Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neužívám si být matkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Pitaya1
1.7.23 11:29
Ty sis dítě neměla nikdy pořizovat, když je ti práce a kamarádi přesnější 
Dítě nech manželovi, dej mu možnost najít si novou milující manželku a matku pro své dítě. A ty si další neporizuj.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.7.23 11:32
@Pitaya1 O manželovi nic nevíte, on se o syna nestará víc než já, jen je doma a kouká na televizi nebo hraje hry, když nejsem doma o malého se stará máma.
- Citovat
- Upravit
Pitaya1
1.7.23 11:34
@Anonymní píše:
@Pitaya1 O manželovi nic nevíte, on se o syna nestará víc než já, jen je doma a kouká na televizi nebo hraje hry, když nejsem doma o malého se stará máma.
Tak v tom případě je mi toho dítěte ještě víc líto, když o něj nestojí ani jeden z rodičů. V 29 už jsi dávno dospělá a měla bys vědět, jak se chovat, stejně tak tvůj manžel.
Aspoň že ho snad miluje ta babička. Ale vy dva jste teda dvojka k pohledání, co by zasloužila dostat pořádně za vyučenou
- Citovat
- Upravit
1.7.23 11:36
@Anonymní píše:No, upřímně je mi vašeho dítěte trochu líto. Miluješ ho? Mazlíš se s ním, říkáš mu to?
@Pitaya1 O manželovi nic nevíte, on se o syna nestará víc než já, jen je doma a kouká na televizi nebo hraje hry, když nejsem doma o malého se stará máma.
Nebo to vůbec nefunguje?
@Anonymní píše:
Ahoj, v mém okolí je takové téma, pořád tak nějak tabu a já bych se vlastně o tom ní nechtěla s nikým moc bavit… Dítě bylo plánované, i když jsem nikdy nebyla žádný mateřský typ a cizí děti i děti z rodiny mě převážně otravovali. Ale říkala jsem si a říkali mi to i ostatní ženy, že s vlastním dítětem to bude něco úplně jiného a budu z něj hotová. A jako ano je to lepší, ale nikdy jsem z něj nebyla vyloženě hotová. Neříkala jsem si že je nejkrásnější na světě, že je nějak extrémně šikovný, každý jeho pokrok jsem brala jako hotovou věc, ale zas jsem na něj ani v ničem netlačila. Začátek s miminkem bylo peklo, malý pořád brečel a já nevěděla co s ním dělat… Neměla jsem v sobě takový ten mateřský instinkt, o kterém ostatní mluví. Manžel taky nevěděl co dělat, oba jsme byli zoufalí, unavení. Tak jsme na pomoc povolali mojí mámu, které mi hodně pomohla. Ale pak jsem od sebe začala syna odstrkovat… Přestala jsem úplně kojit, vrátila se na půl úvazku do práce a když měla volno trávila jsem ho s kamarády. Z čehož byly i problémy s manželem, mojí přátelé jsou z 96% chlapi a z 4 % žen. Takže žárlil a i mi vyčítal že se synovi nevěnují, to jsem si ale nenechala líbit a tak jsme se začali hádat a byla z toho i krize… Nevím co dělat abych to nějak zlepšila, sice chci být lepší matka ale nechci se ani vzdát té práce a nějakých koníčku. Chtěla bych v tom udělat nějaký fajn kompromis, ale manžel říká že to je buď to a nebo to a nic mezi tím není. Říkám si že jsem si asi dítě pořídila až moc brzy, je mi 29 a to jsem ještě pořád mladá a tak jsem měla radši počkat až si užiju život jako bezdětná bez nějakých velkých povinnostech. Jasně teď s tím už nic nenadělám… Jenže co mám tedy dělat? Vím je asi hloupé ptát se na to lidí kteří mě neznají a měla bych si to vyřešit sama, ale já prostě nevím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.23 11:37
@Pitaya1 píše:
Ty sis dítě neměla nikdy pořizovat, když je ti práce a kamarádi přesnější
Dítě nech manželovi, dej mu možnost najít si novou milující manželku a matku pro své dítě. A ty si další neporizuj.
@Pitaya1 píše:
Ty sis dítě neměla nikdy pořizovat, když je ti práce a kamarádi přesnější
Dítě nech manželovi, dej mu možnost najít si novou milující manželku a matku pro své dítě. A ty si další neporizuj.
