Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozhodnutí mít dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
4.12.16 16:40
Rozhodnutí mít dítě
Ahoj,
ráda bych znala Vaše názory, zda jste něco podobného zažily, třeba ve svém okolí, či jak byste se zachovaly Vy. Prosím, neodsuzujte mne. Myslím, že je rozhodně lepší o tak závažném kroku přemýšlet, než to brát na lehkou váhu. Tedy k věci. Je mi 33 let, s přítelem jsme 9 let. Přítel by děti chtěl, já ne, zatím váhám, ale vzhledem k věku bych se ráda rozhoupala k rozhodnutí co nejdříve (samozřejmě ani teď to nemusí jít). K malým dětem jsem nikdy neměla vztah, s dětmi školního věku problém nemám, ty mě mají rády. Ale jsem spíše takový klidný, studijní typ, nemám ráda hluk, nejsem na takovéto dětské hraní a žvatlání, jsem dost netrpělivá. Biologické hodiny mi tikat nezačaly, ale ze zdravotních důvodů bych se chtěla rozhodnout, zda mít či nemít dítě co nejdříve. S přibývajícím věkem jsem teda začala přemýšlet, že to bude trochu smutné zůstat na stará kolena sám apod. a navíc přítel děti chce, což jsou zatím dva důvody, proč zvažuji mít dítě. Samozřejmě pokud nebudeme mít dítě, riskuji, že se s přítelem rozejdeme, ale nerada bych byla chladnou matkou, která bude litovat, že dítě měla. Zdravotně na tom nejsem moc dobře, a je pravděpodobné, že po těhotenství na tom budu hůře (rodinná zkušenost). Nevím, zda bych byla schopná (fyzicky) zastat non-stop péči o malé dítě, kdyby zůstal doma přítel, tak to asi nedáme finančně a také se může stát, že já již ze zdravotních důvodů nebudu moci zpět do práce. Dále se starám o dědečka a matku, jež také potřebují každodenní péči, což úvahy o dítěti ještě více komplikuje.
Jiné příbuzné, kteří by mohli pomoci nemám. Žít však všichni v jednom bytě, by však nebylo možné, takže bych tam musela stejně jako teď denně dojíždět.
Adopci jsme zvažovali, ale toho se bojím, nevím, zda bych si našla vztah k dítěti, které není moje a nerada bych byla taková ta chladná matka…
Díky za jakékoliv postřehy, zkušenosti, názory!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.12.16 16:55
Mít dítě není povinost. musíš zvážit, co ti přinese když děti mít budeš a zároveň když je mít nebudeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 16:59
@stajaznam nevime, i jakou nemoc se jedna, tezko radit 
doktori rikaji co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 17:03
Hele buď dítě mít budeš a hormony tě přešaltují a budete šťastní nebo tě mateřství semele a budeš nešťastná, potažmo dítě a partner. Nebo dítě mít nebudeš a současný partner tě možná opustí, jenže si třeba najdeš někoho, kdo má stejný názor na děti či děti z předchozího vztahu a můžete prožít krásný život. Nebo se může stát, že už budeš sama a umřeš opuštěná v důchoďáku - což se ti ovšem může stát i když budeš mít dítě a tak dále a tak dále…zkrátka chápu, že člověk hledá v takovéto situaci radu, ale obávám se, že na tohle rada neexistuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 17:14
@stajaznam ve 33, pokud máš dobrého partnera a jste spolu šťastní..bych čekala, že se ten pud mít dítě ozve
jasně, každá z nás asi viděla ty komplikace - děti jsou starost, stojí peníze, křičí, nedají pokoj apod. Skoro nikdo nechce děti na 100 % bez toho, aby neměl aspoň trochu obavy
ale pokud je nechceš alespoň na 80 %, neměla bych je..a řekla bych to partnerovi dost jasně a včas, aby se podle toho zařídil
někteří lidi prostě mít děti nemusí a taky by ani neměli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 17:20
Myslim, ze pres veskere racionalni uvahy to nakonec skonci u toho, zdy dite chces nebo ne. At uz ho mit budes nebo nebudes, v obou pripadech poneses nasledky sveho rozhodnuti.
Nicmene mit dite jen ze strachu, aby te partner v budoucnu neopustil, to povazuji za hodne spatny napad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 17:31
Nekdo to proste hold nema. Z donuceni a ztraty partnera bych do ditete nesla. Kdyz nechces dite uz ted obavam se ze by to v tehotenstvi a po porodu bylo horsi. Psychikaje mocna carodejnice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 17:39
Díky všem za příspěvky.
Ano, samozřejmě vím, že to tu za mě nikdo nevyřeší:-) Ale sdílení zkušeností může být k užitku.
karkarka - ano, to právě zvažuji. Okolí mě k dětem až tak nenutí, a i kdyby nenechala bych se bez své vůle přesvědčit:-)
Blumen - doktoři nic moc neporadí, je to taková opatrnost z jejich strany, tak 50:50 bych to viděla, že nedojde ke zhoršení.
Mirka Dušínová - ano, rada neexistuje. Své dítě bych samozřejmě asi měla ráda, ale to obodobí miminka a takové ty dětské akce, to by mě asi semlelo. No, partner má velkou rodinu, a když viděl kolik je s malými dětmi práce, tak by se na rodičovskou taky zrovna nehnal a zas na mě nijak moc netlačí. Ano, ani dobrá péče o dítě nezaručí to, že člověk nebude odložen do domova důchodců. Např. já se o svou matku a dědu starám, ale v přítelově rodině, ač velké toto moc nefrčí, nemají moc citové vztahy, takže tak..
