Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Šance na štěstí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.7.23 20:36
No mě by právě docela ten přibližný věk zajímal. A jak dlouho tenhle pocit máš. Jestli rok po škole nebo deset let po odstěhování od rodičů. Ale musíš to vzít tak, abys vycházela z toho, co máš a na tom stavěla. Máš práci a máš bydlení. To je pozitivum, na tom se dá stavět. Jestli dobře rozumím, přestěhovala ses sem odněkud, možná za práci, možná pryč od rodiny, nevím. Ztratila jsi tedy možné opěrné body. Stran rodiny, kamarádů či bývalých spolužaček. Já být tebou bych neházela až tak flintu do žita. Máš vždycky možnost změnit bydliště i práci, pokud jsi mladá, můžeš si i doplnit vzdělání a změnit obor úplně. Máš život ve svých rukách. Víš, to není o tom, jak žiješ, ale jak to cítíš a jak se k tomu stavíš. Já žiju ve svém městě pořád. Jestli myslíš, že mám kupu kamarádek a nějakou extra podporu své bývalé rodiny, to teda nemám. Mám blízko děti, pomáháme si. No rozvedená jsem. Jenomže já to jako prohru neberu. Život je boj. Je u nás plno hezkých míst a způsobů, jak si zlepšit ten pocit v sobě, že to je špatné. I malý posun, malý krok za změnou, bude znamenat zlepšení. A rozhodně ti není tolik, abys měla pocit, že tě už nic nečeká. Musíš si to ale srovnat. Věci, se kterými nejsi spokojená, můžeš změnit. Člověk má v moci ovlivnit ledacos. Proč zůstat v práci, kde nejsi spokojená. Proč nevyměnit být za jiný. Já vím, je těžké, být na všechno sama. Jenomže takových lidí je fůra. Kdo by potřebovali lepší plat a nějaké blízké lidi, kteří by občas pro něj něco udělali. Ber to tak, že horší start do života má člověka posílit. Umíš si představit někoho, kdo má umetenou cestičku odjakživa? Ten je pak úplně nepoužitelný, když přijde problém…Hlavu vzhůru. Každý má v životě lepší i horší období.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.23 20:38
Hlavně o svém životě přestaň uvažovat stylem „nemám štěstí“. Možná jsi neměla štěstí na rodinu, ale bydlení, práci, přátele a partnery si vybíráme sami. Takže pokud nemáš vůbec nic a nikoho, tak je chyba v tobě. V Praze máš ideální podmínky k seznamování, ale finančně na tom budeš lépe mimo ní. Pracovat v mizerně placeném oboru a žít v nejdražším městě v republice není dobrá kombinace. Asi bych šla mimo Prahu, ale pokud nezměníš sebe, tak to „štěstí“ nenajdeš vůbec nikde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.23 20:52
No, v Praze asi není problém sehnat práci za lepší prachy. A najdi si nějaký nový koníček, nemusí být vůbec dráhy. Zaměstná hlavu, seznámís se…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.23 21:55
@Anonymní píše:
Zdravím všechny,
po delší době jsem se rozhodla přidat příspěvek, tentokrát anonymně…
Jdu se spíš vyzpovídat a kdyby někdo z Vás přidal třeba i názor nebo radu, tak to uvítám, protože už začínám být zoufalá.
Jednoduše mi přijde, že můj život ovládá pravidlo „50 na 50 a vždycky blbě“.
Ať udělám jakékoli rozhodnutí, tak si akorát přitížím.
Nikdy jsem bohužel neměla štěstí na partnery (jako mnozí další) a zanechali na mně „stopy“ největšího rázu a dostali do situací, které bych nikomu nepřála zažít. Proto už tak 10let mám problém s tím si k sobě vůbec někoho pustit. Když už jsem se během těch let rozhodla k seznamování, tak jsem vždy narazila na skoro až děsivě stejné typy nebo o mě ani nikdo zájem neměl. Tak jsem to vzdala a nehledám.
Bydlím sama v Praze 1+kk 30m2, jsem ráda, když se má HM vyšplhá alespoň na 22 000,–, žiji z ruky do huby, bez přítele, bez přátel, takřka bez rodiny (složité vztahy).
Přijdu si strašně nešťastná, v Praze se ani necítím jako doma, pracovní příležitosti tu v mém oboru moc není a když už, tak jsou na tom platově dost podobně jako v mém stávajícím zaměstnání.
Jsem na všechno sama a už mi přijde, že to nezvládám. Napadlo mě se i třeba přestěhovat daleko od Prahy, kde jsem se kdysi cítila dobře, ale hned s tím přijdou myšlenky na to, jestli bych se tam tak cítila i dnes, jestli bych si třeba byla schopna najít i nějaké přátele a nebo by to bylo úplně stejné jako nyní.
Vím, že pro to, aby bylo něco jinak, tak člověk musí udělat něco, co normálně nedělá, ale jak začít… to je to nejtěžší. Udělat rozhodnutí, které změní život, ale nikdo neví jestli k lepšímu nebo horšímu.
Co byste udělali vy? Zabalili byste si svých „5 švestek“ a zkusili to někde jinde s úplně čistým štítem? Mám vůbec ještě šanci na nějaké to štěstí?
Věk neuvádím záměrně, aby nikdo nemohl třeba říct:,,Jsi mladá, máš všechno před sebou." atp.
