Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rýpu se v minulosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.6.13 00:25
Obrovská spravedlivá facka nikoho dlouho nebolí. Zato i malá, nespravedlivá facička bolí hodně, leze do morku a člověk se jí nikdy nezbaví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.13 01:26
ODPUSTIT. Můj manžel to nedokázal. Vlastně ani nechtěl odpustit, odmítal odpustit. Onemocněl z toho, jak všechny svoje blízké vinil. Největší viník v jeho myšlení byla jeho matka. Onemocněl těžce. Skákala jsem kolem něj několik desetiletí, snažila se jeho trápení pochopit, pomáhala jsem mu jeho trápení nést, abych mu odlehčila - nebudu to podrobněji rozvádět. Skákaly kolem něj i všechny naše děti. A jemu se zalíbilo v tom hýčkání a svoje trauma si dobře chránil.
Hodně jsem o tom přemýšlela, protože i mně ve výsledku způsobil veliké trauma. A tak jsem tím přemítáním došla k několika uvědoměním.
Každé trauma pro dotyčného přináší i nějakou výhodu. A proto se ho drží, proto si ho připomíná, proto ho připomíná svým blízkým. Zajišťuje si tím sám pro sebe pocit, že „má důvod“ má „právo“ nadávat, „spravedlivě“ se rozčilovat, vyčítat - což ho uspokojuje, být tím „spravedlivým“, být „lepším“ než ti druzí, cítit „spravedlivý“ či „nezadatelný“ nárok na nějakou výhodu či na chování druhého, dává mu příležitost naříkat si, litovat sám sebe donekonečna, svým „soužením se“ trápit své blízké atd. Vlastně dotyčný má potřebu dvojnásobně trpět: Traumatem i těmi reakcemi na něj a rovněž cítí „právo“ své blízké trestat tím svým hrdinským chudinkovstvím. Je to psychický teror, kterým ničí sám sebe, ale současně i své nejbližší lidi. Je to patologické zpracování skutečnosti, vlastně jistý druh sado-masochismu. Je to cesta do pekel.
Než jsem si to takto rozebrala -protože i já pak ve výsledku měla trauma- věděla jsem, že rozhodně si žádné trauma pěstovat nechci a nebudu. Přemýšlela jsem, jak to udělat. Tedy: Je třeba tu situaci zpracovat jiným úhlem pohledu. Je třeba na té situaci najít pro sebe něco hezkého, protože „všechno špatné je k něčemu dobré“. Je třeba tu situaci prožít jinak, tak, jak mě se to nyní líbí, třeba ji prožít znovu v představě, jako bych ji prožívala znovu, ale jinak.
Je spousta technik, které jsou v knihách, jak si pomoci od trápení - trýznění sama sebe. Základem je, mít rád sám sebe.
Příspěvek upraven 10.06.13 v 01:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.13 01:28
Taky mám pár vzpomínek, který si pamatuju a do konce života si je pamatovat budu… Většinou právě ty křivdy, špatný vzpomínky… Ale nějak zvlášť mě to nezatěžuje a jsem schopná to neřešit, jen když si na to náhodou vzpomenu, jsem schopná si všechno přesně vybavit… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.13 02:03
Součástí MÍT SE RÁD je DĚLAT SI RADOST. Dělat si radost se stalo součástí mého života. Předevčírem jsme se potkaly po delší době s jednou známou: „Jak se máte?“ zahájila hovor depresivním tónem, kterým se nastavila, aby jím v hovoru se mnou mohla pokračovat nadáváním na cokoli. Neměla jsem ani potřebu, ani chuť na nic nadávat. Řekla jsem jí zvesela, že se mám moc dobře. Očividně ji moje reakce vykolejila.
Opravdu, už se chci cítit jen hezky - je to práce na sobě. Např. umístila jsem do své mysli kompost. A nyní všechny myšlenky, které nejsou „radost“, házím na ten kompost. Život s kompostem je opravdu radostný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.13 02:18
@poučená píše:
Součástí MÍT SE RÁD je DĚLAT SI RADOST. Dělat si radost se stalo součástí mého života. Předevčírem jsme se potkaly po delší době s jednou známou: „Jak se máte?“ zahájila hovor depresivním tónem, kterým se nastavila, aby jím v hovoru se mnou mohla pokračovat nadáváním na cokoli. Neměla jsem ani potřebu, ani chuť na nic nadávat. Řekla jsem jí zvesela, že se mám moc dobře. Očividně ji moje reakce vykolejila.Opravdu, už se chci cítit jen hezky - je to práce na sobě. Např. umístila jsem do své mysli kompost. A nyní všechny myšlenky, které nejsou „radost“, házím na ten kompost. Život s kompostem je opravdu radostný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.13 06:24
Mne nedela problemy zit v radosti, od vsech lidi, s kterymi problemy neslo vyresit jsem se postupem zivota odpoutala a z toho zivota je proste skrtla. Sice to nebylo uplne jednoduche, protoze treba vyse zminovana kamaradka, se mi pravdelne zhruba po roce ozyvala. Ja tomu vzdy dala sanci, nejak se s ni bavit, omluvy jsem taky prijala, jenze potom jsme se nepohodly zase v necem jinem a to byla otazka dvou dnu treba. Tak jsem si rekla, ze to asi nema cenu.