EmmaAnna - no, jsme spokojení, i po těch letech se máme rádi, ale nějak se to neozvalo. ANi jako dítě jsem netíhla k panenkám apod.:-)
Helileli - právě, že si nechci děti pořídit jen kvůli partnerovi, to je samozzřejmě kravina, k čemu by to asi vedlo, že.. tak se to v sobě vnitřně snažím nějak řešit 
Nemyslím, že jsem necitlivý člověk, starám se o rodinu, o zvířata i práci mám směřující k pomoci druhým, ale nevím, proč mě mateřství nějak pocitově míjí.
Ne, ne netikají
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 17:43
Novakova. t - jen kvůli partnerovi do toho určitě nechci jít. To ne. Ano, nerada bych, aby na tom dítě bylo byto. Bohužel mám ve svém okolí dvě kamarádky, které asi děti mít neměly, stále přemýšlejí, komu dát děti hlídat, aby se jich zbavily, jsou na ně věčně studené, i před dětmi se vyjadřují o nich nepěkně. TO je hrozné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 18:09
@stajaznam píše:
Novakova. t - jen kvůli partnerovi do toho určitě nechci jít. To ne. Ano, nerada bych, aby na tom dítě bylo byto. Bohužel mám ve svém okolí dvě kamarádky, které asi děti mít neměly, stále přemýšlejí, komu dát děti hlídat, aby se jich zbavily, jsou na ně věčně studené, i před dětmi se vyjadřují o nich nepěkně. TO je hrozné.
Kdyz to tak citis, tak na dite ale zrala jsi, ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 18:10
@stajaznam Tak já si s panenkama taky nehrála, cizí děti nemusím, z mininek nejsem nějak extra odvařená. Ale bylo pro mě naprosto přirozené mít tu rodinu, k čemuž ty děti prostě patří. Děti nějsou miminy či batolaty věčně, a kdyby každý potencionální rodič uvažoval tak, že to dítě jednou bude mít pubertu (o což asi stojí málokterý rodič), tak vyhyneme. 
O dědečka, mámu s etaky nebudeš starat věčně, tak aby jsi jednou nezjistila, že jsi se samaritánsky starala o své příbuzné, ale tvůj život Ti trochu utekl mezi prsty.
A zase, pokud se pto dítě rozhodnete, tak pořešit, jak s partnerem skloubíte svou rodinu a péči o tvoje příbuzné. kde bude třeba polevit, kde se bude muset více zapojit partner aod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 18:26
@novakova.t píše:
Nekdo to proste hold nema. Z donuceni a ztraty partnera bych do ditete nesla. Kdyz nechces dite uz ted obavam se ze by to v tehotenstvi a po porodu bylo horsi. Psychikaje mocna carodejnice.
@stajaznam
To je těžké, já to měla úplně naopak. Bylo mi přes třicet a do dítěte jsem s manželem šla nejdříve jen tak „z rozumu“, že už je tedy čas, rozhodně mi žádné hodiny netikaly. Dohodli jsme se dokonce pouze na jednom dítěti. Toho miminkovského období jsem se taky bála. Po porodu nastal v mém vnímání neuvěřitelný obrat - byla jsem z miminka úplně bez sebe štěstím, měla jsem pocit, že nic nádhernějšího jsem nikdy nezažila a už nezažiju. Malému budou čtyři roky a ten pocit mám pořád. Miminkovské období jsem si užívala, oblékala ho, kojila, nebylo mi zatěžko v noci vstávat, prostě jsem se v tom našla a můžu říct, že jsem v synovi našla smysl života. Chtěla bych teď klidně čtyři děti, což mám tedy bohužel smůlu.
Tím chci říct, že to po porodu můžeš mít zrovna jako já. To nikdo dopředu neodhadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 18:29
Tak já to měla podobně. Ve třiceti jsem si „pořídila dítě“, protože jsem si říkala, že už teda asi je čas- mám fajn manžela i domek jsme si pořídili…
Tak jsem otěhotněla( na první pokus-byla jsem skoro naštvaná, že na to nejsem připravená), porodila a pak postupně měsíc po měsíci dceru milovala víc a víc…
A teď je středem mého vesmíru a já ji zbožňuju a starám se o ní moc ráda. U mě ty city ale chodí postupně- ani z manžela se mi netočila hlava štěstím a nebušilo srdce- prostě z kamaráda se stal přítel a z přítele ten nejdůležitější člověk.
A z cizích dětí také nejsem urvaná, ale děti kamarádek mi jsou bližší než dřív.
Taky jsem nad tím moc přemýšlela a myslela si, že jsem „porouchaná“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.16 18:38
@123Soňa Myslím, že žen, které litují, že si pořídily dítě, je mizivé procento. Zakladatelka mi připadá jako velmi zodpovědná a myslím, že je to přesně ten typ, u které ho se ty city spustí po narození dítěte. Horší je to s tím zdravotním stavem, ale tam můžeme jen spekulovat. Co se týká péče o starší rodiče - to čeká dříve nebo později skoro každého, pouze kvůli tomu bych se dítěte nevzdala, i když to může být těžké. Ale její přítel dítě chce, tak myslím, že bude dobrou oporou, přece jen ho už zná devět let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
