Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Samota - jak na ni?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.9.24 10:03
Mně dost na samotu pomáhá Emimino, vztah ti to nenahradí. Fajn je taky muzika, veselá, skočná, ne žádný romantický oplodňováky. A kdybys chtěla, můžu ti poslat přes SZ odkaz na můj blog, jsem od narození na vozíku v důsledku DMO, třeba by tě nakopl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.9.24 10:11
„Fakt moc si přeju lásku, ale ani díky seznamkám nepřichází“
A to je přesně ono, snažíš se tak na sílu být za každou cenu pořád s někým - ať už s kamarády nebo za každou cenu chceš mít chlapa, že spíš působíš přesně naopak, než chceš. Nenapadlo tě, že tímhle působíš zoufale, hodně si stěžuješ, a proto jsou kamarádky už „odolné“ vůči tvým problémům? To samé protějšky… To samé chlapci, protože až moc chceš a až moc tlačis na pilu…
Podle mě by ses měla nejdřív naučit fungovat SAMA, pracovat na tom, až to budeš umět, pak se teprve můžeš konečně vnitřně uvolnit a vše půjde snáz. Tím, že budeš psychicky v pohodě, tak budeš že sebe vyzařovat jiskru a ne zoufalství.. 
- Citovat
- Upravit
9.9.24 10:14
Tvůj problém není to, že ses rozešla nebo že bydlíš sama. Tvůj problém je to, že na to koukáš jako na tragédii. Máš fajn rodinu, práci, domov, nejsi nemocná, můžeš si dělat, co chceš, vždyť je to vlastně všechno dobré. Přece nechceš mít doma chlapa za každou cenu? Jsou chlapi, co žárlí, co mají dluhy, co partnerku podvádějí, jsou chlapi co se nechají obskakovat a sami doma nehnou prstem, nebo se nechají živit, když ne.aji práci. Vzpamatuj se. Nikdo tě nebude litovat, že ses před rokem rozešla. Tohle potká v životě přece každého, někoho i víckrát. Nemůžeš se tomu poddávat. Člověk ty trable musí překonávat. Co budeš dělat, až opravdu přijde něco vážného? Můžeš přijít o práci, o rodiče, udělat si úraz na dlouhodobé léčení.
Na každou chmuru je dobré něco dělat. Pokud sedíš po návratu domů a koukáš do zdi, to se nediv, že ti je smutno. Můžeš si bydlení zvelebit, můžeš si něco uvařit, napéct rodičům, číst si, koukat na televizi, dělat si něco do práce. Nebo si na večery najdi brigádu a chod domů jen přespat. Musíš si to v hlavě trochu přenastavit. Nelituj se, že jsi přišla o známost. Buď ráda za to, co máš. Jsi volná pro kvalitnější vztah, který časem přijde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.24 10:20
Teď čtu reakce, které přišly, než jsem to nasmolila. Ano. Dokud nebudeš spokojená sama se sebou, dokud nebudeš umět žít sama, tak nemůžeš mít někoho nového. Nebo snad myslíš, že se chlapi perou o holku, co vysílá do světa zprávy typu hledám někoho, kdo mi ukáže smysl života, nebo nutné sháním protějšek, neumím být sama? Ne. Takové se vyhne i chlap, co je sám a zájem by měl. Chlap moc dobře ví, co ze ženy vyzařuje. Oni fakt nejsou hloupí. A nebo se na tebe přilepí nějaký, co tě bude jen využívat, protože vycítí, že bereš všechno, co má kalhoty. Fakt o tohle stojíš? Aby ti nějaký nemakačenko vylučoval účet nebo tě nějaký manipulátor držel doma?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.24 10:34
@Anonymní píše: Více
Když se nad tím zamyslíš, tak ti vlastně nic nechybí. Podle nadpisu jsem čekala že budu číst že nemáš rodinu, kamarády, sousedy, bydlíš na samotě u lesa a nikam nechodíš. A přitom žiješ aktivním životem, jen momentálně nemáš partnera. Jsi na to moc upnutá. Nikdy nevíš kdy koho potkáš. Kamarádky nejsou kamarádky, když je nezajímá co tě trápí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.9.24 10:44
Ahoj,
to je mi moc líto, čím si přicházíš. Ale myslím, že tu na tebe čeká nová láska, ale je potřeba, aby jsi trochu změnila to svoje vnitřní nastavení. Protože vždycky k sobě přitáhneme to, co vyžarujeme, aniž bychom si to uvědomovali. Vypadáš ( dle textu) na moc milou, laskavou holčinu a chápu, že se cítíš sama, ale vše má svoje správné načasování, právě až to budeš nejmíň čekat a tu energii " za každou cenu potřebuji partnera" pustíš, uvolní se a třeba naopak potkáš to co žádáš.
