Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Reakce rodiny na dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
15.2.19 19:17
- Citovat
- Upravit
15.2.19 19:23
Být tebou tak rodinu neřeším. Mě osobně je 21let a už lítám po Gennetu, protože to nejde. Naštěstí mám mámou, která mě v tom všem podporuje.
Nauč se hájit a stát si za svým. Pokud to doopravdy chceš a cítíš se na to tak do toho jdi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.2.19 19:23
@Zoe1 to samozřejmě pockame, jsme hodně početná rodina a i když máme velký byt nechci sem privadět moje dítě chci mít svoje zázemí nejdřív.. ale já se proste bojím toho, ze oni mají problém celkově semnou a spis bych chtěla poradit jak s nimi vyjít i do budoucna protože očividně nechtějí aby semnou byl.. jak to vyřešit jinak než tím, ze budu muset být zla já.. protože i když jim vše odkejvu nebo řeknu ze je to naše věc nebo zasáhne přítel tak stejně toho nenechají ..už několikrát jsem slyšela ze nejsem holka pro nej, ze jsem nevyrovnana či co.. a mě by hodně trápilo mít dítě a pretvarovat se někde aby vidělo babičku nebo aby tam třeba přítel jezdil sám..
- Citovat
- Upravit
15.2.19 19:26
@Anonymní píše:
@Zoe1 ano to je taky důvod.. nechci být pak “stará” matka ale to je jen můj pocit.. nemám nic proti “starším” (není to mysleno na vás) matkám, mě je 20 a mám doma 2 letyho brášku (a jsem za to nesmírně rada) takže vím jak dá takový mimco zabrat .. Já je spis obdivuji, ze to zvládají
Jj, já už patřím do těch „starých matek“ 
jako sama teď vidím, že jsem měla mít dítě dřív, jenže na chlapa jsem narazila až ve 28, chvíli trvalo než jsme se poznali, než jsme něco našetřili, než jsme si zařídili bydlení, než jsme měli svatbu, což já jsem chtěla před dítětem, aby mělo stejný příjmení a celkově abychom byli rodina i na papíře, no a tak to nakonec vyšlo až takhle pozdě. Každopádně bych na tvém místě počkala aspoň na na to bydlení, to je docela dost důležitý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.19 19:27
Mě přijít domů syn s rozestavěným barákem, že se se svou dvacetiletou přítelkyni snaží o dítě, tak by mě asi ranila mrtvice. Je to vaše věc, ale to neznamená, že z toho musí ostatní skákat radostí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.2.19 19:28
Vidíš, a já si říkám, jaké jsem měla terno, že jsem si pořídila děti později, první po téměř 10. let vztahu a manželství, kdy jsem měla své zázemí. Protože pak jsme se rozváděli a já jsem se rozváděla s mužem, kterého jsem znala opravdu roky, roky jsem ho milovala a nikdy bych nevěřila, jak se v něm zklamu.. a jak obdivuji všechny maminky, které jsou samotné.. bez práce, pracovních zkušeností, bez vlastního bydlení, mladé, staré.. Nebo když to čtu někdy tu diskuze, jak nemohou odejít od manžela, který ....., protože jsou na něm závislé finančně, bydlení, vyhrožuje dětma.. Rozvádí se každé 2. manželství, když k tomu přičtu ty nefunkční. Jasně, já jsem optimista, těš se na to hezké, hodně se těš, ale buď připravená i na to zlé. A i to zlé se z logiky věci v životě přihodí.
Je Ti 20 v životě se může stát tolik věcí, ano, dějí se ty dobré, ale i ty špatné, nespěchej. Sbírej zkušenosti, zážitky (s partnerem)
Pokud bys měla zázemí, řeknu zkus to. Ale když máš možnost získat zkušenosti, více se poznat?
Jasně, děti se rodily a rodí i do „horších“ podmínek, o tom to není..
Je Ti 20 v životě se může stát tolik věcí, ano, dějí se ty dobré, ale i ty špatné, nespěchej. Sbírej zkušenosti, zážitky (s partnerem)
Pokud bys měla zázemí, řeknu zkus to. Ale když máš možnost získat zkušenosti, více se poznat?
Jasně, děti se rodily a rodí i do „horších“ podmínek, o tom to není..
@Anonymní píše:
@Zoe1 ano to je taky důvod.. nechci být pak “stará” matka ale to je jen můj pocit.. nemám nic proti “starším” (není to mysleno na vás) matkám, mě je 20 a mám doma 2 letyho brášku (a jsem za to nesmírně rada) takže vím jak dá takový mimco zabrat .. Já je spis obdivuji, ze to zvládají
- Citovat
- Upravit
15.2.19 19:29
@Anonymní píše:
Ahoj,
S přítelem jsme spolu letos 5 let. Mě je 20 jemu je 26.. nyní reknstruujeme barák, oba pracujeme a už jsme také premysleli o dítěti.. ale teď k problému.. vím, ze nejspíše napíšete ať to neřeším, ze je to vlastně naše věc, ano to vše vím, ale já se tím i tak budu trápit- bojím se reakce jeho rodiny.. vztahy mezi nami nebyli na začátku nějak extra, byla jsem přeci jen pro ne mladá holka, což nějak chápu a teď už se to v rámci možnosti zlepšilo i když občas menší napětí tam je.. když se jeho rodina dozvěděla ze neberu antikoncepci a ani se k tomu nechystám bylo z toho velký haló a pěkné jsem si vyslechla. Bohužel nejsem taková ze si umím “otevřít pusu” a přítel u toho nebyl, samozřejmě jsem mu to řekla protože příjemné to nebylo a on mi řekl ze to nějak vyřeší a proste se pohádali… já Se proste strašně bojím si to dítě udělat i když vím ze by vše bylo ok i po finanční stránce.. ale poraďte, vím ze je to naše věc ale já se tím nechci stresovat oni do mě pořad huci, hlavně ať si neděláme dítě, ze jsme mladý a máme času dost (před nim samozřejmě ne) neumím se tím netrápit ale přijde mi jako kdyby mě jeho rodina vlastně ani nechtěla přijmout jako jeho partnerku.. a nechci aby se kvůli mě hádal s jeho rodinou, zároveň ale nechci vztah zahodit kvůli jeho rodině.. když jsme spolu bydleli bylo to peklo, neustále kontrola domacnosti( měli od nás klíče a bydleli par metru od nás, barák si teď naštěstí děláme dostatečně daleko…) byla jsem mladá tak neměli jsme vždy naklizeno ale snažila jsem se.. to byl důvod k tomu ze jsem mu řekla ze jdu zpět k mým rodičům.. nejradši bych tam nejezdila vůbec ale vím ze by ho trápilo kdybych s nimi já úplně zavrhla kontakt.. proste se bojím té chvíle kdy jim to řekneme a co si vyslechnuMá někdo podrobnou zkušenost?
Tak dítě bude především vaše starost. Vy musíte posoudit, zda jste na něj připraveni. Důvod - všechny holky v okolí ho maj, ten teda nebrat. Já bych se teda se tchýní o antikoncepci nebavila. Ona se mě nikdy tak blbě nezeptala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.2.19 19:30
Jak to myslíš - nevyrovnaná.. Co Ti konkrétně vyčítají, co se jim nelíbí?
@Anonymní píše:
@Zoe1 to samozřejmě pockame, jsme hodně početná rodina a i když máme velký byt nechci sem privadět moje dítě chci mít svoje zázemí nejdřív.. ale já se proste bojím toho, ze oni mají problém celkově semnou a spis bych chtěla poradit jak s nimi vyjít i do budoucna protože očividně nechtějí aby semnou byl.. jak to vyřešit jinak než tím, ze budu muset být zla já.. protože i když jim vše odkejvu nebo řeknu ze je to naše věc nebo zasáhne přítel tak stejně toho nenechají ..už několikrát jsem slyšela ze nejsem holka pro nej, ze jsem nevyrovnana či co.. a mě by hodně trápilo mít dítě a pretvarovat se někde aby vidělo babičku nebo aby tam třeba přítel jezdil sám..
- Citovat
- Upravit
15.2.19 19:30
@Anonymní píše:
@Zoe1 to samozřejmě pockame, jsme hodně početná rodina a i když máme velký byt nechci sem privadět moje dítě chci mít svoje zázemí nejdřív.. ale já se proste bojím toho, ze oni mají problém celkově semnou a spis bych chtěla poradit jak s nimi vyjít i do budoucna protože očividně nechtějí aby semnou byl.. jak to vyřešit jinak než tím, ze budu muset být zla já.. protože i když jim vše odkejvu nebo řeknu ze je to naše věc nebo zasáhne přítel tak stejně toho nenechají ..už několikrát jsem slyšela ze nejsem holka pro nej, ze jsem nevyrovnana či co.. a mě by hodně trápilo mít dítě a pretvarovat se někde aby vidělo babičku nebo aby tam třeba přítel jezdil sám..
Heled, tohle bych na tvým místě řešila, až by bylo miminko na světě. Tak pak by tě třeba začali vnímat jinak, když budeš máma, bude to jejich vnouče, takže bude v jejich zájmu s tebou vycházet. To miminko opravdu pak může změnit jejich názor, až by viděli jak se staráš a tak. Pokud si dle nich nevyrovnaná, tak nevím, co jinýho by mohlo víc udělat člověka vyrovnáným než dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.19 19:33
@Anonymní píše:
@Zoe1 ano to je taky důvod.. nechci být pak “stará” matka ale to je jen můj pocit.. nemám nic proti “starším” (není to mysleno na vás) matkám, mě je 20 a mám doma 2 letyho brášku (a jsem za to nesmírně rada) takže vím jak dá takový mimco zabrat .. Já je spis obdivuji, ze to zvládají
Je ti dvacet. Dostavte barák, třeba se vemte a pak množte. Ale bát se už od teď, co na to řeknou, až otěhotníš, je zbytečné. Vztahy se můžou třeba zklidnit. Nebo vy rozejít Pokud se staneš mámou až za dva roky, strá rozhodně nebudeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.19 20:14
@Anonymní píše:
@7.straka nevím už jak na to presne došlo, ale moje segra se před nimi nechtěně zmínila ..samozřejmě přítel mi řekl ať to neřeším, ze do toho nám kecat nebudou a když jo ze si to proste s nimi vyřídí on.. ale já z toho mám proste hrůzu, a nevím jak se toho zbavit, nejspíš tím jejich neustálým “HLAVNĚ SI NEDĚLEJTE DÍTĚ” za všech situacích (dokonce i na plese u stolu před cizími lidmi)
Hele, ono to vůbec nemusí být o tom, že tě nechtějí do rodiny. On to bude spíš jejich (nepřiznaný) problém, že ony mají pocit, že si zkazily život tím, že si pořídily dítě. I to je varianta. Na tvém místě bych řekla něco ve stylu „cením si vašeho názoru, ale s dovolením se zařídím po svém“. Moje tchýně je ukázková, v tom negativním slova smyslu. Už jsem se dostala do stádia, kdy tam jezdím jen na rodinné oslavy, nechci to kazit dětem, ale jinak tam jezdí chlap s dětma sám. Měla jsem se nějak normálně ohradit dřív, nastavit hranice v době, kdy to šlo ještě udělat po dobrým a slušně a ne to nechat dojít do současné situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.19 20:40
Pokud se bojis jeho rodiny a nejsi schopna delat v zivote vlastni rozhodnuti, stat si za nimi, nest si za ne zodpovednost a mas pocit, ze se nekomu musis ospravedlnovat, tak podle me na zakladani rodiny nejsi zrala. Coz je ve tvem veku vcelku pochopitelne. Nauc se kopat sama za sebe a pak nebudes resit reakci rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.19 20:47
Tenhle pocit znám. Takhle do všeho kecá manželova babička. Byla u nás na návštěvě a totálně nám zkritizovala nově zařízený byt, což jsem přešla. Pak jsem si vyslechla, že proč nenechám malou řvát v postýlce, že kdybych radši místo uklidňování uvařila něco pořádného (a to vařím teplé večeře téměř každý den). Jednou mi vyčetla, proč kupuji houskový knedlík, že mám udělat domácí (v dobře kdy jsme stavěli kuchyň a já měla jen sporák uprostřed místnosti a pro vodu si chodila do koupelny 
prostě baba na zabití. Tohle si nesmíš moc brát k srdci. Radím jedním uchem dovnitř a druhým ven. Až budeš mít jednou jejich vnouče, tak budeš v jiné pozici a klidně si můžeš usmyslet, že chceš trávit čas v příjemnějším prostředí a miminko k nim asi samo nezajde. Pak se třeba s tebou budou snažit mít co nejlepší vztahy už kvůli vnoučeti a když ne, tak je to jejich problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.19 20:53
@Anonymní píše:
Ahoj,
S přítelem jsme spolu letos 5 let. Mě je 20 jemu je 26.. nyní reknstruujeme barák, oba pracujeme a už jsme také premysleli o dítěti.. ale teď k problému.. vím, ze nejspíše napíšete ať to neřeším, ze je to vlastně naše věc, ano to vše vím, ale já se tím i tak budu trápit- bojím se reakce jeho rodiny.. vztahy mezi nami nebyli na začátku nějak extra, byla jsem přeci jen pro ne mladá holka, což nějak chápu a teď už se to v rámci možnosti zlepšilo i když občas menší napětí tam je.. když se jeho rodina dozvěděla ze neberu antikoncepci a ani se k tomu nechystám bylo z toho velký haló a pěkné jsem si vyslechla. Bohužel nejsem taková ze si umím “otevřít pusu” a přítel u toho nebyl, samozřejmě jsem mu to řekla protože příjemné to nebylo a on mi řekl ze to nějak vyřeší a proste se pohádali… já Se proste strašně bojím si to dítě udělat i když vím ze by vše bylo ok i po finanční stránce.. ale poraďte, vím ze je to naše věc ale já se tím nechci stresovat oni do mě pořad huci, hlavně ať si neděláme dítě, ze jsme mladý a máme času dost (před nim samozřejmě ne) neumím se tím netrápit ale přijde mi jako kdyby mě jeho rodina vlastně ani nechtěla přijmout jako jeho partnerku.. a nechci aby se kvůli mě hádal s jeho rodinou, zároveň ale nechci vztah zahodit kvůli jeho rodině.. když jsme spolu bydleli bylo to peklo, neustále kontrola domacnosti( měli od nás klíče a bydleli par metru od nás, barák si teď naštěstí děláme dostatečně daleko…) byla jsem mladá tak neměli jsme vždy naklizeno ale snažila jsem se.. to byl důvod k tomu ze jsem mu řekla ze jdu zpět k mým rodičům.. nejradši bych tam nejezdila vůbec ale vím ze by ho trápilo kdybych s nimi já úplně zavrhla kontakt.. proste se bojím té chvíle kdy jim to řekneme a co si vyslechnu
podle toho co píšeš bych počkala.. jsi jeste mladounka…dospělá ženská připravena na dite neřeší co si myslí rodina apod.. ale dela co uzna za vhodne protože je to jen tvuj život, jen tva starost a jen ty ho budeš živit a vychovávat. každopadne pokud fakt chcete dítě tak at přítel zajde za rodičema a řekne jim předem že jste se takto rozhodli a že dítě bude.. aby to nevypadalo pak že je to omyl..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.2.19 21:53
Já děkuji všem za rady. Nechtěla jsem poradit jestli jsem na dítě mladá s přítelem jsme rozhodli,ze ho chceme a taky bude na tom tchyně nic nezmění ale - až bude barák. Nikde jsem nenapsala ze ho chceme hned. Mě šlo jen o to jak se vypořádat s rekci z jeho strany rodiny protože je minimální šance ze bude pozitivní. Já umím “kopat” sama za sebe ale proste jsem člověk co má rad lidi a nemám rada konflikty ještě k tomu s rodinou.. navíc přítel je z toho taky nešťastný, protože ví, ze bude sám poslouchat řeči . Na jednu stranu je mi to jedno my si k sobě proste cestu nenašli na druhou je mi to líto vůči pritelovi a třeba i kvůli malému (co když mě proste pak ani nebudou chtít vídat). Jak jste psali, ze je možné, ze oni měli děti brzy tak je pravda, ze obe dvě měli děti ještě než jim bylo 18.. a já si nedokážu představit, ze by takový řeči měla například moje mamka na přítele - proste když si to představím obráceně, musí se i on cítit hrozně.. nemůžu proste přijít na nějaké řešení, ale asi je to marný a nejlepší je bude postavit před hotovou věc a prekousnout začátek.. taky věřím ze to odezní časem až se malý narodí.. ale to je ještě otázka nejmíň 2 let, já jsem proste taková ze vše asi až moc řeším tak se všem moc omlouvám a všem moc děkuji 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@Zoe1 ano to je taky důvod.. nechci být pak “stará” matka ale to je jen můj pocit.. nemám nic proti “starším” (není to mysleno na vás) matkám, mě je 20 a mám doma 2 letyho brášku (a jsem za to nesmírně rada) takže vím jak dá takový mimco zabrat .. Já je spis obdivuji, ze to zvládají