Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Řídí, řídíš, já se bojím
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
23.6.09 10:52
Řídí,řídíš já se bojím
Krásný den dlouho jsem váhala jestli založit téma snad někde není abych nezakládala znova pokud ano omlouvám se.
Řidičák mám od 18 to jsem jezdila u nás na vesnici. Pak jsem se přestěhovala do Prahy a bez auta a možnosti řídit, sem tam jsem jezdila se ségrou po dálnici a řídila.
Jenže 5let jsem nejezdila mám o nějaký rok navíc a pocit, že mám větší strach. Koupila jsem si starší auto, jelikož manža má Kiu Sorento což je pro mě dost velké auto a ještě s automatem , prostě na naučení jsem si koupila vlastní malé v případě nějakých škrábanců odření a tak . Jenže holky já se bojím já se tak bojím, jak jsem 5let nejezdila a teď je malá na světě jsem totální strašpytel. Nemáte nějaký zaručený recept, který by mohl pomoci.
Když mám někam ject jsem orosená a vystresovaná. Říkám si holka tolik věcí jses v životě naučila, předtím jsem jezdila bez strachu nic se mi nepřihodilo tak proč ten STRACH????
Děkuji za příspěvky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.6.09 10:55
jé tak to by mě Katty taky zajímalo,jsem na tom podobně…akorát že řidičák jsem si udělala před 2roky, 14dní před porodem a jaksi jsem už jezdit nestihla a nejezdím. Máme rok novější auto, s tím starším jsem se bála. Tohle nové je podobnější tomu, se kterým jsem jezdila v autoškole… odhodlávám se dlouho a snad se odhodlám…ale určitě po druhém porodu.
Držím pěsti,ať se zbavíš strachu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.09 11:02
Zuzi jo tak to jsme na to obdobně. POřád se hecuji pořád si říkám tolik lidí jezdí.
Došlo mi stavební tak jsem si řekla koupím si auto a budu jezdit. Auto mám měsíc a po Praze no absolutně. Nejdříve jsem se chtěla trochu rozjezdit seznámit s vozem 
zní to legračně. Takže jak jsem byla s Teri 14dní u našich jsme trénovala rozjezdy a couvání, no to je slabost. Kdžy mi to na křižovatce při rozjezdu chcíplo začla jsem se třást knedlík v puse prostě jak hysterka. Ale to se stává i zkušeným řidičům jenže mě to prostě vždy nějak dostalo taková blbost si teď říkám. No po 14dnech jsem už jela sama a neměla ten strašný strach jenže teď jsem v Praze zpět a možnost řízení po Praze jedině v noci
Zuzi tak ať se také nějak rozjezdíš. Já jsem totiž ten závislák na manželovi řidiči a to chci změnit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.09 11:09
Katty jo jo, taky to tak mám. Hlavně mě mrzí, když někam jedeme, třeba ke tchyni a nemůže si dát ani pivo, i když já mám řidičák. Já totiž nepiju skoro nikdy, mi nějak ten alkohol nechutnal a v létě, když si chce dát pivo, tak by mu to opravdu bodlo,že ten kousek bych řídila.
A taky když jedeme na delší cestu jako třeba k našim (přes 300km), že bychom se mohli vystřídat. O cestách do obchodu atd nemluvě…
jinak řízení po OStravě taky jedině v noci, i když na Prahu to nemá, to je fakt
a s tím chcípnutím na křižovatce ani mi nemluv…z toho mám hrůzu kdykoliv…
prostě mám bojový úkol:porodit a rozjezdit se… snad to zvládnu - musím!!!
