Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozchod po 8,5 letech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
12.9.12 14:03
Teda dneska se to tady rozmohlo…
Věci odvézt hned, než se v tom plácat, čistej řez je nejlepší. A on se nezmění, stejně jako ty nezačneš chtít žít život s ním 
Já odešla s dítětem a pak zjistila těhu. Taky se nezměnil. Přeju hodně štěstí
- Citovat
- Upravit
12.9.12 14:12
AHoj já se můžu přidat s rozchodem po 8,5 letech 
Ale už ho mám za sebou trochu déle, což by ti mohlo pomoct… Jsem ráda, že to přišlo, dlouho jsme se odhodlávali to udělat. Musím ale říct, že už to bude napořád součást tvého života. Je to jak manželství, rodiny jsou propletené, rodiče si tykali… všichni se znali a doteď si telefonujeme. Těžké období bylo tak rok až dva, ale to je asi individuální. Nehodili jsme se k sobě a je dobře, že to skončilo rozchodem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.12 14:15
Asi bych to řešila, když bude v práci. Jinak si pořád říkej, že už nikoho nebudeš ZACHRAŇOVAT. Ted si na řadě ty. (řešit jeho problémy, pořád jej omlouvat apod.) Držím palečky, ať najdeš brzy toho, kdo TEBE bude hýčkat a nosit na rukou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.12 14:18
No taky mi došla jedna věc - po rozchodu jsem vlastně vyhrála dobří přátelé mi zůstali, dost jsem se osamostatnila a dospěla, bylo to to nejlepší co jsem pro sebe samotnou mohla udělat. Jen neudělej krok zpět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.12 14:18
Před necelými 4 lety sem se i já ze dne na den zbalila a odešla od EX po 8 letech vztahu. Tenkrát mi bylo 26. Měli jsme rozestavěný, ještě neobyvatelný dům. Poslední rok s ním byl víceméně strašný, šlo jen o přežívání. Samé lži, výmluvy a podrazy. Ke konci, jako poslední kapka z mého poháru bylo, že jsem mu přišla na milenku a do očí mi lhal, že se mi jen něco zdá. Děti jsme díkybohu spolu neměli. Takže jsem se jeden večer zbalila, všechno, co šlo, narvala do auta. Počkala jsem, až usne a v noci, téměř k ránu odjela a víc se tam nevrátila. Bez slůvka rozloučení, ono loučit se popravdě nebylo s kým. V podstatě jsem mu to tenkrát usnadnila, ale jako zadostiučení cítím a vidím dnes, když se s onou dotyčnou nádherně plácá a přežívá!! s dobrých zdrojů vím, že není šťastný a patří mu to. Ano, tak to cítím. A já dnes? Mám úžasné přitele, pravý opak toho, co bylo. Dnes nechápu, jak sem to s EX mohla vydržet tak dlouho!!! V životě bych se k němu nevrátila, ikdyby to měl bejt poslední chlap na planetě a já měla zůstat samotná a bezdětná. Raději tohle, než jeho. Ten člověk u mě tak strašně klesl, že to ani není možné. Taky to bylo jen já, já já a moje auto a já chci a tohlecto a támhleto. A hlavně prachy a televize a hry a já já já 
blá blá blá
- Citovat
- Upravit
12.9.12 14:18
Ahoj, byla jsem na tom úplně stejně jako ty..ve 25 jsem se po 9letech rozešla..on nechtěl nikdy děti, já jsem na ně úplně nespěchala ale časem bychje chtěla, on by se nejradši neustále bavil, hospody, airsoft, počítač..na mě neměl vůbec čas.. teď už je to přes 5let co se to stalo mám 3letého chlapečka a jsem šťastná s partnerem, kterého mám..bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí co jsem udělala..život se má žít a tohle bylo fakt jen přežvání 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.12 14:19