Kdyz nad tim zpetne premyslim, tak mi ty krivdy na povrch vynese prave to, ze jsem presvedcena, ze musim nekomu osvetlit situaci, ze nekdo nechape jak to presne bylo, jinak by nad tim nemohl mavnout rukou. Zatim jeste nejsem v te fazi, kdy bych o vsech krivdach zacala povidat po dvou deci, otravovala tim svoje okoli. Ale citim, ze to otravuje me zevnitr.
Mela jsem od zacatku vztahu dost neshody se svagrovou, kdyz jsem nad tim zpetne dumala, co je vlastne spatne… dosla jsem na to, ze nase veskera komunikace probiha hlavne v psane forme, kdyz jsme se obcas videly tak bylo vse v poradku. Ale jakmile jsme neco resily po zpravach na netu, prislo mi ze je z jineho sveta, vubec mi nerozumi nebo se do me navazi. Potom jsem si jednou vsimla, ze uplne stejnym zpusobem komunikuje „na internetu“ v podstate se vsemi, ze se tak proste vyjadruje. Ja jsem si k tomu vlastne pridelavala nejaky „ton“, ktery tam zrejme vubec nebyl. Tak jsem se rozhodla to vse vymazat, i kdyz si samozrejme doted pamatuju, kazdou prkotinu, kterou me tehdy dokazala vytocit, a od noveho roku, kdyz si piseme se snazim reagovat pozitivne. Vzdy si rict, ze to tak jiste nemysli a ja nevim co. Zatim se mi darilo, ale je potreba velkeho usili a citim jak me to vycerpava, jsem u toho psani doslova nervozni, jak kdybych psala test. Podotykam, ze tomu predchazel rok „mlceni“, kdy jsme prakticky nekomunikovaly, protoze jsem se ji na netu vyhybala a ze to vedlo k tomu, ze nase dve mlade rodiny nemely k sobe vubec cestu. Mrzelo me to a tak jsem komunikaci obnovila, protoze mi prislo smutne, abych mela zase kus rodiny „mrtvy“. Tak se ted snazim, planuju do budoucna vic navstev, kdyz nam to vic klape nazivo. Pracuju na tom, aby vse, co mne na ni stvalo, bylo brano jako nedorozumneni. Neni to jednoduchy 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.6.13 06:25
Podle sahodlouheho prispevku doufam vsichni pochopili, ze jsem to ja, zakl 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.6.13 06:41
@Jazz27 píše:
Obrovská spravedlivá facka nikoho dlouho nebolí. Zato i malá, nespravedlivá facička bolí hodně, leze do morku a člověk se jí nikdy nezbaví.
aneb jak to vse vyjadrit ve dvou vetach… 
zakl.
- Citovat
- Upravit
10.6.13 06:54
Ja si treba obcas s hruzou vzpomenu, jak jsem ve skolce odnesla hracky na spatne piskoviste, takze vim, o cem mluvis 
Spis si tedy pamatuji situace, kdy jsem ja sama udelala nejakou chybu, ty „krivdy“ od jinych jsem povetsine nejak zpracovala…az na jednu vyjimku, ale to tady priznavat ani nechci Jednou za cas me to popadne a vyrochnim se v tom, ale jinak zkousim to, co uz tady padlo - hledam pozitivni stranku veci, snazim se verit, ze jsem se z toho poucila…takove to „Co te nezabije, to te posili“…a nejak se s tim peru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.13 07:14
Anonymní lžička
Vy jste na to přišly. Už vím, co se mnou je. Já nedokážu odpustit! Tchýně se chovala jako kráva. Vidím každou sekundu, ve které se kdy zachovala blbě.. Ty její výrazy, jak jí říkám, co smí a nesmí dělat s dcerou. To, jak mi zle a škodolibě povídá, když se mi připaluje buchta. Úplně vidím, jak vaginálně se chovala a nedokážu jí to odpustit. Nedokážu. Mám na ní takový vztek! Tak strašně jí nesnáším! 
