Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj ženy,
prosím o uklidnění, s přítelem jsme delší dobu nebyli happy, oba jsme se nedostatečně snažili, oba udělali fůru chyb, ale byli jsme spolu, protože jsme se i přes to moc milovali. Bohužel 3 měsíce zpátky se mi začal vzdalovat, já to moc nechápala, do poslední chvíle mě nenapadlo, že by v tom mohl být někdo 3. Ale bohužel… Našel si jinou slečnu s kterou je momentálně šťasný, bojí se tedy, že to nebude klapat, ale chce jít do toho. Já se na něj nezlobím. Chápu to, už jsme doopravdy jen vedle sebe žili a prostě nic moc. Pro mě to znamená, stěhování k rodičům, mám velkého psa s kterým bych jen tak další nájem nenašla, všechno nové, možná časem i nová práce. Miluju ho stále. Bolí to. Zároveň cítím, že se vrací mé staré happy já, co tu dlouho nebylo. Strašně se bojím těch změn. Bojím se, že zůstanu sama, nikdy nebudu šťastná a mít rodinu… Jsem introvert, blbě se seznamuju. Není tu někdo, kdo si tím prosím prošel? 🥹 Byl to můj první vztah, půl roku zpět mě požádal o ruku a teď tohle, vůbec nevím jak začnu.
Příspěvek upraven 25.03.26 v 20:10
Tim si prošla každá druhá. Mě nechal ex 6 týdnů před svatbou a to sem byla ještě o 4 roky starší než ty. Taky si našel jinou slečnu, kterou si nakonec vzal.
Chvíli sem byla sama a když sem to nečekala tak se objevil manžel a už máme tři děti.
To bude dobrý, uvidíš. Já si procházím momentálně rozchodem-ještě tedy ne ukončeným. Stále jsem chtěla zachraňovat náš vztah, nechtěla to vzdát. Asi půl roku zpátky jsem zjistila, že se opravdu snažím jen já. I když vysvětuju důvody, proč to a to nedělat nebo do toho nejít, přítel to nevidí. Jede si dál svou.
Takže jsem momentálně ve fázi rezignace a čekám, až se to rozpadne úplně.
A to bychom spolu byli v létě devět let.
To, že se vrací tvoje staré hapy já, je výborné znamení. A to, že se vracíš zpátky, odcházíš úplně z toho místa, je pro nový začátek to nejlepší.
Rozchazela jsem se po 9 letech po prechozenem vztahu mesic pred 28. narozeninami. Stihla jsem si strihnout 3 deti se super chlapem
.
![]()
Já začínala odznova v 32 s batoletem a taky na mně počkal opravdový happyend : )
Chápu že ti to tak nepřijde, ale opravdu si ještě mladá žába a máš čas se teď na kluky vykašlat a žít si podle sebe. Nebo nezřízeně divočit, nebo cokoliv jiného. A až budeš ze všeho venku můžeš klidně hledat dál, nebo taky ne a někdo se najde sám.
Moje rada je snad jen abys teď neskočila hned do dalšího vztahu jen abys nebyla sama.
Nadechni se, rozkoukej, nespěchej a neplánuj si dopředu černou budoucnost!
Seznámila ses s tímhle a seznámíš se s dalšími.
Radu nemám, ale můžu tě podpořit aspoň. Je mi o rok víc jak tobě a snad pokaždé, když jsem tuhle situaci viděla v okolí, tak dotyčná do roka byla zasnoubená/vdaná/těhotná…
Takže neměj strach, určitě na tebe čeká ten pravý a ani to nemusí trvat věčnost ![]()
Jeden krok po druhém. Nemusíte mít vymyšlené všechno. Opravdu stačí vždycky jen následující krok. Teď se přestěhovat k rodičům. Až tam budete, tak práce. Až se zajedete, tak už budete znát další nové lidi a začne to krystalizovat samo. Vážně. Stačí vždycky jen ten jeden krok. A mít se sebou soucit. Bude to jiné, bude to nezvyklé. Ale už teď vnímáte, že začínáte být šťastná. To je skvělé znamení. Jdete správně
Ve 26 letech se člověk dívá na svět jinak než v 19 a velmi často už potřebuje vedle sebe taky někoho jiného. Nebojte se, najdete ho. A pak budete ráda, že jste se nehrnula do svatby a dětí s někým, s kým jste byla v přechozeném vztahu. Ty se velmi často hned po tom dítěti rozpadnou. Vy jste teď dostala šanci najít si někoho, kdo bude odpovídat vašim potřebám teď a s kým v klidu můžete do 30 tu rodinu stihnout. A půjdete do toho ještě zamilovaní, ne přechození… Ale to je hudba budoucnosti. Teď stačí být v přítomnosti.