Ahoj, určitě bych se nevracela. Sobec sobcem zůstane nikdy se nezmění, vím zvlastní zkušenosti. Já také byla ta, která pomáhala a byla mu oporou, on vždy řešil a řeší jen sebe, bohužel jsem to dřív nechtěla vidět a připustit si to.Mezi tím se nám narodila dcera a když mi skončil rodičák a já měla nastoupit zpátky do práce, nevyšel mi z ničím vstříc, řešila jsem kdo bude dceru vyzvedávat ze školky, když já budu muset být déle v práci, několikrát jsem ho žádala, aby alespoň 2× týdně malou ze školky vyzvednul, aby pořád nemusela moje mamča, která bydlela od nás 15km. Bohužel mu to bylo úplně jedno, je to přeci můj problém, že???Buď ráda, že si to to přišla ještě včas. Držím palce ať to brzo přebolí a najdeš hodnýho chlapa.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.9.12 14:31
zakladatelka
To je fakt, že bude dál součástí rodiny… to bude největší přítěž pro případného mého budoucího přítele 
Myslim, že si bude volat hlavně s mými rodiči, dost jim pomahal. S tím odstěhováním, když bude v práci to neklapne. Je sobě svym panem a pracuje z domu.. navíc ted vlastně nemám klíč. Ale stejně asi bude lepší, když u toho budeme oba, aby me někdy neobvinil, že jsem odvezla jeho nějakou věc, nemyslíte? Je pravda, že ted nevím, co od něj čekat. Jak se to v něm pohne. Jestli bude dělat peklo nebo ne až si uvědomi, že je opravdu konec. Popřípadě tam VŠE nechám, ono by to přece jednou vše vadilo nějaké nové slečně, no ne? 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.9.12 14:40
Tak já od toho svého odešla taky po tolika letech. Ale bohužel jsem se vrátila. Máme dvě děti. A lituju. Snad jen si říkám, že jsem neměla moc jinou možnost, s rodičákem, ze kterého jsem nezaplatila ani nájem. Teď problém se školkama, takže ještě, že jsem zpět. Ovšem jen z tohodle hlediska. Jinak opět lapu po dechu, opět jsem nešťastná a opět vím, že by mi samotné bylo dobře…
A už se těším, až připravím plán k dokonalosti, zajistím vše potřebné a STRAŠNĚ strašně mě mrzí, že se nemohu sbalit přes noc a vše tu nechat. Prostě ta možnost není, pokud nechci skončit se soc. případy s trošku jinou sortou lidí v azylových domech, kde se stejně čeká v pořadníku.
Kéž bych v životě poznala člověka, který by stál za hromadu lásky, kterou kromě dětí nemám komu dávat. Je jich podle mě tak málo, je to tak malá šance, že to někdy vyjde…
Ale na druhou stranu… Takovýho debila, co mám doma, dneska potkám na každém roku. Takže o co přicházím? O nic. Raději si pořídím několik koček, budu jako stará bába nešťastná, ale za to budu volně dýchat.
Když jsem se odstěhovala poprvé, pořád jsem z toho byla špatná. Výčitky, že to nevyšlo a co jak mohlo být jinak, kdyby… A pořád jsem se snažila najít náhradu, někoho z té mé vysněné pohádky. A tak jsem si nabíjela kokos, že mě to přešlo:D. Spoléhej na sebe, vzdělávej se, dělej co tě baví, třeba dělej nějakpou dobrovolnici, prostě najdi smysl svého života:).
Laky nka (zas ochrana proti domácímu)
- Citovat
- Upravit
12.9.12 14:53
AHojky,
tak rozvod po 10 letech - neskutečná úleva, věci jsme si rozdělili hned, stěhoval se on
Loni rozchod po 5 letech, bohužel nečekaně z jeho strany, některé věci mi dovezl až teď.
