Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozchod - životní chyba
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.7.17 10:04
Kdyby jsi nechtela odejit, tak by ex jel stale ve stejnych kolejich a nezmenilo by se vubec nic. Pravdepodobne i ted by se snazil par mesicu a bylo by vse ve starych kolejich. Lidi se az tak nemeni. Jestli je novy partner v pohode, tak to zas takova chyba nebyla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.17 10:05
Ještě bych dodala, že ani doma mi nikdy s ničím nepomohl, měl své koníčky, po práci chodil na kolo, vrátil se na večeři a večer si sedl k PC nebo si četl „u sebe v pokoji“, nechali jsme vše co mezi námi bylo, úplně vytratit. Ale i přesto, se neumím zbavit pocitu, že i když jsem neuměla žít s ním, neumím žít ani bez něj.
- Citovat
- Upravit
30.7.17 10:07
@Anonymní píše:
Přeji dobrý den všem, Žila jsem s expartnerem 9 let, máme 5 letou dceru. Od samého začátku našeho vztahu, jsme měli vztah spíše kamarádský, než romantický. Partner neuměl dávat lásku najevo, nikdy jsme se neviděli za ruce, nikdy mě jen tak neobjal, neřekl nic hezkého, ze začátku mi to dost chybělo, ale jinak jsme si rozumnému a já si časem zvykla, že takový je. Po 4 letech společného života se narodila dcera, partner chodil do práce, já byla s dcerou doma. V podstatě vše bylo na mě, domácnost i dcera. Nikdy k ní v noci nevstanul, každou její nemoc, zoubky… Vše bylo jen na mě. Čím byla větší, bylo vše lepší, jenže mezitím se odstěhoval z ložnice do vedlejšího pokoje, ať se vyspí, přestali jsme spolu žít intimně. Dva roky jsme si nedali ani pusu. Byli jsme jako dva spolubydlící a každý můj pokus navázat nějaký rozhovor, jak to změnit, byl marný. Negativně všechnu vinu na něj, z toho, jak to mezi námi bylo, jsem byla mrzutá, často protivná a to našemu vztahu moc neprospělo. Když jsem se vrátila po řidičáku do práce, byla to otázka asi půl roku, a potkala jsem nového muže, který má vše to, co expriteli chybělo. V tu chvíli jsem si byla naprosto jistá, že jsem potkala toho pravého muže pro mne a během měsíce se i s dcerou odstěhovala. Expartner to nechtěl, snažil se mě přesvědčit ať zůstanu, ze se změní, že udělá vše co chci, že nás miluje a došlo mu to pozdě. Jenže já, blbá a zamilovaná jsem neviděla, neslyšela. Je to pár měsíců, nový partner je fajn, a já zjistila, že jsem otěhotněla. I přes to, že jsme se chránili. Bohužel na potrat jít už nelze. A já jsem od té doby v koncích. Uvědomila jsem si, že tohle vše jsem si přála, ale s expritelem, že bych dala vše za to, aby se změnil a aby nám to klapalo. Je že teď, s cizím dítětem, se nám tato cesta definitivně uzavřela. Jak se s tím mám vyrovnat a smířit se s tím? Přijde mi, že jsem udělala největší chybu v životě a denně mě to trápí. Neumím si odpustit, jak jsem se zachovala, po tolika letech společného života. Připadám si jako ta největší mrcha na světě a ráda bych to nějak napravila, ale není jak. Přejde tento pocit někdy? Musíme se vídat kvůli dceři a já pokaždé, či přijdu do bývalého domu, jsem na zhroucení.
z nějakého důvodu jste odešla a ten důvod by přetrvával…otázka je, jak vnímáte nového partnera a jestli to neměl být jen „převozník“…nebo jestli to co se vám nepovedlo s otcem svého prvního dítěte, dokážete zvládnout s nynějším partnerem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 10:08
@Anonymní píše:
Ještě bych dodala, že ani doma mi nikdy s ničím nepomohl, měl své koníčky, po práci chodil na kolo, vrátil se na večeři a večer si sedl k PC nebo si četl „u sebe v pokoji“, nechali jsme vše co mezi námi bylo, úplně vytratit. Ale i přesto, se neumím zbavit pocitu, že i když jsem neuměla žít s ním, neumím žít ani bez něj.
Podle me to byl spise zvyk, mozna te ted pronasleduji hormony a prehodnocujes. Tezko rict.