Pokud se vraci happy ja, tak neni o cem.
To ostatni je jenom strach ze zmeny.
Ale 26 je krasny vek a jako svobodna bezdetna holka cele randeni mas jeste pred sebou.
Ty se jen bojíš toho, co tě čeká…ale bude líp, věř mi. Dej si oraz, bav se a časem se ti někdo přimotá co cesty, vím to.
Nic ti neuteklo, jsi mladá.
@ZingZaba nový začátek, zase nové zážitky a třeba i nové lásky
Ja bych ti doporučila odcestovat do zahraničí za praci, poznat svět, nové lidi apod. Ale s velkým psem, který by musel zůstat u rodičů to může být dost komplikované. Každopádně v tvém věku některé začínají randit, v pohodě, ještě přijde ta pravá láska ![]()
Máš můj obdiv, zakladatelko, s jakým respektem a pochopením jsi ten jeho odchod přijala, budeš asi fajn ženská a myslím, že o nápadníky nebudeš mít nouzi, takže ano, klid, i když to samozřejmě bolí.
Zato on by si zasloužil výprask, požádat o ruku a pak tohle?
Vidíš to, je to moc dobře, na něj asi nebude do budoucna tak úplně spoleh.
Chápu ten strach, zejména u nás introvertů, je to pro tebe poprvé, ale jistě se najde jiný a lepší. Hlavně je měj na paměti, že pořád lepší se rozejít, než být s někým, s kým už nejsi happy, jak sama říkáš. Co takhle zkusit vycestovat, najít práci v cizině, nasbírat zkušenosti, dokud jsi sama a nic tě neomezuje? Hodně štěstí.
![]()
@D. C. No upřímně první týden byl hodně psychoo
, stydím se za sebe moc, dělala jsem kraviny, byla zoufalá. Teď je to druhý týden a začínám se cítit doopravdy dobře. On je hodný kluk, není to typ co by podváděl, proto moje důvěra v něj byla nezlomná, začal spávat u „kolegy“. Já mu například volala, že pokud se chce rozejít, měl by si najít ženskou, protože alespoň 1× do týdne spát u kamoše je hrozně gay. Ale dala jsem mu desítky příležitostí mu to říct.
Musíme spolu být ještě chvíli na bytě, ona se samozřejmě snaží kontakt mezi námi minimalizovat. Nicméně se tím začínáme, dostávat, do situace, kdy mu pomáhám balit věci k ní. On včera přišel domů jen na pár hodin, vytáhl balíček karet a hráli jsme spolu, 2-3 hodiny karty. My jsme se vždy milovali bezmezně prostě, nějaká fixace tam je prostě pořád. Moje stavy nesouviseli přímo s ním, bylo to dlouhodobé vyhoření, hluboké deprese, nedařilo se mi v životě a on mi nějak s tím nedokázal pomoct. Každopádně on je zas v milion věcí neschopný, nikdy mi moc nepomáhal a tak. A hromada dalších problémů z obou stran. Každopádně poslední rok jsem jen brečela, tak to beru tak, že jsem mu už nic nedávala. Žádost o ruku byla proto, že si prý myslel, že se něco změní a zrovna bylo trochu i lepší období mezi námi.
@ZingZaba, tak jestli se už druhý týden cítíš doopravdy dobře, tak není co řešit.
Jasně, že těch sedm let zůstane napořád, je to dlouhá doba. Myslet si, že se něco změní žádostí o ruku, je fakt úsměvné.
No jo, jestli se stalo je to, tak bude časem na co vzpomínat. Jestli jsi zažila něco jako vyhoření, tak, to cestování by docelo prospělo. Ale jsi také už rovněž ve věku, kdy je dobré si ujasnit, co od života čekáš a s jakým chlapem chceš jednou být. ![]()
Rozešla jsem se s ním po 9 letech kdy vztah upadl, nic se dal nedělo a jen mě využíval. Bylo mi 27. Pak jsem stihla ještě vztah který trval 5 let. Do třetice se mi povedlo seznámit s manželem, hned jsme se vzali a půl roku po svatbě se nám narodil syn. Prostě jsme to chtěli. Mne bylo už 33,jemu 36. Věk nezastavíte, nebylo na co čekat. Takže nic není ztraceno.