Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otcova nová přítelkyně mě nesnáší
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.11.17 11:13
Já bych tátu moc neomlouvala a nepřikládala takovou váhu vlivu macechy. Je samostatně uvažující člověk. Lidé jsou prostě různí. Budete ho muset přijmout takového jaký je. Odprostit se od toho, že od něj máte nějaká očekávání ohledně chování. Dokud Vás to bude štvát, ubližujete jen sama sobě. Pomohlo by Vám to probrat s nějakým psychologem. Oni mají občas dobrý pohled na věc. Dokážou, abyste věci viděla mimo svůj rámec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.17 11:15
Pises, ze ti o penize nejde, ale 3/4 tveho prispevku je o penezich. 
Vykasli se na tatu a na jeho novou zenu, kdyz o tebe nestoji. A za babickou by ses mela stavovat a pomahat ji, kdyz to nedela tatka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.11.17 11:18
Jen dodám ještě, táta se narodil s polovinou obličeje postiženou, takže jsme byli rádi, že si našel ženu (měl to těžké) a dělal všechno, co ji na očích viděl. Přišla k nám jako žena, co dělala ve fabrice, neupravená, nic. Táta ji šatil, nakoupil drahé věci, protože ze sebe měla komplexy, nechal ji zaplatit podvázání žaludku, aby snadněji zhubnula, různé kurzy, aby měla lepší možnost práce apod… A ona pak začala vidět konkurenci už i ve mně…
Ale souhlasím s Vámi, psychologa momentálně hledám. Plánuji rodinu a chci být se svou minulostí 100% srovnaná, v životě bych nedovolila, aby si moje dítě prošlo tím, čím já…
Moc děkuji za názor 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.11.17 11:19
Jenže vykašlat se na tátu hrozně bolí. Přišla jsem o sovu biologickou matku a táta pro mě v tu dobu byl všechno, asi by mi utrhlo srdíčko nebýt s ním. Pro babičku tu budu samozřejmě 24/7…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.11.17 11:20
@Anonymní píše:*svou
Jenže vykašlat se na tátu hrozně bolí. Přišla jsem o sovu biologickou matku a táta pro mě v tu dobu byl všechno, asi by mi utrhlo srdíčko nebýt s ním. Pro babičku tu budu samozřejmě 24/7…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.11.17 11:24
A ja budu za vypočítavou mrchu a pokud je barák babicky(což evidentně je) tak bych jí zpracovala aby ho na tebe přepsala… Ani ne tak kvůli tomu majetku samotnému ale kvůli jejich chování! Babička jim nic neřekne, ale pokud bys baly majitelkou ty uz by to mohlo byt jiny kafe a byly by to oni kdo by lez po čtyřech a uklízel… Nebo adie. Mozna mají hezky plat ale když by z něj dali část na bydleni asi by jim ta jejich úroveň klesla… Ono totiž s těma vztahama nic neuděláš, kdyz oni zájem nemají… Tobě muzu poradit jen odprostit se od toho…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.11.17 11:27
Anomymko, zrovna včera byla babička u mě (jsem nemocná) a říkala, že to opravdu hodně zvažuje, že bych tam měla tátu, aby tam mohl dožít. Jenže to je to, čeho se hodně bojím, babička tu také nebude věčně, a když si představím, že bych tam s nimi měla jednou bydlet…prrr. Neustálé dohady apod. Když to tak vezmu, tak mám vlastně jen tu babičku, ke které jdu s problémem, nebo se vyplakat apod… A co bude až ona nebude…tak to si raději nechci ani představovat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.11.17 11:30
Anonymní chápu tě…
Zrovna včera jsem nad rodinnými vztahy přemýšlela. Moje máma žije už 10 let s partnerem.. Žádné hádky a tak nejsou, ale prostě oni jsou hrozně citově chladní k dětem. Jak on tak i moje máma celý život je tkaová.. nevím přijde jako chladný odchov..
Kdybych byla sama, tak mě to mrzí a tak, ale s dětmi je toho horší.. Bud nám pořád ruší domluvené návštěvy, a nebo když se stavíme, tak to jsou řečí, že některý člověk by se otočil urazil se a odešel, dává okatě najevo, že otravujem. Stačilo by říct, nehodí se mi to, 10 min pokecat a jdem. O nic nejde.. POslední dobou i ty návštěvy, jsou takové divné, že si tam člověk připadá, že otravuje..
Teď i tenjejí partner má dvě dcery a taky mě udivilo. Bydlí poměrně daleko vidí se málo a jedna přijela v neděli.. Místo přivítání začala máma říkat, jak byl naštvaný, že nedá dcera vědět, že co má čekat s otevřenou náručí a že dole nešel- bydlí dole babička a, že pohádal s babičkou, že nešel dolů.. V ten den volala druhá a té to nevzal, prý chce mít klid. co má být rád, že se holky ozvou..
No já to naprosto chápu s tím klidem, ale prostě všechno jde říct normálně, a i ty vztahy si pěstovat. Pak nech se starší lidi a důchodci nediví, že k nim děti pak nejezdí. Jí to taky asi 4 zrušili, pro ptákoviny- té jedn dceři, co bydlí dalej…
Děti moje to samé.. začínají prostě být takové zamtené, co se děje,, že jich to mrzí a trápí se tím… Ale říkám, já to měla jako dítě.. nějaké citové u nás nebylo.
A co s tím nadělám nic…ale vadí mě to.. Pototýkám, že mluvím o návštěvách dvakrát, třitrát za měsíc o hodině…
- Citovat
- Upravit
blabla123
7.11.17 17:46
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
již déle než rok nebydlím u svých „rodičů“. Resp. u mého otce, který bydlí ve 2 generačním domku, který postavila moje babička, která celý život dřela, aby zaopatřila rodinu. Když jsem byla malá, matka nás opustila a o mě již dále neprojevovala zájem. Táta si samozřejmě našel novou přítelkyni, což je samozřejmě dobře! Jenže… Od doby, co se knám nastěhovala mi dělala naschvály, viz schovala klíče a já pak dostala sekec od táty, že jsem je ztratila (a za pár dní se ocitly na jejich obvyklém místě), táta si nikdy nešel pro ránu dalko (i když přiznávám, také jsem měla svá telecí léta). Ona má dva syny, ale bohužel ty vztahy nebyly uplně ok, takže oni zustali u svého otce a s ní se občas vídají, třeba na oběd. Ač měl táta i ona vždy celkem dobrý plat, bydlení zajištěné od babi (která v baráku platila veškeré opravy), tak byl problém mi na cokoliv přispět (ale nemůžu říct, že by nedali zase, jen vždy bylo hrozně řečí) a já od svých 15ti létala po brigádách. Hodně často mi kroužky platila třeba právě babička s dědou (to ještě žil) a do mých 13ti mě i šatili a dělali vše. Ale už to zkrátím. Táta mi ještě tehdy, s mojí mámou, začali spořit na moje bydlení jednou. Od mých 10ti na to občas přidala i má nevlastní máma a v 18ti mi řekli, že mi to dají, až se odstěhuji, abych měla na bydlení. No a já jsem pryč a táta ji za to koupil pěkné auto… Já bych to i zkousla, ale nikdo mi o tom nic neřekl, až se babička prokecla jednou. Jinak mi táta nedá absolutně nic, ač vím, že mě má ráda a já jeho moc…Protože je zkrouhnutý od ní. A moc. Myslela jsem, že co se odstěhuji, bude ona spokojená, protože jsem ji zmizela z dohledu, ale kdykoliv přijedu, šije do mě dál. Z mého pokoje si udělala vlastní šatnu a mé oblečení co mi zbylo doma mi narvala do 2 pytlů a hodila do sklepa. Babička doma leze po 4 a vytírá celý barák a oni si žijou jako králové, kupujou si drahé dary a užívají si po výletech.
Já po nich žádné peníze nechci, žiji se svým snoubencem a máme se dobře, máme vše, co potřebujeme a hypotéku utáhneme sami v pohodě. Jen mě hrozně mrzí ten přístup, jak je táta ovlivněn a občas řekne věci, co mě hrozně mrzí a bolí…Také je mi líto babičky, jezdím tam jen kvůli ní, abych ji alespon něco málo pomohla, ale sama mám svého dost. Nevím, jak tuto situaci zlepšit…
Babička mi přijde jako úžasná ženská, nemohla by sis jí vzít k sobě?
Snažila bych se jí pomoci, jak bych mohla.
- Citovat
- Upravit
7.11.17 17:50
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
již déle než rok nebydlím u svých „rodičů“. Resp. u mého otce, který bydlí ve 2 generačním domku, který postavila moje babička, která celý život dřela, aby zaopatřila rodinu. Když jsem byla malá, matka nás opustila a o mě již dále neprojevovala zájem. Táta si samozřejmě našel novou přítelkyni, což je samozřejmě dobře! Jenže… Od doby, co se knám nastěhovala mi dělala naschvály, viz schovala klíče a já pak dostala sekec od táty, že jsem je ztratila (a za pár dní se ocitly na jejich obvyklém místě), táta si nikdy nešel pro ránu dalko (i když přiznávám, také jsem měla svá telecí léta). Ona má dva syny, ale bohužel ty vztahy nebyly uplně ok, takže oni zustali u svého otce a s ní se občas vídají, třeba na oběd. Ač měl táta i ona vždy celkem dobrý plat, bydlení zajištěné od babi (která v baráku platila veškeré opravy), tak byl problém mi na cokoliv přispět (ale nemůžu říct, že by nedali zase, jen vždy bylo hrozně řečí) a já od svých 15ti létala po brigádách. Hodně často mi kroužky platila třeba právě babička s dědou (to ještě žil) a do mých 13ti mě i šatili a dělali vše. Ale už to zkrátím. Táta mi ještě tehdy, s mojí mámou, začali spořit na moje bydlení jednou. Od mých 10ti na to občas přidala i má nevlastní máma a v 18ti mi řekli, že mi to dají, až se odstěhuji, abych měla na bydlení. No a já jsem pryč a táta ji za to koupil pěkné auto… Já bych to i zkousla, ale nikdo mi o tom nic neřekl, až se babička prokecla jednou. Jinak mi táta nedá absolutně nic, ač vím, že mě má ráda a já jeho moc…Protože je zkrouhnutý od ní. A moc. Myslela jsem, že co se odstěhuji, bude ona spokojená, protože jsem ji zmizela z dohledu, ale kdykoliv přijedu, šije do mě dál. Z mého pokoje si udělala vlastní šatnu a mé oblečení co mi zbylo doma mi narvala do 2 pytlů a hodila do sklepa. Babička doma leze po 4 a vytírá celý barák a oni si žijou jako králové, kupujou si drahé dary a užívají si po výletech.
Já po nich žádné peníze nechci, žiji se svým snoubencem a máme se dobře, máme vše, co potřebujeme a hypotéku utáhneme sami v pohodě. Jen mě hrozně mrzí ten přístup, jak je táta ovlivněn a občas řekne věci, co mě hrozně mrzí a bolí…Také je mi líto babičky, jezdím tam jen kvůli ní, abych ji alespon něco málo pomohla, ale sama mám svého dost. Nevím, jak tuto situaci zlepšit…
Je mi to moc líto, čím vším jsi musela projít. Nicméně, teď jsi dospělá, máš ještě zatím babičku, a přítele. Tvůj otec je sice ve vleku svojí ženy, ale je taky dospělý, a je tvůj táta. Že tě odstrčil kvůli nějaké důře, to je na jeho svědomí. Tvoje biologická matka ví, že za peníze, které ti taky spořila i ona, si vozí zadek jeho žena?
Když pominu ty všechny věci kolem toho, každopádně bych si nechala na tvém místě přepsat ten barák na sebe. Táta o tom ani nemusí vědět. Jednou budeš ráda, že máš svoje bydlení.
Ale ošetřila bych to nějak rozumně u právníka. Nevím, jestli to dožití táty je tam nutné. To by jsi s nimi nehnula. Ale i tak, když by to jinak nešlo, ty můžeš svůj barák prodat, a tátovi koupit třeba garsonku. Co bude s tou macechou, která si klidně udělala z tvého pokoje šatnu, a tvoje věci dala do pytlů, to by mě ze všeho trápilo nejméně.
Teď musíš myslet hlavně na sebe a tvoji budoucnost.Taky je dobře, že to řešíš s psychologem. Přeji ti do života už jenom štěstí, lásku, a všechno dobré.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.17 10:43
Já mám z přítelkyně svého otce celoživotní trauma, dokonce v nemocnici jsem kvůli ní ležela, ještě že už je to asi 5 let zpátky. Bydlet s ní bylo nejhorší období mého života. J.
- Citovat
- Upravit
blabla123
8.11.17 15:10
@Anonymní píše:
Já mám z přítelkyně svého otce celoživotní trauma, dokonce v nemocnici jsem kvůli ní ležela, ještě že už je to asi 5 let zpátky. Bydlet s ní bylo nejhorší období mého života. J.
Co se stalo, žes kvůli ní byla v nemocnici?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.11.17 16:23
@blabla123 píše:
Co se stalo, žes kvůli ní byla v nemocnici?
Zakázala mi doma jíst, vím že to zní asi směšně ale bylo to tak 
no a já až do večera v práci, za celej den jsem snedla tak dva rohlíky když moc. Neměla jsem čas si vařit sama. Pak špitál, nervy v háji, zánět v těle, kapacky, dieta a celoživotní následky… J.
- Citovat
- Upravit
blabla123
8.11.17 16:26
@Anonymní píše:
Zakázala mi doma jíst, vím že to zní asi směšně ale bylo to tak
Tvl, to je mi moc líto.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem,
již déle než rok nebydlím u svých „rodičů“. Resp. u mého otce, který bydlí ve 2 generačním domku, který postavila moje babička, která celý život dřela, aby zaopatřila rodinu. Když jsem byla malá, matka nás opustila a o mě již dále neprojevovala zájem. Táta si samozřejmě našel novou přítelkyni, což je samozřejmě dobře! Jenže… Od doby, co se knám nastěhovala mi dělala naschvály, viz schovala klíče a já pak dostala sekec od táty, že jsem je ztratila (a za pár dní se ocitly na jejich obvyklém místě), táta si nikdy nešel pro ránu dalko (i když přiznávám, také jsem měla svá telecí léta). Ona má dva syny, ale bohužel ty vztahy nebyly uplně ok, takže oni zustali u svého otce a s ní se občas vídají, třeba na oběd. Ač měl táta i ona vždy celkem dobrý plat, bydlení zajištěné od babi (která v baráku platila veškeré opravy), tak byl problém mi na cokoliv přispět (ale nemůžu říct, že by nedali zase, jen vždy bylo hrozně řečí) a já od svých 15ti létala po brigádách. Hodně často mi kroužky platila třeba právě babička s dědou (to ještě žil) a do mých 13ti mě i šatili a dělali vše. Ale už to zkrátím. Táta mi ještě tehdy, s mojí mámou, začali spořit na moje bydlení jednou. Od mých 10ti na to občas přidala i má nevlastní máma a v 18ti mi řekli, že mi to dají, až se odstěhuji, abych měla na bydlení. No a já jsem pryč a táta ji za to koupil pěkné auto… Já bych to i zkousla, ale nikdo mi o tom nic neřekl, až se babička prokecla jednou. Jinak mi táta nedá absolutně nic, ač vím, že mě má ráda a já jeho moc…Protože je zkrouhnutý od ní. A moc. Myslela jsem, že co se odstěhuji, bude ona spokojená, protože jsem ji zmizela z dohledu, ale kdykoliv přijedu, šije do mě dál. Z mého pokoje si udělala vlastní šatnu a mé oblečení co mi zbylo doma mi narvala do 2 pytlů a hodila do sklepa. Babička doma leze po 4 a vytírá celý barák a oni si žijou jako králové, kupujou si drahé dary a užívají si po výletech.
Já po nich žádné peníze nechci, žiji se svým snoubencem a máme se dobře, máme vše, co potřebujeme a hypotéku utáhneme sami v pohodě. Jen mě hrozně mrzí ten přístup, jak je táta ovlivněn a občas řekne věci, co mě hrozně mrzí a bolí…Také je mi líto babičky, jezdím tam jen kvůli ní, abych ji alespon něco málo pomohla, ale sama mám svého dost. Nevím, jak tuto situaci zlepšit…