Me tedy jen vydesilo, ze nekdo odejde od rodiny s ditetem a po devitiletem vztahu po pouhe mesicni znamosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.17 10:08
@Šarlota4 nový partner je fajn, miluje mne i dceru, na další miminko se těší, požádal mne o ruku, ale mi to najednou přijde vše moc rychlé, a ukvapené. 
Nevím jak se toho pocitu zbavit a být šťastná v novém životě.
- Citovat
- Upravit
30.7.17 10:12
@Anonymní píše:
@Šarlota4 nový partner je fajn, miluje mne i dceru, na další miminko se těší, požádal mne o ruku, ale mi to najednou přijde vše moc rychlé, a ukvapené.
Tak zij tim co je. Ex mel sanci a casu az az.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.17 10:12
@vonajebohyne ano, byla to chyba ihned se odstěhovat, ale naše " krize" trvala dva roky, kdy jsme si nedali opravdu ani pusu, já Tra ila večery u televize, on u sebe v pokoji u PC nebo knížky. Neměli jsme si co říct. Kdybychom jen trochu žili normálně, neodešla bych. Teď mám ale výčitky z toho, že jsem to udělala a nedala nám ještě další šanci to zkusit napravit.
- Citovat
- Upravit
30.7.17 10:12
Ahoj, řekla bych, že jsou to normální pocity a vůbec neznamenají, že ses rozhodla špatně. Po rozchodu každý člověk potřebuje nějaký čas být sám, vzpamatovat se, u dlouhodobých vztahů je tato doba řadově kolem jednoho roku. Pokud jsi už v té době s jiným partnerem, děláš si v hlavě zmatek.
Já to udělala podobně. Rozchod z rozumu, milovala jsem ho strašně, ale jeho chování bylo hrozné a spíše se zhoršovalo, po hodně promluvách a druhých šancích jsem prostě řekla dost a protože mi bily biologické hodiny, skočila po cca 2 měsících do nového vztahu.
Byla jsem i zamilovaná, ale z velké části jsem to brala racionálně, kus srdce zůstal u ex. Když jsme se viděli, tak se to vracelo ještě víc. Po necelém roce to najednou úplně přešlo a zaplavila mě vlna ještě větší lásky a vděčnosti k novému partnerovi.
Věřím tomu, že se teď máš mnohem lépe a chce to jen čas, aby ses byla schopna novému vztahu plně oddat. Nevyčítej si to, času napravit se měl bývalý dost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 10:13
@Anonymní píše:
@Šarlota4 nový partner je fajn, miluje mne i dceru, na další miminko se těší, požádal mne o ruku, ale mi to najednou přijde vše moc rychlé, a ukvapené.
no už jednou jsi šla za štěstím a šťastná nejsi…teď bys měla zodpovědně myslet hlavně na štěstí lidí kolem sebe…
Příspěvek upraven 30.07.17 v 10:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 10:13
@Anonymní píše:
Ještě bych dodala, že ani doma mi nikdy s ničím nepomohl, měl své koníčky, po práci chodil na kolo, vrátil se na večeři a večer si sedl k PC nebo si četl „u sebe v pokoji“, nechali jsme vše co mezi námi bylo, úplně vytratit. Ale i přesto, se neumím zbavit pocitu, že i když jsem neuměla žít s ním, neumím žít ani bez něj.
nikdy by se nezměnil, lidi se nemění, mohl by se začít snažit, kdyby mu hrozilo, že vás ztratí, ale za čas by to bylo ve stejných kolejích. Nikdy by se z něj nestal chlap dávající city najevo, chlap, co by byl partnerem. To co popisuješ nebyl partner, nežil s tebou. A nezačal by. Teď máš rodinu jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.17 10:13
Mam to stejne, jen s tim rozdilem, ze muj, ted jiz exmanzel, se za me nikdy nepostavil a vzdy byli na prvnim miste ostatni (matka, pratele) a jeste me presvedcoval, ze to neni pravda.kdyz jsem se odstehovala, ze uz nemuzu, rek, ze on jinde zit nebude a ze bud se vratime nebo nic.no,nevratila jsem se. a i kdyz rozumove vim, ze by to, bez jeho zajmu, stejne nemelo efekt, srdce porad boli (uz rok) a to vic, nez jsem si myslela.
nicmene, ex takhle krachlo uz 2. manzelstvi (1. zena tez odesla, z podobnych duvodu),tzn. take si myslim, ze se lide nemeni 
anonym K.