A všechno se to umocňuje, protože to v sobě mám, ptotože si pamatuju každý její výraz, její gesto, její slovo!!! Neviděla jsem jí strašně dlouho, ale mám v sobě tak silné a negativní emoce, že bych praskla! Tak strašně mě užírají, tak strašně mě sráží k zemi!! 
Zítra kvůli tomi jdu k psycholožce. Bojím se, že se mi vysměje, že se chovám jak malá holka, že mě nepochopí, že bude hájit tu, kterou tak nesnáším. Přitom většina z vás by se nad tím povznesla, ale mě tak štvalo, jak si malou trhá z mé náruče, jak se k ní chová, jak kdyby byla ona máma a já jen kolemjdoucí!!! Nesnáším, nesnáším jí a věřím, že tyto emoce mi nepřinesou nic dobrého.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.6.13 07:28
@Anonymní píše:
Anonymní lžičkaVy jste na to přišly. Už vím, co se mnou je. Já nedokážu odpustit! Tchýně se chovala jako kráva. Vidím každou sekundu, ve které se kdy zachovala blbě.. Ty její výrazy, jak jí říkám, co smí a nesmí dělat s dcerou. To, jak mi zle a škodolibě povídá, když se mi připaluje buchta. Úplně vidím, jak vaginálně se chovala a nedokážu jí to odpustit. Nedokážu. Mám na ní takový vztek! Tak strašně jí nesnáším!
Urcite bych se na tvem miste nebala vysmechu. Odbornik ti pomuze, pro tebe to neni malichernost, trapi te to. To ze jsou nase problemy ve srovnani se svetovymi krizemi kravinky neznamena, ze nas netrapi do hloubky. Drzim palce, kdyz budes chtit pis dal, jak to pokracuje. Zakl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.6.13 07:34
@Anonymní píše:
Urcite bych se na tvem miste nebala vysmechu. Odbornik ti pomuze, pro tebe to neni malichernost, trapi te to. To ze jsou nase problemy ve srovnani se svetovymi krizemi kravinky neznamena, ze nas netrapi do hloubky. Drzim palce, kdyz budes chtit pis dal, jak to pokracuje. Zakl.
Lžička
Ahoj zakladatelko. Určitě napíšu. Jsem tak zvědavá. Myslím si, že mi ale pomoci není. 
Jsem tím celá prolezlá. V každém milimetru na těle cítím vzteka a zlost. Nechtěla bys také vyhledat odbornou pomoc? Třeba by ti pomohla.
- Citovat
- Upravit
10.6.13 07:43
Já jsme byla u jednoho pána co se věnuje ezoterice a ten mi řekl, že se vyžívám v sebemrskačství a že se mám přestat litovat. Že takhle to nejde se povznést a jít dál. Pak jsme tam blbli nějakýma jeho technikama, rčením a přijmutí krásné budoucnosti. A můžu říct, že to pomohlo. Dnes si řeknu, že jsou na tom lidi hůř a že co bylo to bylo, že už to nezměním a jede se dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.13 10:22
@Anonymní píše:
LžičkaAhoj zakladatelko. Určitě napíšu. Jsem tak zvědavá. Myslím si, že mi ale pomoci není.
Uz jsem se kamaradky, ktera studovala psychologii ptala na tu terapii odpusteni, jak radi uzivatelka na prvni strane. Jestli mi muze nekoho doporucit u nas v okoli. Chci tomu dat sanci, zkusit to.
Verim, ze ani ty na tom nejsi tak zle, aby ti nebylo pomoci. Musime to ze sebe dostat 
Zakl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.6.13 10:25
@mejdylko Mne tady v tom hodne pomohlo, ze se mi narodilo dite. Celej zivot pak dostane trochu jinej smer a tak nejak pro to dite delam se sebou vic, nez jsem kdy delala treba kvuli chlapovi nebo i sobe Jsem treba hodne vybusna a uz jsem na tom zacala pracovat, abych jednou nebyla ujecena matka, ktera dite mlati na ulici, pac si myslim, ze i k tomu bych se casem dopracovala, kdybych to nechala na me prirozenosti 
Zajimalo by me, jestli se clovek muze zmenit sam od sebe nebo jestli uz je muj problem neco, kde bez odbornika nemam sanci na zlepseni. Zakl.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
