Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Říct rodičům, proč chci distanc?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.8.23 15:36
Říct rodičům, proč chci distanc?
Prosím o radu ty, kteří si něčím takovým prošli. Prošla jsem si diskuze a všeho tu je mraky. Téma otřepané - toxická matka/rodiče, v dětství fyzické i mentální potýrávání, podrývání celého dalšího života, popírání bití (že jsem si to zasloužila, že je normální přerážet vařečky o děti, ponižovat je apod). Po posledním excesu (mám děti pubertálního věku, takže mi i došlo, že děti k nim vztah nemají naprosto přirozeně, kdežto já se pořád snažila z nich udělat prarodiče), který už byl za hranicemi všeho, co jsem si kdysi nechala líbit, jsem se pevně vymezila a po atacích úzkostí a panik ze stresu, který mne doprovázel celý život, jsem začala s psychoterapií. Mám za sebou dvě, měla jsem zprvu chuť to vzdát, toho hnusu, co vylezlo! Jsem tím totálně ochromená. Už je to lepší a vím, že to bude běh na dlouhou trať. Matka zatím přestala s útoky, ale s vědomím, že jsem se zbláznila já a „chovám se divně“, přičemž ze zkušeností vím, že za nějaký čas to skončí jako každý spor kdysi, objeví se tu s tím, že jestli do mě už zalezl pupek, tak oni se jdou udobřit.
No, nechci zabředávat do podrobností, mám v tom jasno, jen nad jedním tápu. Zeptám se na to příště psycholožky, ačkoliv tuším, že mi řekne, že to nemám v této akutní fázi rozmazávat směrem k rodičům. Když jste takhle ukončili, či velmi výrazně omezili kontakt, řekli jste proč? Že důvodem je dokapaný pohár trpělivosti (to jsem jim řekla), ale i to, že potřebuju čas na to, abych se sebrala psychicky a jsem v terapii?
Protože když to neudělám, budu tvrdohlavá divná… když to udělám, budu za blázna, nebo matka bude mít radost, že mě konečně do toho blázince dostala. 
S
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Uslava
31.8.23 15:54
@SaxaL píše:
Prosím o radu ty, kteří si něčím takovým prošli. Prošla jsem si diskuze a všeho tu je mraky. Téma otřepané - toxická matka/rodiče, v dětství fyzické i mentální potýrávání, podrývání celého dalšího života, popírání bití (že jsem si to zasloužila, že je normální přerážet vařečky o děti, ponižovat je apod). Po posledním excesu (mám děti pubertálního věku, takže mi i došlo, že děti k nim vztah nemají naprosto přirozeně, kdežto já se pořád snažila z nich udělat prarodiče), který už byl za hranicemi všeho, co jsem si kdysi nechala líbit, jsem se pevně vymezila a po atacích úzkostí a panik ze stresu, který mne doprovázel celý život, jsem začala s psychoterapií. Mám za sebou dvě, měla jsem zprvu chuť to vzdát, toho hnusu, co vylezlo! Jsem tím totálně ochromená. Už je to lepší a vím, že to bude běh na dlouhou trať. Matka zatím přestala s útoky, ale s vědomím, že jsem se zbláznila já a „chovám se divně“, přičemž ze zkušeností vím, že za nějaký čas to skončí jako každý spor kdysi, objeví se tu s tím, že jestli do mě už zalezl pupek, tak oni se jdou udobřit.
No, nechci zabředávat do podrobností, mám v tom jasno, jen nad jedním tápu. Zeptám se na to příště psycholožky, ačkoliv tuším, že mi řekne, že to nemám v této akutní fázi rozmazávat směrem k rodičům. Když jste takhle ukončili, či velmi výrazně omezili kontakt, řekli jste proč? Že důvodem je dokapaný pohár trpělivosti (to jsem jim řekla), ale i to, že potřebuju čas na to, abych se sebrala psychicky a jsem v terapii?
Protože když to neudělám, budu tvrdohlavá divná… když to udělám, budu za blázna, nebo matka bude mít radost, že mě konečně do toho blázince dostala.
