Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Jenže ta představa je jen tvoje. Ty vlastně ani nevíš, jestli to dítě řvalo hodinu, nebo jen pár minut a proto ses vzbudila. To jak dlouho to dítě řvalo, to ví jen ono samo, ale takto malé dítě žije aktuálním okamžikem. Je příliš malé na to, aby vnímalo komplexní svět kolem sebe a čas.
@Oriseka píše: Více
To je takový příznak této doby. Neděje se to jen v rodičovství, ale prakticky ve všech oblastech. Poukazovat na chyby ostatní, poučovat, školit, tlak na to dělat všechno správně… Ale hlavně nenechat žít. A přitom kdo ví, co je správně? Trendy se pravidelně mění, otáčí a co bylo správné dnes, nemusí být správné zítra. Takže teď budeme vychovávat děti podle nejnovějších trendů, aby se za 20 let zjistilo, že ty trendy až tak správné nebyly. Respektive ty trendy byly správné, protože byly poplatné době, ale za 20 let se třeba spousta věcí změní stejně jako se mění lidé, společnost, názory,… Každý si vyhrazuje patent na rozum, hlavně na sociálních sítích, ale co ve skutečnosti o těch lidech víte, jak žijí vlastní život?
Pokud bys chtela nazor skutecne odbornice a ne fanaticky, tak doporucuju spis podcast Pocitam do tri od Vladky Bartakove. Na toto tema ma i epizodu a zjistis, ze to s tim traumatem neni tak horke. Ma spoustu zajimavych epizod.
@Petr-33 píše: Více
Deti by neměly být vychovávány podle nějakého trendu, ale podle mateřské intuice s láskou a péčí.
@Alušáček píše: Více
Ale výchova podléhá hodně trendu.
Byly doby, kdy i výprask rodiče vnímali pozitivně, protože si mysleli, že se tím formuje dětská osobnost a že pro správně vychované dítě je to podmínka, aby nezvlčelo. A rozhodně ty děti neměly traumata z toho, že je rodič přehnul přes koleno a dal jim na zadek. Sama jsem z generace, kdy byly fyzické tresty běžné doma i ve škole a trauma z toho nemám a myslím, že ani nikdo z vrstevníků.
Ještě dřív byly doby, kdy bylo běžné mít kupu dětí a příroda si vybírala sama, kolik z nich přežije a dožije se dospělosti. I rodiče k tomu přistupovali s větší pokorou, že některé děti jim zemřou a některé přežijí. Už třeba šestileté se staraly o mladší sourozence a všechny děti od mala pracovaly v domácnosti a hospodářství. Nikdo neřešil, že to dítě je samotné doma, že jde někam bez doprovodu, že se musí hlídat, aby se mu něco nestalo. Děti pracovaly od 14-15 let, nestudovaly, ale byly samostatné a připravené pro život daleko dřív, než dnešní děti (ty nejsou připravené ani ve 20 a později)
Nechci zavést diskuzi, že to bylo špatně a teď je to dobře. My se na to totiž díváme uplně jinou optikou. Oni kdyby v té době koukli na nás do budoucnosti, jak žijeme a vychováváme, tak by si řekli, že nám dobře houká.
Teď je trend úplně jiný, dělá se všechno pro děti a kvůli dětem a ony jsou traumatizované mnohem více, než dřív.
Na dovolenou jezdíme tam, kde se bude líbit dětem, do restaurace tam, kde jsou dětské koutky, výlety jedině podle toho, kam chtějí děti, vaříme jen to, co mají děti rády, stali jsme se otroky dětí- taxikaříme, vozíme je do školy, do kroužků, snažíme se plnit každé jejich přání stran zájmů a zálib. Pro jejich vzdělání uděláme a zaplatíme cokoliv, co jsme schopní. Nemůžeme mít víc než 1-2 děti, abychom jim mohli dát VŠECHNO.
(prosím nechytat za slovo, že u někoho to tak není, píšu to obecně, je to prostě trend dnešní doby)
A všem to připadá normální, protože to tak dělají všichni.
Myslet si, že tohle nepodléhá trendům, je hloupost. Každého ovlivňuje okolí, doba, vnější vlivy- ostatní rodiče a děti (ve stylu- všichni to mají a já ne atd.).
A nemyslím si, že ti rodiče, co považovali výprask za normální výchovnou metodu, nebo co poslali dítě ze základky hned do práce, ty děti méně milovali. Jen ty věci prostě vnímali jinak- s ohledem na podmínky a dobu, ve které žili.
@bigl Samozrejme neco je ovlivněno dobou a moznostma, ale ne vsechno. Nikdo mi nevnutí, ze výprask je normalni a ze rodič bil dítě protoze si myslel, ze dela dobre. Ne, nemyslel vubec. Jsem ročník 77, žádný výprask jsem nikdy nedostala, do 6 let jsem v noci chodila k rodičům spat, žádný studený odchov. Moje maminka byla a je ten nejlepsi, nejhodnější člověk na světě. Možná proto, ze ani ona a její bratr nebyli fyzicky trestáni. Stejne předávám já svým dětem, bez ohledu na trend.
@terien píše: Více
A to je právě pak ten začarovaný kruh. Dítě se úzkostlivě chrání před každým nepohodlím a pak si nevypěstuje odolnost a schopnost zvládat v životě již jen trochu obtížné situace a hned se hroutí.
@Alušáček To taky není tak jednoduché. Jako společnost musíme nějak fungovat a tak se dobré a žádoucí jednání odměňuje a to nežádoucí se prostě trestá. Trestům se tak nikdy nevyhneme, pokud chceme mít jako společnost nějaká pravidla a rámce, v nichž budeme vzájemně fungovat. Trest by ale měl být vždy bezprostředně po porušení pravidel, dítě (člověk) musí vědět za co je trestáno a trest musí být přiměřený. Záleží taky na povaze, uvědomění si překročení pravidel, sebereflexe,… Na někoho zaberou třeba domácí práce, na jiného domácí vězení, na jiného třeba facka, na jiného výprask a na někoho nezabere vůbec nic ![]()
Vnímáš v tom, že je v těch trestech nějaké stupňování? Navíc, někdo prostě nechce výprask a jako trest raději přijme ty domácí práce. Někdo zase jako trest nechce ty domací práce a raději přijme ten výprask. Takže někomu trauma způsobíš výpraskem, ale druhému třeba domácíma pracema ![]()
Tohle je tak komplexní téma, ale myslím si, že v dnešní době jako rodiče máme tolik možností a psychologických informací, že přistoupit k otázce potrestání a trestu se dá velmi kreativně.
@Petr-33 To jsou žvásty, ja svoje dcery netrestám nijak. Presto jsou skvěle, všude oblíbené a slušně vychované.
@Petra Z Ta paní velmi dobře ví, jak pracovat s emocemi, hlavně s těmi mateřskými. Hraje na city, vytváří dojem hlubokého pochopení, ale reálně z toho dělá perfektní business. Cílí přesně na úzkostné, nejisté matky, které hledají jistotu a podporu. Za mě je to novodobá sociopatka, vliv pozornosti ji lechtá ego i peněženku.
Ten její „výchovný přístup“ je od jednoho extrému k druhému, bez kontextu, vyhrocuje každodenní situace, zbytečně. Vidím to u své příbuzné, která ji sleduje a je to upřímně odstrašující, dítě je nesamostatné, úzkostné, bojí se běžných aktivit, které by mělo dávno zvládat, matka pasivní, co kdyby mělo trauma, přeci si na vše přijde samo. A teď už řeší, jak neposílat dítě do školy, jak zařídit u psychologa razítko, protože přece školní systém traumatizuje a učí blbosti.
Tohle není žádné osvícení nebo citlivé rodičovství, to je jen další extrém, který reálně dětem škodí a šíleně mě to štve, právě z takovýchto matek ovlivněných dnešni business influ-výchovou budou mít následně děti spoustu psycho problémů…
(anonym – mám tu dost známých)
@Luminance píše: Více
Jj, nepohodlí není trauma a většinou jde o prospěšné nepohodlí
@Petr-33 píše: Více
Pravděpodobně dítě rvalo pár minut, běžné nepohodli, rozhodně není na místě vinit rodiče
@AdamMoudrý píše: Více
No, pravděpodobně spis tu hodinu, protoze dve hodiny v kuse do té doby a jeste dlouho potom nikdy nespal, bohužel. Kdybych si myslela ze zaplakal a byla jsem vzhůru, vubec bych to neřešila
No hele, proste představa ze ani ne roční dite v postýlce samo rvalo mozna hodinu bez pomoci neni asi pro nikoho ok. A jasne ze ma clovek strach, co to zanechalo za nasledek. Teď uz jsme nekde jinde, jsou mu tři, spi ve svém pokoji a kdyz neco chce, uz se ani neobtěžuje volat nebo tak, ale prostě vezme deku do ruky a prijde nám vlézt do postele, uz se traumatizovat nenecha