Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Gába27 píše:
Použila bys uvozovky? A na co, prosím tě? Uvozovky na to, co ty sama řekneš, resp. napíšeš? To jsou mi novinky. Zas ty vědomosti ze školy tak nežer. V uvozovkách píšu jen to, co přebírám od někoho jiného, což, předpokládám, nebyl tento případ.
Omyl. Uvozovky uvozují přímou řeč. Tedy i moji vlastní, nikoli jen cizí.
@bambooska píše:
@hanka.br. Protoze ta pravidla se nezmenila z detskych na dospele. Nevim proc by mi mel kdokoli v dospelosti rikat, ze nesmim jet kam chci, nebo mam byt doma do pulnoci
Ale to není problém pravidel jako takových. Je to chyba, že nebyla upravena vzhledem k tvému věku a souhlasím s tebou, že to není správné.
@hanka.br. píše:
Omyl. Uvozovky uvozují přímou řeč. Tedy i moji vlastní, nikoli jen cizí.
JÁ vím, k čemu slouží uvozovky. Takže, když na EM prezentuješ svůj názor o stanovených pravidlech u vás doma, tak bys tam flákla uvozovky? Se tady zase něco přiučím, tedy.
@j.a.n.i1 píše:
A já si zase říkám, jestli něco neměla do sebe doba, kdy ty mobily nebylyprostě se žilo systémem žádné zprávy = dobré zprávy a až člověk dorazil domů, tak dorazil. Jasně, když člověk šel nějak na odpoledne, tak nahlásil že dorazí třeba do půlnoci, když na víkend až týden, tak že v neděli… no a když jel brácha do ciziny, tak sdělil, že neví, kdy se vrátí, jo 18 už mu bylo, ale ne moc dlouho. PS: přijel po 5 měsících.
Protože s tímhle hlášením přes mobily, stane se nějaká banalita, typu utopím mobil, spadne mi nevím kam a hned je halo, copak se mi asi stalo.
Ano to je svatá pravda. Ale za mě už ty mobily (bohužel) byly, takže se nedalo dělat nic jiného, než se pořád hlásit. Ale úplně souhlas, pokaždé si říkám, že ty telefony jsou akorát pro zlost, protože když se nemůžu dovolat např. mámě nebo partnerovi, tak už si představuju hrozné scénáře, jak se někde vybourali atd. Když ty telefony nebyly, tak se prostě člověk nějak ozval a bylo.
@marg Tak tak… akorát s nima je těžší ty scénáře nevymýšlet a opravdu vycházet z toho, že průser se člověk dozví a mám tu že sakra rychle a to i z rozumného zahraničí…
Kombinace 17holka - zahranici - neznam muslimske rodice (podotykam, ze nejsen xenofob, nepustila bych ji, ani kdyby byli krestane) by se mi vubec nelibila. Pustila bych pouze pokud bych dobre znala rodice, ani jedna dve schuzky by m neuklidnily. Nepustila bych ji. Bala bych se.
Mám trochu starší dceru a vím, jak Vám je. Máte úplnou pravdu. Když ji budete tímhle způsobem omezovat, je dost pravděpodobné, že se v osmnácti rozhodne nebrat ohledy na Váš názor. Dceru bych pustila poté, co bych se dobře seznámila s rodiči kamarádky. Vzhledem k tomu, že region, do kterého se chystá jet nadále nepatří k nejbezpečnějším, bych uvážila také to, jakým způsobem dceru chránit. Prostředky dnes existují a jsou běžně dostupné.
Před dvěma lety jsme řešili podobnou situaci. Taky jsem váhala, jestli mám dceru pustit nebo ne. Nakonec mě přesvědčil manžel. Řekl, že tímhle způsobem s ní jenom ztratíme kontakt a donutíme ji vyhlížet osmnáctiny jako zemi zaslíbenou… Potom začal šťourat na internetu a řekl mi, že objednal GPS lokátor. Vypadá jako docela hezké digitální hodinky. Dal ho dceři a sdělil jí, že s kamarády ze třídy pojede na prázdniny pod podmínkou, že ho nesundá z ruky. Byla jsem mnohem klidnější, když jsem si mohla kdykoli sednout k počítači a podívat se, kde moje dítě zrovna je. Spolu s obligátními telefony 2× denně mi to pomohlo nějak ty dva týdny přežít.