Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Řekl o mě, že jsem .... před rodiči
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
evill
3.6.13 23:55
Ano, myslím, že bys udělala dobře. Pokud ho nemiluješ, život s ním Tě nebaví, nechceš si ho, lže Ti, podráží Tě a vlastně všechno děláš s odporem k němu, myslím, že odchod je správná volba. Nemluvě o tom fyzickém násilí 
PS : věřím, že jsi takovou atmošku zařídila tak trochu i Ty, na všechno jsou vždycky dva. Pokud ty jen pígluješ a udržuješ klícku jak ve škatulce, nezapojíš ho do ničeho není divu, že gíchne na gauč, když nemá co na práci.
Ne. Pro mne by takový vztah nebyl. Každý svého strůjcem - zařiď se podle toho 
- Citovat
- Upravit
ncc1701
3.6.13 23:57
Ano, udelala. On to mozna rekl v afektu, kvuli tomu to nepisu. Ale pokud dlouhodobe ztracis energii ten vztah drzet, tak ho nedrz. Jednou te vysaje a nove zacatky budou jeste tezsi. Vim to z vlastni zkusenosti, klidne mi napis soukrome, nechci to tu moc pitvat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.6.13 00:04
Me spis fascinuje, ze lide dnes jak vztah nejdr, hned uvazuji o rozchodu, radi se v diskudich…Co na tom vztahu zapracovat? Popremyslet a hledat reseni? Zajit do piradny? Neresit to co jeden druhemu udelal, ale rict si mame krasne dite a zivot je fajn? Zacit se chovat konstruktivne, ne destruktivne? Divat se na situace i jeho ocima? Zamakej na tom.
- Citovat
- Upravit
4.6.13 00:05
Ahoj chápu tvou situaci ale já být tebou se vším bych práskla nevařila bych neuklízela jen aby viděl co ty všechno musíš dělat. Je to o tom že on příjde z práce flíkne sebou na gauč a vše děláš jen ty.Jen bych ti chtěla nastínit jak to je u mě. Můj manžel po práci příjde je schopný jít vařit nebo něco upéct dotoho si veme malou nakrmí přebalí hraje si sní a pošle mě at si jdu třeba do vany nebo jen tak ven s kamarádkami po tom co příjdu je naklizeno malá vykoupaná a pak mi řekne at si jdu lehnout a odpočinout. Jde si lehnout třeba ve 23:30 a je schopný v 5:00 vstát malou nakrmit přebalit a pak si nachvíly zas lehne a tak to je pořád ted zauvažuj nad tím jestli to tak je i u tebe. Omlouvám se ale kdyby něco takového řekl chlap mé matce tak by dostal takového facáka že by si sedl. Držím palce at se s 
tim vypořádáš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.13 00:06
P. S.chyba je vzdy na dvou stranach, ne jen na jedne. nikdo nejsme cernobily, jen zly nebo dobry, ani on ne
- Citovat
- Upravit
ncc1701
4.6.13 00:21
@Anonymní píše:
Me spis fascinuje, ze lide dnes jak vztah nejdr, hned uvazuji o rozchodu, radi se v diskudich…Co na tom vztahu zapracovat? Popremyslet a hledat reseni? Zajit do piradny? Neresit to co jeden druhemu udelal, ale rict si mame krasne dite a zivot je fajn? Zacit se chovat konstruktivne, ne destruktivne? Divat se na situace i jeho ocima? Zamakej na tom.
