Rýpu se v minulosti

Anonymní
9.6.13 23:16

Rýpu se v minulosti

Ahoj holky, prosím o zachování anonymity a ptám se : je tady někdo s podobnou „super“ vlastností? Patřím mezi lidi, kteří prostě nezapomínají.
Nevím jak popsat svoje trápení, abych vám to co nejlépe přiblížila a našla tady útěchu. Prostě si pamatuju každý malý spor, každý detail pro mě důležitých rozhovorů. Uvedu asi pár příkladů :
V rodině byla velká hádka mezi moji matkou, její sestrou a jejich rodiči. Babička a děda se tehdy dali na stranu tety a od té doby se s nimi prakticky nebavíme. Je to už hrozně dávno, rodiny se rozrůstají, všichni jdou dál a ani to nebyly zas tak vstřícné vztahy, aby nás to nějak poznamenalo (když pominu to, že jsem byla tehdy dost mladá a najednou jsem neměla babičku a dědu). Máma už se s babičkou od té doby párkrát viděla a dělají jakože nic, ale já s nimi už kontakty nemám. No zkratím to, nedávno se mi ozvala sestřenice, sešly jsme se, bylo to zvláštní po tolika letech, obě už dospělé, já vdaná maminka atd. Bavily jsme se normálně i když je samozřejmě težší po takové pauze navázat, řešily jsme vše možné a nakonec to bylo celkem fajn posezení. Až při loučení sestřenice prohodila, že je škoda jak to vše dopadlo, že ani neví o čem ta hádka byla a vyčetla mi, že jsem nebyla na pohřbu deděčka, kvůli takové prkotině.
V ten moment jsem k tomu nic moc neřekla, jen to, že bych ocenila, kdyby se to urovnalo za jeho života a pohřeb už by mi nic nedal. Ale po cestě domů jsem měla adrenalin v krvi, začali se mi vybavovat všechny detaily hádky, jak mi ten dědeček na základě toho, že se jeho dcery pohádaly napsal, že se mnou končí… já psala babičce co ona na to (děda byl nevlastní, tak mě zajímal hlavně její názor) a ta mi tehdy ani neodepsala… Když jsem to tak zpětně otvírala, tady tyto vzpomínky, tak mě to začalo zase bolet, jaká je to vlastně sviňárna, jak to mohli udělat malé holce, vnučce…
No ale o tady ten spor nejde, jde o to, že ostatní už pomalu ani neví co se řešilo a já si pamatuju každou sekundu, ty pocity když mi chodily smsky jak z telenovely.
Další příklad třeba stará známá, byly jsme docela dobrý kamarádky. Ona vždy středem pozornosti, já vrba. Vyhovovalo to nám oběma, dokud jsem si nenašla přitele. Nějak to prostě nerozchodila a snažila se mě po naší společné dovolené namluvit, že ho prokoukla, že mě určitě podvádí… no co dodat, prostě krávovina, přestala jsem se s ní kvůli tomu bavit, ona se s tím svým pak rozešla, ja s tím svým jsem dodnes a měla bych se tomu spíš zasmát. Ale jsou to takový křivdy, který mám zakopaný hluboko v sobě a když se na to zaměřím, tak obnovím pocity a hlubokou bolest jakoby to bylo včera.
Pointa celé tady té megadlouhé slátaniny je v tom, že tuto vlastnost má i moje mamka. I když je to fajn ženská, tak na ní jde vidět, že ji příběhy minulosti zatěžují přítomnost, stává se z ní ukřivděná protivná baba, která začiná aplikovat metodu „můj život stál za prd, tak co bych tobě pomáhala“ a mě to mrzí spíš ani ne tak kvůli našemu vztahu, ale kvůli tomu, že se bojím, že takto jednou taky dopadnu. Nechci být životem zničená, řešit každou kravinu, když je v některých případech dokonce do očí bijící, že lidi, kteří mi nějak ukřivdili si toho ani nejsou vědomi nebo to hodí za hlavu a jsou happy. Jedná se opravdu o každou maličkost a mám pocit, že mě to táhne dolů. Píšu si deník a kdyby si ho všichni z mého okolí přečetli, tak mi asi nikdo nezůstane, protože tam není snad nikdo na koho bych si aspoň jednou nezaplivala :-)
Chtěla bych se naučit být prostě v pohodě, ale tak nějak se obávám, že zrovna toto budu těžko měnit. Ani nevím co po vás chci, rady typu „je to na psychologa“, „ty máš dost děvče“ nebo jen pokecat se stejně „postiženýma“?
Kdo to dočetl, zaslouží si metál :-) Jestli je to diskuze nulové hodnoty posuďte samy a pak to kdyžtak nahlašte 8)

