Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak jak píšeš, řekla bych jim, ze jste si život naplánovali takto a pokud budou u každé návštěvy otvírat toto téma, přestanete se s nimi stýkat.
Pohrozila bych, ze jsou na dobre ceste vam to zcela a naprosto znechutit. Rekni jim, ze si to nevynuti, a pokud nezavrou drzticky, deti nebudou vubec + vytrvale bych tam na truc nejaky cas nejela, aby to nebyly reci jen do vetru.
Určitě počkat na smlouvu na neurčito!! Velmi se mi to vyplatilo, když jsem pak navazovala na rodičák další mateřskou. Po škole máš právo na to, trošku si odpočinout od studia, pracovat a cestovat. Zmeškáno nemáš. ![]()
Ahojky ja toto poslouchala celých 5 let co jsme byli spolu. A jednou jsem řekla že mi s těma smradama nikdo nepomůže, že mají všichni jen velkou hubu. A pár dalších věcí… (samozřejmě jsem to tak nemyslela, děti mám ráda). Koukali na mě jak z jara, očividně otreseni… Protože jsem většinou mírný člověk a hlas nezvyšuji. (kromě teď na děti)
Ale dalsich 8 let byl klid. Jen málo kdy utrousili něco…
A kamarádce pomohlo říci, že se snaží ale nejde to a že je to citlivé téma. A nikdo se jí pak taky neptal ![]()
Tohle znám, zažívala jsem to 10 let… Od seznámení s mým mužem. A to dodávám, že jsem byla student. Stálou práci ani bydlení jsem neměla. Furt jsme vysvětlovali, že ne… Pak jsme chtěli cestovat a konečně si něco užít, když konečně vyděláváme oba. Byl to boj. Vždy jednou za čas mi ruply nervy a všechny jsem dořvala, aby dali pokoj. Pomohlo to vždy jen na chvíli. Prostě se musí vydržet a kdyžtak omezit styk… ![]()
Řekni, že máte jiné plány, pokud to nepomůže, prostě rekni, že jakmile to znovu vytáhnou tak přestanete jezdit. Nebo pokud na to máš koule, pošli je tam kde slunce nesvítí
Do mě takhle hučela máma, pomohlo, až když mi ruply nervy a vyjela jsem po ní.
U nad zase otravuji s druhým. Stačila bych se jednou někde nenapila a už jsou debilni kecy a dotazy. Neposlední jsem už dost nastvane řekla ze budeme mít jen jedno dítě a nechapu o co jim jde, ze sourozenec není žádná výhra a at se podívají na mého bratra. Vždycky protezovany, jaký je chudacek, já si s nim nerozumím. No tak ho začali obhajovat ze na nej stále nasazuju a hned se změnilo tema
fakt nemám potřebu někomu vysvětlovat, ze už mám za sebou letos dva potraty. Oni jsou slepici pr.ele a hned by to rozkecali po cele rodině. Jestli budu někdy úspěšná v dalším těhotenství, tak se to všichni dozvědí až nebude zbyti. Nesnáším jak se lidi neustále vsem pletou do zivota
@amalka3455 píše:
Do mě takhle hučela máma, pomohlo, až když mi ruply nervy a vyjela jsem po ní.
