Říct rodičům, proč chci distanc?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Anonymní

8.9.23 13:08

načítám...

@Anonymní píše:
S dovolením se vetřu do diskuze. Jak zvládáte, když vidíte, že jinde to fungovat může - sousedi, kamarádi - a u vás ne? Já teda strašně těžko. Je to taková moje 13. komnata. Kdybychom měli normální vztahy, byla bych asi dost spokojenej člověk, ale takhle mám v sobě pořád jakýsi vnitřní smutek. Ale zase když se s rodiči nevidím, je mi líp. Jejich „vztah“ je dost toxický a bohužel se to dost přenáší na nás a já už fakt cítím, že už nemůžu řešit jejich život, že chci žít po 40 letech taky ten svůj. Mít svoje starosti. Jenže ten pohled na rodinky okolo mě ničí, sype mi to sůl do rány a pořád si říkám, i když vím, že odpověď nenajdu, proč zrovna já nemůžu mít tohle v pořádku?

Myslím, že dobrá psychoterapie by mohla pomoci.
Já třeba pohled na druhé zvládám dobře, ale mě sousedé zachránili. Jako dítě jsem k ním utíkala, oni mi ukázali co je to láska, pohoda, přijetí, vřelost apod.. :srdce:
A matku si čím dál víc nechci připouštět k tělu, příp. už jedním uchem tam druhým ven.
V poslední době mi řekla spoustu hnusného, takže si to snažím nebrat si k tělu a žít s ostatními hezkými věcmi

Citovat
Upravit

Costasgalicia

410

438

3.10.23 00:33

načítám...

@SaxaL píše:
Cítím stejný smutek. V lepších časech jsem ráda za své děti, v horších pak hledám vinu u sebe. Dost mi pomohla psychoterapie nebo videa o tomhle typu toxických rodičů, tam dojdeš poznání, že to jsou skutečně vadní lidé a není to tvoje vina. A že jich je dost, prostě jsme vytáhli Černýho Petra no…
Ale taky intenzivně vnímám, jak lidé, kteří vzešli z normálních rodin mají jednodušší životy, větší pocit štěstí, že to, že máš za zády spolehlivost a důvěru, dělá úplně jinou startovní pozici do života, i život jako takový. To mě oslabuje dodnes, nejsem dříč, nejstm tahoun, nemám široká záda, přesto jsem musela celý život a odpovědnost za něj nést na svém hřbetě. Toužím po chvílích, kdy můžu chvíli jen žít, věnovat se svýmu, mít svý starosti, nemuset se bát o budoucnost, zázemí, vědět, že bude někdo, kdo to zázemí na chvíli vezme na svá bedra a já si můžu odpočinout.

Krasny prispevek :srdce: