Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co spolu nejdřív bydlet, svatba a pak dítě? Pokud se bojíš jeho rodičů a neumíš si stát za svým tak je na dítě ještě čas. Doufám, že nehodláte bydlet u nich.
Asi takhle. Klíče od vašeho domu nedávat, vaše domácnost=vaše pravidla.
Dneska je trend nebo co mít dítě kolem 30. let, ale pamatuju si, když ségra měla neteř ve 22, tak se už „řešili“, co mají za problém, protože v té době bylo normální, že holka poprvé rodí nejdéle ve 20.
Pokud partner stojí za tebou, neohlížej se na názor druhých. Maximálně můžeš v klidu říct „ok, já si myslím něco jiného, každý máme svůj pohled na vec.“ Nebo jen říct " dobře". A dělat si a hlavně žít tak, jak vyhovuje vám dvěma. Oni váš život nežijí, mají svůj, tak ať si řeší své problémy a nedělají je vám.
@pikola bydleli jsme spolu, teď bydlíme u mých rodičů a dítě neplanujeme dřív než by byl hotovy barák.. svatba pro mě tak důležitá není.. a umím si stát za svým, ale bohužel oni taky .. oni jsou proti mě 2 (jeho mamka a babička) a já nemám proste šanci cokoliv vysvětlit, spis než ze si neumím stát za svým, neumím jim vysvětlit, ze je to proste nás život
Hele, já bych řekla, že se musíš prvně naučit se hájit. Sebe, svoje postoje, rozhodnutí, svůj vztah. Protože tihle ti budou kecat do všeho. Což podle všeho nedáváš už teď. Oni samozřejmě vyměknou, nejpozději až se malé narodí. Ale když se nestydí kecat do něčeho tak osobního, jako je antikoncepce (mmch.proč to věděli), tak budou kecat do všeho. Pokud se necháš.
@Anonymní píše:
@pikola bydleli jsme spolu, teď bydlíme u mých rodičů a dítě neplanujeme dřív než by byl hotovy barák.. svatba pro mě tak důležitá není.. a umím si stát za svým, ale bohužel oni taky .. oni jsou proti mě 2 (jeho mamka a babička) a já nemám proste šanci cokoliv vysvětlit, spis než ze si neumím stát za svým, neumím jim vysvětlit, ze je to proste nás život
Ale ten barák je jejich nebo u nich? O tohle se musí postavit ale i ten tvůj, opravdu máte čas, navíc pokud ani nemáte kde bydlet, tak proč hned dítě.
Pokud mate bydleni, praci, penize, je to vase vec.
Ovsem udivuje me, ze pises, ze rekonstruujete barak a ty se nechranis,.To mi hlava nebere. Jinak muj osobni nazor je, ze je to ve dvaceti brzo a to jsem sama mela tak brzo deti, prave proto, to dneska vidim uplne jinak.
@7.straka nevím už jak na to presne došlo, ale moje segra se před nimi nechtěně zmínila ..samozřejmě přítel mi řekl ať to neřeším, ze do toho nám kecat nebudou a když jo ze si to proste s nimi vyřídí on.. ale já z toho mám proste hrůzu, a nevím jak se toho zbavit, nejspíš tím jejich neustálým “HLAVNĚ SI NEDĚLEJTE DÍTĚ” za všech situacích (dokonce i na plese u stolu před cizími lidmi)
Asi bych udělala to, jak to vidí i ostatní.
A nebo jim vůbec nic zatím neříkat, až budeš těhotná a buď jim to říci SMS zprávou nebo mailem.
To, co napíšou, si hlavně nebrat k srdci. To je jen a jen jejich názor. Neužírat se, přece si nebereš tchýni nebo tchána.
Klíče od nového bych nedávala z ruky. Zkus se začít učit být asertivní. Chvíli to bude trvat, ale pokud je přítel na Tvé straně, tak je to první plus.
Nedej se zaskočit. ![]()
@pikola barák je nás!!
asi jsem špatně napsala, máme svůj (teda budeme ještě rekonstrukce potrvá)
@Jana525 já vím, ze pro někoho je to asi brzo ale děti jsou můj život, pracuji v mš a o volno hlidam různě deticky, já se na to vyloženě těším ..navíc rekonstrukce potrvá ještě nejmíň rok a půl takže se nikam nezeneme.. a to, ze neberu antikoncepci (tím myšleno prášky, asi jsem se taky špatně vyjádřila) neznamená ze to nechavame na osudu .. ![]()
@Anonymní píše:
@pikola barák je nás!!asi jsem špatně napsala, máme svůj (teda budeme ještě rekonstrukce potrvá)
@Jana525 já vím, ze pro někoho je to asi brzo ale děti jsou můj život, pracuji v mš a o volno hlidam různě deticky, já se na to vyloženě těším ..navíc rekonstrukce potrvá ještě nejmíň rok a půl takže se nikam nezeneme.. a to, ze neberu antikoncepci (tím myšleno prášky, asi jsem se taky špatně vyjádřila) neznamená ze to nechavame na osudu ..
Váš nebo jeho?
Tak jestli seš na to připravena, tak proč ne. Jeho rodinu bych vůbec neřešila, je to váš život, ne jejich. Já mám teď šestiměsíční miminko, je mi 32 a co bych dala za to, kdyby teď už byla starší
Ale já mám třeba pocit, že můj život skončil, prostě teď se můj život točí jen kolem mimina a vůbec mě to neba, je to taky tím, že už jsem byla zvyklá na nějaký standard a bavilo mě cestovat, což je teď pro mě úplně nemyslitelné, takže mít brzo děti má svoje výhody a nevýhody. Výhodou je, že až ti bude jako mě, tak budeš mít relativně velký děti a budeš ještě plná energie a budeš tedy moct cestovat později, nevýhodou, že ti ty starosti přijdou hodně brzy a že jsou to opravdu velké starosti, moje představa byla úplně někde jinde. Taky záleží na tom, jak budeš mít náročný dítě, to moje mi přijde hodně náročný, ale třeba by to někdo dával levou zadní.
@pikola no to už je složitější, zatím je na předchozího majitele nechtěla jsem to tu rozvádět až tak do detailu, nedávno nám odklepli hypotéku ale jelikož přítel pracuje v zahraničí a nyní je třeba na měsíc pryč tak to často stojí a nic se neděje
@Anonymní píše:
@pikola no to už je složitější, zatím je na předchozího majitele nechtěla jsem to tu rozvádět až tak do detailu, nedávno nám odklepli hypotéku ale jelikož přítel pracuje v zahraničí a nyní je třeba na měsíc pryč tak to často stojí a nic se neděje
Jako v tom případě bych ještě počkala, dokud nebude váš a dokud tam nebudete bydlet, seš jeste hodně mladá, když počkáš rok, dva, tři, tak budeš ještě pořád mladá maminka, opravdu není kam spěchat ![]()
A víš co? Je to brzo. Třeba ti prostě tchýně chce předat životní zkušenosti, protože ona už to prožila. Já děti taky chtěla, první jsem měla v 25 a nelituju, ale tak nějak už člověk ví, že ona to není vždycky procházka růžovým sadem. A teď nemluvím o miminku. Už mám teenagery, takže nějaký pátek s nimi žiju. A ve 20 není kam spěchat. Dodělala bych barák, vdala se, a pak by se vidělo. Já svým dětem doporučím nejdřív si užít trochu života, porozhlédnout se a usadit až kolem 30. Právě proto, že já to tak prožila. Od 19 v baráku víceméně jako manželka, svatba v 23, v 25 dítě. S dnešními zkušenosti bych to udělala jinak, i když za děti jsem neskutečně šťastná. Ono třeba s věkem i přehodnotíš výběr parnera. Vzít si prvního, kterého máš od 15… Je dost možné, že ti nějaké zkušenosti budou časem chybět, i když si teď myslíš, že ne.
Ahoj,
Má někdo podrobnou zkušenost?
S přítelem jsme spolu letos 5 let. Mě je 20 jemu je 26.. nyní reknstruujeme barák, oba pracujeme a už jsme také premysleli o dítěti.. ale teď k problému.. vím, ze nejspíše napíšete ať to neřeším, ze je to vlastně naše věc, ano to vše vím, ale já se tím i tak budu trápit- bojím se reakce jeho rodiny.. vztahy mezi nami nebyli na začátku nějak extra, byla jsem přeci jen pro ne mladá holka, což nějak chápu a teď už se to v rámci možnosti zlepšilo i když občas menší napětí tam je.. když se jeho rodina dozvěděla ze neberu antikoncepci a ani se k tomu nechystám bylo z toho velký haló a pěkné jsem si vyslechla. Bohužel nejsem taková ze si umím “otevřít pusu” a přítel u toho nebyl, samozřejmě jsem mu to řekla protože příjemné to nebylo a on mi řekl ze to nějak vyřeší a proste se pohádali… já Se proste strašně bojím si to dítě udělat i když vím ze by vše bylo ok i po finanční stránce.. ale poraďte, vím ze je to naše věc ale já se tím nechci stresovat oni do mě pořad huci, hlavně ať si neděláme dítě, ze jsme mladý a máme času dost (před nim samozřejmě ne) neumím se tím netrápit ale přijde mi jako kdyby mě jeho rodina vlastně ani nechtěla přijmout jako jeho partnerku.. a nechci aby se kvůli mě hádal s jeho rodinou, zároveň ale nechci vztah zahodit kvůli jeho rodině.. když jsme spolu bydleli bylo to peklo, neustále kontrola domacnosti( měli od nás klíče a bydleli par metru od nás, barák si teď naštěstí děláme dostatečně daleko…) byla jsem mladá tak neměli jsme vždy naklizeno ale snažila jsem se.. to byl důvod k tomu ze jsem mu řekla ze jdu zpět k mým rodičům.. nejradši bych tam nejezdila vůbec ale vím ze by ho trápilo kdybych s nimi já úplně zavrhla kontakt.. proste se bojím té chvíle kdy jim to řekneme a co si vyslechnu