vy? Pokud ohrožuje sebe, nebo někoho z okolí, mohou ji odvézt i bez jejího souhlasu (ale nenechte se odbýt). Ono to jinak kolikrát nejde.
Schizofrenie me napadla podle priznaku a chovani. Proste kazda nemoc ma typicke priznaky a svagrova mj. ma priznaky schizofrenie. Ale je to jen muj odhad, protoze u odbornika nikdy nebyla.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.22 21:38
Nenechala bych děti v její přítomnosti. Máma má lečenou schizofrenii. Než se správně zamedikovala, pokusila se vyhodit tátu z okna z patra. Naštěstí ji prepral. Hluboká 90.leta, totální neznalost a stud v rodině, já předškolák, ségra kojenec. Divím se že nás v těch bludech nezabila. Bere už přes 30 let prášky, pár relapsu bylo, naštěstí se to rychle odhalilo.
V dnešní době je ta medikace na super úrovni, ale bez ní ani náhodou.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.22 21:43
@Anonymní píše:
Schizofrenie me napadla podle priznaku a chovani. Proste kazda nemoc ma typicke priznaky a svagrova mj. ma priznaky schizofrenie. Ale je to jen muj odhad, protoze u odbornika nikdy nebyla.
S takovými příznaky vůbec. Jak jsem psala výše, neléčená s schizofrenie bez medikace - neexistuje tam dál chodit. A to ani kdyby to byl předtím normálně hodnej člověk. To se nedá uřídit.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.22 22:26
Nejhorsi je, ze svagrove je mi lito. Ona za to nemuze, ze je nemocna. Zlobim se na tchanovce, to oni to nechali zbytecne zajit takhle daleko.
Kdyz nad tim premyslim, vzdyt je od nich nehorazna drznost, ze svoje neresene problemy, ktere ani resit nechteji, prenaseji na manzela a nasledne na me. Navic zcela bez spetky soudnosti nebo sebekritiky, ze by kdy neco udelali spatne nebo alespon ze by neco mohli udelat lepe. A jen se porad dokola lituji, jak to maji tezke a stezuji si, ze s tim nic delat nejde.
Sama jsem jim uz navrhovala radu reseni, nic z toho ale udajne nelze provest. Tak co ja z nich mam. Dekuji Vam za diskuzi a za rady a uz se kvuli nic trapit nebudu. Snad se i s manzelem kvuli nim uz nebudeme hadat. Opakuji, ze chapu, ze chce, aby i jeho rodice vidali vnoucata, ale takhle to vazne nejde… Navic jak jsou deti citlive, myslim, ze se na navsteve dobre neciti. Za to ale asi muzu i ja, kdyz ze me citi negativni emoce.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.22 22:36
Moje sestra má určenou nějakou diagnózu, ani nevím jakou. Ale až v dospělosti. Jako dítě ji mamka pořád obhajovala a to když jsme byly sami dvě doma, tak kolikrát vyhrožovala, že se schválně opaří nebo skočí z balkonu…jednou jsem ji stáhla ze stolku na balkoně na kterém balancovala. Jako dítě ke mě byla děsně agresivní. Vždy jsme ji „přeprala“,jinak to nešlo. Pokoj si nedala ani skoro v dospělosti. Naštěstí je mladší, menší a slabší 
Pořád si domýšlí věci, co nikdo neřekl, atd. Pak na toho člověka útočí. Roznáší po rodině pomluvy o dalších celenech rodiny a je skálopevně přesvědčená, že je to pravda. 
třeba, že mě dali naši veškeré peníze a jí nic nedají, atd. Naštěstí teď se její agrese projevuje jen slovně nebo psaným projevem.taky jak jinak, když se vidíme jednou za půl roku.
I když teď bere nějaké prášky, tak se jí ničím člověk nesmí dotknout. Třeba její pes je svatý a ne není to vychovaný mazel, co poslechne na slovo.
