Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodinné obědy vs. malé děti - děs
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.9.15 13:27
Tak tam nechoď a užívej si bezdětné období. Něco podobného tě čeká s vlastními 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.15 13:29
Až se ti narodí vlastní, tak si zvykneš. zatím můžeš trénovat!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.9.15 13:29
@Františka85 píše:
Tak tam nechoď a užívej si bezdětné období. Něco podobného tě čeká s vlastními
Však já tam nechodím, ale stresuje mě ta lež. Nejde tahle „pravda“ vysvětlit nějak taktně, tak aby to nikoho neurazilo? Mě totiž nic nenapadá.
- Citovat
- Upravit
15.9.15 13:29
No jsou asi trochu nevychovaný, ale jsem zvědavá co budeš říkat, až budeš mít svoje 
tak to prostě v rodině kde jsou děti chodí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.15 13:30
Klid me to taky vadi. Jako male jsme meli u babi vlastni malej stolecek a u neho jsme si se sestrou uradivaly sami. A v tomhle pripade bych to taky za vedla. Taky chci mit v tedlech situacich proste klid. I kdyz no.. Proste jsou to deti, musite pockat az vyrostou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.15 13:30
My jsme se už 2 roky na rodinných obedech nenajedli tak jako dřív. Mamka, brachova a moje rodina. 5 dospělých, 4 děti do 2 let. Parada 
Rada me nenápadná, me ten zmatek baví, ale je fakt, ze nechavame často babičku, at si vnoučata vychutna
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.15 13:32
@Františka85 píše:
Tak tam nechoď a užívej si bezdětné období. Něco podobného tě čeká s vlastními
Tobě tohle chování přijde normální? Tak to potěš koště. Máme v rodině stejně staré děti, stejně tak mezi přáteli, chodíme na společné obědy a ŽÁDNÉ dítě si tohle nedovolí, protože by se se zlou potázalo. Ale to je tak super výchova, že, ony děti asi rozvíjí kreativitu tím, že na někoho plácnou buchtu a ječením si trénují hlasivky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.15 13:32
Promiň, ale já se tu fakt chlámu. Jojo, děti cizích, to je výborná antikoncepce 
Ale radu nemám. Tohle je prostě normální chování takto starých dětí a chápu tě, že tě to nebaví. Užiješ si toho až až, až budeš mít někdy vlastní. Asi bych si možná zkusila promluvit s tchýní, ale samozřejmě se to pokus nějak zaobalit, takhle na přímo by to asi nezkousla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.15 13:32
Mě vzdycky vstavaj hrůzou vlasy na hlavě když se nás někdo snaží pozvat na oběd, protože většinou se nenají nikdo a to je pořád - nech to, vrat to, nehazej, sedni si, jez, nejez to..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.15 13:33
Nejde. vydrž a trénuj. holky budou starší a bude to lepší. to jsou prostě děti. a to jsou tam jen dvě! mohlo by být hůř…a nebo buď připravena…kupuj jim dárky co je zabaví - budeš mít chvilku klidu…pastelky, vystřihovánky, panenku, udělej fotky ať si je prohlížejí, knížku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.15 13:33
Tuhle situaci nijak řešit nejde. Děti prdí, kakají, řvou, vztekají se a umí udělat neskutečný bordel. Samozřejmě taky hodně záleží na výchově, ale z vlastní zkušenosti vím, že uhlídat neposedné tříleté dítě je docela obtížné.
Je i celkem normální, že se předvádí a snaží se na sebe upozornit, jednoduše se nudí a nějaké „povídání“ s tchyní je absolutně nazajímají, proto trdlují 
Chce to z tvé strany trochu víc tolerance 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.9.15 13:34
@Šarlota4 píše:
Klid me to taky vadi. Jako male jsme meli u babi vlastni malej stolecek a u neho jsme si se sestrou uradivaly sami. A v tomhle pripade bych to taky za vedla. Taky chci mit v tedlech situacich proste klid. I kdyz no.. Proste jsou to deti, musite pockat az vyrostou
Jo jo, my jsme tohle také měli u babičky, byli jsme s bráchou trochu selektovaný od dospělých a museli jsme být „hodní“. Ale, já chápu, že nedělají nic extrémního, že takové jsou všechny děti a já třeba budu mít ještě horší. Jen nevím jak z toho vybruslit tak, aby nikdo nebyl uražen a já si nemusela pořád něco vymýšlet. Jednou jsem totiž řekla, že nemám čas a pach jsme se s tchýní v ten den potkali v obchodě, kdy ona pro něco jela, protože zapomněla něco koupit a já si po běhání, ve sportovním, se sluchátkama na uších zašla do toho samého obchodu pro pití! Krve by se ve mě nedořezal. 
