Svěřte ostatním své nejtěžší životní chvíle!

ncc1701
6.6.13 22:46

Věřím, a jsem za to ráda, že to, co jsem v životě brala jako konec světa, bylo jenom „jako“ ve srovnání s osudy jiných.

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Žirafátko
4466
6.6.13 22:48

Moc se rozepisovat nebudu, ale moc děkuji několika maminkám, které před 4 lety udělaly Vánoce mému synovi. Byla jsem absolutně na dně a bez peněz a ony mu bez mrknutí oka koupily krásnou knížku, nějaké další hračky (dneska z ní čte sám, hračky má dcera) a 500,– s krásným dopisem. A to mne znaly jen po internetu!! Děkovala jsem jim obratem, ale pak se kontakt ztratil někde ve smazané emailové adrese a mrzí mne, že jim nemůžu napsat, že už jsem šťastná, že už nemáme hlad :srdce:. Splácím to tedy tak, že zase já pomáhám ostatním.

moc vám děkuju :srdce:, jste nejlepší, syn měl krásné Vánoce.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
mejdylko
11370
6.6.13 22:50

Toho bylo tolik, že bych tady psala hodiny a hodiny… ale vše beru jako posunutí ku předu, uvědomění si i svých chyb a posílení svého já. Za všechny kopance od života jsem vděčná, protože bych neměla takový život jaký teď žiji a nebyla bych tím kým jsem :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.6.13 22:54

Nejvíc v životě jsem byla na dně ve chvíli, kdy jsme začali snažit o první miminko a řekli mi při běžné gynekologické prohlídce a dalším podrobném vyšetření, že mám nádor vaječníku prorostlý do dělohy velký skoro 10cm. Tím pro mě skončilo všechno. Totálně jsem se zhroutila na cestě uprostřed areálu nemocnice. Celkově vím, že bych už neměla proč žít. Nakonec po několika týdnech se ukázal jako nezhoubný, operována, miminko ale zatím stále nemám. :| Snad jednou… Když není zdraví a rodina, není nic. Vzduchoprázdno! Ellí

  • Citovat
  • Upravit
fialína
4542
6.6.13 22:55

Syn umřel v 36. týdnu těhotenství, v dalším jsem se dítěte vzdala pro vv… bylo to hrozné, šílené, nepřestanu nad tím nikdy uvažovat… ale jsou horší věci, to vím jistě… nikdy jsem na to nebyla sama…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.6.13 22:56

Nejhorsi bylo necekane slyset vetu „je mi lito, ale nevidim zadnou srdecni aktivitu“ 2 tydny pred terminem porodu

  • Citovat
  • Upravit
Jura007
18305
6.6.13 22:56

No, nejhorší… Asi tehdy, když jsem si uvědomil, že kvůli jedné pomluvě se mnou přerušil kontakty zbytek rodiny. Život jde dál, ale mrzí to…
(Když tedy pominu to, že s tím nepřímo souvisí nemožnost vzít si úvěr ze stavebního spoření a taky nepřímo i konec šancí na založení rodiny.)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
Háta_x
7576
6.6.13 23:00

Vsechno, co me potkalo, me posunulo dal a beru to jako zkusenost. Moje motto „co me nezabije, to me posili“ vyjadruje vse. Tak jen dodam, ze kdyz jsem zvladla smrt sveho miminka v 7.mesici tehotenstvi, pri ktere jsem malem exla i ja, zvladnu uz vsechno na svete :kytka: Zivot je krasnej a stoji za to ho zit :pankac: i kdyz je to nekdy sakra tezky.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.6.13 23:05

Ahoj, tak třeba já prožívám takovou těžší chvíli nyní- chci odejít od partnera, který je, ač sám si to nikdy nepřizná, alkoholik, hrozně se mi protiví každá minuta strávená v jeho společnosti, nechci s ním strávit svůj život, chci odejít a mít naději jednou snad založit normální fungující rodinu… Ale nevím kde a jak začít, bez bydlení a financí na něj, s malým dítětem, asi se mi z toho už rozskočí hlava, kdybych byla sama, uměla bych si poradit, ale s rodičákem 7 tis. a bez příbuzných opravdu nemám ponětí… Do práce se nemůžu vrátit, protože platit soukromé hlídání bych si nemohla dovolit, no prostě :zed: Mám takový vztek z vlastní neschopnosti :cert:

  • Citovat
  • Upravit
pinksock
96
6.6.13 23:13

Pro me bylo tezke a vlastne i porad je, ze moje vlastni mama o me mela zajem, jen dokud jsem mela penize. Kdyz jsem potrebovala pred dvema lety pomoci, tak jsem se dockala od cizich lidi. A ted je mi zas uovej a potrebuju jen podporu a opet od cizich. Vim, ze se deji mnohem zasadnejsi problemy, ale tohle me fakt mrzi a nedokazu to pochopit :(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Patron/ka eMimina, zná prostředí serveru, pomáhá nováčkům a zkvalitňuje diskuze. Je v užším kontaktu s administrátory. Nedělá však jejich práci.
Mar__tanka1983
31292
6.6.13 23:25

Když čtu, jak někdo přichází o členy rodiny, děti, i ještě nenarozené, tak si říkám, že moje problémy jsou vlastně mizivé…

ouvej mi bylo, když jsem se jako dítě cítila nemilovaná, styl výchovy mojí mámy byl jemně řečeno výchovou strachem…nevyřešila jsem to nijak-vyrostla jsem a pár dní po maturitě se odstěhovala…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.6.13 23:34

Sdeleni doktora o me nemoci a potom kdyz jsem se docetla, ze i po operaci je 80% recidiva, v mem pripade je operace dokonce nesmyslna. Nemohla jsem mnoho let mit sex, tedy i dite, poradne chodit, sedet, nekolikrat denne jsem si menila gazu na zadku. Nemela jsem partnera, praci, ani vyhlidky.Ale zivot jde dal :-)

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
6.6.13 23:39

6× po sobě ztráta práce. Byla jsem bez rodiny, nemocná, byla jsem mladé trdlo, netušila jsem, že existuje ÚP a podpora.Ze sociálky mě nějaká důra vyhodila, že jsem si měla šetřit, netušila jsem tedy, že mám na něco nárok. Byla jsem na ulici a měla jsem hlad.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
6.6.13 23:42

Nejtezsi chvile v zivote urcite jeste prijde.. jako dite pocit, ze rodice nemilujou, jako dospivajici prvni zklamana laska, pak zivot s alkoholikem… atd atd az po ztratu miminka o ktere jsem si myslela, ze je ta nejhorsi. Pak prisla veta blizkeho „nechci se o tom vice bavit. pro me je to uzavrena kapitola. Tva dcerka tu neni a ty bys take mela zapomenout“ verim, ze prijdou dalsi chvile, ktere budu povazovat za nejtezsi a jak zde nekdo psal, co me nezabije, to me posili. Take si rikam, ze me problemy jsou malicherne. Hlavne, ze me prvni dite je zdrave a hlavne, ze ja jsem zdrava, ze? Dcerce zivot nic nevrati a alespon netrpela nejakou strasnou nemoci.

  • Citovat
  • Upravit
Carolline1
1171
6.6.13 23:45

Když nám v 31.tt těhotenství dr. na UZ řekl, že má mimčo vážnou a v podstatě smrtelnou srdeční vadu :,( A máme se rozhodnout…
Taky celé moje dětství bylo dost hrůzostrašné - fyzické a psychické týrání nevlastním otcem :zed:
Kolikrát jsem to chtěla už v životě zabalit, ale teď mám 8mi měsíčního syna a konečně mám pro koho žít :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Aktuálně na Instagramu

Umožňuje to nová legislativa. Zjistěte podrobnosti.

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď