Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rozloučit se s babičkou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.1.15 09:18
Moc nechapu postoj „nejdu, chci si uchovat hezke vzpominky“. Predstavte si tam svou matku, sve dite nebo sebe. Taky byste nesly pro ten hruzny pohled? Nebo by vam bylo fajn, kdyby nikdo neprisel za vami? To je tak sobecky pristup!
Ten prispevek s placicim Alesem me rozsekal, a jestli me kdy napadlo, ze bych za nekym nesla se rozloucit (zatim jsem totonezazila a neresila), tak po precteni tehle diskuse mam jasno..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 09:21
@Gina108 píše:
Ano jela bych se rozloučit - samozřejmě a také jsem to mnohokrát udělala. Ten přístup uchovat si na ni hezké vzpomínky a proti ji raději nenavštívit - to je tak něco odporně sobeckého, až se mi zvedá žaludek jak to čtu. Přestaň myslet na sebe, ale pomysli na babičku - jistě by tě nechtěla vidět, když jste si tak blízké. Co bys chtěla ty na smrtelné posteli? A to, že nevnímá realitu - jak to víš? I člověk v komatu vnímá takových věcí…
No držím palce, abys tu odvahu v sobě našla. Smrt je přirozená součást života, každého to jednou čeká, jenom tahle společnost z toho dělá tabu.
Souhlas, presne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 09:24
Určitě bych jela, udělej to pro ni. Naše babička byla už docela dlouho mimo sebe, ale když jsem za ní přijela, poznala mě a měla velkou radost. Tiskla mi ruku, tekly jí slzy a bylo vidět, jak moc ji to potěšilo. Taky jsem moc nechtěla, mamka mě připravovala, že to bude těžké, najednou vidět babičku takhle, ale fakt to byl, v rámci možností, krásný okamžik.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
merde
2.1.15 09:24
@Gina108 píše:
Ano jela bych se rozloučit - samozřejmě a také jsem to mnohokrát udělala. Ten přístup uchovat si na ni hezké vzpomínky a proti ji raději nenavštívit - to je tak něco odporně sobeckého, až se mi zvedá žaludek jak to čtu. Přestaň myslet na sebe, ale pomysli na babičku - jistě by tě nechtěla vidět, když jste si tak blízké. Co bys chtěla ty na smrtelné posteli? A to, že nevnímá realitu - jak to víš? I člověk v komatu vnímá takových věcí…
No držím palce, abys tu odvahu v sobě našla. Smrt je přirozená součást života, každého to jednou čeká, jenom tahle společnost z toho dělá tabu.
- Citovat
- Upravit
2.1.15 09:30
Jeste dodam, ze jsem byla tehotna pri louceni s babickou a brala jsem k ni i deti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 09:31
@Makepeacová87 Určitě bych jela, s babičkou i dědečkem (ten měl také rakovinu) jsem se rozloučila, babičku jsem naposledy viděla den, dědečka asi tři dny před smrtí. I když na tom byli hodně špatně a téměř nevnímali, jsem si stoprocentně jistá, že o mně věděli a byli rádi, že tam jsem. „Uchovat si vzpomínku na zdravého člověka plného síly“ - a co spíš myslet v prvé řadě na toho umírajícího bezmocného? Nikdo nemůže vědět, jak moc ještě vnímá. Já bych určitě nechtěla být před smrtí sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 09:31
@Makepeacová87 Souhlasím s holkama, jela bych, rozloučení u rakve už není k ničemu, to je spíš pro pozůstalé. Věřím tomu, že i když nevnímá, tohle vnímat bude. Naši známí se takhle loučili s holčičkou, taky rakovina a čekali tam s ní, aby nebyla v posledních chvílích sama. Uchovat si hezké vzpomínky, to neberu, v životě není jenom to hezký. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 09:32
Já byla u babičky dva dny před smrtí. Neměla smrtelnou diagnózu, ale viděli jsme, že na tom není dobře, a tak nás konec nepřekvapil, byť jsme ho „nečekali“.
Už nemluvila, jen nás držela za ruku, ale bylo vidět, že je ráda, že tam jsme (byly jsme tam výjimečnou shodou okolností i s mámou a tetou, její dvě dcery a jediná vnučka - všechny „holky“). Když jsme se ptaly, jestli máme jít, tak nechtěla, tiskla nám ruku. Je to fakt výjimečný zážitek.