S
Nezažila jsem. Ubírala bych na kontaktech, až by nebyly. Nic jim nerikej. Nema to cenu.
- Citovat
- Upravit
31.8.23 15:56
smutné… nám s bráchou pomohlo jen odstříhnout se od ní ÚPLNĚ… při částečnosti škodila pořád a dělala zlé zákeřné věci proti nám (např. volala řediteli do práce „co jsme zač“ a podobné laskominy)
nejsi povinna jí nic vysvětlovat… udělej si pořádek sama v sobě.. zatím bych se s ní určitě nestýkala, akorát tě to rozhodí..
hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.23 16:00
@Lucy75 píše:
nejsi povinna jí nic vysvětlovat… udělej si pořádek sama v sobě.. zatím bych se s ní určitě nestýkala, akorát tě to rozhodí..
hodně sil
Já to právě nakousla i při té terapii a prý říkat co nejméně, i tohle předpokládám by byla nábojnice, kterou by mne střelila do zad. Jako ostatně vždycky. Až mi jde husí kůže, jak to čtu, ano… částečné ubírání bylo příčinou současného jejího výbuchu „jak si dovolujete ubírat“ a i v minulosti to bylo tak, že ty obnovy vztahu po excesech byly o tom postupně si nabít zbraně a začít škodit, tedy, pokud ten vztah omezím zase jen částečně, budu dělat v podstatě tu samou chybu. Bolí to teda strašně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.23 16:02
Když jsem matku odstrihla, chtěla po me vysvětlení. Vysvětlila jsem ji to, nepobrala to, stále si jela svou a nic nepochopila, pořád jsem špatná ja. Nemá cenu to řešit a něco jim říkat. Prostě omezit, nebo utnout nejlip kontakt a mít klid. Telefony zablokovat a naprosto se oprostit od nějakých pocitu vůči nim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.8.23 16:06
Ne. Vždycky když se snažím vysvětlovat tak jen zabredneme do hnusnych hádek kde se všechno otočí proti mě, situace se neuklidni ale vyhroti, je mi vmeteno že důvody si buď vymyslim nebo jsou stejné moje chyba atd. To je jedno co si o distancu bude myslet. Stejně budeš ta špatná. Kašli na to. Kašli úplně co ona si myslí a nesnaž se to uvádět na pravou míru. Doufám že to zase příště někdo řekne mě.
- Citovat
- Upravit
31.8.23 16:08
@weyky píše:
Když jsem matku odstrihla, chtěla po me vysvětlení. Vysvětlila jsem ji to, nepobrala to, stále si jela svou a nic nepochopila, pořád jsem špatná ja. Nemá cenu to řešit a něco jim říkat. Prostě omezit, nebo utnout nejlip kontakt a mít klid. Telefony zablokovat a naprosto se oprostit od nějakých pocitu vůči nim.
Máš asi pravdu, protože jsem vysvětlovala při každé minulé hádce, vše popřela, zapřela, nepamatuje si, zlá jsem já. Achjo, děkuju za sesazení zpátky nohama na zem. Už zase lítám a myslím si, že se napraví.
Tentokrát mne ty terapie stojí dost peněz a i to je asi motivace se skutečně postavit za sebe, protože už i zdraví mi kvůli ní hapruje a dlouho mi trvalo, než mi to došlo po upozornění lékaře, že on už se mnou nic neudělá, že tam prostě musí být něco psychicky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.23 16:28
Nevysvětlovat, nemá to smysl. Já se akorát dozvěděla, že na chudáčka násilníka byl celý svět zlý, on to měl těžké, nikdo ho nepolituje a já jsem nevděčný sobec, který myslí jen na sebe, když si dovoluji vytáhnout na něj roky týrání. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.23 16:34
Z mojí zkušenosti, řekla jsem jim to a i další moji sourozenci a nepochopili nás (nechtěli pochopit), jsme nevděčný a tím to skončilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.23 16:35
@SaxaL píše:
Prosím o radu ty, kteří si něčím takovým prošli. Prošla jsem si diskuze a všeho tu je mraky. Téma otřepané - toxická matka/rodiče, v dětství fyzické i mentální potýrávání, podrývání celého dalšího života, popírání bití (že jsem si to zasloužila, že je normální přerážet vařečky o děti, ponižovat je apod). Po posledním excesu (mám děti pubertálního věku, takže mi i došlo, že děti k nim vztah nemají naprosto přirozeně, kdežto já se pořád snažila z nich udělat prarodiče), který už byl za hranicemi všeho, co jsem si kdysi nechala líbit, jsem se pevně vymezila a po atacích úzkostí a panik ze stresu, který mne doprovázel celý život, jsem začala s psychoterapií. Mám za sebou dvě, měla jsem zprvu chuť to vzdát, toho hnusu, co vylezlo! Jsem tím totálně ochromená. Už je to lepší a vím, že to bude běh na dlouhou trať. Matka zatím přestala s útoky, ale s vědomím, že jsem se zbláznila já a „chovám se divně“, přičemž ze zkušeností vím, že za nějaký čas to skončí jako každý spor kdysi, objeví se tu s tím, že jestli do mě už zalezl pupek, tak oni se jdou udobřit.
No, nechci zabředávat do podrobností, mám v tom jasno, jen nad jedním tápu. Zeptám se na to příště psycholožky, ačkoliv tuším, že mi řekne, že to nemám v této akutní fázi rozmazávat směrem k rodičům. Když jste takhle ukončili, či velmi výrazně omezili kontakt, řekli jste proč? Že důvodem je dokapaný pohár trpělivosti (to jsem jim řekla), ale i to, že potřebuju čas na to, abych se sebrala psychicky a jsem v terapii?
Protože když to neudělám, budu tvrdohlavá divná… když to udělám, budu za blázna, nebo matka bude mít radost, že mě konečně do toho blázince dostala.
S
Smutné. Tohle jsem měla z kamarádkou.
Běžně rozhovory začala urážkou, ráda ponižovala 
, nechápala, co dělá špatně, jako dítě byla týraná, přišlo jí to normální se takhle chovat. K tomu je asi od přírody natvrdlá, i když si myslí pravý opak. Musela jsem ji „vyghostovat“, nebrat telefony, nereagovat.
Myslí si, že jsem divná. 
Když to dělají rodiče, je to hrozné. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.23 16:53
Já jakoby chápu že jí to chceš vmést do ksichtu, aby si to uvědomila - ale počítej s tím, že výsledkem budou další výčitky, obviňování a bude ti ještě hůř. Otočí to proti tobě. Přesně jak píšeš, bude mít radost že měla pravdu že jsi blázen.
Pokud doufáš že to matce otevře oči a změní se, tak na to zapomeň.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.23 17:15
@SaxaL píše:
Prosím o radu ty, kteří si něčím takovým prošli. Prošla jsem si diskuze a všeho tu je mraky. Téma otřepané - toxická matka/rodiče, v dětství fyzické i mentální potýrávání, podrývání celého dalšího života, popírání bití (že jsem si to zasloužila, že je normální přerážet vařečky o děti, ponižovat je apod). Po posledním excesu (mám děti pubertálního věku, takže mi i došlo, že děti k nim vztah nemají naprosto přirozeně, kdežto já se pořád snažila z nich udělat prarodiče), který už byl za hranicemi všeho, co jsem si kdysi nechala líbit, jsem se pevně vymezila a po atacích úzkostí a panik ze stresu, který mne doprovázel celý život, jsem začala s psychoterapií. Mám za sebou dvě, měla jsem zprvu chuť to vzdát, toho hnusu, co vylezlo! Jsem tím totálně ochromená. Už je to lepší a vím, že to bude běh na dlouhou trať. Matka zatím přestala s útoky, ale s vědomím, že jsem se zbláznila já a „chovám se divně“, přičemž ze zkušeností vím, že za nějaký čas to skončí jako každý spor kdysi, objeví se tu s tím, že jestli do mě už zalezl pupek, tak oni se jdou udobřit.
