Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moc nevěřím že tenhle příspěvek psalo patnáctiletý dítě. Nicméně, ja ti radím si najít někoho blíže. Vztahy přes sociální sítě jsou nesmyslné. Ten člověk může být reálně úplně jiný, a může vypadat i jinak
Nedejboze kdyby to byl uchyl. Jinak těch pravých poznáš ještě určitě spoustu, neboj ![]()
Souhladim s tvym tatou..promin..A to jsem par takovych „vztahu“ taky mela..
Jejda, to je milý. Taky jsem ve tvém věku měla „kluka“ 250km daleko. Ale teda poznali jsme se na prázdninách, žádný online seznamování, dokonce jeho i jeho rodinu znali naši a beztak mě za ním (nebo jeho za mnou) nikdy nepustili. A já to zpětně naprosto chápu. I ty to jednou pochopíš a budeš si připadat jako trubka, jak jsi měl zatemněno
Na tvém místě bych si užívala flirt po telefonu a poohlédla se po někom blíž. Vem si situaci, že tě táta pustí a vše půjde na jedničku tak, jak si představuješ. A dál? Asi za ní nebudeš jezdit každý víkend. Přijde škola, dřív nebo později se jeden z vás stejně zakouká jinde
A to úplně opomíjím fakt, že pokud ji osobně neznáš, může to být taky nějaký úchylák ![]()
V tvém věku jsem měla také dlouhé internetové lásky a zpětně si říkám, že jsem byla pěkné pako.
Plus jsme s manželem byli během chození dva roky každý na jiném kontinentu, ale to už byly jiné možnosti, vzhledem k financím a dospělosti.
V podstatě není jak, je to drahé, je to daleko, je to dlouhé (plus někde spát) a i kdyby se ti to povedlo, tak ji uvidíš jednou a podruhé kdy? Příští rok?
Mno, tak jsem si zafilozofovala a napadla mě jedna možnost, sejděte se napůl cesty v nějakém městě kam vede od obou rozumný spoj. Poznání města může být z nějakých studijních důvodů. Co nejméně přestupů, aby se eliminovala možnost průšvihu.
@mackA159 píše:
Moc nevěřím že tenhle příspěvek psalo patnáctiletý dítě. Nicméně, ja ti radím si najít někoho blíže. Vztahy přes sociální sítě jsou nesmyslné. Ten člověk může být reálně úplně jiný, a může vypadat i jinak
Nedejboze kdyby to byl uchyl. Jinak těch pravých poznáš ještě určitě spoustu, neboj
Tez neverim, ze to psal 15 lety kluk, ten styl, ty vyrazy, kluk muze mit v hoave v 15, ale v tomhle pripade se mi to nezda. Slecna, ackoli, nevim cely st osani mi na 15 letyho kluka nesedi ![]()
Řešením by bylo, abyste si udělali prázdninový výlet, poblíž se ubytovali a s holkou ses sešel. Rozhodně bych cizího patnáctiletého kluka nepustila pod svou střechu. Je to reálná dívka, viděl jsi ji? Jsi si jistý, že si nepíšeš se starým dědkem? Jet tak daleko je určitě risk a jsi ještě neplnoletý. Musíš poslouchat. Nejezdi. Ez svolení nebo přijedeš zpět s policajtama.
Líbí se mi nápad sejít se v půli cesty. Rano tam, večer domů.
@hejluc píše:
Líbí se mi nápad sejít se v půli cesty. Rano tam, večer domů.
Pustila bys 15 letou dceru 130 km daleko samotnou na schůzku s člověkem, kterého nikdy neviděla? ![]()
Jo a ty kecy o době, kdy nebyl telefon máme s manželem furt. A nejsme zastarali. Jen doba se změnila za krátkou dobu, vzpomínáme na to s nostalgií, věci se děly jinak, bez neomezených možností kontaktů, sociálních sítí..Vy už to jinak neznáte. My ano a uvědomujeme si rizika a bojíme se o své děti ( v 15 opravdu nejste dospělí).
Svoji první lásku jsem taky neměla za rohem v paneláku. Ale též to bylo pár km vlakem nebo busem. A nebýt toho, že jsem mohla být poblíž u svých příbuzných, tak bychom taky měli utrum. U sebe doma jsme mohli vzájemně být, až když jsme spolu nějakou dobu chodili a rodiče nás víc poznali. A to byly mobily, kdy sms mohla mít tři řádky, pc jsem neměla a fb neexistoval.
Řešení to má: Domluvíte si setkání o víkendu, táta tě tam doveze autem, uvidíte se se slečnou pár hodin a pozdě odpoledne zase zpátky pěkně autem s tátou.
Není třeba přespávat, 250 km po dálnici je do 3 hodin, pokud většina cesty není po dálnici, tak třeba 4 hodiny. To průměrný řidič zvládne. Má to tu výhodu, že táta může zatáhnout oběd v restauraci.
Já bych to pro své dítě udělala a tímto si i pohlídala, že se jedná skutečně o dívku. Její rodiče to samé.
Je-li táta neřidič, pak nějakou alternativu (starší kamarád, příbuzný/á…)
@safina Souhlas. I kdyby tatínek synovi dovolil přespání, nedovedu si představit, že jako matka té holky v klidu svolím s přespáním úplně cizího puberťáka pod naší střechou pod slibem „nic nebude“
Takhle by to mohlo být průchozí. I argument na tátu, že telefony jsou k ničemu a je potřeba osobní kontakt ![]()
No ty jo, my jeli teď 206 km, většinu po dálnici, a byl to teda masakr, a to manžel je zvyklý řídit denně 20 let, běžně denně dojížděl 40-50 km do práce. 250 km není žádná sranda. Ale..kvůli dítěti by to šlo, udělat celodenní výlet, s pauzou, ať člověk projeví dobrou vůli a neničí sny dětí. Ale v takhle mladém věku taková dálka budoucnost mít nebude. Každopádně bych se snažila najít schůdnou cestu. Rozhodně to uvítají i rodiče děvčete.
@andelka83 píše:
No ty jo, my jeli teď 206 km, většinu po dálnici, a byl to teda masakr, a to manžel je zvyklý řídit denně 20 let, běžně denně dojížděl 40-50 km do práce. 250 km není žádná sranda. Ale..kvůli dítěti by to šlo, udělat celodenní výlet, s pauzou, ať člověk projeví dobrou vůli a neničí sny dětí. Ale v takhle mladém věku taková dálka budoucnost mít nebude. Každopádně bych se snažila najít schůdnou cestu. Rozhodně to uvítají i rodiče děvčete.
Andělko, nevím jak a co se vám dělo, ale i já jezdím přes 20 let a větší vzdálenosti, třeba Praha-Ostrava, tam a zpět a zvládnu tam několika hodinovou práci. O víkendu jsou silnice prázdnější, zvláště když se vyráží brzo po ránu. Jde jen o to, to dobře naplánovat.
Ano, vím, že je teď hodně prací na silnicích i dálnicích, ale ty víkendy jsou dobré, pokud někde nezůstaneš kvůli nehodě.
@safina Nedělo se nic zvláštního, ale prostě ty dlouhé cesty jsou únavné, psychicky, na koncentraci, když se nedá v řízení vystřídat. Příští rok jedeme na dovolenou taky přes půl republiky, přes 4h to bude. Dáme to, ale s velkou pauzou, minimálně na dvakrát. Teď jsme jeli těch 206 na jeden zátah ( v době spánku nejmladšího). I pro mě to bylo únavné, a to jsem neřídila.
Zdravím.
Je mi 15,5 let a zamiloval jsem se na dálku do jedné slečny. Jsem si víc než jistý že to je ta pravá jsme spolu skoro 3/4 roku a chci se s ní sejít. Problém je v tom že bydlí 250 km, neboli 6-8 hodin jízdy vlakem daleko. Matku už nemám a můj otec je velmi zastaralý, neustále říká jak bylo bez mobilů dobře atd atd, takže si nedělám ani nejmenší naděje, že by to pochopil. Řekl jsem mu, že bych tam jel,,Za známou". Odpověď zněla ne. Na jednu stranu ho plně chápu, je to 250 km a co by kdyby, na druhou stranu mě zná, ví že něco v hlavě mám a že nic neprovedu. Alkoholu a všemu se vyhýbám. Nejdál mě pustil nějakých 80 km, přičemž jsem v cíli spal. To bylo ale s lidmi z tábora.
Já bych u ní chtěl spát, i když nám je oběma 15, máme domluvené že nic nebude, ale její rodiče tomu nechtějí věřit. Ona přijet nemůže.
Chtěl bych to stihnout ještě o prázdninách ale netuším co a jak. Rád bych věděl váš názor, popř. Co dál dělat.
Děkuji.
PS. Vím že to zní tak jak to zní - nikdy jsme se neviděli, může to být někdo jiný atd. Ale na to jsme spolu, ačkoli na dálku, prožili. Je to dost soukromé, takže to tu nebudu líčit. Jen to prosím berte vážně.
Ještě jednou děkuji.