Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@mejdylko Mne tady v tom hodne pomohlo, ze se mi narodilo dite. Celej zivot pak dostane trochu jinej smer a tak nejak pro to dite delam se sebou vic, nez jsem kdy delala treba kvuli chlapovi nebo i sobeJsem treba hodne vybusna a uz jsem na tom zacala pracovat, abych jednou nebyla ujecena matka, ktera dite mlati na ulici, pac si myslim, ze i k tomu bych se casem dopracovala, kdybych to nechala na me prirozenosti
Zajimalo by me, jestli se clovek muze zmenit sam od sebe nebo jestli uz je muj problem neco, kde bez odbornika nemam sanci na zlepseni. Zakl.
s tím dítětem souhlasím. To je život úplně o něčem jiným. Nevim jak bych dopadla kdybych ho neměla a že to bylo hooodně neplánované… nevim myslím si, že hodně dělá i to, když člověk chce. To už je první věc, na které se dá pracovat. Já jsem vždycky potřebovala někoho kdo mě postrčit, protože sama jsem se v tom vždycky hodně plácala.
Příspěvek upraven 10.06.13 v 10:36
@Babulka123 píše:
Doporučuju RUŠ
Hned jsem vygooglila a jdu se začíst, děkuji za typ!!!
OT - a pak ze jsou tady na strankach jen urypany kozy, mne tady zatim kazdej poradil ![]()
Zakl.
@Babulka123 tu dělá mamka
kurz sice nemá, ale učila se od kamarádky co ho má. Tam se taky hodně věcí objevilo a objasnilo.
@Anonymní píše:
Uz jsem se kamaradky, ktera studovala psychologii ptala na tu terapii odpusteni, jak radi uzivatelka na prvni strane. Jestli mi muze nekoho doporucit u nas v okoli. Chci tomu dat sanci, zkusit to.
Verim, ze ani ty na tom nejsi tak zle, aby ti nebylo pomoci. Musime to ze sebe dostat
Zakl.
Psala jsi z jakého města jsi? ![]()
@Anonymní píše:
LžičkaAhoj zakladatelko. Určitě napíšu. Jsem tak zvědavá. Myslím si, že mi ale pomoci není.Jsem tím celá prolezlá. V každém milimetru na těle cítím vzteka a zlost. Nechtěla bys také vyhledat odbornou pomoc? Třeba by ti pomohla.
Odborník se ti nevysměje, pokud bys na někoho takového narazila, tak jen jdi o dveře dál. A postoj: Stejně mi to nepomůže- není dobrý. Speciálně u pocitů, které popisuješ, bych se velmi bála, že se to ošklivě odrazí na tvém zdraví, možná ne hned, ale za pár let. Take pokud budeš mít pocit, že ti první odborník nepomohl, tak jdi dál a zkoušej další a další, než se tohohle břímě zbavíš. Už proto, že tu chceš určitě zůstat dlouho kvůli svým dětem ![]()
Někdo se ptal, jestli si může pomoci sám, sám se toho zbavit. Já si myslím, že ano. Ale samozřejmě ne tím, že bude člověk stát na místě doufat, že ho něco osvítí. Hledat cestu ven, přečíst si nějakou knížku, pracovat se svými pocity, uvědomit si, co takové sebemrskačství přináší zrovna nám a jak ty vyvolat něčím méně nezdravým.
ODPUŠTĚNÍ:
http://www.youtube.com/watch?…
Svá trápení jsem začala řešit před 6 lety. Tenkrát jsem se na internetu proklikala i k jakýmsi stránkám, které mě dovedly k Louise L. Hay „Miluj svůj život“. Knihu jsem si koupila v knihkupectví a velmi si jí vážím. Je to dnes už taková klasika, ale myslím, že i pro tebe, zakladatelko, bude mít velkou hodnotu. Lze si ji i stáhnout do PC zde:
http://uloz.to/…uj-zivot-pdf
A zde je rozhovor s tou obdivuhodnou dámou:
Rozhovor s Louise L. Hay - Miluj svůj život - 2.
http://www.youtube.com/watch?…
Přeji ti, zakladatelko, šťastnou cestu při objevování tajů života bez trápení se ![]()
Abraham-Hicks: Úžasná síla emocí
http://www.youtube.com/watch?…
@Anonymní píše:
Hned jsem vygooglila a jdu se začíst, děkuji za typ!!!