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
26589
9.6.13 23:22

Musí to být nepříjemné. Zdá se, že neumíš odpouštět, máš tendenci se litovat.
Existuje terapie odpuštěním, najdeš to na internetu. Začala bych tím :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.6.13 23:24

@jenny.fields No to bude presne ono, nedokazala jsem najit ani to slovo odpusteni, abych to popsala jednoduse. Hned se podivam, o co se jedna a dekuji za nazor. Zakl

  • Citovat
  • Nahlásit
1000
9.6.13 23:25

Jsem na tom podobně. Zkouším překonávat sama sebe a nemyslet na minulost. Tímhle přístupem, jaký popisuješ, jsem přestala za přátele považovat spoustu lidí, citově jsem se s nimi v duchu rozešla, ale je potřeba se s nimi bavit, aby člověk nebyl sám. Zdá se mi to sobecké, ale když se s nimi o něčem z minulosti chci pobavit a vyříkat si to, reagují podobně jako tvoje okolí. Vzdala jsem to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.6.13 23:26

Anonymní 2
Plně chápu, jsem stejná. Pamatuji si vše, i po letech slyším hlas, tón, každé slovo. Vidím výraz. Babrám se v minulosti, ubližuju si tím. Nedokážu se přenést přes určité křivdy. Snažím se to neřešit, ale ono to zase samo přijde a trápí mě to.
V práci mě bylo na podzim hodně ublíženo, díky vlezlosti kolegy jsem přišla o polovinu práce, o peníze, odevzdala jsem mu to, co jsem vybudovala-rozhodnutí šéfa. Přitom to nemělo žádný rozumný podklad. Nedokážu být ani dnes nad věcí. I když už jsem si tolikrát slíbila, že nikomu a ničemu svými chmury nepomůžu, nic nezměním, tak přesto se to vrací a stále mě to bolí.
Známý před lety na mojí vlastnost řekl-Je to jako s hovnem-čím víc se s ním mažeš, tím víc smrdí. Tak výstižné, pravdivé. Cítím na sobě, že kdybych to vzala na vědomí, řekla si co bylo, to bylo, tak by mě bylo lépe. A já se tím pořád trápím.
Takže rady co tu kd napíše si budu brát takék srdci.

  • Citovat
  • Nahlásit
1000
9.6.13 23:26
@jenny.fields píše:
najdeš to na internetu.

Taky mě to zajímá. Nevíš přesně kde?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
48576
9.6.13 23:28

Já mám to samé. pamatuji si každou křivdu, at už to bylo na zš nebo v pubertě nebo ted..Nezapomínám. odpouštět umim, ale taky umim ty co mi nějak ublíží potrestat stokrát víc. Jsem prostě pomstychtivá, ale nehodlám s tím nic dělat, docela mě to vyhovuje :oops:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.6.13 23:30

