Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodiče nemají nárok na chyby?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.10.25 17:47
Ja o traumatu poslouchala zajimavy podcast, ze na jednu stranu neni tak jednoduche nekomu zpusobit trauma, jak my rodice si muzeme myslet a na druhou stranu pokud se potkaji urcite okolnosti, muze vzniknout trauma i z nejake blbosti, kterou rodic moc neovlivni. Takze se traumaty nemame tolik trapit, protoze to neni uplne v nasi moci ovlivnit (samozrejme mluvim o normalnich rodicich, ne o patologickych).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.10.25 17:59
@Alušáček píše: Více
Věřím tomu. Jestli ta paní nejak bojovala sama, bez pomoci kohokoliv na hranici totálního vyčerpání, představit si to umím. Ja mam normálně hrozne lehký spánek, vzbudi me vsechno. Mam dodnes strašně špatně spave dite, jako mimino do roka 8×-12× za noc vzhůru. Pres den spánek jen na me obvykle. Takze za ten rok jsem ja ani jednou nespala vic nez hodinu v kuse. Třeba 6× jsem za tu noc musela vstát a jít uspat na míči, protoze jinak maly neusinal a plakal. Pak jsem nemohla usnout ja. Nekdy v jeho 11 měsících jsem uz byla uplne vycerpana a navíc vycukana tak, ze jsem se budila při každém jeho zastrachani uz preventivne. Tak jsem ho uspaneho dala do postýlky kdyz se to zrovna zázrakem povedlo, pustila chuvicku a sla spat do vedlejší místnosti. Říkala jsem si, ze i kdybych chuvicku neměla, uslyším ho přes zed. No a ja upadla do takovyho kómatu, ze jsem nezjistila ze se mi restartoval telefon, chuvicka neběží a probudila jsem se az asi za dve hodiny věděl pochopitelně šílený řev. Dodnes je mi z toho zle. Takze ono je to nekdy tezky nepůsobit trauma kdyz clovek sam je na konci sil.
- Citovat
- Upravit
22.10.25 18:37
@Petra Z píše: Více
Podle me má dost pravdu. Ja s ni nesouhlasím jen v tom, ze by deti neměly chodit do školy. To neni reálné, akorat by přibylo negramotů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 18:45
@Anonymní píše: Více
Ale ja se nebavím o týrání a hladovění 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 19:13
To, ze dítě muselo jít spát do své postele, není trauma, ale maximálně nepohodlí. Je právo každého rodiče spát ve své posteli a nenechat se přitom šťouchat a kopat a když to rodiče vysvětlí a budou na tom důsledně trvat, rozhodně tím nezpůsobí trauma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.10.25 20:16
Znám člověka, který má trauma - deprese, úzkosti,… protože to je jeho rodiče mysleli dobře a chtěli hlavně, ať je vysokoškolsky vzdělaný. Nic nemusel (ani úklid vlastního pokoje), ale nic nemohl (posezení, kamarády, diskotéky,…). Po VŠ si zařídil rodinu a nestačí zírat, o čem je skutečný život… a pak se sesypal a žije život plný zvratů, nestíhání, hektičnosti a pocitu šílené nespravedlnosti… Takže i rodič, co má ty nejlepší úmysly a dítě to nejlepší zázemí, může způsobit brutální trauma.
Třeba rodiče, co si na svých dětech plní své sny, to je velký průšvih…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.10.25 20:20
@Petra Z píše: Více
Já bych ještě přidala Štěkánku, to je něco podobného. 90% věcí je totálně vytrženo z kontextu toho, co se skutečně děje.