Ja tohle delala dva roky, casem prijdes na to, ze sbiras posledni zbytky sil dojit domu a hrat tam tu hru na vztah. A vis, ze kdyz se neco nezmeni, neco, cokoli, tak ti ty sily brzo dojdou. Obcas pomuze vylet, vypadnout z toho stereotypu, ale kdyz uz seberes sily a reknes, Franto, musime neco udelat, jinak je po nas, a on ti zacne delat psychoanalyzu, tak to proste nejde, pokud nejsou oba naladeni na stejnou vlnu. Taky nejsem zastance utect od problemu, ale pokud ho chce resit jen jedna strana, co chces delat? To je pak jak cekani na Godota.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.6.13 00:22
Všem moc děkuji za příspěvky. A musím uznat, že každá máte svým způsobem pravdu. Jen bych ještě doplnila. Dnes to ve mě už bouchlo, ale tuhletu problematiku tipu: " já jsem nešťastná, vadí mi tohle a tohle, vím, že chybuju zase já v tom a tom a pojďme s tím něco udělat" řeším více než rok a jsem opravdu já, kdo s tím příjde. Poradnu jsem navrhla už 3×, bez zájmu partnera. Vím, že jsem potvora a není to se mnou lehké, umím strašně rychle argumentovat a prosadit svou, ano.. Ale pokud příjdu jako milius a vím, že nesmím divočit, musím se snažit a ten druhý nemá abso zájem, ničí mě to. Dva týdny mu říkám, pojď, naplánujeme si dovolenku, třeba to bude malinko lepší, jiné prostředí, jen my tři…Myslíte, že se se mnou na něco podíval? Je to bezmoc, ale bez jeho zájmu nezmůžu vůbec nic. Pořád to musím být já, kdo vymýšlí společné akce, nemá zájem. Musím ho ale vychválit v péči o malou, opravdu jí má moc rád, v noci k ní vstane. to, že bych si chtěla jít jednou týdně zacvičit, to neexistuje, nemá čas protože jeho hobby jsou víc než můj chvilkový výpadek. Já ho ve všem podporuji, jestli v koníčcích, práci nebo v dálkovém studiu. On mě nepodpoří v ničem. Vím, že ho nezměním, ale pořád jsem věřila, že se něco stane. Ale pokud neodejdu, nic mu neodjde, jako už x-krát před tím. Je to všechno špatně, já vím. Ale věřte mi, že já jsem opravdu ten, kdo se snaží a on je ten chudák…Pro malou vydržím vše, ale ve vnitř už jsme téměř mrtvá..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.6.13 00:34
@Anonymní píše:
Všem moc děkuji za příspěvky. A musím uznat, že každá máte svým způsobem pravdu. Jen bych ještě doplnila. Dnes to ve mě už bouchlo, ale tuhletu problematiku tipu: " já jsem nešťastná, vadí mi tohle a tohle, vím, že chybuju zase já v tom a tom a pojďme s tím něco udělat" řeším více než rok a jsem opravdu já, kdo s tím příjde. Poradnu jsem navrhla už 3×, bez zájmu partnera. Vím, že jsem potvora a není to se mnou lehké, umím strašně rychle argumentovat a prosadit svou, ano.. Ale pokud příjdu jako milius a vím, že nesmím divočit, musím se snažit a ten druhý nemá abso zájem, ničí mě to. Dva týdny mu říkám, pojď, naplánujeme si dovolenku, třeba to bude malinko lepší, jiné prostředí, jen my tři…Myslíte, že se se mnou na něco podíval? Je to bezmoc, ale bez jeho zájmu nezmůžu vůbec nic. Pořád to musím být já, kdo vymýšlí společné akce, nemá zájem. Musím ho ale vychválit v péči o malou, opravdu jí má moc rád, v noci k ní vstane. to, že bych si chtěla jít jednou týdně zacvičit, to neexistuje, nemá čas protože jeho hobby jsou víc než můj chvilkový výpadek. Já ho ve všem podporuji, jestli v koníčcích, práci nebo v dálkovém studiu. On mě nepodpoří v ničem. Vím, že ho nezměním, ale pořád jsem věřila, že se něco stane. Ale pokud neodejdu, nic mu neodjde, jako už x-krát před tím. Je to všechno špatně, já vím. Ale věřte mi, že já jsem opravdu ten, kdo se snaží a on je ten chudák…Pro malou vydržím vše, ale ve vnitř už jsme téměř mrtvá..
Promin za tvrdost, ale jak sis to zardila, tak to mas a vyresit si to muzes taky jen ty.
- Citovat
- Upravit
4.6.13 05:14
Zkus na chvili trochu zpomalit, byt je proto abys tam žila ne dřela, trochu povol s úklidem, uvař si někdy na dva dny, vezmi malou a běžte do nějakého mateřského centra, jsou tam i cvičení pro mamky s dětmi. Když není přítel ochotný pohlídat, není možnost dát malou na hodinku k někomu jinému na hlídání? Třeba to potřebuje partner, aby viděl že máš i jiné zájmy, že se něco změnilo. Nebo když leží na gauči, tak mu oznámit že hlídá, protože si potřebuješ dojít do obchodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepř: G12
4.6.13 06:24
Ach jo, klasika, ženská dělá všechno, snaží se, vymýšlí, skáče, organizuje, podporuje a pak se divím že druhá strana nejeví zájem. Tak to prostě nedělejte.
- Citovat
- Upravit
4.6.13 06:30
@nepř: G12 píše:
Ach jo, klasika, ženská dělá všechno, snaží se, vymýšlí, skáče, organizuje, podporuje a pak se divím že druhá strana nejeví zájem. Tak to prostě nedělejte.
tak tak, naprosty souhlas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.13 07:01
Jistě, ale kdybych to nebyla nucena dělat já, tak bychom byli už dávno od sebe! Jasně, jsem kráva, ale žít s člověkem, který vás má absolutně na párku a při náznaku, že se chcete rozejít už vyhrožuje, že se zabije a že se někde oběsí..To je těžký pochopit takovou povahu. 
- Citovat
- Upravit
4.6.13 07:11
Vztah v pořádku není, pokud to tak necítíš. Ale zarazilo mě, že svoje kvality popisuješ tak, že vaříš a uklízíš. Jestli to není ten problém. Nemá z tebe parťáka a lásku, ale pečovatelku.
No a navíc to plánování. Co po něm chceš? Sednout si a povídat si o tom, že se jednou přestěhujete?
Já jsem teda z takových hovorů vyléčená. Já bych taky ráda s manželem probírala, co bude příští týden, kam musíme, co je potřeba koupit, udělat…ale on to nesnáší a nevidí smysl o tom mluvit týden, měsíc dopředu. Takže se o tom s nim bavim ve chvíli, kdy je to aktuální.
Myslim, že většina chalpů na to nemá „buňku“ si užívat mluvení o budoucnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
musím se z toho vypsat, nezlobte se. Nastíním situaci a potom k jádru pudla..
S " přítelem " jsem spolu téměř šestým rokem. Prožili jsme si celkem houpačku, ale já jsem díky zdravotním problémům musela bojovat o to, abych jednou mohla mít miminko. Přítel souhlasil a šlo se na to. Po peripetiích se díky Bohu zadařilo a máme krásnou půlroční holčičku. Nicméně si nerozumíme a vše je očividné až teď, kdy jsme na svět přivedli dcerunku. Partner se k maličké chová krásně, na to nemůžu nic říct, peníze jsou také. Ale i přes zásnuby, které proběhly před dvěma lety se nic nikam nežene. Jsme v podnájmu a musíme řešit bydlení, protože žijeme v 2+1 ale ve velmi malých pokojích. Zatím vyhovující, ale časem..partner to neřeší, je mu to jedno, vždy se jen pohádáme a proto, že to chci řešit (rozuměj chci mít plán, za kterým si půjdeme za pár let, ne hned zítra někde kopat základy naší společné haciendy) jsem jen urputná a stále nespokojená. Brát si jej nechci, dokud toto není vyřešeno. Založila jsem již druhé stavební spoření, on po „tlacích“ stále nic. Takže otázka plánování budoucnosti, žádná. Už neřeším, že pokud příjde domů a nemá zrovna koníčky, tak sebou kypne na gauč a je tuhej do rána. Pominu i jeho zaláskování do mé dobré kamarádky, lhaní atd. Ale to, co si dovolil říct před mými rodiči, když přijeli na přepadovou návštěvu a my byli zrovna po hádce..to už byl vrchol. Začal si stěžovat mé mamince, a svůj výlev zakončil tím, že o mě prohlásil že jsem… jedna Ano, ty tečky jsou tím hrozným slovem..:poblion:
A prý to nebylo poprvé, ale mamča mi to už řekla ať vím, co si vše o mě dovolí. Holky já jsem věrná, podporuji ho ve všem, vše mu odpustím, navařím, pořád máme doma jako ve škatulce, myslím, že se o vše starám svědomitě, protože toužím mít krásnou rodinu, jakou jsem zažila i já jako dítě. Ale jde to s takovým člověkem, co vás neustále podráží, lže, nerozesměje vás, neocení, nepodpoří a vy se snažíte, ať ve všem vyhovujete? V noci jste milenkou, i když jste unavená z kolotoče dítě - domácnost - dítě domácnost?? Co proboha dělám špatně, že mě takhle nazve před mou rodinou? Já z takových poměrů nepocházím, ani on ne. Ale tohle už mě dostalo…Je mi z toho zle, protože jsem si život zkomplikovala sama a teď nevím, jak z toho kruhu ven. Samozřejmě neví, že mi to máma řekla, ale když se mě dnes ptal, zda ho pořád miluji tak jsem mu upřímně od srdíčka do očí řekla, že už ne. Nesahá daleko ani k fyzickému násilí..Chci život prožít, smát se, radovat s někým a ne žít s protivnou papučí, který se neumí zasmát a je tak křivopáteřní. Můžu si za to sama, ale nevím, jak to změnit. Když mu vyčtu, že se chová škaredě k mým rodičům, kteří pro nás udělají první poselední, nemluvím o tom, jak milují naší Natálku ( u jeho rodičů to tak bohužel nefunguje, ale to je na jinou diskuzi) tak se strašně urazí a svádí to na mě, že co zase mám, že si není vědom špatného chování, že vyhledávám jen hádky a otočí to proti mě. V životě nic neuzná…
Nezlobte se, že píši tak zmateně a dlouze, ale nevím, co si počít. Utéct, je to poslední. Mám zázemí a kam jít. Ale udělala bych dobře??