Mým dětem je přes rok a ona je viděla všeho všudy třikrát. Z toho jednou jen na deset minut. Že bych je s ní nechala samotné nepřipadá v úvahu. Prostě co kdyby náhodou..a zároveň nepotřebuji, aby se mě děti někdy chovali tak jako ona… U nás je výhoda, že mě přes práh nesmí žádný pes a ona se prostě urazila, tak mám od ní aspoň v tomto směru klid. A návštěvy u rodičů plánujeme v době, kdy tam ona není.
- Citovat
- Upravit
23.5.22 22:38
@Anonymní píše:
Nejhorsi je, ze svagrove je mi lito. Ona za to nemuze, ze je nemocna. Zlobim se na tchanovce, to oni to nechali zbytecne zajit takhle daleko.Kdyz nad tim premyslim, vzdyt je od nich nehorazna drznost, ze svoje neresene problemy, ktere ani resit nechteji, prenaseji na manzela a nasledne na me. Navic zcela bez spetky soudnosti nebo sebekritiky, ze by kdy neco udelali spatne nebo alespon ze by neco mohli udelat lepe. A jen se porad dokola lituji, jak to maji tezke a stezuji si, ze s tim nic delat nejde.
Sama jsem jim uz navrhovala radu reseni, nic z toho ale udajne nelze provest. Tak co ja z nich mam. Dekuji Vam za diskuzi a za rady a uz se kvuli nic trapit nebudu. Snad se i s manzelem kvuli nim uz nebudeme hadat. Opakuji, ze chapu, ze chce, aby i jeho rodice vidali vnoucata, ale takhle to vazne nejde… Navic jak jsou deti citlive, myslim, ze se na navsteve dobre neciti. Za to ale asi muzu i ja, kdyz ze me citi negativni emoce.
A ona jako vůbec nechodí k lékaři? Do práce? Jak je možné, že si toho nikdo nevšiml?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.22 22:49
@Russet Presne tak, nechodi nikam. Do prace nechodi a cele dny sedi doma. Maximalne jde s tchyni na nakup, sama nikam nechodi.
K lekari chodi maximalne k obvodakovi, ale vite, jak prohlidky probihaji, tam se behem tech 2 minut psychicka nemoc tezko zjisti.
Vzhledem k tomu, ze bydli v byte, divim se, ze na ne nikdy nikdo nezavolal policii. Pritom od znamych, co bydli ve stejnem dome a i o nekolik pater vys nebo niz vim, ze roky a roky rev, hadky a rozbijeni veci poslouchali. Divim se, ze nikdo nic nedelal.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.22 22:59
@Russet píše:
A ona jako vůbec nechodí k lékaři? Do práce? Jak je možné, že si toho nikdo nevšiml?
Se jen vložím - možná všiml, ale moje zkušenost, když nemoc propukla, teda když začala vystrkovat růžky, byla otřesná. Bylo to ještě před jeho 18. rokem, já věděla, že něco hodně špatně, ale když jsem popisovala chování, tak to tak hrozně neznělo. Navíc - psychiatri dlouhé čekací lhůty, takže za takový 2 měsíce už mi tam nebyl ochoten dojít. To tam nemáte jak dostat toho člověka. Volala jsem do Bohnic, jestli ho můžu dovézt na vyšetření - no mohla bych, ale asi ho stejně pustí, když on nebude chtít. Tam byl problém, že ještě nikoho neohrožoval. A dospělého už vůbec nikam nedostanete, když nechce. Muselo to vygradovat až k zavolání sanitky, nedobrovolné hospitalizaci a teprv pak se dostal do systému psychiatrické pomoci. A to jsem byla z těch rodičů, co viděj a bez obalu přiznají, jak to je a chtějí to řešit. Její tchánovci to popírají, bagatelizují. Jestli nemocná sama nechce, dokud prostě něco neprovede, není šance, neudělá se nic.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