@00000 Jediny kdo to neodnasi je muj muz, k nemu jsem otevrena a mame dobrou komunikaci. Pak mam i par dobrych kamaradek, pro ktere bych udelala prvni posledni a taky jsme k sobe velice otevrene. No a zbytek jsou lidi, ktery kdyz me nastvou, nedokazu jim to rict a sama se tim uziram treba mesic :zed:
Babicku jsem od smrti dedecka uz nekolikrat videla, dokonce byla v porodnici a rozbrecela se, kdyz si pochovala moje cerstve narozene mimco, ale nikdy jsme se k tomu uz nevratily a chova se ke mne jinak. Kdyz se potkame na rodinne akci, tak se bavime nebo spis se tolerujeme v mistnosti, zadny pretvarky se nekonaji, ale obcas si vsimnu jak smutne na me kouka, tak bych ji nejradsi rekla, jak moc mi ublizila, jestli ji to treba mrzi. No proste jak psala prvni uzivatelka, neodpustila jsem.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.6.13 23:31
@Anonymní píše:
Anonymní 2
Plně chápu, jsem stejná. Pamatuji si vše, i po letech slyším hlas, tón, každé slovo. Vidím výraz. Babrám se v minulosti, ubližuju si tím. Nedokážu se přenést přes určité křivdy. Snažím se to neřešit, ale ono to zase samo přijde a trápí mě to.
V práci mě bylo na podzim hodně ublíženo, díky vlezlosti kolegy jsem přišla o polovinu práce, o peníze, odevzdala jsem mu to, co jsem vybudovala-rozhodnutí šéfa. Přitom to nemělo žádný rozumný podklad. Nedokážu být ani dnes nad věcí. I když už jsem si tolikrát slíbila, že nikomu a ničemu svými chmury nepomůžu, nic nezměním, tak přesto se to vrací a stále mě to bolí.
Známý před lety na mojí vlastnost řekl-Je to jako s hovnem-čím víc se s ním mažeš, tím víc smrdí. Tak výstižné, pravdivé. Cítím na sobě, že kdybych to vzala na vědomí, řekla si co bylo, to bylo, tak by mě bylo lépe. A já se tím pořád trápím.
Takže rady co tu kd napíše si budu brát takék srdci.

Soucitim s tebou, zakladatelka

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.6.13 23:33

@Kamča.dalmatinka No to je prave to stadium moji mamky, kdy uz to neni ok. Ja jsem taky takova, ze to dokazu pouzit jako zbran, ale na ni vidim kam az to doslo a desi me to. Ona v hadce dokaze vytahnout stoletou krivdu, bodnout presne do toho bolavyho mista a ublizit nekdy az zbytecne, protoze v afektu clovek reaguje jinak. Takze i z male roztrzky je pak bolest na hodne dlouho :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
26589
9.6.13 23:39
@00000 píše:
Taky mě to zajímá. Nevíš přesně kde?

Vím o téhle paní, měla by být výborná: http://www.efraim.cz/
Do SZ napíšu další, ta nechce být zveřejňovaná ve foru, ale já s ní mám x osobních zkušeností a spousta dalších mým známých a je úžasná. Kdo by chtěl kontakt, tam mi prosím napište SZ.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26589
9.6.13 23:39

Přesně se to tedy jmenuje Terapie radikální odpuštěním či radikální odpuštění.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.6.13 23:42
@jenny.fields píše:
Přesně se to tedy jmenuje Terapie radikální odpuštěním či radikální odpuštění.

Dekuji moc za prinosne informace, zakl.

  • Citovat
  • Nahlásit
26589
9.6.13 23:43
@Anonymní píše:
Dekuji moc za prinosne informace, zakl.

Není zač, snad to pomůže. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3168
9.6.13 23:53

Já se taky v minulosti a starých křivdách babrám. snažím se povnést, dobře vím, že mě to zbytečně vysiluje, nic s tím nenadělám, nic nezměním, ale stejně mi to někdy nedá spát. vybavují se mi taky doslova konverzace/hádky, dokonce si občas přehrávám, co jsem mohla říct a neřekla. a prožívám to znovu a zbytečně se trápím. někdy si i po letech vyvolám stejně bouřlivý emoce jako když se ta situace odehrávala.
Dobře, že si uvědomuješ, že je třeba s tím něco udělat, protože to opravdu problém je (pro tebe, zbytečně se tím zatěžuješ a škodíš sama sobě).
Musím říct, že asi poslední rok se hodně snažím odpustit všechny starý křivdy, prožít si v hlavě situaci znovu, ale z nadhledu, „z dálky“, odpustit, nezlobit se, a taky se v duchu omluvit za to, co jsem zase špatně udělala já a postupně se to zlepšuje. Nejde to snadno a přečetla jsem spoustu různých návodů a myšlenek. třeba tahle je hezká:

Odpuštění neznamená: „To, co jsi udělal, je podle mne v pořádku.“ Jednoduše znamená: „Už v sobě nechci chovat bolest jako reakci na tvé jednání.“

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat