Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Reaguji vztekle, nevím co s tím?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.11.23 08:16
@Anonymní píše:
Předem se omlouvám za anonymitu, ale strašně se za to stydím.Jedná se o diskuzi, která by mi měla pomoc to trochu změnit, než se dostanu na terapii (jsem na čekací listině, prý nejdříve konec ledna).
Mám problém ovládat svůj vztek když jsem nevyspalá, nebo musím odolávat synovým „placáním“. Je mu rok a poslední dobou je to nějaké těžší. Jsem často unavená a když se to blbě sejde, tak reaguji hnusně až agresivně.
Např. dnes mě plácl po hlavě a špatně se trefil prstem a udělal mi šlinc na víčku. Automaticky mi vystřelila ruka a dost důrazně jsem ho plácla, klidně bych to nazvala i malou fackou.
Jindy s ním hnusně zastřesu či dost neopatrně „posadím“ na zem. Drsně odstrčím nebo začnu hnusně slovně nadávat.
Děje se to třeba 2× do měsíce. Jinak mi nevadí, když je to náročnější, či mi omylem ublíží.
Je mi ze sebe hnusně, jen to píšu, je to malé bezbranné miminko a já se chovám jak tyran. V ten moment to vůbec nemám pod kontrolou. Zkouším dýchat a uklidnit se, ale já často ani dopředu nevnímám, že jsem naštvaná. Hned poté ho pomazlím a omlouvám se, ale to už je pozdě…
Jak jsem psala nahoře, tak jen čekám na termín na terapii. Jsem z kraje kde je to bohužel špatně dostupné a on-line mi minule vůbec nefungovala (řešila jsem maminku, ne sebe).
Máte nějaké tipy, co můžu do té doby dělat?
Je dobře, že jdeš na terapii, protože tohle je teprve začátek. Co takové tříleté období vzdoru? To jsou kolikrát na mašli i naprostí flegmatici 
Nicméně, pokud tě syn schválně bije, neomlouvala bych ho tím, že je ještě miminko. V tomto věku už si uvědomuje své chování a to, že ho od sebe odstrčíš, chytneš pevně za ruku a nedovolíš mu to apod. mi přijde naproto v pořádku. Bití samozřejmě ne, už vůbec ne po hlavě. Ale trest by přijít měl. Pokud to jsou spíš náhody, ne záměr, tak se zkus zamyslet tímhle směrem. Jak by se ti líbilo, kdybys omylem třeba manžela dloubla loktem a on ti jednu lípnul? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.23 08:20
Zkus si poslechnout podcast Plny kecky. Mozna by ti v leccem mohl napovedet. A pokud jsi pretazena, tak co se domluvit s partnerem, aby par veceru v tydnu prevzal dite a ty sis sla treba zacvicit, abys prisla na jine myslenky, odreagovala ses a dobila baterky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.23 10:15
@unuděná hele já bych strašně ráda řekla, že je to primárně v momenty, kdy mi ublíží, ale cca před měsícem to bylo protože ho bolely zuby a nemohl usnout.
Plus ono je odstrčení a „odstrčení“. Já v ten moment reaguji fakt hnusně s cílem „ať taky ví jaké to je“ a to prostě není ok. Chci nastavovat hranice pevně ale v klidu, ne jako neovládající se hora vzteku. 
Ale děkuji moc za tip. Ten se bude hodit.
@Afrikana díky, ráda si poslechnu.
Nějaké šance na čas o samotě pravidelně tu moc nejsou. Jelikož jsme finančně na hraně (rekonstruujeme a pořád se něco se. e), tak ve volnu chodím na brigádu na 4-6 hodin týdně a manžel hlídá.
- Citovat
- Upravit
8.11.23 10:18
@Anonymní píše:
@unuděná hele já bych strašně ráda řekla, že je to primárně v momenty, kdy mi ublíží, ale cca před měsícem to bylo protože ho bolely zuby a nemohl usnout.
Plus ono je odstrčení a „odstrčení“. Já v ten moment reaguji fakt hnusně s cílem „ať taky ví jaké to je“ a to prostě není ok. Chci nastavovat hranice pevně ale v klidu, ne jako neovládající se hora vzteku.Ale děkuji moc za tip. Ten se bude hodit.
@Afrikana díky, ráda si poslechnu.
Nějaké šance na čas o samotě pravidelně tu moc nejsou. Jelikož jsme finančně na hraně (rekonstruujeme a pořád se něco se. e), tak ve volnu chodím na brigádu na 4-6 hodin týdně a manžel hlídá.
Máš dostatek spánku, jak se doma zapojuje manžel? Doplň hořčík, tím nic nezkazíš. Děti jsou velká zkouška nervů, taky jsem si o sobě vždy myslela, že mě nic nerozhodí, ale kdepak. Přišly a jistě ještě přijdou situace, kdy se nezachovám úplně tak, jak bych ráda. Zase není špatné, aby děti viděly, že jsme taky jen lidi. Ale teda já mám děti už větší, obě ve škole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.23 10:38
@unuděná manžel je kvůli rekonstrukci teď bohužel od rána do večera v práci. Ve zkratce nám při rekonstrukci zjistili průser ve statice a náprava bude stát přes milion navíc. Sice jsme nějakou rezervu měli, ale ne skoro třetinu ceny rekonstrukce. Takže bere zakázky navíc, ať ti nejsme jak na staveništi další dva roky.
V domácnosti se do té doby zapojoval dost. Dělá z domu takže nebyl problém uvařit či uklidit. Teď přijde v osm za námi dolů, pomazlíme se a já si jdu lehnout, protože malý se budí v noci co hodinu. Sice ho jen přendám na druhou stranu postele a do 5 minut spím, ale i tak té energie moc nemám.
Nějak jsem se do toho zamotala. Ve zkratce je domácnost teď primárně na mně.
- Citovat
- Upravit
8.11.23 11:56
Ahoj, mivala a mam to obcas podobne…Uzkost, vztek na deti..nasledne delam veci, ktery normalne clovek nedela…( během 2 let tri deti(jedny dvojcata).,tak to je narocne. Pokouším se tomu předcházet a ucit se to vždy nejak zvladat, ale všichni víme, že to nastane zas a znova…
Mně pomohlo hlidani, ale pak ty situace stejne vzdycky přicházely. Když jsem byla s detmi pote opet sama+nevyspani či jiný stres.
U Tebe to bude zase Tvoji rodinnou situaci-ta rekonstrukce, pak se to sejde-unava, nevyspani…Myslím, že spousta maminek se dostane do takové situace.
Takže maximálně tomu předcházet a když se stane, odpustit si to a jít dál…Nic jiného asi nezbývá. V tu chvíli jsi v tom sama.
Terapie pomohla?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.23 14:56
Urcite by stalo za to se podivat, jak s tebou nebo sourozencem jednali, kdyz jsi byla malicka. Tam odnekud se to muze brat. Ale tak terapii zacnes, takze dobry
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Předem se omlouvám za anonymitu, ale strašně se za to stydím.
Jedná se o diskuzi, která by mi měla pomoc to trochu změnit, než se dostanu na terapii (jsem na čekací listině, prý nejdříve konec ledna).
Mám problém ovládat svůj vztek když jsem nevyspalá, nebo musím odolávat synovým „placáním“. Je mu rok a poslední dobou je to nějaké těžší. Jsem často unavená a když se to blbě sejde, tak reaguji hnusně až agresivně.
Např. dnes mě plácl po hlavě a špatně se trefil prstem a udělal mi šlinc na víčku. Automaticky mi vystřelila ruka a dost důrazně jsem ho plácla, klidně bych to nazvala i malou fackou.
Jindy s ním hnusně zastřesu či dost neopatrně „posadím“ na zem. Drsně odstrčím nebo začnu hnusně slovně nadávat.
Děje se to třeba 2× do měsíce. Jinak mi nevadí, když je to náročnější, či mi omylem ublíží.
Je mi ze sebe hnusně, jen to píšu, je to malé bezbranné miminko a já se chovám jak tyran. V ten moment to vůbec nemám pod kontrolou. Zkouším dýchat a uklidnit se, ale já často ani dopředu nevnímám, že jsem naštvaná. Hned poté ho pomazlím a omlouvám se, ale to už je pozdě…
Jak jsem psala nahoře, tak jen čekám na termín na terapii. Jsem z kraje kde je to bohužel špatně dostupné a on-line mi minule vůbec nefungovala (řešila jsem maminku, ne sebe).
Máte nějaké tipy, co můžu do té doby dělat?