Hele me taky potom dali na chvíli klid. Akorát už se to zas pomalu vrací. Proste jsem ledove řekla, ze další nebude. Příště už po nich vyjedu zas. Evidentně nic jiného nezabere když se neumi chytit za rypak po prvním upozorneni
Měli jsme to úplně stejně, i věkově. V podstatě nepomohlo nic. Řekla sem, že to máme momentálně naplánované jinak a až budeme chtít my, tak si dítě pořídíme. I když jsou naši jinak zlatíčka a máme super vztah, bohužel to pořád tak nějak viselo ve vzduchu a cítila sem, že na to čekají i když o tom pak přestali mluvit. Ale na druhou stranu, když jsem pak přišla s tím, že jsem těhotná, přišel z jejich strany takovej nával emocí a lásky, že mi to tohle prudění vynahradilo a budiž jim odpuštěno ![]()
No, myslim, ze mas naprosto pravo na to, rozhodnout si o tom, kdy a jestli budes mit deti, nikomu do roho nic neni, je to jen mezi vami dvema… udivuje me kazdy den, ze si nekdo vubec dovoli do toho komukoliv kecat… taky to znam, poslouchala jsem kecy od svatby od tchyne, kdy bude dite, ze chce byt babicka… brali jsme se necely rok po skole, bydleli v peonajate 1+1 a nemeli nic nasetrene, smlouva v praci na rok… no dceru mame az ted, po temer 4 letech od svatby, je nam 28 a 30 a je to akorat, mame vetsi byt, neco nasetrene, smlouvy na neurcito, lepsi penize, neco jsme si uzili i sami jako manzele, dovcu apod… vubec toho nelituju a stara si teda rozhodne nepripadam, ale ja proste chtela deti do mych 30, manzel zas nejdriv ve 30… no, vyslo nam to hezky… nenech si to vymlouvat, je to v poradku, urcite je dobre mit v praci nejakou dobrou pozici, kvuli materske a taky kvuli navratu po rodicaku… oni takhle neuvazuji, prakticky… jen dite dite dite, kdy bude… ale zivit vam ho pak nikdo nebude, to vy
asi uz bych se nastvala a rekla, ze pokud neprestanou prudit, tak deti nebudo vubec nebo nebudete jezdit… a uvidis… me tchyne oeudila jeste v dobe, kdy jsme se snazili a neslo to a to bylo nejhorsi (prudila jen me, manzela vubec, jakoby to bylo jen na me, ze…)
Hodne stesti, nekteri lidi by zaslouzili jednu z kazde strany, aby se zacali starat sami o sebe…
@Peeetule NO o takový nával emocí taky nestojí každá.
Já už sem z našich rodin na nervy.
Vyloženě mě to vytáčí, jsem v 9m a upřímně, když mi mamka volá a já to zvednu o vteřinku později, bo nemám v ruce telefon a řeknu, že jsem myla koupelnu, tak poslouchat kecy, jak to jako dělám s bříškem a ťutu ňunu… ![]()
@Anonymní píše:
U nad zase otravuji s druhým. Stačila bych se jednou někde nenapila a už jsou debilni kecy a dotazy. Neposlední jsem už dost nastvane řekla ze budeme mít jen jedno dítě a nechapu o co jim jde, ze sourozenec není žádná výhra a at se podívají na mého bratra. Vždycky protezovany, jaký je chudacek, já si s nim nerozumím. No tak ho začali obhajovat ze na nej stále nasazuju a hned se změnilo temafakt nemám potřebu někomu vysvětlovat, ze už mám za sebou letos dva potraty. Oni jsou slepici pr.ele a hned by to rozkecali po cele rodině. Jestli budu někdy úspěšná v dalším těhotenství, tak se to všichni dozvědí až nebude zbyti. Nesnáším jak se lidi neustále vsem pletou do zivota
Presne, u nas taky prudi s druhym, uz zacali v tehotenstvi a po porodu pokracuji, male je 5 tydnu, jeste nemam ani po sestinedeli… no nejspis si nechame jen jedno, takze maji smulu, nase vec… a jeste ty kecy, holku uz mate, ted jeste toho kluka… bezte vsichni uz nekaaaam
![]()
@Jogo-Bela Máme to stejný. Jen já teda nestihla ještě ani porodit.
Bože jak ráda vždycky vidím, že v tom nejsem sama.
![]()
Ahoj, potrebuji se vykecat. Pisu z mobilu, tak se omlouvam za chyby. Je mi 26 let, manzelovi 28. V cervnu jsem uspesne dokoncila VS a nasla si fajn praci. Mame s manzelem skvely vztah, vlastni byt, auta, financni rezervu. Chceme ted neco malo pocestovat po svete (pri mem studiu na to nebyl cas ani penize) a ja se hlavne chci vrhnout do te prace. Jde o to, ze tchan a moje matka od svatby (lonskeho cervna) na me i manzela extremne tlaci kvuli diteti. Pri kazde navsteve se tohle resi a my jim to neustale vysvetlujeme, bez vysledku. Uz jsme oba ve fazi, kdy k rodicum nechceme jezdit a kdyz se rekne slovo „dite“, tak je mi z toho zle. Oba deti chceme, ale chteli jsme se zacit snazit tak za 2 roky (az budu mit smlouvu na neurcito a trochu si uzijeme). Porad posloucham, jak uz jsem stara, ze nebudu moct mit deti, kdyz budu cekat, ze budeme stari rodice, ze jsme sobci, ze zivot bez deti je k nicemu. Cim vic na me tlaci, tim vic jsem z toho znechucena. Stalo se to nekomu? Co byste delali? Mluvit nebo ignorovat to opravdu nejde. Zkouseli jsme to, ale oni na to vzdy navedou rec. Asi je fakt jedine reseni tam prestat jezdit