Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je nás víc. Tvůj příspěvek by patřil na první stránku příruček o těhotenství a rodičovství. ![]()
Ahoj holky,
děkuju moc za podporu a za rady.
Zrovna teď prožíváme fakt blbé období, během měsíce jsme podruhé nemocní, takže ani nemůžeme chodit ven. Maličké rostou zuby, takže hodně brečí, odmítá jíst, jenom kojím - každou hodinu, při přebalování se strašně vzteká a starší pořád zkouší, co jí ještě projde. Tak jsem z toho už docela hotová.
Přesně jak psala Thea - připadůám si jak vězeň, služka, uklízečka.
Strašně se těším, až bude pěkné počasí a děti nebudou nemocné a budu s nima moct být pár hodin venku.
MC tu je, ale já na to nejsem typ, abych tam šla. Zkusím víc zapojit manžela, ale nevím, jak pochodím. On je hrozný nervák a mám strach, že po několikahodiném hlídání dětí by ony zneurotizované a manžel šedivý. Nějak na ně nemá trpělivost. Ale hodinu to snad vydrží.
zakladatelko,moc Ti držím palce,abys tohle období měla za sebou,v létě bude líp a za rok!!!to bude paráda!!!!!jen zatni zuby a řekni si-takhle to není navždy!
A ta hodka aspon jednou týdně ti udělá moc dobře,odpočineš malinko a budeš se těšit na další „volno“.Manžel by to měl pochopit a tak aspon zjistí jaké to je starat se o malé děti,jen at si to ti chlapi vyzkouší,jsou taky rodiče a navíc když uvidí,jak ti volníčko prospívá,třebas bude víc po večerech doma,alespon po tohle období.
Holka drž se,bude líp ![]()
Já myslím, že podobné pocity má občas každý. Na tvém místě bych asi zkusila dát starší dítko na jedno dopoledne v týdnu do školku (myslím, že i soukromou byste finančně na tak krátkou dobu utáhli a s mladším dítkem můžete zkusit nějaké cvičení, kde potkáš i jiné maminky a můžeš si najít kamarádku. Taky můžeš chodit s oběma někam do herny, mateřského centra. Jsem taky spíš samotářštější typ, ale tohle je super hlavně kvůli tomu, že se děti nějak rozumně zabavíš a ještě se něco naučí. Když nechceš, nemusíš se tam s nikým bavit, ale uvidíš, že děti tam budou daleko hodnější, než když s nima sedíš doma. Nemluvě o tom, že je pro děti prospěšné, když se stýkají se svými vrstevníky.
Mladší dítě bych asi kojila jen do roka, i když nebude pít UM, můžete to dohnat jinými mléčnými výrobky. Nemá totiž cenu, abys to zbytečně natahovala, když tě to jinak omezuje. S manželem zkus dohodnout, že jeden večer v týdnu vykoupe a uloží obě děti a ty můžeš jít cvičit nebo do kina, vždyť můžeš jít i sama. Mě někdy pomůže i když sama chodím po nákupním centru.
Ahoj,
taky jsem vděčná, že někdo nadhodil tohle téma. Mám jen 1 dítě, ale po celou dobu pracuju doma. Ze začátku to byl příjemný relax, sednout k práci a zapomenout na kojení a přebalování. Teď mi ale práce přibyla, k tomu to strašné počasí, období vzdoru u malého a já se pomalu psychicky hroutím, protože nic nestíhám. Tak jsem řekla dost! Před mateřskou jsem byla docela hodně zapojená do dění v obci - pracovala jsem na obecním úřadě, ale teď jsem z toho úplně vypadla. Dala jsem si ovšem pro letošní rok předsevzetí, že si vybojuji více času pro sebe. Nic z mé práce a starostí neubylo, ale každý týden jezdím na cvičení, začali jsme s přítelem chodit na bály, chodím do solné ješkyně. Prostě musím změnit ten svůj stereotyp nebo se z toho zblázním ![]()
Já už odpadám únavou. Za celý týden vaření, uklízení, nocování…Teď jsem dočetla dceři pohádku, ale ráda by ještě jednu, manžel sliboval, že bude číst, ale skutek utek! ![]()
Já radím zatnout zuby a vydržet - bude líp, teplo a krásně, jaro tě nabije energií a dcerka se vyřádí venku na hřišti, mladší třeba udrncáš v kočáru a až je večer uspíš, budeš si připadat jako ta nejšťastnější služka a otrok na světě … Já mám také dvě zlatíčka, dodělávám si dálkově inženýra a padám na pusu i přes všechnu pomoc manžela i mých rodičů. Přesto mě v záblescích vzorného chování starší a pokroků mladšího přepadají hříšné myšlenky na třetí děcko ![]()
To je tak super číst že to má někdo stejný, člověk si pomalupřipadá jak blázen jen že řekne někomu že ho rodičovská nebaví, me vždycky přislo že kolem jsou jen matky co jsous trašne štastný a co je takovej život baví.
Ale je fakt ze človek musi asi doufat v to potom, ze az vyrostou bude možnbost cestovat, a trošku se realizovat. Tak jako me stve i to vstavani kazdej den v pet, a stejne je na me protivna jak vstane to nemuze vstat pozdejc, kdyz je stejnak protivna. ja nechci vstavat a jesteje protivna.
Škoda že to nejde se nejak sejit ty maminy ktere mateřská moc nebere.