Já bych se na to asi psychicky připravila a pak tam šla. Rozloučit se je důležité.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 09:33
Samozřejmě bych jela. Byla jsem se s babičkou rozloučit pár hodin před její smrtí, ona už jenom spala, ale jsem strašně ráda, že jsem tam byla a mohla jí pohladit po ruce. Mrzelo mě, že jsem nemohla vzít s sebou dceru. Byla jsem s ní v té době v nemocnici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 09:38
Pokud vnímá, asi bych jela. Já sama jsem se s babičkou ale neloučila, nevnímala, byla na přístrojích po mrtvici, prý bych ji už ani nepoznala - a já těhotná. Nezvládla bych to. Navíc na ni mám ty nejhezčí vzpomínky z posledních dnů kdy byla v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 09:39
@Makepeacová87 To, že máš doma miminko není důvod k tomu, abys babičku „odsunula na druhou kolej“. Máš s ní dobrý vztah a k takovému nepatří jen ty hezké chvíle. Nedělej to pro sebe, ale pro babičku. Co když právě jen čeká na to, že se s ní rozloučíš? Necháš ji jen tak odejít? Co komu udělala, že teď musí bez rozloučení v nemocnici čekat na smrt?
Ať bude pohled na ni jakýkoli, nikdy bych si neodpustila, kdybych věděla, že babičce zbývá pár dní a já se zaobírala tím, jaké budou mé vzpomínky místo toho, abych se rozloučila. Toto uvažování je vůči babičce hodně sobecké.
Zkus se maličko vžít do její situace. Ležíš v nemocnici, víš, že smrt je blízko a čekáš na svou rodinu, aby ses mohla rozloučit. A čekáš do poslední chvíle a nikdo nepřijde (např. právě třeba milovaná vnučka). Vážně bys chtěla takhle zemřít 
. S věděním, že dokud jsi byla fit, tak bylo vše super, ale jak přišla nemoc, rodina o tebe ztratí zájem? Já osobně bych tohle zažít nechtěla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 09:45
Ahoj, mám téměř stejnou zkušenost-moje babička umírala na LDN měsíce. Zprvu jsem za ní chodila pravidelně, potom již méně a nakonec jsem ji po delší době opět navštívila, ale to už byla v agonii a nevnímala. Za 3 dny zemřela. Dlouho jsem si pak vyčítala, že jsem měla chodit pravidelně až do úplného konce a že třeba babička umírala s tím, že jsem se na ni vykašlala. Z druhé stánky i lidé v agonii slyší, co se děje okolo nich a to mi bylo útěchou-že babička snad odcházela s tím, že jsem se s ní přišla ještě rozloučit 
Tehdy jsem si řekla, že stejnou chybu už nikdy neudělám. Teď mi zemřel milovaný dědeček a chodila jsem za ním až do konce i přesto, že jsem byla v 7. měsíci těhotenství-a jsem za to ráda. Moc ti držím palce a jednej tak, jak to sama cítíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 10:04
Jela bych se rozloučit, podle mě si nebudeš vyčítat to, žes tam byla, ale spíš to, žes tam nebyla… Já takhle loni před Vánocema jela za dědou do nemocnice, nevnímal už nejspíš v podstatě vůbec nic, i tak jsem měla pocit, že poznal, že jsem přišla… Byla jsem u něj asi hodinu, potom umřel…
Fakt jsem měla pocit, že si na mě prostě počkal… Toho, že jsem tam s ním (a babičkou, která u něj seděla celej den) byla, jsem nelitovala… Mnohem víc mě mrzí, že když umřela moje prababička, nejela jsem se s ním ještě naposledy rozloučit… To mě trápí do teď. A je to už přes deset let…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 10:11
Mimochodem ten pohled na dědu v nemocnici, jak tam ležel, se mě držel jen do pohřbu… Před pohřbem jsem se šla na dědu ještě podívat a od té doby se mě drží ten pohled, kde v klidu leží a vypadá jak kdyby najednou omládl aspoň o dvacet let… Tu nemocnici to prostě vytěsnilo… A stejně zůstaly jen ty hezký vzpomínky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 10:24
Zakladatelko, nečetla jsem celou šňůru příspěvků, ale za mně, JEĎ. Vyčítala by sis to celý život. Po její smrti to zpátky nevrátíš a už nikdy nebudeš mít čas na nápravu. Když jsem měla na LDN dědu, chodila jsem za ním denně. Pak jsem onemocněla, nějaká slabá chřipka a týden jsem tam nebyla. Děda pak umřel a mně to mrzelo strašně dlouho, i když jsem tam nechodila právě proto, abych ho nenakazila.
Neváhej a jeď. Pokud jste měly dobrý vztah, měl by to být vztah v dobrém a ve zlém. Nejde o nějakou „vzpomínku“ v mysli, ty budeš mít stejně. Ale jde o to, abys babičce ukázala, že ji máš ráda. Třeba zrovna na tebe čeká, aby mohla opustit tento svět s klidem, že je milována. Nehleď na sebe, hleď na ni. Uvidíš, že i tobě se uleví, když to v sobě překonáš.
Kdysi jsem řekla svojí mamince: „Nečekej a udělej to hned.“ Měla tenkrát zavolat svému bratrovi, odkládala to, bála se toho hovoru, co se dozví, jak to bude vypadat. Ale zavolala, bratr druhý den umřel. Dodnes mi děkuje za tu větu: Udělej to hned.
Takže i tobě radím: Udělej to hned. Nečekej, nepřemýšlej… Drž se…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