No, nechci zabředávat do podrobností, mám v tom jasno, jen nad jedním tápu. Zeptám se na to příště psycholožky, ačkoliv tuším, že mi řekne, že to nemám v této akutní fázi rozmazávat směrem k rodičům. Když jste takhle ukončili, či velmi výrazně omezili kontakt, řekli jste proč? Že důvodem je dokapaný pohár trpělivosti (to jsem jim řekla), ale i to, že potřebuju čas na to, abych se sebrala psychicky a jsem v terapii?
Protože když to neudělám, budu tvrdohlavá divná… když to udělám, budu za blázna, nebo matka bude mít radost, že mě konečně do toho blázince dostala.
S
Udělej to tak, jak to sama chceš. Na tebe taky nikdo ohledy nebere, tak co. Jestli chceš omezit kontakt, tak to prostě udělej. Když se tě máma bude ptát, co se děje, tak jí prostě řekni, že to tak chceš, potřebuješ. Je na ní, jak se s tím popere. Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.23 17:17
Nejsi povinna nic vysvětlovat. Ono stejně by to ani nemělo smysl, druhá strana to akorát použije proti tobě, nic si z toho nevezme.
Přeji hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.23 20:34
Ahoj, můžu sdílet moji zkušenost. Já jsem před pár měsíci napsala otci dopis, kde jsem mu vyčetla, jak hnusně se ke mně choval, vypsala jsem i konkrétní situace a vzpomínky. Hodně mi to pomohlo si některé věci ujasnit, například, že se nejednalo o výchovu typu „dělal to nejlepší, co uměl, a dělal chyby“, ale že mě opravdu nikdy neměl rád a nikdy mu na mně ani nikom jiném nezáleželo. Dopis jsem poslala teprve před pár dny v příloze emailu, ve kterém mu píšu, že jsem se rozhodla s ním ukončit kontakt. Asi jsem cítila potřebu mu vyklopit, jak jsem se cítila
Každopádně od toho neočekávám žádnou zpětnou vazbu, nějaké uvědomění z jeho strany nebo omluvu. Jen jsem si říkala, že vysvětlení a možnost sebereflexe jsem mu dala, jak s tím naloží, je na něm. Já jsem si ho zablokovala všude, co na to řekne nebo co bude vykládat ostatním, je mi jedno. Bydlím 400 km daleko, takže to přerušení kontaktu zas tak složité není. Vlastně co jsem zatím zpozorovala, tak mám pocit, že ten email ještě nečetl a někam mu zapadl, ale to už není můj problém.
Ani to nebylo tak, že by mi v dospělosti nějak hrozně stále ubližoval, jen jsem dospěla do fáze, kdy jsem si řekla, jak se někdo může takhle chovat k vlastním dětem a vlastní rodině? A řekla si, že takového člověka ve svém životě nechci, nechci se s ním vídat a dělat, jako by se nic nestalo a všechno bylo v pořádku.
Každopádně neradím, abys to udělala stejně, jen sdílím svoji zkušenost. Ty si to udělej, jak ti to bude nejlépe vyhovovat. Před nikým se nemusíš obhajovat ani nikomu nic vysvětlovat, ale pokud myslíš, že by ti to pomohlo, tak proč ne. 
Jen nemůžeš čekat od druhé strany nějaké pochopení nebo sebereflexi, to takovým lidem moc nejde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.23 11:20
Ja bych ji urcite nerikala, ze jsem “psychicky na dne”, aby z tebe neudelala presne toho blazna, labilni hysterku atd. Ale asi bych ji klidne rekla, ze uz ti pretekl pohar trpelivosti, ze jeji chovani je totalne za carou, ze doted jsi to “trpela”, ale uz to nehodlas snaset ani ty a ani vystavovat tomu detem a ze jestli chce ona patrit do tveho zivota a tvych deti, tak asi bude muset svoje chovani prehodnotit. Ono se ti i ulevi podle meho, ta psychoterapie bude mit mozna i rychlejsi ucinky, protoze v sobe nebudes dusit to, co by si ta druha strana zaslouzila slyset. Ale zaroven od toho necekej napravu druhe strany, to vubec ne, ta samozrejme bude dal vest svou. Smyslem je si spise skutecne ulevit a ukoncit nejmene na nejakou dobu ten kontakt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
