Líp bych to nenapsala!!
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodiče nemají nárok na chyby?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
22.10.25 10:44
Rodiče nemají nárok na chyby?
Zdravím vás, nedávno se mi dostala do ruky kniha Děti jsou taky lidi…příběhy tedy hrůza a děs, co vše museli dospěli jako malé děti zažívat, ale trochu mi utkvělo v paměti jeden, který byl zařazen do kapitoly bez lásky. Byl to hned první příběh, kdy paní jako malou vychovávala jen matka, která musela hodně pracovat a vždy ušla už ve 20hod, ta paní (jako malá holka) se jednou vzbudila z noční můry a chtěla spát s mámou, ta ji to nedovolila, měli úzké postele, a znova ušla, jak byla vyřízena z práce. Holka brečela a lehla si pod její postel. Té paní to zůstalo v paměti (a tedy nevím, měla jsem pocit, že to té matce nikdy asi neodpustila), ale jinak prý matka její pocity vnímala, akorát tehdy si “dovolila” být asi sobecká?
Já si tedy z dětství vybavuji, že mi hooodně vadilo, když mi matka opakovaně vlezla do postele - vždycky, když se v noci s otcem pohádali (taky jsme měli úzké - jednak mě vzbudila, druhak jsem se nevyspala a třeťák - to souvisí s hádky s otcem - spory si mají dospělí řešit a nebudit kvůli tomu okolí)
Co si o tom myslíte? Opravdu stačí jeden prohřešek rodiče a dítě ma trauma na celý život (nemam teď na mysli násilí apod)?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.10.25 11:04
Může a nemusí. U mě na problémy v mezilidských vztazích zadělala jedna zcela banální a pochopitelná situace v dětství, kterou moji rodiče špatně vyřešili.
Někdy se to sejde tak nějak všechno, i když se rodiče hodně snaží být nejlepšími a dělat svoje dítě šťastné. Kdo ví, co z toho, co jsem kdy já udělala, poznamená moje děti. Já chodím na terapie a mluvím o tom se svými dětmi, aby věděly, že je to stejně fajn (a někdy nezbytné) jako chodit do posilovny, tedy že není cílem být robokop, ale aby naše tělo drželo pohromadě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 11:06
@mahebka píše: Více
a je to opravdu trauma? ne, nehezká vzpomínka? za mě se hned vše cpe do traumatu, to je snad něco jiného…za mě je normální, že dítku uvíznou nejvíc v paměti ty nejhezčí nebo naopak ty znepokojivé vzpomínky, ale nemusí z nich mít hned trauma…vzpomínky a zážitky nás formují, hádám, že jí jako malé bylo vysvětleno, že maminka musí hodně pracovat, aby je obě uživila a tedy se i musí v noci vyspat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 11:13
Aj rodicia robia chyby. Asi je dolezity ten celkovy pocit zo vztahu s rodicom. A aj ako dospeli tak nejako musime nasim rodicom odpustat. Je co…
Neviem si predstavit, ze by mi dieta plakalo pod postelou a podla mna by to bolo ok. Ten vztah celkovo nebol v poriadku, teda ja tak sudim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 11:41
Este mi napada - emocionalne, fyzicky, psychicky pretazene matky prestavaju byt oporou svojim detom. Za co deti nemozu a nijako to nevyriesia, ale tiez to nechapu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 11:51
Tak nechat dítě ležet pod svou posteli soudná matka nenechá…
ale že by to pro jednou způsobilo celoživotní trauma je v jinak normálním prostředí celkem nepravděpodobné.. chyby děláme všichni, taky bych některé věci s dětmi řešila dnes už jinak… ale je rozdíl nárazová ojedinělá výchovná chyba a je rozdíl dítě trápit/týrat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 11:52
Samozřejmě, že rodiče mají nárok na chyby, nikdo se jim nevyhne. Zkáza dnešní doby je to, že pošahanci typu Šíp Staňková ze všeho dělají trauma a z dětí nedotknutelné modly, které nesmí zažít žádné nepohodlí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 11:53
@Lucy75 píše: Více
Máma ale nevěděla, že si holka lehla pod postel, ne? Jistěže rodič dělá během výchovy chyby, jistěže to občas způsobí trápení dítěti. To je život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 12:31
@Lucy75
@Sandra277
Matka nevěděla, že si tam její dcera lehla. Z toho popisu to bylo tak, že dítě vzbudilo matku, že mělo zlý sen a chtělo s ní spát v posteli, matka řekla, že je vše ok, ale ať jde spát k sobě a hned usla (též mě napadlo, že si třeba sní neuvědomila, že se to stalo, takový ten stav polospánek- polobdění) no a děcko si lehlo pod postel a tam uslo a vzpomínka mu zůstala jako trauma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 12:36
@mahebka pod tou postelí měla „brečet“, to snad matka slyší… pokud by o tom nevěděla, tak to ničí chyba není…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andrasteia
22.10.25 13:01
@mahebka píše: Více
A jak byla holka stará? Jako nevím, ale v podstatě byl „problém“ té malé, že si tam lehla 
Nikdo ji k tomu nenutil, mohla v klidu zpět do své postele a třeba si nechat rozsvíceno. Jako jestli má trauma, tak si ho napůl způsobila sama…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 13:10
Já si myslím, že tak jak my bychom vyhrabali spoustu našich „traumat“ z dětství, tak by to na nás vyhrabali naše děti.
Otázka je, jak moc se chceme v těch traumatech hnípat. Tak jak můj kamarád, který se v 50 rozvádí a tvrdí, že za to může jeho otec, který mu způsobil traumata, na kterých ztroskotalo jeho manželství. 
No tak zas trochu soudnosti by to chtělo.
A rozhodně si nemyslím, že čím těžší dětství, tím větší traumata. Znám i lidi z děcáků a z totálně rozvrácených rodin, které se se svou minulostí bravurně popasovali a žijí radostný život. Svádět všecko na druhé, kteří nám to „pokakali“ je totiž strašně jednoduché.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.25 13:20
Asi spíš záleží, jaký ten vztah byl celkový ne? A samozřejmě, že Vám něco utkví v paměti víc, nějaká ta křivda a bolístka. Já když si vzpomenu na dětství, vidím jen to špatné, protože vztah s matkou byl disharmonický a toxický. Když vzpomínám na dětství u babičky a dědy, je to jen to super a krásný, ale i tam jsem dostala vynadáno apod. Ale ten vztah byl pevný, takže tyhle situace ve vzpomínkách nepřevládají. To dítě poznamenáš svou výchovou vždy. To nejde, aby nezažil ani od tebe zklamání a jen radost. Ale za mě pokud máš pevný a zdravý vztah, umíš komunikovat, tak dítě mnoho věcí okouká, bude vědět jak problémy řešit. Já když se pohádám s manželem, nikdy do toho dítě nezatahuji. Moc dobře si vzpomínám, jak to vypadalo u nás doma, když jsem byla malá. Vůbec nechápu, jak to mohli rodiče dopustit. Viděla jsem lítat nádobí, sprosté nadávky, rozbíjení dveří - nejsou alkáči nebo tak. Když si představím, jak můj malý syn občas reaguje na atypické situace, je mi toho malého dítěte líto. Tohle jsou opravdu traumata. Ale tady taky doporučuji přestat číst tuhle pseudo psycholožku, co v matkách jen vytváří pocit méněcennosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