Celý rok trvalo, než jsem se s tím tak nějak srovnala a dneska už vím, že i když to bylo těžké, prostě to tak mělo být a je lepší, než žít ve stresu a strachu, co se zase kde a od koho dozvím (za průsery z jeho strany)
Věřím, že jednou potkám fajn chlapa, se kterým si budeme rozumět, mít podobné zájmy a bude nám spolu fajn 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.12 14:55
@Anonymní píše:
To je fakt, že bude dál součástí rodiny… to bude největší přítěž pro případného mého budoucího přítele
Můžu tě ujistit, že jsou i takové ženy, kterým nevadí mít v domácnosti věci bývalé přítelkyně či manželky… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.12 14:56
Rozchod po 11 letech, 3 roky zpátky, napřed úleva, pak strašná deprese, pak nový začátek a teď nový (úplně jiný) život… Hlavu vzhůru, bude lépe! 
- Citovat
- Upravit
12.9.12 14:59
Pokud to tak cítíš, jedině dobře, žes to nenechala dojít až do svatby. Já bohužel ano, rozešli jsme se po 10 letech a 2 letech manželství.
Sice jsou momenty, kdy si vzpomenu na něco hezkého, ale i po šesti letech si libuju, že jsem udělala hrozně dobře, moc se mi ulevilo.
Na stěhování věcí bych si vzala na pomoc kamaráda-kamarádku, sourozence, prostě někoho. Mně pomáhala sestra se svým přítelem, byla jsem jim vděčná, že mi to naházeli do tašek a naložili, sama bych tam asi jen tak seděla a přemýšlela, jestli dělám opravdu dobře.
Určitě ještě přijdou i momenty, kdy ti bude smutno (ale mě to přišlo spíš jako zvyk, že někoho mám, někdo na mě doma „čekal“), nejlepší si najít nějaký nový koníček, který tě bude bavit, případně domácího mazlíčka (já si tenkrát pořídila kočenu).
Hodně zdaru a brzy zase nějakou novou lásku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.12 15:00
@Anonymní píše:
Rozchod po 11 letech, 3 roky zpátky, napřed úleva, pak strašná deprese, pak nový začátek a teď nový (úplně jiný) život… Hlavu vzhůru, bude lépe!
ty jo, trošku jsi mne navnadila:). Tak já se nedostala přes to období deprese. ze začátku jsem se cítila jako na dovolené… Ale pak… A teď… A co zase přijde, udělala jsem krok zpět.
Lakyn ka
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Rozešla jsem se s přítelem-snoubencem po 8,5 letech vztahu. Poslední 3 roky jsme spolu bydleli. Hledám holky, ženy se stejnými zkušenostmi. Potřebuju „pokecat“ o životě s někým, kdo se také po tolika letech rozcházel
Je to 14dni, co jsem se odstěhovala z jeho bydleni a neskutečně se mi ulevilo. Přeteklo všechno co mohlo. Děti nemáme, ke svatbě by nejspíš ani nikdy nepřišlo.. posledni 1,5roku jsem žila s ubíjejicím pocitem, že mě v životě nic nečeka a že už se dočkám jen důchodu a smrti. Deti ja chtela, on nechtel. Ted jsem volna, je mi 27 let.
některé věci byly společné. Nebudu se s nim o nic dohadovat, jsem smířená, že začnu od nuly. Nemíním na tom rozchodu těžit… Děkuju za jakékoli příspěvky, podporu a zkušenosti.
Nejhorší na psychiku bude od něj odvézt všechny své věci, to bude tak na kamion..
Kdy odvézt věci? Vím, že se dostaví teskné stavy a budu se chtit vratit - jak tomu zabránit a překonat? Přece jen 8,5 let neni jen tak a nikdy jsme neřešili nevěru, čehož si vážím… ale proste jeho životní postoje jsou HROZNÉÉÉ!!! asi si to napíšu na zrdcadlo, abych to měla každé ráno na paměti a nevyměkla… Mimo jiné on stále přemlouva, at se vratim, nechce si to připustit, omlouva se, prosi o šanci, slibuje že se změnil, že šel do sebe a uvedomil si… (Ja jsem byla ta, ktera vyslýchala, pomahala, pofoukala bolistku, namasirovala, byla jeho oporou ve všem. On byl ten, ktery určoval, vedl, byl sobec, ktery me nevyslechl, nebyl oporou, a slysela jsem stale jen ja, ja, ja…)