Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozhodnutí mít dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.12.16 18:29
Tak já to měla podobně. Ve třiceti jsem si „pořídila dítě“, protože jsem si říkala, že už teda asi je čas- mám fajn manžela i domek jsme si pořídili…
Tak jsem otěhotněla( na první pokus-byla jsem skoro naštvaná, že na to nejsem připravená), porodila a pak postupně měsíc po měsíci dceru milovala víc a víc…
A teď je středem mého vesmíru a já ji zbožňuju a starám se o ní moc ráda. U mě ty city ale chodí postupně- ani z manžela se mi netočila hlava štěstím a nebušilo srdce- prostě z kamaráda se stal přítel a z přítele ten nejdůležitější člověk.
A z cizích dětí také nejsem urvaná, ale děti kamarádek mi jsou bližší než dřív.
Taky jsem nad tím moc přemýšlela a myslela si, že jsem „porouchaná“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 18:38
@123Soňa Myslím, že žen, které litují, že si pořídily dítě, je mizivé procento. Zakladatelka mi připadá jako velmi zodpovědná a myslím, že je to přesně ten typ, u které ho se ty city spustí po narození dítěte. Horší je to s tím zdravotním stavem, ale tam můžeme jen spekulovat. Co se týká péče o starší rodiče - to čeká dříve nebo později skoro každého, pouze kvůli tomu bych se dítěte nevzdala, i když to může být těžké. Ale její přítel dítě chce, tak myslím, že bude dobrou oporou, přece jen ho už zná devět let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kytkalenka
4.12.16 18:38
Já měla syna ve 33 a spoustu těchto otázek vyřeší hormony a příroda za tebe, prostě to s těhotenstvím naskočí a probereš se tak v jeho 3 letech:-). Já myslím, že až opravdu na výjimky nejde svoje dítě nemilovat. Cizí mi nikdy nic moc neříkali, ale tohle je velký kus ze mě a teď jsou mu 4 a jsem z něj víc a víc hotová. Mateřství mě změnilo celý život, pohled na věci okolo a jsem za tu zkušenost moc ráda. Přijde i takové zmoudření a nadhled.
- Citovat
- Upravit
4.12.16 18:39
@Svistice Tak jasně, to je taky jedna stránka věci, jsem dost taková, že se starám o ostatní, a můžu toho pak taky litovat, to je fakt.
@Adrasteia @123Soňa To ráda slyším, i já mám kamárádky, které to tak měly, a člověk si tak intuitivně říká, že snad by člověku ty hormony to vnímání nějak změnily, ale těžko říct, dojít k tomu nemusí. Díky příspěvěk:-) Je super, že si mateřství užíváte v tom dobrém smyslu. 
Ano, přítel by určitě pomáhal, toho se nebojím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 18:56
@kytkalenka Díky za sdílení zkušenosti:-) ano, to mi říká okolí, že se to v člověku vše změní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 19:06
Znam par ktery maji farmu a zvirata maji jako deti. Jemu je 40 ji 36 a deti nechteji a nejsou z nich ani nadseny. Tak ze takove pripady jsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 19:22
@novakova.t píše:
Znam par ktery maji farmu a zvirata maji jako deti. Jemu je 40 ji 36 a deti nechteji a nejsou z nich ani nadseny. Tak ze takove pripady jsou.
Takové případy také znám, a pokud jim to vyhovuje, tak proč ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 19:33
@stajaznam Ja treba vzdycky chtela mit velkou rodinu - tak nejak mi to pripadalo hezke, ale nejake touhy po diteti? Take neznam, kdybych do toho nesla proto, ze uz byl cas… Taky nevim, jestli bych se tikani hodin dockala. Muzi taky deti nic nerikaly, ale svolil na prvni, pak chtel druhe, ty uz jsou, tak ted chce treti 
. Tak asi ta velka rodina nakonec bude. Rozhodnuti bude vzdycky na Tobe, zalezi jak moc silne nechces - byla tu kdysi diskuse, kdy do ditete zenu proti vuli dotlacila rodina, ona svolila, ale nebylo to pak dobre… U Tebe mi to prijde spis jen jako obycejny strach z neznameho 
. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
blabla123
4.12.16 19:36
@stajaznam
Ahoj, přemýšlela jsi, jak by to bylo po porodu? Kdo by se staral o dědečka a mámu? Jak bys to všechno zvládala?