Rozhodně pokud máš kamarádky tohoto typu, tak to nejsou promiň žádné kamarádky. Správná kamarádka tě podrží, vyslechne a tak… Drž se a přeji hodně štěstí 
- Citovat
- Upravit
9.9.24 10:49
Jo, jsou to velice dobré příspěvky doposavad. Člověku je samota nepříjemná, tak se jí snaží vyhnout, to je celkem pochopitelné a logické, ale jak bylo řečeno, cílem není být 24 hodin denně s někým, ale naučit se fungovat sama. Chce to mít nějaký cíl, něco, na čem chceš pracovat a dosáhnout toho. Chodíš tedy do fitka, do knihovny, jdeš tam s nějakým cílem? Třeba zhubnout. Nebo se tedy něco naučit v knihovně. Práce na těch cílech by tě měla zaměstnat natolik, že na tu samotu nepomyslíš. A když večer přijdeš domů a jsi tam sama, no tak zhodnotit pokrok, jdeš za svým cílem správně, směřuje to někam anebo se zaseklo a chce to zkusit jinak? A jak? Zkrátka zaměstnat hlavu i po večerech.
A tak nějak časem si uvědomíš, že vlastně jsi sama a vůbec ti to nepřijde! 
Což je celkem důležitý krok. Hledání partnera je potíž, jistě… pořád lepší je počkat si, než se pak rozcházet, což sis bohužel dost zažila… 
Chce to optimismus, no! 
Já vím, že je to těžké a bohužel to seznámení je čistě o náhodě a sama tomu moc nenapomůžeš.
Já sám jsem překonal pocity osamění právě tak, jak jsem to tu popsal. Jo, hodně a dlouho jsem řešil seznámení a už jsem si fakt jen říkal, co pořád dělám špatně, no ale nakonec jsem s tím seknul, zcela jsem změnil strategii a začal jednat jinak, no a i když to byla zároveň i náhoda, přece jen to moje rozhodnutí a změna se vyplatily!
Tak držím palce, ať se s tím vším popereš! Chce to čas a trpělivost, nebude to hned. Ale jednou to přijde, jsi ještě hodně mladá, mohl bych ti ten věk závidět! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.9.24 11:04
Já Ti rozumím, mám to ve spoustě věcech velmi podobné. Když se na mě vykašlal někdo, koho jsem velmi milovala (a stále miluju), tak jsem cítila obrovskou bolest. Všichni říkají, že to není tragédie, že přijde někdo další. Tak ano, tak jsem se upnula na to, že musím najít jiného, abych tu bolest už necítila…abych tu díru, kterou cítím, něčím zaplnila…
Jo a to, že každá kamarádka má kluka (v mém věku už holky rodí) a já pořád nic moc dobře znám…dokonce jsem jednou schválně si domluvila schůzku s jednou kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla, ale která nikdy s nikým nechodila…a ona mi na té schůzce oznámila, že někoho má…jsou spolu už 3 roky…a já stále nic…
Bohužel neporadím, jak to překonat, samotné se mi to nepodařilo…ale soucítím 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.9.24 11:10
@arinecka píše: Vícejen momentálně nemáš partnera
A nejspíše to je ten problém. Jo, zlomené srdce bolí opravdu hodně…a můžeš si stokrát opakovat, že můžeš být ráda za to, že jsi zdravá, máš střechu nad hlavou, práci atd…
Ale bolí to pořád, a nejradši by si to vyměnila za to, abys s tím dotyčným byla…jenže on opravdu nechce, tak se zaměřila na to, aby našla jiného, aby ta bolest přešla.
Alespoň tak to vidím já…
- Citovat
- Upravit
9.9.24 11:20
A vis co je primarne spatne? To, ze neumis byt sama se sebou, porad jen neco/nekoho hledas, nenachazis a jak prijdes dom po celem dni, tak to tam na tebe pada.
