Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ještě dopíši: Jak to že ti chlapi se tak lehce seznamují a ty ženské jsou opuštěné, se mi tak zdá? Nebo nezdá? Kde potkat slušného, normálního chlapa? ![]()
Slušný a normální chlap snad ani není ![]()
Netlač na pilu-věnuj čas sama sobě, dělej si radost, dělej co Tě baví. Většinou chlap přijde když to nejmíň čekáš-držím palce ať přijde brzo.
Ja to prestala resit. Mam svuj zivot, sve deti, pokud by prisel nejaky vztah, budu to brat jako neco navic. Ex samozrejme taky nejdriv milenka, pak dalsi zenska, jestli je tak stastny, tak fajn, mne by neco takoveho netesilo, skocit hned do vztahu s jinym a pak zase s jinym.
A beru to tak, ze pokud bych nevydrzela sama se sebou, jak by pak nekdo mohl dlouhodobe vydrzet se mnou. Neco nekdy prijde, az to prijde, tak to prijde. Nez nejake hledani pokus omyl, to radeji sama.
kobra83:
Jo taky mám pocit, že slušný, normální chlap je spíše nadpřirozená bytost… ![]()
OT: Porad premyslim, jak se tady da zachovat anonymita. Pokud je to ten i ta, tak preci budou vedet odkud vitr fouka, ne? ![]()
Me napada, ze hledas. Partner do zivota se preci nehleda, ne? ![]()
Zbam jednu zenskou, ktera nehledala a dokonce uz ani nehleda, vyhovuje ji to jak je a kdyz nekoho ma, kazdy ma svuj byt a proste spolu „chodi“ ![]()
midlajs:
nemusí to poznat, ale když nebudu anonym, budou 100% vědět, kdo jsem. Tak proto anonymita a navíc si opravdu nemusí číst, jak jsem na dně. Nemyslíš? ![]()
S tím hledáním - ano hledám, nechci být sama. ![]()
Zakladatelko.. dokud budeš mít jak píšeš - pocit křivdy, prázdna a beznaděje, tak ti žádnej pohodovej chlap do cesty nevkročí.. nikdo nestojí o zoufalku, těch je mraky.. půl roku je málo…dej si čas..víc než na chlapa mysli na sebe… to že nemáš ani kamarádky je varovnej signál? jak to že nemáš? tam bych začala…
Jdukolem:
mám kamarádky, pár, ale jsou vdané, a nemají tolik času, občas někam vyrazíme, a opravdu jsem se věnovala rodině. Tak proto.
@Anonymní píše:
kobra83:
Jo taky mám pocit, že slušný, normální chlap je spíše nadpřirozená bytost…
není, jednoho mám doma.
Začala bych pracovat sama na sobě. Ex odpustit, na něm si stejně už nic nevezmeš a přát mu hezký život. A sobě najít naplňující koníček, něco co tě baví. A ne se upínat na to, že potřebuješ uhnat chlapa, aby ti zaplnil prázdno v srdci. To můžeš doopravdy a dlouhodobě jenom ty. Ne chlap. ![]()
Jo a přestaň si hrát na oběť. Ty věci se děly, protože jsi si nevážila sama sebe a dovolila jsi to!!!
Nesrovnávej se s ním.. a nehledej chlapa. Užívej svobody, dětí a pracuj na sobě. Až na to budeš připravená, sama nezůstaneš ![]()
@Anonymní píše:
Jdukolem:
mám kamarádky, pár, ale jsou vdané, a nemají tolik času, občas někam vyrazíme, a opravdu jsem se věnovala rodině. Tak proto.
tak je na čase to změnit ne? hele.. já když se rozcházela s ex bylo nejdůležitější „povolat přátele do zbraně“.. udělat si záchrannej kruh lidí kteří mě vyslechnou a podrží.. to bylo skoro nejdůležitější..
jinak k tomu - věnovala jsem se rodině - ano tak jsem si to myslela že to bude.. hele za mě upřímně - sama vidíš že to nebylo k ničemu dobré žít jen domácností a tím vším.. je na čase to změnit. nádech výdech.. co tě baví?
Anonymitu prosím zachovat, je to pro mne citlivé a bolestivé a hlavně tu může být ONA i EX!! Děkuji.
Dobrý večer,
Snažím se být silná, ale pouze před dětmi, aby mu to nevyzvonily, že máma brečí, ale já si prostě nemůžu pomoct a už nevím co dál a jak dál? Já nežiju, já přežívám. 
nezlobte se, ale potřebuji se vypsat a asi trošku podržet. Jsem sama, rozvedená.
Můj ex si našel milenku a naprosto rozbil rodinu. Pochopila jsem, že o mne nikdy nestál, snad o děti, i když značně pochybuji. Nikdy nic pro mne neudělal, vše jsem dělala a zařizovala já, on jenom přemýšlel, kam půjde, s kterou a kam a jak mi nedávat peníze, jak lhát a podvádět atd. přičemž doma mu nic nechybělo (jeho slova), proto se nechtěl rozvést a odejít. Jenže a o to mi jde. On jde pryč, já sedím doma s dětmi, on má každou, na kterou si ukáže, baby mu lezou vyloženě do postele. On si užívá a já jsem sama. Na své děti kašlal a šetřil na nich, ale o cizí dítě se stará a hraje si na tatínka? Dává jí peníze a platí za ni a mne jenom odrhával a zatloukal kde co. Nevěděla jsem, co je to si koupit oblečení, jít na kosmetiku, k holiči, boty jsem si koupila, až mi do nich teklo atd. Vše jsem si musela utrhnout od huby. Zkoušela jsem se seznámit na internetu, jít do baru, ven, ale vždy by to bylo asi na jednu noc. Nemám žaludek na to, mít chlapa jenom do postele, aby si ho vyklepal a zase šel. Nebo jsem moc slušná? Nebo hledám na blbých místech? Mám sice kamarádky, ale jsou vdané a nemají tolik volna co já. I když občas vyrazíme, nebo se staví. Mám v sobě strašné prázdno a pocit beznaděje a křivdy. Marně přemýšlím, co dělám špatně, že jsem sama a on ne, že já brečím a on je totálně vysmátej. Tím, že jsem se věnovala rodině, jsem přišla o přátele, někteří se vrátili, ale opět - utíkají za svými dětmi, ženami a muži. A já? Snažím se, se nějak zabavit (pletení, háčkování internet) ale nemám na to prostě nějak elán, jako dřív. Dříve jsem věřila, že se to v dobré obrátí, že nezůstanu sama, že si najdu kamarádky a partnera, a že vše bude dobré. Nepřichází to. Proč? To jsem prašivá? vadná? mimozemšťan? To chci tak moc, aby mne měl chlap rád i moje děti, aby nelhal, nepodváděl a choval se jako táta? Někdy to mám chuť prostě zabalit, a nebo smířit se s tím, že prostě zůstanu už doživotně sama, že prostě život končí rozvodem ve skoro 40 letech. Jak to, že se ženská tak těžko seznamuje (alespoň já) a chlap má hned nový vztah? Jsem sama 1/2 roku… Nebo to vidím vše moc černě? Mám dvě krásné zdravé děti, miluji je, ale to je jiná láska, než ta partnerská. Už nevěřím, že něco příjde, že na mne něco krásného čeká…
Holky, já nevím jak z toho ven, jak se s tím vším vyrovnat atd.
K. H.