A je to jenom tím, že lžu o pravém důvodu.
- Citovat
- Upravit
15.9.15 13:34
Ačkoliv jsem sama matka od 2 dětí, mám pro tebe absolutní pochopení. Není moje povinnost milovat cizí uvřeštěné děti. Buď bych se domluvila s tchýní na každém 2., 3. nebo jiném víkendu, který bych tam nějak přetrpěla - kvůli ní, nebo bych za ní chodila v neděli navečer na kafíčko, až bude rodina s dětma pryč.
Ale jinak se připrav, že tady dostaneš sodu! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.15 13:35
Takový je život s dětmi a rodinné sešlosti s nimi. 
Máš 2 možnosti. Nechodit tam, nebo vydržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdraví zkušené maminky. Mám takový malicherný problém, který mě ale v celku trápí a potřebovala bych radu. Možná vás, ale můj „problém“ trochu pobouří, jsem připravena na všechny reakce. Jedná se o to, že již několik let chodíme s přítelem na rodinný oběd, na který nás zve přítelovo maminka. Docela si na nich zakládá, setkávání s rodinou je pro ní důležité, vždycky navaří skvělé jídlo, napeče, vytváří super atmošku, zkouší nové věci a vždy se nás snaží něčím potěšit. Bývala to vždy pohodička, ale já je v poslední době psychicky špatně snáším. Problémem jsou pro mě děti od přítelovo bratra, mého „švagra“. Tahle setkání nabrala úplně jiný ráz - vše v podstatě řídí dvě malé holčičky - 1 rok a 3 roky. Chovají se asi standardně, jako všechny děti, ale pro mě je to noční můra. Malá se učí zrovna chodit, takže co pět minut nějaký pád a šílený řev. Velká má nějaké vztekací období, takže pokud nepláče ta malá, tak řinčí starší. Při jídle, když sedíme všichni u stolu, jdou běžně slyšet prdy jedné nebo druhé z nich, následované smíchem a smradem nebo si malá často u jídla i ublinkávala. Starší se občas při obědě vypraví na obchůzku kolem stolu a dožaduje se, aby jí dali ostatní ze svého - jinak opět řev. Po obědě je často nějaký dezért - holky ho dlabou rukama, nohama a pravidlem je, že jak pobíhají všude možně, tak někoho ušpiní svými špinavými rukami. Já se vždy musím převlékat do „domácího“, protože už mě omrzelo, vracet se z obědů přes město jak čuně. Snažím se, si jich moc nevšímat, ale zdá se mi, že je to naopak láká, stále se kolem mne motají a dožadují se pozornosti. Nemohu před nimi např. ani zvednout telefon, protože se hned začnou sápat po mém mobilu a když nedám, tak pláčou. S „tchýní“ se nedá ani popovídat, protože ony rozhovor přerušují svými hlasitými výjevy - nelíbí se jim, když mluví někdo jiný. Stále něco rozlívají, rozbíjí, padají, křičí. Dřív jsem „tchýni“ pomáhala v kuchyni, ale teď je to o život těch dětí, protože se stále motají pod sporákem a je to nebezpečné - nemám na to nervy. Po těch návštěvách jsem vždy úplně vyplivaná, nebaví mě to tam, je mi tam kvůli nim nepříjemně a zde je problém. Začala jsem se jim vyhýbat, ale je mi hloupé říci pravdu proč. Je mi jasné, že by to přítelovu rodinu urazilo, ani nevím jak bych jim něco takového mohla sdělit. No a tak žiju už dva měsíce ve lži a výmluvách. Vymlouvám se, že nemám čas, že mám oběd s někým jiným, že mě bolí hlava. Snažila jsem se to moc nerozebírat - prostě jsem řekla, že se mi to nehodí, ale „tchýně“ se v tom netaktně pořád vrtá a je jí to líto. Píše srdceryvné sms, připravuje má oblíbená jídla a mě tahle situace začíná dost stresovat. Nemáte pro mě někdo nějakou radu? „Tchýně“ je přes týden docela vytížená a tak jsou víkendy jedinou možností jak nás vidět. Přítel o všem ví, vadí mu to, ale respektuje mě, ale nevím jak dlouho bude schopen hrát tu mojí hru „nemám čas“. Je mi to líto, ale víkendy si kazit nechci, radši si udělám klidný den pro sebe než ten cirkus s dětmi. Bojím se, že snad po téhle zkušenosti, ani nebudu sama žádné chtít, musí to být opravdu náročné.