Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@cucik14 Jen mi pak přijde vtipný, že nakonec si to mysli většina, ale pro ně je to pssst to se neříká nahlas.
@klamonožka Ale co taková situace, která tě neskutečně štve a nikdo se na názor neptá. Je to těžký.
@Psisuchar píše:
@klamonožka Ale co taková situace, která tě neskutečně štve a nikdo se na názor neptá. Je to těžký.
Obávám se, že se to prostě nedá zobecnit a každý se musí zamyslet nad tou jeho konkrétní situací, jestli třeba když ten názor řekne, může vést k nějakým pozitivním změnám, nebo ne. ![]()
Kdyby ten (nežádaný) názor měl říct jen proto, aby si vnitřně ulevil, tak bych řekla, že je lepší si to třeba zapsat do deníčku, vykecat do vrby nebo jít třeba naštípat hromadu dřeva a dostat ten vztek ze sebe jinak.
Alespoň já to tak praktikuju. ![]()
@Šimelda píše:
Ahoj dámy,Zajímá mě váš názor..
Děkuji
Co se vam v životě oplatilo víc? Říct svuj názor nebo držet hubu a krok. Být neutrální?
Záleží na situaci, taky komu říkat svůj názor a především čeho se to týká.. Nemusiš držet hubu a krok, zároveň musíš počítat s tím, že ne každý bude na tvoje názory zvedavej ![]()
Jak kdy, jak kde, jak komu.
Osobně mám spíš tendence mít víc názorů a říkat je, než je nezbytně potřeba, tak se naopak učím mlčet.
Často když se tě někdo zeptá na tvůj upřímný názor, tak je to to poslední, co chce ve skutečnosti slyšet. ![]()
To se nedá říci paušálně. Jsou věci, kvůli kterým nestojí za to vůbec otevřít pusu. Pokud se mne někdo zeptá na názor, a pokud vím, že unese jiný, fajn, klidně ho řeknu. Ale když mi někdo řekne, že jeho dítě je to nejkrásnější dítě, no tak jo, klidně na to kývnu, i když to bude encefalik s jedním okem. Bez urážky, míněno jako nadsázka.
@klamonožka Myslím že máš pravdu. Hlavně to s tím ulevit si. Jsme jen lidi a ono to prostě musí občas ven
. Každopádně je potřeba si za tím nazorem stát když už se řekl nahlas.
@klamonožka píše:
Za mě ano - ale VELMI záleží na tom, jak. Protože mi přijde, že spousta lidí zaměňuje upřímnost za hrubost a bezohlednost a plácají se po ramenou, jak jsou upřímní.Například bych si upřímnost odpustila, pokud mě o názor nikdo nežádá.
Pokud žádá, tak bych jej formulovala zřetelně tak, že je to skutečně jen můj názor, mohu se plést, popřípadě dotyčný může být v situaci, ve které to vidí jinak - a to, co říkám, není žádná absolutní pravda.
A do třetice, i případný opačný názor (než např. tazatel očekává) se dá podat taktně a tak, aby si to nevzal osobně a jako útok proti jeho osobě - protože pak si ten názor k srdci nevezme, akorát se v obraně naštve a urazí a k ničemu to dobré nebude.
Ale chce to trochu snahy.
(A samozřejmě jsou jistě chvíle, kdy je lepší tu hubu držet. Záleží na dané situaci.)
Krásně napsáno!
![]()
Zastávám názor, že téměř vše se dá řešit přátelsky
, takže říct ale slušně ( asi tak, jak bych já chtěla, aby to bylo sděleno mně).
@DoktorkaZorkaHorká píše:
Zastávám názor, že téměř vše se dá řešit přátelsky, takže říct ale slušně ( asi tak, jak bych já chtěla, aby to bylo sděleno mně).
Jak kdy, v rodině držím hubu a ještě jsem švagrové neřekla, že je hysterická kráva.
V práci jsem diplomat, ale upřímný, nehodlám být za pitomce ani v jednom směru.
Směrem k partnerovi jsem nekonečně upřímná.