Velice krátkozraký a velmi povrchní názor 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.23 11:37
@Anonymní píše:
Ahoj, v mém okolí je takové téma, pořád tak nějak tabu a já bych se vlastně o tom ní nechtěla s nikým moc bavit… Dítě bylo plánované, i když jsem nikdy nebyla žádný mateřský typ a cizí děti i děti z rodiny mě převážně otravovali. Ale říkala jsem si a říkali mi to i ostatní ženy, že s vlastním dítětem to bude něco úplně jiného a budu z něj hotová. A jako ano je to lepší, ale nikdy jsem z něj nebyla vyloženě hotová. Neříkala jsem si že je nejkrásnější na světě, že je nějak extrémně šikovný, každý jeho pokrok jsem brala jako hotovou věc, ale zas jsem na něj ani v ničem netlačila. Začátek s miminkem bylo peklo, malý pořád brečel a já nevěděla co s ním dělat… Neměla jsem v sobě takový ten mateřský instinkt, o kterém ostatní mluví. Manžel taky nevěděl co dělat, oba jsme byli zoufalí, unavení. Tak jsme na pomoc povolali mojí mámu, které mi hodně pomohla. Ale pak jsem od sebe začala syna odstrkovat… Přestala jsem úplně kojit, vrátila se na půl úvazku do práce a když měla volno trávila jsem ho s kamarády. Z čehož byly i problémy s manželem, mojí přátelé jsou z 96% chlapi a z 4 % žen. Takže žárlil a i mi vyčítal že se synovi nevěnují, to jsem si ale nenechala líbit a tak jsme se začali hádat a byla z toho i krize… Nevím co dělat abych to nějak zlepšila, sice chci být lepší matka ale nechci se ani vzdát té práce a nějakých koníčku. Chtěla bych v tom udělat nějaký fajn kompromis, ale manžel říká že to je buď to a nebo to a nic mezi tím není. Říkám si že jsem si asi dítě pořídila až moc brzy, je mi 29 a to jsem ještě pořád mladá a tak jsem měla radši počkat až si užiju život jako bezdětná bez nějakých velkých povinnostech. Jasně teď s tím už nic nenadělám… Jenže co mám tedy dělat? Vím je asi hloupé ptát se na to lidí kteří mě neznají a měla bych si to vyřešit sama, ale já prostě nevím…
nesouhlasím s tvým manželem, existuje spousta možností mezi. ať se začne pořádně starat, stejný čas na relaxaci pro oba - u tebe je asi relaxací i práce, já to tedy tak na rodičovské měla. až nebudeš mít pocit, že to máš na hrbu všechno sama, a přijdeš na jiné myšlenky mimo domov, věřím, že syna odstrkovat nebudeš. využij mámu a využij všechny možnosti, jak si od dítěte odpočinout, ale nezapomeňte ani na společný čas s mužem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.23 11:38
, a kdo tě teda donutíl si pořizovat dítě?
Hele, tohle je těžký a rozhodnutí bude vždycky na rodičích. Jak bys to teda chtěla? Nechat dítě babičce?
Práce na částečný úvazek plus jesle, školka, škola, víkendy u babiček? Tak by to nestačilo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.7.23 11:38
@Villanelle Funguje to, mazlím se s ním, teď jak je trochu větší tak se s ním dá i nějak hezky vyhrát a miluju ho, ale kdybych to měla porovnat s jinými matkami tak ho asi miluju míň…
- Citovat
- Upravit
Pitaya1
1.7.23 11:38
@ibis píše:
Velice krátkozraký a velmi povrchní názor
Proč povrchní? Přečti sinporadne co píše. Takhle se snad milující matka a manželka nechová. Tohle je pubertální výlev nezralé jedince. Ne dospělé ženy, matky.
- Citovat
- Upravit
1.7.23 11:39
Hele, ty matky, co od rána do večera žijí jen dítětem, mu většinou jen kazí život.
A mateřský instinkt ti opravdu neřekne, jak se máš starat o dítě. To se každý učí.
Jak starý jen syn a kolik času trávíš prací a kolik koníčky?