Ja trebas mam stesti, ze jsem rada sama se sebou, nepotrebuji v zivote animatory; no je tedy fakt, ze v 25 se mi narodilo 2.ditko a zila jsem zivot vic nez naplno, byla jsem na MD a je fakt, ze kamaradky jsem neresila vubec ani tehdy nejak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.9.24 11:26
@Ahep píše: Více
No a tyhle řeči typu: musíš se naučit být sama se sebou nebo proč jsi na toho člověka tak upnutá apod. Mají většinou lidé, co sami jsou ve vztahu, mají děti apod.
Já třeba taky ráda trávím čas sama, dokonce radši samotu i vyhledávám…ale ono to na člověka padá, že je vlastně sám…a hlavně je tam ta nenaplněná potřeba, že jste s někým milovaným…
- Citovat
- Upravit
9.9.24 11:40
Mne teda vzdycky prisla do zivota nejaka laska, kdyz jsem na to mela nejmin casu, protoze jsem plne resila neco jineho a venovala se tomu - rekvalifikace, konicky, nebo stehovani do jineho mesta. Kdybych chodila jak pesek okolo a prebirala zprava doleva a zpatky, ze jsem sama, tak z toho asi nakonec taky dostanu depku. Ale nejak nejsem ten typ cloveka, takze jsem se proste plne zamestnala necim jinym. A to “neco jineho” mi ukazalo nove obzory a kdesi tam byl vzdycky i nejaky chlap, ktereho zaujalo, co ze to delam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.24 12:44
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.9.24 13:00
Děkuju všem za rady, nemyslím si, že bych nebyla schopná žít sama se sebou, přeci jenom bydlím sama už 4 roky, všechno si v bytě opravím, všude chodím sama, jezdím na dovolenou sama. Jen prostě už to člověku leze na mozek, být pořád sám a nemít to s kým sdílet.
Problém pramení z dětství, kdy mi umřel taťka a já se upnula na mamku, a pak na ostatní lidi okolo, jenom proto, že jsem se bála, že mě zase někdo opustí.
Uznávám, že zním dost zoufale a taky si tak připadám, proto se s tím snažím pracovat pomocí terapie, ale prostě to je běh na dlouho trať a není jednoduché si prostě říct neřeš to. Proto jsem chtěla slyšet nějaké rady a moc děkuju těm, co doopravdy poradili a jen nekritizovali.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, potřebuju se někomu vyzpovídat. Cítím se strašně sama a nemám se komu svěřit, kamarádky to nezajímá. Je mi okolo 25 let, mám za sebou traumatický rozchod, který proběhl minulý rok a já se z toho do teď psychicky nevzpamatovala.
Chodím pravidelně na terapie, minulý měsíc jsem dokonce zkusila regresivní terapii, kterou mohu jen doporučit.
Zároveň chodím i k psychiatričce, bydlím sama, mám stálou práci, skvělou rodinu, ale i tak si na všechno připadám sama. Skoro každá kamarádka má kluka, a tak se chtějí bavit jenom o nich a moje problémy je moc nezajímají. Snažím se najít jiné kamarádky, ale znáte to, jde to dost těžko.
Neválím se doma, chodím do fitka, do knihovny, na bazén, občas na párty, do města a každé volno se snažím nějak naplánovat, abych nebyla sama. Ale i tak večer přijdu domů a zase to na mě padne.
Už nevím, co s tím. Snažím se tu samotu nějak zpracovat, ale nejde to. Fakt moc si přeju lásku, ale ani díky seznamkám nepřichází. Je mi fakt psychicky špatně a nic mi nepomáhá, ani ta terapie.
Psa si teď pořídit nemůžu, ještě mám v plánu dost cestovat, což taky mimochodem dělám sama.
Očividně je se mnou něco špatně, když si nedokážu najít vztah ani kvalitní kamarádky, ale věřte mi, zkoušela jsem na to přijít a prostě nic nevidím a nikdo mi nic neříká, tak nevím.
Je tu někdo, kdo se taky potýkal s pocitem osamění a překonal to? Co vám na to pomohlo?
Budu moc ráda za nějaké rady