Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@rokris No ale pises, ze ona sama nechce darky. Tak ji je nedavej… Vytresta se sama.
Mě teda v pubertě nic takovýho nepotkalo, ani nenapadlo a nikoho ze známých taky ne
Musíš ji v klidu vysvětlit, že Vánoce jsou holt Vánoce a bude to muset s Váma „přetrpět“..však jednou bude vzpomínat s láskou ![]()
Nechala bych jí. Udělala bych si večeři s manželem, ozdobila stromek a jí maximálně namazala chleba s máslem. Pak bych si s mužem nadělila dárky a prostě jí nic nevnucovala a totálně ji ignorovala. Třeba to je jenome zásek a chce vás za něco „potrestat“ nebo s ní prostě jen opravdu tříská puberta.
Přiznávám, že jsem podobné akce vymýšlela, když jsem chtěla rodiče za něco „vytrestat“, když mi něco nedovolili, nebo se k mně chovali podle mého vnímání „hnusně“.
Ale záleží na povaze dcery. Kdyby se ke mně rodiče postavili jako k @poprvé těhulka tak bych se utvrdila v tom, že jsem chudinka, protože mě nutí k něčemu, co nechci a dokázala bych jim ty Vánoce pěkně znechutit všem - od otrávených ksichtů po „pěkně“ mířené hlášky. Naopak, když mě nechali, abych se v tom vyráchala, tak jsem vždycky přilezla s prosíkem. Hlavně jsem vždycky čekala, že mě budou přesvědčovat a nutit, případně dostanu jednu přes hubu (což jsem vnitřně chtěla, abych se pak mohla litovat
) a podobnou reakcí mě vždycky totálně převazli a tím zachránili situaci.
Je to opravdu dítě od dítěte. Na každého platí něco jiného.
Já teda Vánoce měla ráda vždycky. Byla jsem vedena k tomu, že si mám užívat chvíle s rodinou a být vděčná za každou drobnost. Tohle kdybych tehdáá řekla našim tak jsem opravdu bez dárku. Máti by mě v tom nechala hezky vymáchat.
@74paja No, tak asi jo.
Já doufám, že ji to pustí. Jinak máme po Vánocích.
@rokris Puberťáka do něčeho nutit je další trest pro rodiče…když ji budete nutit, akorát vám to svým otráveným obličejem znechutí úplně. Já bych to udělala tak, že bych jí řekla, že pokud opravdu není schopná užít si vánoce s rodinou, tak ať se neúčastní, ale že bude samozřejmě doma. K večeři ať si dá co chce když nechce společnou a pokud možno, ať je ve svým pokoji a nekazí vánoce těm, co se na ně těší. Takto bych jí to řekla a dárky bych jí nechala pod stromečkem, jsem zvědavá, jak dlouho kolem nich bude chodit…dlouho myslím ne. Je to póza stejně jako všechno v pubertě, pokud jí dáš najevo, že Tě to nijak netankuje a že ji nebudeš přemlouvat ani nutit, natož se hádat, ALE dáš jí stylem svého vysvětlení najevo, že si o ní myslíš, že je puberťačka a že to dál nehodláš řešit, tak možná, že otočí. Puberťáci se chtějí hádat, chtějí konflikty. Taky jsme měla pěknou pubertu, takže vím. Naši by si zasloužili svatozář. Ono to přejde ![]()
@rokris píše:
Bude ještě s náma.
Víš, já myslela, kdyby syn už měl třeba svoji rodinu a přijeli až na svátky, asi bych holku nenutila. Vzala bych jí na plavárnu, potom koupit jeden dárek co si sama vybere a pak by jsme šli na večeři do restaurace.Moje holky v pubertě ocenovaly spíš originalitu, než vynucené tradice.Ale pokud má kluk vánoce rád, tak by to bylo zase vůči němu blbé.
@Eemii No promiň, ale přijde mi neslušné a drzé, když dítě přijde s takovou novinkou
Chápu, že puberťáky napadá všechno možné, ale měla by vědět, že tohle se nedělá ![]()
Jednak by to mrzelo ostatní členy rodiny a ji taky, y kdyby nakonec nedostala žádé dárky ![]()
@Billi píše:
Nechala bych jí. Udělala bych si večeři s manželem, ozdobila stromek a jí maximálně namazala chleba s máslem. Pak bych si s mužem nadělila dárky a prostě jí nic nevnucovala a totálně ji ignorovala. Třeba to je jenome zásek a chce vás za něco „potrestat“ nebo s ní prostě jen opravdu tříská puberta.
Přiznávám, že jsem podobné akce vymýšlela, když jsem chtěla rodiče za něco „vytrestat“, když mi něco nedovolili, nebo se k mně chovali podle mého vnímání „hnusně“.
Ale záleží na povaze dcery. Kdyby se ke mně rodiče postavili jako k @poprvé těhulka tak bych se utvrdila v tom, že jsem chudinka, protože mě nutí k něčemu, co nechci a dokázala bych jim ty Vánoce pěkně znechutit všem - od otrávených ksichtů po „pěkně“ mířené hlášky. Naopak, když mě nechali, abych se v tom vyráchala, tak jsem vždycky přilezla s prosíkem. Hlavně jsem vždycky čekala, že mě budou přesvědčovat a nutit, případně dostanu jednu přes hubu (což jsem vnitřně chtěla, abych se pak mohla litovat) a podobnou reakcí mě vždycky totálně převazli a tím zachránili situaci.
Je to opravdu dítě od dítěte. Na každého platí něco jiného.
@Billi Z tebe museli mit rodicove radost.
Ale hezky a vystizne napsane! ![]()
@Ve-ru tak nemusí každý vánoce milovat. mě se právě kolem těch 15 zhnusily. Jsem nejmladší dítě v rodině, takže jsme se přestali obdarovávat, místo stromku dali pár větví (kolikrát ani to ne), nepekli jsme cukroví. Místo toho, jsme se v pohodě sešli, na štědrý den šli ven, kecali a na ty stresy kolem kašlali.
Dodnes díky tomu máme svoje tradice a celá rodina se cítí mnohem víc v klidu. A všechno to začalo obyčejnou puberťáckou hláškou, že mě Vánoce nebaví…
@Ve-ru to urcite ano, ale drzosti bych to asi nenazvala.Teda ja
![]()
A to ja bych se na ni vyprdla. Vecere bez ni, nadilka taky. Zadny dozadovani, ani vysvetlovani.Aby ji to pekne doteklo. Beztak ceka na ty rozboje, co kvuli tomu budou, tak bych ji ukazala, ze nebudou.
@Billi To já ve finále taky přilezla s prosíkem, protože jsem chtěla jít za kamošama ven.
A kdybych náhodou pokračovala v házení ksichtů, nebo nějakých poznámek, tak vím, že bych se nedostala ven dřív, než na Velikonoce ![]()
@Billi píše:
Nechala bych jí. Udělala bych si večeři s manželem, ozdobila stromek a jí maximálně namazala chleba s máslem. Pak bych si s mužem nadělila dárky a prostě jí nic nevnucovala a totálně ji ignorovala. Třeba to je jenome zásek a chce vás za něco „potrestat“ nebo s ní prostě jen opravdu tříská puberta.
Přiznávám, že jsem podobné akce vymýšlela, když jsem chtěla rodiče za něco „vytrestat“, když mi něco nedovolili, nebo se k mně chovali podle mého vnímání „hnusně“.
Ale záleží na povaze dcery. Kdyby se ke mně rodiče postavili jako k @poprvé těhulka tak bych se utvrdila v tom, že jsem chudinka, protože mě nutí k něčemu, co nechci a dokázala bych jim ty Vánoce pěkně znechutit všem - od otrávených ksichtů po „pěkně“ mířené hlášky. Naopak, když mě nechali, abych se v tom vyráchala, tak jsem vždycky přilezla s prosíkem. Hlavně jsem vždycky čekala, že mě budou přesvědčovat a nutit, případně dostanu jednu přes hubu (což jsem vnitřně chtěla, abych se pak mohla litovat) a podobnou reakcí mě vždycky totálně převazli a tím zachránili situaci.
Je to opravdu dítě od dítěte. Na každého platí něco jiného.
presne tak, moje rec ![]()