Ano, bylo to dlouhé a pokud to někdo dočetl celé, tak si toho vážím stejně tak jako každé případné reakce…
Šanci na štěstí máš vždycky 
a udělat něco jinak je skvělý nápad, ale nemusí to být hned něco světoborného, pro začátek klidně stačí změnit účes, víc se usmívat nebo jít jinou cestou do práce. Nebo sledovat oblíbený seriál v jiném jazyce či si najít nový koníček, jak už zmínil někdo výše. Nebo si třeba začít každý večer psát, co se mi dnes povedlo/za co jsem dnes vděčná. Nemusíš se hned stěhovat, pokud se na to necítíš, ale pokud chceš, tak samozřejmě můžeš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.23 22:00
@Anonymní píše:
Zdravím všechny,
po delší době jsem se rozhodla přidat příspěvek, tentokrát anonymně…
Jdu se spíš vyzpovídat a kdyby někdo z Vás přidal třeba i názor nebo radu, tak to uvítám, protože už začínám být zoufalá.
Jednoduše mi přijde, že můj život ovládá pravidlo „50 na 50 a vždycky blbě“.
Ať udělám jakékoli rozhodnutí, tak si akorát přitížím.
Nikdy jsem bohužel neměla štěstí na partnery (jako mnozí další) a zanechali na mně „stopy“ největšího rázu a dostali do situací, které bych nikomu nepřála zažít. Proto už tak 10let mám problém s tím si k sobě vůbec někoho pustit. Když už jsem se během těch let rozhodla k seznamování, tak jsem vždy narazila na skoro až děsivě stejné typy nebo o mě ani nikdo zájem neměl. Tak jsem to vzdala a nehledám.
Bydlím sama v Praze 1+kk 30m2, jsem ráda, když se má HM vyšplhá alespoň na 22 000,–, žiji z ruky do huby, bez přítele, bez přátel, takřka bez rodiny (složité vztahy).
Přijdu si strašně nešťastná, v Praze se ani necítím jako doma, pracovní příležitosti tu v mém oboru moc není a když už, tak jsou na tom platově dost podobně jako v mém stávajícím zaměstnání.
Jsem na všechno sama a už mi přijde, že to nezvládám. Napadlo mě se i třeba přestěhovat daleko od Prahy, kde jsem se kdysi cítila dobře, ale hned s tím přijdou myšlenky na to, jestli bych se tam tak cítila i dnes, jestli bych si třeba byla schopna najít i nějaké přátele a nebo by to bylo úplně stejné jako nyní.
Vím, že pro to, aby bylo něco jinak, tak člověk musí udělat něco, co normálně nedělá, ale jak začít… to je to nejtěžší. Udělat rozhodnutí, které změní život, ale nikdo neví jestli k lepšímu nebo horšímu.
Co byste udělali vy? Zabalili byste si svých „5 švestek“ a zkusili to někde jinde s úplně čistým štítem? Mám vůbec ještě šanci na nějaké to štěstí?
Věk neuvádím záměrně, aby nikdo nemohl třeba říct:,,Jsi mladá, máš všechno před sebou." atp.
Ano, bylo to dlouhé a pokud to někdo dočetl celé, tak si toho vážím stejně tak jako každé případné reakce…
Co děláš za práci když nemáš ani v Praze uplatnění? Napadlo mě snad jen to, že by si jezdila s kombajnem? 
Řekla bych, že problém není úplně v místě kde žiješ, ale v tobě.
Zkoušela jsi nějakou terapii?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.23 22:05
Navrhla by som skupinovu terapiu. clovek ma moznost zazit „zmenu“. inak sa pozriet na seba a svet okolo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím všechny,
po delší době jsem se rozhodla přidat příspěvek, tentokrát anonymně…
Jdu se spíš vyzpovídat a kdyby někdo z Vás přidal třeba i názor nebo radu, tak to uvítám, protože už začínám být zoufalá.
Jednoduše mi přijde, že můj život ovládá pravidlo „50 na 50 a vždycky blbě“.
Ať udělám jakékoli rozhodnutí, tak si akorát přitížím.
Nikdy jsem bohužel neměla štěstí na partnery (jako mnozí další) a zanechali na mně „stopy“ největšího rázu a dostali do situací, které bych nikomu nepřála zažít. Proto už tak 10let mám problém s tím si k sobě vůbec někoho pustit. Když už jsem se během těch let rozhodla k seznamování, tak jsem vždy narazila na skoro až děsivě stejné typy nebo o mě ani nikdo zájem neměl. Tak jsem to vzdala a nehledám.
Bydlím sama v Praze 1+kk 30m2, jsem ráda, když se má HM vyšplhá alespoň na 22 000,–, žiji z ruky do huby, bez přítele, bez přátel, takřka bez rodiny (složité vztahy).
Přijdu si strašně nešťastná, v Praze se ani necítím jako doma, pracovní příležitosti tu v mém oboru moc není a když už, tak jsou na tom platově dost podobně jako v mém stávajícím zaměstnání.
Jsem na všechno sama a už mi přijde, že to nezvládám. Napadlo mě se i třeba přestěhovat daleko od Prahy, kde jsem se kdysi cítila dobře, ale hned s tím přijdou myšlenky na to, jestli bych se tam tak cítila i dnes, jestli bych si třeba byla schopna najít i nějaké přátele a nebo by to bylo úplně stejné jako nyní.
Vím, že pro to, aby bylo něco jinak, tak člověk musí udělat něco, co normálně nedělá, ale jak začít… to je to nejtěžší. Udělat rozhodnutí, které změní život, ale nikdo neví jestli k lepšímu nebo horšímu.
Co byste udělali vy? Zabalili byste si svých „5 švestek“ a zkusili to někde jinde s úplně čistým štítem? Mám vůbec ještě šanci na nějaké to štěstí?
Věk neuvádím záměrně, aby nikdo nemohl třeba říct:,,Jsi mladá, máš všechno před sebou." atp.
Ano, bylo to dlouhé a pokud to někdo dočetl celé, tak si toho vážím stejně tak jako každé případné reakce…