Jinak dítě jsi měla v dobrou dobu, dnešní trend pozdního mateřství z nikoho lepší matku nedělá, spíš je ta populace méně zdravá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.23 11:40
No tak chyba víš kde je, píšeš, že to chceš změnit. Tady není žádné buď a nebo, to dítě tu je a potřebuje rodiče. Přece ho nenecháš vychovávat babičkou. Rozhodování dítě x párty mělo přijít předtím ne teď, teď už to je jasný a buď to necháš jak to je, i když víš, že to není ok. Nebo se domluvíš s chlapem, že třeba 2×- v týdnu půjdeš dělat věci co tě baví, nějak pravidelně, ale jinak se budeš snažit být milující mámou aspoň aby to dítě nepoznalo, že ho nechceš. Co máš za koníčky? Jako nemůžeš se divit, že je chlap naštvaný, když litas někde s chlapama a doma máš dítě. Kolik mu je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
1.7.23 11:40
Je mnoho matek které vlastní děti obtěžují. Neboj nejsi sama. Je vás hodně.
- Citovat
- Upravit
1.7.23 11:42
Tyjo..no, mě je 23, máme skoro ročního syna, byl plánovaný a já jsem odjakživa mateřský typ. Jasně, někdy je to hodně náročné a vzpomínám na dobu, kdy jsem si mohla dělat co jsem chtěla, ale tak neskutečně mě to naplňuje. Ta láska je nepopsatelná, i když je to náročné, tak bych nikdy neměnila, ze syna jsem hotová, manžel také, milujeme, když trávíme čas všichni společně. Tím chci říct, že náročné to má každá máma, bez ohledu na to, zda je a nebo není mateřský typ. Prostě máš dítě, není žádné buď a nebo. Dokud je dítě malé, mela by ses o něj na 100 procent starat. To samé manžel. Jiná cesta tady není, musíte si pomáhat, dělat kompromisy, ale hlavně by vám to mělo dělat radost, ze to dítě máte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.7.23 11:42
@Atisia Nikdo mě nedonutil, ale já jsem myslela a často mi to říkali i ostatní ženy, že s vlastním dítětem přijde nekonečna láska a já se úplně změním a ono se to nestalo. No až budou synovi tři chtěla bych aby chodil do školky a já byla v práci na celý úvazek, víkendy bychom spolu trávili všechny, jen třeba jednou za měsíc v neděli… Jako nějaký plán zhruba mám ale spíš nevím jak přepnout ty pocity…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, v mém okolí je takové téma, pořád tak nějak tabu a já bych se vlastně o tom ní nechtěla s nikým moc bavit… Dítě bylo plánované, i když jsem nikdy nebyla žádný mateřský typ a cizí děti i děti z rodiny mě převážně otravovali. Ale říkala jsem si a říkali mi to i ostatní ženy, že s vlastním dítětem to bude něco úplně jiného a budu z něj hotová. A jako ano je to lepší, ale nikdy jsem z něj nebyla vyloženě hotová. Neříkala jsem si že je nejkrásnější na světě, že je nějak extrémně šikovný, každý jeho pokrok jsem brala jako hotovou věc, ale zas jsem na něj ani v ničem netlačila. Začátek s miminkem bylo peklo, malý pořád brečel a já nevěděla co s ním dělat… Neměla jsem v sobě takový ten mateřský instinkt, o kterém ostatní mluví. Manžel taky nevěděl co dělat, oba jsme byli zoufalí, unavení. Tak jsme na pomoc povolali mojí mámu, které mi hodně pomohla. Ale pak jsem od sebe začala syna odstrkovat… Přestala jsem úplně kojit, vrátila se na půl úvazku do práce a když měla volno trávila jsem ho s kamarády. Z čehož byly i problémy s manželem, mojí přátelé jsou z 96% chlapi a z 4 % žen. Takže žárlil a i mi vyčítal že se synovi nevěnují, to jsem si ale nenechala líbit a tak jsme se začali hádat a byla z toho i krize… Nevím co dělat abych to nějak zlepšila, sice chci být lepší matka ale nechci se ani vzdát té práce a nějakých koníčku. Chtěla bych v tom udělat nějaký fajn kompromis, ale manžel říká že to je buď to a nebo to a nic mezi tím není. Říkám si že jsem si asi dítě pořídila až moc brzy, je mi 29 a to jsem ještě pořád mladá a tak jsem měla radši počkat až si užiju život jako bezdětná bez nějakých velkých povinnostech. Jasně teď s tím už nic nenadělám… Jenže co mám tedy dělat? Vím je asi hloupé ptát se na to lidí kteří mě neznají a měla bych si to vyřešit sama, ale já prostě nevím…