a co kondiční jízdy v podobném autě, s jakým budeš chtít jezdit? a rovnou po Praze??? nepomohly by?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
23.6.09 11:15
ahoj holky, je jasný, že s mimiskem za sebou se člověk najednou bojí ještě víc
já jsem dostala řidičák měsíc před porodem (jízdy na čtvrtý pokus 
) a řekla jsem si že musím jezdit a jezdit, koupili jsme ojetý citroen saxo, takže opravdu mini auto (přítel má hondu frv, což je minidodávka pro šest lidí, ale i s tím už jsem párkrát jela), první jízdy jsem absolvovala s přítelem jako dozorem, jezdili jsme po vesnicich okolo a říkal mi kdy si přeřadit, podřadit atd., musela jsem se postupně otrkat, ale poslední dobou už se na řízení i trochu těším (dřív jsem z toho byla celý den nervozní, když jsem věděla že mám zas někam jet), zatím se pořád bojím do centra prahy (i když s autoškolou jsem tam jezdila pořád), minulý týden jsem nechtě překonala blok z dálnice
takže jediný recept jak ten strach překonat je prostě za ten volant sednout a jezdit a jezdit, pokud by to nefungovalo s přítelem/manželem tak vzít kondiční jízdy v autoškole, klidně začít někde na parkovišti, kde nic nejezdí a pomaličku přidávat a určo to brzy zvládnete a ten strach se zlomí
- Citovat
- Upravit
23.6.09 11:17
Katty: kondiční jízdy v autoškole by ti určitě pomohly. Nebo jízdy na kratší trasy, klidně do obchodu, jen tak pro trénink. Je to chvilka, to vydržíš.
A taky je dobré jezdit v době, kdy není špička.
Ale nic jiného než jezdit nepomůže
Holky proč se tak bojíte, když to chcípne? Přece jen vyřadím, nastartuju, zařadím a jedu To je vteřinka a ten za vámi si toho ani nemusí všimnout Stává se to všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.09 11:18
Ahoj holky, držím palce, abyste to překonaly 
- nevíte, kdy se to může fakt hodit
Já naštěstí řídím pořád a žádnou pauzu po autoškole jsem neměla, ale kamarádce moc pomohly kondiční jízdy s trpělivým instruktorem - prý je to lepší než někdo z rodiny nebo samostatné pokusy 
Navíc instruktor je zvyklý na všechno, tak se nebojte 
Jana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.09 11:20
Anonymní děkuji za podporu já se také hecuji a říkám si jedem jenže pak když má přijít na to ty já mám tolik argumentů proč neject, že se sama až divím co jsem schopná vymyslet když ten strach mi stojí za zády
JInak já mám také Citroen Saxo tak máme něco společného je to super auto prímově se mi s ním jezdí tedy po Pha jsem ještě nejela. Ovšem parkování to bude záležitost neměla bych to říkat zatím tak nějak couvám , že si říkám musí to vyjít myslím tím prakování s couváním
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
23.6.09 11:21
aHOJ,
byla jsem na tom obdobně. Řidičák v posledním šuplíku, který jsem ani neotevírala. Nejdřív měl manža služební, tak to nic, ale jak jsem koupili vlastnítak dlouho do mě hučel… při prvních jízdách roztřesená jako ratlík. Spocená strachy. Jezdila jsem nejdřív s manžou, ten mi radil nedívej se na ostatní, hlavně buď v klidu. Potom jsem začala občas řídit i sama, bez psychické podpory a šlo to. Potom jsem si říkala, vždyť je to tak pohodlné, nemusím čekat až manžel přijde domů, abych mohla jet na větší nákup a divila se holkám, proč když můžou nejezdi.
Ale rozdíl je v tom, že v Karviné-odkud pocházím se jezdit dá i přes špičku v pohodě a nejsou tam tramvaje
V Brně, kde bydlíme teď, tak tady jsem řídila jen párkrát, většinou do obchodu a to při první jízdě jsem ještě špatně zahla Tak jsme si dali se synem ještě jedno kolečko, pro velký úspěch jsme opakovali
Opravdu chce to překonat prvotní strach, nebo absolvovat první jízdy s manželem - teda pokud není cholerik - to radši bez něj. Že se bojíte že vám to chcípne? to mě taky chcíplo v pátek, ale co nastartuji v klidu a jedu!
Tak odvahu a mnoho samostatných kilometrů!
nepřihlášená Kac
- Citovat
- Upravit
23.6.09 11:32
Strach je ok, když je to respekt k rizikům, ale neměl by tě paralyzovat.
Trénink to chce, buď jízdy v autoškole nebo s někým komu důvěřuješ, nejdřív rozjezdy, parkování, popojíždění někde na velkém placu, pak krátké vyjížďky po přesně stanovených trasách v okolí (rekognoskace terénu). Až v pohodě trefíš do/z obchoďáku, k doktorovi, na poštu…tak delší pojížďky mimo město (Praha je fakt maso) a nakonec orientační jízdy po matičce. Začala si od správného konce (hmotná zodpovědnost za rodinného miláčka zbytečně svazuje ruce), tak teď hurá do toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.09 11:39
Ahoj,
taky jsem se strasne bala. Po autoskole v 18 me tata ihned po:,–(il do auta a rekl jed!, po par mesicich jsem bourala - nic hrozneho, byla to moje blbost - a prisel sileny strach a docvaknuti, co vsechno se muze stat! 
