Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo tohle nezažil, tak to nepochopí. Ten zadlužený člověk si nevědomuje, že se potápí, a je schopný stáhnout všechny kolem.
Muj bratr je taky zadlužený s podnikání, a řešit to nebude a nebude. Chtěla jsem mu pomoci, pak jsem stejně zjistila, že neplatí a že dluhy jsou několikrát větší než se přiznal. Ale chce žít normální život, abych ho dotovala, ale sám nebude dělat nic. At všechno vyřeší jiní…
Hrozně dlouho trvá než si člověk uvědomí, co se děje. A hlavně, že tomu zadluženýmu člověku není jak pomoci. Tvuj chlap věděl, že neplatí, zdravotní, sociální a neřešil to. Mohl okamžitě zavřít firmu, ale vzal si dluhy a hrál si na podnikatele. A ted si chce hrát na otce od rodiny a financovat to máš ty. Pokud chceš mít klid, a nechceš být štvanec musíš ho opustit.
![]()
@Procházející píše:
Kdo tohle nezažil, tak to nepochopí. Ten zadlužený člověk si nevědomuje, že se potápí, a je schopný stáhnout všechny kolem.Muj bratr je taky zadlužený s podnikání, a řešit to nebude a nebude. Chtěla jsem mu pomoci, pak jsem stejně zjistila, že neplatí a že dluhy jsou několikrát větší než se přiznal. Ale chce žít normální život, abych ho dotovala, ale sám nebude dělat nic. At všechno vyřeší jiní…
Hrozně dlouho trvá než si člověk uvědomí, co se děje. A hlavně, že tomu zadluženýmu člověku není jak pomoci. Tvuj chlap věděl, že neplatí, zdravotní, sociální a neřešil to. Mohl okamžitě zavřít firmu, ale vzal si dluhy a hrál si na podnikatele. A ted si chce hrát na otce od rodiny a financovat to máš ty. Pokud chceš mít klid, a nechceš být štvanec musíš ho opustit.![]()
Krasne receno. A jeste - pokud je to s nim nesnesitelne (dovedu si predstavit, jakou energii vynaklada na to, aby zustal se zdrojem obzivy a strechy nad hlavou), nejde se odstehovat driv??? Musis tam s nim vydrzet fakt az do konce ledna???
@káťa Koncem ledna nam tu konci naj.sml.,navic tu mam praci, takze musim vyresit prestup a pokud nebude mozny, tak je 2mesicni vyp. lhuta. Nesnesitelny to zatim neni, ale stale si dela nadeje na zachranu vztahu..
@Anonymní píše:
@Berushka1 moc dekuju za tak mily slova..ja se prave chci alespon jednou vdat a vim, ze on nebude tim zenichem…uz jsem jeho zadost o ruku odmitla..zatim si dam ale dlouhou pauzu a chci se soustredit jen na svuj novy zivot se synem..
není za co děkovat, souhlasím s tebou, jsem v podobné životní etapě a až teď si uvědomuji jak mé myšlení bylo nevědomě neustále ovládáno druhým partnerem, nebyla jsem to já a myslím, že je čas na to být sám sebou a jednou se dočkáme bezmezné lásky, nikdo nás nebude měnit k obrazu svému a my jeho
Je zbytečné pokud mi tohle mínění bude kdokoli vymlouvat
![]()
@Berushka1 jsi silna zenska, preju ti, at si stasna ![]()
Mne ani tak neprijde, ze bych byla ovlivnovana. Vzdy jsem se drzela svych zasad a pres to nejel vlak - stejne tak s tou hypotekou. Mym nejvetsim momentalnim problemem je priznat si, ze za rozpad nasi rodiny nemuzu jen ja - ac mi to je neustale predhazovano. Nesmim mit slitovani..
Samozřejmě že za to nemůžeš jen ty, jestli ti to předhazuje jen ON tak je to k výsměchu, i když chápu, že se tak momentalně necítíš. Potápějící kolem sebe kope… nic víc v tom nehledej. Také ti přeji štěstí a radost ze života, vstříc světlým zítřkům
![]()
Hezký večer holky,
Jsem zakladatelka a rozhodla jsem se diskuzi oživit a zjistit vás náš názor na to,jak to máme teď po půl roce ode dne,co jsme se od sebe odstěhovali.
Po odstěhování jezdí syn k tátovi každý druhý vikend a párkrát se stalo,že u něj byl i vice víkendů za sebou - prostě dle naší dohody. O syna se asi stará v rámci mezi dobře (syn je u něj spokojený,má tam kamarada,jezdí spolu na výlety). Vždycky se k němu těší a když je se mnou,tak se mu sem tam stýská po tátovi..jsem z toho zdycky absolutně vyřízena…
Na novém pracovišti jsou se mnou spokojený,syn je ve školce taky spokojený a nyní se dokonce se synem budeme stěhovat do bytu,kde budeme konečně sami. Zdálo by se,že je vše,tak jak má být…já se snažím pracovat sama na sobě a svém životu (např.prestavam kouřit a zatím se mi to daří).
Jenze bývalý o mě stále bojuje..není nikterak dotěrný,nepíše mi každý den…jen se snaží být pozorný a zajímá se o mě. Pry si uvědomil, jak moc mi ublizoval,sám se nazval kretenem a prosí o poslední šanci. Nechce,abychom se k němu ihned nastěhovali (i když by asi rád,ale ví,že to nejde a že bych to ani nechtěla). Chce se zatím jen schazet a pak se prý uvidí,že buď poznám,že se změnil nebo ne..
A já nevím…já jsem jak kdyby mi někdo odoperoval mozek a prostě nevím ..pivo prý pije v omezené mire, dbá na svou hygienu a dluhy nyní splácí strháváním ze mzdy.
Jedine,co snad vím je to,že ho nemiluju..mám ho asi nějakým způsobem ráda,ale láska to není..na druhou stranu se mi líbí,jak se nyní chová,je znát,že udělal velký pokrok a je jiný ..jen nevím,jestli je to jen „když ptáčka lapají“… Bojím se mu dát šanci,bojím se zklamání a bojím se toho,že uděláme synovi v jeho hlavě ještě větší guláš…
Od rozchodu s nikým nechodil a prý nikoho ani nehledá a nechce…jsem na tom stejně… Když spolu mluvíme,je znat,že se mu až kolikrát chce brečet..prý si mnou byl byl ve vztahu tak jistý,že si nepřipouštěl,že bych ho opravdu mohla opustit ..
Proč přemýšlím jestli mu dát šanci? Je to otec našeho syna a úplná rodina pro mě hodně znamena (asi proto,že já sama nejsem z úplně rodiny),syn by byl šťastný - pokud bysme byli šťastní i my,přeci jen ho znám a nemusela bych začínat uplne od píky s někým o kterém nevím vůbec nic ..
Máte nějakou radu? Zkušenost?
Prosím o anonym,děkuji.
@Berushka1 moc dekuju za tak mily slova..ja se prave chci alespon jednou vdat a vim, ze on nebude tim zenichem…uz jsem jeho zadost o ruku odmitla..zatim si dam ale dlouhou pauzu a chci se soustredit jen na svuj novy zivot se synem..