- Citovat
- Upravit
22.10.25 21:20
@AdamMoudrý píše: Více
V tomto případě se dítě bálo, normální rodič by dítě uklidnil a počkal až usne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 21:32
@Alušáček píše: Více
Normálně ano, ale pokud je na to rodič příliš unavený, musí si s tím dítě poradit a to je nepohodlí, ne trauma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 23:02
Ano, stačí jeden prohřešek a vznikne trauma na celý život. Tam nejde o to, co se stalo, ale o to, jak to bylo prožito. Tomu dítěti se defacto stane, že je daná věc na něj emočně příliš a nezvládne ji zpracovat. Výsledkem je trauma. A to opravdu může jít i o takovou „kravinu“ jakože jednou bylo odmítnuté z máminy postele. Ta zkušenost přechází do podvědomí a vy pak můžete být celý život naštvaná na mámu, ale vůbec nemusíte chápat proč. Objevíte to až ve chvíli, kdy se do toho podvědomí zvládnete dostat. K tomu je často potřeba odborník… Ale nechápala bych to tak, že rodič je tu ten špatný, který může za vše. To, že si dítě odnese z nějakého zážitku s rodičem trauma, neznamená, že to je vina rodiče. Já myslím, že tohle je prostě nevyhnutelné. Trauma k životu patří - každý z nás nějaké má. Občas ostatním ublížíme. Není to záměr, nechceme - ale děje se to. Jsme totiž každý jinak citlivý a trochu jinak si věci vykládáme… Prostě se tomu nevyhne ani ten nejlepší a nejvíc milující rodič… Poznání, že jsme utržili trauma kvůli něčemu, co se stalo mezi námi a našimi rodiči, nemá sloužit k tomu, abychom se postavili do role oběti a z nich udělali viníky. Má nám to jen pomoct pochopit sebe sama a ukázat nám, kde máme prostor pro změnu a uzdravení. Celé tohle řešení traumat nám má pomoct žít lepší život, být spokojenější. Nemá sloužit k hledání viníka a živení sebelítosti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.25 07:34
Úkol rodiče není nedělat chyby, ale udělat jich tak akorát, aby děti chtěli být lepší než my.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.25 07:49
Ted se hodne resi chyby rodicu. Je to jeden z duvodu, proc dost mladych lidi nechce mi deti vubec, aby nezpusobovali traumata svym detem. Jsou ted mnohem vetsi naroky na to byt rodic. Lidi jsou informovanejsi. Hodne se o tom mluvi na socialnich sitich. Je tam ten tlak na rodice, aby vse delal spravne od porodu az po dospele deti. Bohuzel tim, ze se narodi opravu malo deti, tak si zas zpusobime problemy jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Velryba černá
23.10.25 07:53
Člověk, který prosazuje názor, že lidé, kteří byli například v dětství týráni, by měli mít zakázáno pracovat s lidmi, pro mne nemůže být inspirací v čemkoli.
- Citovat
- Upravit
23.10.25 08:10
@Anonymní píše: Více
Nechci tvůj příběh nějak bagatelizovat, to ani náhodou. Ale spíš ten závěr ukazuje, jaký máš přístup sama k sobě. Dodnes je ti z toho zle. Tedy jsi tímto spíš způsobila trauma sama sobě, než tomu dítěti. Na tomto bys měla zapracovat. Ta nespavost dítěte pak může pramenit právě i z tvého chování. I takto malé děti cítí, jestli je rodič nervozní, má strach, nebo je v klidu. A samozřejmě je to pak ovlivňuje třeba právě tak, že v noci nespí. A nebo prostě máš nespavé dítě 
Všechno je možné. Ale rozhodně si nevyčítej to, že jsi šla spát do vedlejšího pokoje. Naopak zapracuj na tom, aby se ti nerestartoval telefon a chůvička fungovala. Každý rodič má právo na chyby, ale měl by se z těch chyb poučit, aby i dítě vidělo, že chybovat je lidské, ale je potřeba si z chyb vzít ponaučení a opatření.
Každý člověk by v dospělosti měl projít něčím jako je uvědomění si chyb vlastních rodičů a jejich pochopení. Jinak v sobě budeme hledat traumata z dětství, které ale ve skutečnosti nastaly tím, že jsme nepřijaly chyby našich rodičů, že si neuvědomujeme, že každý chybuje a svět není dokonalým místem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