Mam suproveho manzela - tou dobou sam jezdil jako ridic z povolani - klidnej, trpelivej, ale zaroven nekompromisni, takze kdyz rozhodl, ze pojedu, opravdu jsem musela jet a on daval rady a napovidal. stejne jsem ale jezdila jen pod jeho dohledem a male vzdalenosti. Zlom prisel, kdyz jsem byla poprve tehotna, mela jsem klidovy rezim, takze na kontroly jedine autem a manzel vecne v praci - proste jsem musela jet sama. Takze nyni jsme pomerne samostatni, mame starsi auto, ktere mame se synem k dispozici, nejezdime nikam daleko, vlastne jen po meste.
Urcite zkus bud kondicni jizdy v autoskole nebo s manzelem, njedriv nekde v mensim provozu - za mestem nebo tak a postupne prechazet o uroven vys a vys.
Preju hodne uspechu!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.09 11:43
Jeeej, jak tě chápu. Řidičák mám letos 9 let a řídila jsem půl roku :-/ Auto nemám, není ani za co koupit. Občas bych mohla jet s rodičovskou felicií, ale bojím se. Když vidím všude ty blázny na silnicích, nějaká padesátka v obci je nezajímá, předjíždí v místech, kde nevidí a tak dále.
Chci si zaplatit kondiční jízdy, takže jak píšou holky, ty bych asi taky doporučila. Je to pod dozorem a pokud bude zkušený instruktor, tak ti bude radit co a jak a nebude nadávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.09 11:48
Ahojky,já mám řidičák asi dva a půl roku a od té doby jezdím skoro pořád.Ale je fakt,že co jsem si šla vyzvednout řidičák,tak jsem hned jela k manželovi do práce pro auto a jezdim.Nesednout do toho potom delší dobu,tak se bojim.
Ale určitě poražte strach a jděte do toho!Člověk pak není tak „svázaný“
Moje tchýně si udělala v 18letech řidičák a od té doby až do šedesáti nejezdila.Udělala pár kondičních jízd a jezdí.Ne nějak extra,ale co potřebuje.Na nákup,do knihovny,na chalupu…a je spokojená,že je samostatná.
Jinak já jezdím i ve špičce když musím a zas tak strašné to není.Člověk si na to zvykne,ale pokud je možnost nejet ve špičce,je to samozřejmě lepší.
Tak vám držím palečky ať vám jde řízení.Hlavně bez nehod!Elen
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.09 11:51
Ahoj, z zřízení žádný strach. Já jako zkušená řidička, která jezdí od svých 21 každý den, mohu poradit „nebát se“. Sednout do auta a jet. Nestresovat se před jízdou a být v klidu. Jet si svým tempem. Ty rychlejší si Vás stejně přejdou.
A z řízením je to u nás naopak. Řidičák mám jen já, přítel je vášnivý cyklista a auta mu nic neříkají. Jsem ráda samostatná, prostě sednu do auta a jedu.
A k tomu chcípnutí auta na křižovatce, mám taky čerstvou příhodu. Minulý týden jsme se vraceli autem z dovolené z Itálie a já řídila v kuse 12 hodin a cesta naprosto v pohodě a v Praze na kruháči mi chcíplo auto. Tak jsem se zasmála, že zvládnu jet tisíc kilometrů tam a zase zpátky a kousek před domovem mi to chcípne. Prostě nastaruju a jedu dál:-))))))))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.09 11:57
Jojo,my zeny holt jsme plasani vetsi nez panove tvorstva---ale jezdime lip,ze jo
Ja po ridicaku nechtela jezdit taky.bala jsme se…Az mne SITUACE DONUTILA vozit deti na hlidani a pak uz to chtela jen a jen cvik…
Ted jezdim s velikym sedmimistnym Sharanem VW a zadny strach uz nemam
DRZIM PALCE KATTY A VSEM!!!!!AT TO PREKONAJI
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