Za mě je to špatný nápad jít do miminka, přijde mi, že bys to dělala jen kvůli tomu, že to chce chlap. 
- Citovat
- Upravit
4.12.16 19:40
@Hobitka tak to je pěkné, to už bude pořádná rodina. No, tak do 20 jsem chtěla velkou rodinu.Jsem jedináček. Pak mě to nějak přešlo. Člověk si uvědomuje tu zodpovědnost, a mám tak trochu pocit, že bych potřebovala spíš dlouhou dovolenou, než zápřah kolem dětí. Od střední jsem musela řešit tak nějak vše za mojí mamku a posledních 6 let je to zápřah, pracovně i v rodině, takové klasické vyhoření… tak i z toho důvodu možná nepřišla nálada na to mít dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 19:45
@blabla123 No, to je otázka. Je několik možností, žádná ideální. S přítelem půjdeme teď do většího, tak pokud bych to zdravotně zvládala, tak by děda mohl k nám, ale to by byl masakr i psychicky. Zkoušeli jsme i nějaké zařízení, ale to bohužel nikdy nedopadlo dobře. Nebo by musel být přítel na rodičáku.
Tak není to jen kvůli přítelovi, ale zvažuju i své pocity, zda mi to později nebude líto. Jinak mám mnoho zájmů, atd. tedy bych se rozhodně nenudila ani bez dětí, totéž přítel, ale člověk přemýšlí, letí to:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
blabla123
4.12.16 19:53
@stajaznam píše:
@blabla123 No, to je otázka. Je několik možností, žádná ideální. S přítelem půjdeme teď do většího, tak pokud bych to zdravotně zvládala, tak by děda mohl k nám, ale to by byl masakr i psychicky. Zkoušeli jsme i nějaké zařízení, ale to bohužel nikdy nedopadlo dobře. Nebo by musel být přítel na rodičáku.
Tak není to jen kvůli přítelovi, ale zvažuju i své pocity, zda mi to později nebude líto. Jinak mám mnoho zájmů, atd. tedy bych se rozhodně nenudila ani bez dětí, totéž přítel, ale člověk přemýšlí, letí to:-)
A co mu sehnat pečovatelku domů, co mu nakoupí, uvaří, uklidí atd? Abyste se nemuseli stěhovat k sobě. Nejspíš by to nedělalo dobrotu. A co tvoje mamka, ta by u vás nebydlela?
- Citovat
- Upravit
4.12.16 20:24
@blabla123 Jo, pečovatelky apod. to bohužel nejde. Zatím bydlí s dědou mamka, ale musím jim se všim pomáhat, těžší věci chudák nedá, vařím jim atd.
No, zas tak velký byt nebudeme mít, aby jsme se tam vešli všichni a mamka potřebuje klid, tak ta by prcka nedala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
4.12.16 22:02
@stajaznam Je to těžká situace a hodně faktorů na zvážení. Napíšu ti, jak jsem při podobném rozhodování postupovala já. Dostala jsem se do situace, kdy jsem se vlivem různých okolností taky musela rozhodnout a případně něco obětovat. Zredukovala jsem všechno pouze na otázku, jestli si dovedu představit, že vlastní děti nikdy mít nebudu. Protože na dítě máme určitý omezený čas, potřebujeme na to vhodného druhého člověka a když se to promešká, tak to už prostě nejde spravit.
A od této základní otázky, na kterou je potřeba si opravdu upřímně odpovědět, se odvíjí všechno ostatní. Zkus si postupně klást podobné otázky, napřed ty velmi obecné a postupně podle svých odpovědí konkretizuj. Třeba tě to navede na správnou cestu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.12.16 23:20
Uz jen to, ze o tom zakladas tema, smeruje k tomu, ze to dite chces. Ja totiz pred lety zakladala podobne. K detem jsem vztah nikdy nemela, naopak me jejich krik obtezoval. Nicmene rozumove jsem se rozhodla, ze do toho jdu, abych na stari nebyla sama. Nebudu lhat, prvnich par mesicu bylo tezkych. Ale postupne uplny obrat a ja svoje dite miluju hrozne moc. Ted vidim, o co vsechno bych prisla a ver mi, ze by ses ochudila o hodne. Pokud se takhle staras o rodinu, dokazes se postarat i o dite 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