- Citovat
- Upravit
30.7.17 10:28
@Anonymní píše:
@Šarlota4 nový partner je fajn, miluje mne i dceru, na další miminko se těší, požádal mne o ruku, ale mi to najednou přijde vše moc rychlé, a ukvapené.
Tak jde vidět že tě opravdu miluje a myslí to z tebou vážně 
být tebou tak jsem šťastná. Co by tě čekalo s ex? Nic vše při starém a ty kecy že se změní je to hloupost kdyby chtěl změní se už dávno a ne když mu začne téct do bot
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 10:31
Lidi se nemění.
On by se možná chvíli snažil, ale pak by to opět padlo tam, kde to bylo.
Kdyby byla chyba jen v tom, že není romantik, tak bych řekla, žes udělala chybu.
Ale on chtěl jen to svoje pohodlíčko a přitom ještě mít rodinu pokud možno bez toho, aby jí musel věnovat čas a energii.
Jsem si 100% jistá, že i kdybys mu dala šanci, tak je to k ničemu.
To, že jdeš do nové vztahu rychle a po hlavě, je riskantní.
Ale zatím to funguje, nový partner se projevuje jako zodpovědný chlap, chce si tě vzít, což je dnes vzácné, třebaže je to správné s ohledem na těhotenství a tvoji větší materiální závislost na něm.
Neříkej mu o tvých myšlenkách, to je tvůj problém, musíš se s tím vyrovnat sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.17 10:34
@Anonymní píše:
@Šarlota4 nový partner je fajn, miluje mne i dceru, na další miminko se těší, požádal mne o ruku, ale mi to najednou přijde vše moc rychlé, a ukvapené.
To nic, to jsou hormony, to přejde 
. Ex měl času dost, s nim by se to vrátilo do starých kolejí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Přeji dobrý den všem, Žila jsem s expartnerem 9 let, máme 5 letou dceru. Od samého začátku našeho vztahu, jsme měli vztah spíše kamarádský, než romantický. Partner neuměl dávat lásku najevo, nikdy jsme se neviděli za ruce, nikdy mě jen tak neobjal, neřekl nic hezkého, ze začátku mi to dost chybělo, ale jinak jsme si rozumnému a já si časem zvykla, že takový je. Po 4 letech společného života se narodila dcera, partner chodil do práce, já byla s dcerou doma. V podstatě vše bylo na mě, domácnost i dcera. Nikdy k ní v noci nevstanul, každou její nemoc, zoubky… Vše bylo jen na mě. Čím byla větší, bylo vše lepší, jenže mezitím se odstěhoval z ložnice do vedlejšího pokoje, ať se vyspí, přestali jsme spolu žít intimně. Dva roky jsme si nedali ani pusu. Byli jsme jako dva spolubydlící a každý můj pokus navázat nějaký rozhovor, jak to změnit, byl marný. Negativně všechnu vinu na něj, z toho, jak to mezi námi bylo, jsem byla mrzutá, často protivná a to našemu vztahu moc neprospělo. Když jsem se vrátila po řidičáku do práce, byla to otázka asi půl roku, a potkala jsem nového muže, který má vše to, co expriteli chybělo. V tu chvíli jsem si byla naprosto jistá, že jsem potkala toho pravého muže pro mne a během měsíce se i s dcerou odstěhovala. Expartner to nechtěl, snažil se mě přesvědčit ať zůstanu, ze se změní, že udělá vše co chci, že nás miluje a došlo mu to pozdě. Jenže já, blbá a zamilovaná jsem neviděla, neslyšela. Je to pár měsíců, nový partner je fajn, a já zjistila, že jsem otěhotněla. I přes to, že jsme se chránili. Bohužel na potrat jít už nelze. A já jsem od té doby v koncích. Uvědomila jsem si, že tohle vše jsem si přála, ale s expritelem, že bych dala vše za to, aby se změnil a aby nám to klapalo. Je že teď, s cizím dítětem, se nám tato cesta definitivně uzavřela. Jak se s tím mám vyrovnat a smířit se s tím? Přijde mi, že jsem udělala největší chybu v životě a denně mě to trápí. Neumím si odpustit, jak jsem se zachovala, po tolika letech společného života. Připadám si jako ta největší mrcha na světě a ráda bych to nějak napravila, ale není jak. Přejde tento pocit někdy? Musíme se vídat kvůli dceři a já pokaždé, či přijdu do bývalého domu, jsem na zhroucení.