Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Takže si Vás posadili ke stolu a bez přípravy Vám to řekli? Zlobu, šok, nebo tak jste necítila? Rozvrat identity.. že Vám celý život lhali. A to vše, co lze najít v těch příbězích na netu? Nebo je to prostě o povaze člověka, jak tuto informaci zpracuje?
Je potřeba si uvědomit, že v těch článcích a v TV šou se objevují jen lidé, kteří to nezpracovali.
Člověk, který to vezme ok, je to tak, ale mámu a tátu mám pořád. Takový o tom nebude psát, nebude mít důvod to ventilovat a hlavně nebude mít důvod hledat bio rodinu…
Těch případů, kdy to lidé zjistí a jsou z toho hotoví a hledají a pátrají je ve skutečnosti minimum. Jen se o nich ví, protože ti lidé to ventilují do médií.
A ano, společnost to takto pak prezentuje. Že neznat bio dárce/rodiče je hrozné. Je to smutné, ale je to tak…
@Anonymní píše:
Takže si Vás posadili ke stolu a bez přípravy Vám to řekli? Zlobu, šok, nebo tak jste necítila? Rozvrat identity.. že Vám celý život lhali. A to vše, co lze najít v těch příbězích na netu? Nebo je to prostě o povaze člověka, jak tuto informaci zpracuje?
Samozřejmě to bude hlavně o té osobnosti, jejich vlastnostech, vztahové síti. Stabilní osobnost s dobrým vztahem k rodičům, zdravým sebevědomím a přístupem k sobě to úplně v klidu může zvládnout zpracovat v dospělosti. Naopak dítě odkojené terapeutickými přístupy a pohádkami může později trpět takovou krizí osobnosti, že to negativně ovlivní celý jeho život.
Tohle je totiž tak nestandardní situace, záleží na tolika faktorech, že je to prostě nevyzpytatelné. Bála bych se říct, co je dobře a co je špatně. Každý je individuum, tady navíc pracujeme s cizím genetickým materiálem. Je to velice složitá, náročná situace pro všechny zúčastněné..
@Anonymní píše:
Necítila, asi je to o té povaze. A taky neřekli nic jako „táta není táta“. Ale prostě řekli, že dlouho nemohli mít děti (což jsem věděla už předtím, mimo jiné vzhledem k tomu, že mezi jejich svatbou a mým narozením uběhlo na tu dobu hodně let), takže to řešili IVF (to jsem taky nějakou dobu už věděla) a že se pak ukázalo, že táta je neplodný, tak museli jít přes dárce
Moc děkuji za zkušenost z Vaší strany…uvažujeme právě o DV a tohle téma říct/neříct je hodně náročné. Nechci dítěti, které budu milovat a považovat za své, lhát, ale zase si nejsem jistá jestli sdělení této informace v dětském věku nenapáchá např. v pubertě, kdy je člověk celkově nejistý sám sebou, víc škody než užitku…
Necítila, asi je to o té povaze. A taky neřekli nic jako „táta není táta“. Ale prostě řekli, že dlouho nemohli mít děti (což jsem věděla už předtím, mimo jiné vzhledem k tomu, že mezi jejich svatbou a mým narozením uběhlo na tu dobu hodně let), takže to řešili IVF (to jsem taky nějakou dobu už věděla) a že se pak ukázalo, že táta je neplodný, tak museli jít přes dárce