OT - a pak ze jsou tady na strankach jen urypany kozy, mne tady zatim kazdej poradil
Zakl.
Mám pocit, že jsem na tom podobně jako ty, v rodině byly 2 veliké křivdy, které mne hodně zasáhly a ovliv'ňují dodnes. Nedokážu odpustit mé staré babičce - 90let, kterou jsem tolik milovala, za to udělala za podraz na naši stranu rodiny před 3lety. Ještě řije, bylo by vhodné to urovnat, ale nejde s ní ani znovu vše probrat a vysvětlit si to. Podařilo se vám to nějak řešit? Je to ve mne každý den, i když se raduju z děté a jiných věcí, tohle mi kazí život a pořád to tam někde je. anonymně mm
„Kdo v poledním žáru hledá hojivý stín,
ať vykřičí napřed řeku svých vlastních vin
a pak obrátí ke hvězdám pokorně u dlaně dlaň.“
Lidé mívají své důvody, proč se jak chovají, zachovají.
Někdy pomůže VCÍTIT SE do důvodů, proč se tak dotyčný člověk zachoval a tím je POCHOPIT. Pochopení osvobozuje.
Také si lze představit toho člověka jako MALÉ DÍTĚ. Vždyť to, že se zachoval nějak nefér, to je dětské chování. Na malé dítě se člověk nemůže zůstat zlobit donekonečna. Protože prostě vidí tu jeho dětskou ještě nevyzrálost. Dospělí jsou v podstatě stále malými dětmi ve svém chování, když neumí něco velkoryse-dospěle vyřešit.
Dále pomáhá, a to velmi významně, VDĚČNOST. Děkujte své babičce za všechno dobré, co pro váš život znamenala, znamená a i v budoucnosti znamenat bude. Děkujte jí potichu, jen tak pro sebe. Není potřeba jí svá poděkování vyjadřovat nahlas. Ale jestli k tomu časem dojdete, bude to mít zvýšený efekt. Musíte však děkovat srdcem a děkovat denně, vděčně.
Dále je podstatné, ZAMÉST SI PŘED VLASTNÍM PRAHEM. Lidé na druhých vidí jejich nedostatky, ale sami na sebe se neumí podívat se stejnou přísností, upřímností. Lidem, a to všem, uniká, že i oni leckomu ublížili, slovem a i myšlenkou. I tím, že druhého posuzují, viní a odsuzují. Uklidit si v sobě, udělat si v sobě pořádek. Být sám k sobě upřímný je nejtěžší. Protože člověk se potřebuje vidět lepší, nežli ve skutečnosti je, a proto sám sobě lže. Tato lež, v člověku zabydlená, drží mu křivdy vůči lidem druhým. „Nikdo není čistý, jen někteří lidé snad míň.“
Sama jsem si prošla očistou těla i duše. Je to úžasné, kolik kamenů z duše člověka spadne a jak se pak cítí krásně a šťastně. Pomáhala mi hudba, právě i POKÁNÍ Honzy Nedvěda. Prožívala jsem meditačně texty jeho písní: http://www.karaoketexty.cz/…pokani-61255
Odpuštění komukoli za cokoli mi problém nedělá a nikdy nedělalo. Můj problém byl, že jsem neuměla lidem komunikovat svůj nesouhlas, své NE. Učila jsem se to a naučila. Již si nenechám od nikoho ubližovat, a tak se mi žije zlehka. Ovšem komunikovat starému člověku své NE, to nějak nejde, jeho by to zabilo. Tam bych považovala za nejlepší, DÁVÁNÍ. Dávat mu lásku, pozornost, obětí. Vždyť lidé se právě všelijak hloupě a zle chovají proto, že jim chybí láska. Chybí jim tak nějak celoživotně a chtějí si tím lásku vynutit, a protože se jim to ani vynucením nedaří, tak aspoň ublížit za to, že jim je láska odpírána. Oni se vlastně svým zlým chováním druhým lidem mstí za to, že se cítí být nemilovaní. Není to však na vědomé rovině, je to složitější. Chápu jejich zlé chování, odpouštím jim to, vnitřně se za to na ně nezlobím, ale již jim to neomlouvám ve smyslu, že „oni za to nemohou“. NEOMLOUVÁM, protože každý je zodpovědný za své chování, myšlení, činy.