Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Určitě to bude složité, ale i malý si časem zvykne… budeš mít co jsi chtěla a jediné co je potřeba bude čas ![]()
Babičku s dědečkem určitě můžete navštěvovat a na vesnici se malému bude líbit
Přeju hodně štěstí a pevné nervy ![]()
ahojky, ber to tak, že Vám chtějí dát „prostor“ a sama si psala, že si to přeješ… mít svou domácnost.. Neboj se toho, myslím, že existují auta, autobusy atd.. a o vnoučka nepřijdou.. Ber to jako svou novou etapu.. A když rodiče sami chtějí, je to velké plus přece??? Budou si malinkého brát k sobě, budou se na sebe více těšit.. a ty si taky uděláš třeba čas na sebe.. ![]()
Ahoj,
máma taky bydlela s náma dvěma holkama u rodičů v baráčku. Měla sice s tátou byt ve stejném městě,ale táta byl voják z povolání,někdy i měsíc na cvičení apod. Tak tam nechtěla být sama. Navíc nás měla 14 měs.po sobě,tak ji babička i pomáhala. Nakonec tátu odveleli na druhý konec republiky a my se taky v mých dvou letech odstěhovali. Babičku jsem měla velmi ráda,každý rok jsme tam jezdili na celé prázdniny. Pak přišel nový režim a naši se vrátili zpět do Olomouce,do nového bytu. Babičku jsem měla ráda pořád,často k nám jezdila,v podstatě skoro pořád,poté co ji umřel náš děda. No ale pak jednou jela od nás,srazilo ji auto a od té doby je na vozíku /18let/. Už to pak nebyla ta skvělá babička,hodně se změnila,což chápu.
Nezkoušeli jste třeba hypotéku ve stejné městě.
Asi mi to bude trvat s mamkou si moc rozumím. Auto mají oni i my takže to problém nebude.
Abych to upřesnila máme 2 baráčky. Na vesnici kde bude bydlet babička s rodiči a druhý ve městě kde budu bydlet já s rodinou a brácha nad náma s přítelkýni jsou to 2 bytové jednotky takže každý máme svoje.
Ber to tak, že máte vlatní domácnost, což jsi chtěla. Vaši mají taky vlastní domácnost, což jim možná taky trochu scházelo i když to nedávali najevo. Oni pomůžou i babičce, což by pro tebe při dětech a práci mohl být problém. Navíc budeš mít babičku s dědečkem na vesnici, což je na prázdniny pro děti bezvadný. Navíc syn o prarodiče nepřijde. Jen si budou vzácnější.
Já jsem bydlela přes 3 roky u našich se synem, pak se ze dne na den odstěhovali, aniž by něco řekli. Prý to tak museli udělat, protože jim to bylo moc líto a nechtěli loučení natahovat. Ber to tak, že budete mít kam jezdit ![]()
Ahoj všem


Chtěla bych se podělit o situaci a pocit kterým teď mám. Tak přesněji s manželem žijeme u rodičů už asi 4 roky vše v pohodě občas vyměna názorů ale jinak žádný problém. Jelikož žijeme ve společné domácnosti,samozřejmě toužím po své vlastní domácnosti. S manželem a synem jsme měli možnost jít do baráčku k babičce(bydlí sama) aby jsme se tady nemačkali ale ja nechtěla jelikož je to na vesnici nic proti tomu že je to vesnice nemám ale mám tu přatelé a všechnu dostupnost blízko město,nemocnice atd. a tam bych se asi zbláznila. Nakonec to dopadlo tak že se moji rodiče rozhodli odejít tam oni. Trápí mě dvě věci že náš syn(jejich vnuk)s nima vyrůstal skoro 2 roky je na ně zvyklý děda s ním děla kravinky,když dojdou z práce syn je radostně přivítá,hráli si sním smáli se má je moc rád. Mám pocit že odcházejí kvůli nám aby nám umožnili soukromí je mi to líto protože vidím že jim asi taky. Samozřejmě sme je nevyhodili jso sami. A nejvíc mě trápí že mi bude strašně smutno bude mi chybět si s něma povídat že malej je už neuvidí každý den že v léte nesedneme k bazenku na zahradu a plno jiných
Omlouvám se ale prostě potřebovala jsem se vypovídat. Mrzí mě to spíše skrz malého že s níma vyrůstal a oni byli u všeho když byl v nemocnici,když měl uraz když začal chodit a ted už tu nebudou
Děkuji za jakoukoliv podporu